chat
|
17. až 21. června
(Medvědova výpověd zaznamenaná v Deníku 01)
"Docela pěkný přelom jara a léta. Jen dost chlastáme..."
-md-
- úvod -
Už týden se nám bouří počasí. Začalo to Medardem a do teď ne a ne přestat. Nad Slovenskem se usadila tlaková níže. Na dost dlouho. Je poměrně zima (kolem patnácti stupňů) a každý den prší.
Všichni jsme se těšili na Silvestr 99.2. Měl proběhnout opět na Pecce. Už od úterý si pouštím Medvídka od Lucie do palice a chytám náladu. A do toho přišla rána nejtěžší. Charlie si roznemohl koleno už někde v Alpách a do teď jej má stále nedoléčené. "Šikovně" se praštil a přišla mu do něj růže.
Pecka se rázem ruší. Teda ne! Překládá. Na prázdniny. Vymýšlíme náhradní program a domlouváme se na demolici medvědova doupěte. To ještě netušíme, že příležitosti k tomu bude dost. Bohužel.
- čtvrtek -
Domluva zní nějak tak, že Lenča s Manťasem dojedou do Ótravy ve čtvrtek večer. Pak se to mění na příjezd Zippovým autem, aby to nakonec sklouzlo k původní verzi.
Celý den je poměrně zataženo. A tak s maminkou nakupujeme ještě květináče a věci na kuchyňskou desku. Zatímco já stloukám parapet, mamča přesazuje. Z odvedené práce máme radost. Před šestou končíme, odvážím mamču domů a po večeři jedu (už na kole) zpátky domů. Zlobí mne noha. Mám namožený sval a ani celodenní pauza nepomohla.
V devět večer odjíždím do Sviňákova pro brňáky a řeším dilema: Neřekl jsem jim, že mají vystupovat právě tady. Na druhou stranu už u mne byli, takže je to třeba trklo.
Netrklo. Jízdenky mají až na hlavák, ale celkem bez problémů vystupují. Manťas má prázdné zadní kolo. Činíme najivní pokus o nafoukání na Benzince. Marně. Posíláme Manťase na tramvaj a s Lenčou jedeme domů na kole. Jsme tam druzí.
Lehce je ubytovávám a o půl jedenácté se poroučím do práce. Mám před sebou ještě poslední noční, na které usínám únavou takřka okamžitě. V bedně dávají film Stůj, nebo tě zastřelím! Autorský tandem Šebánek/Čepelka zní lákavě, ale jinak je to vrcholná kravina.
- pátek -
Už od rána statečně prší. Beru kolo raději do vlaku, ve Vítkovicích kupuju snídani pro fšechny a tramvají pokračuju domů. Neujel jsem ani metr a je to opruz. Po sedmé hodině jsem doma a Lenča s Manťasem mají ještě stále půlnoc. Mám aspoň dost času na přípravu Tour de Slovakia 2000. Snídám.
Ti dva se budí už po desáté hodině. Je nám jasné, že se dnes žádný výlet konat nebude. Tak jdeme aspoň nakoupit. Lenča s Manťasem zkouší v téhle slotě své nové pertexové bundy a zjišťují, že do tohohle počasí se skutečně nehodí. Totálně promoklí utíkáme s nákupem zpátky do bytečku.
Po poledni vaříme oběd, otevíráme ferneta a bavíme se. Kolem druhé hodiny za námi přichází Bobo. A Zipp? Po fčerejší pařbě je stále mimo signál.
- podivné odpoledne -
I s Bobem dáváme velmi kvalitní.cz oběd (Dík, Lenčo!) a po něm začínáme hrát chlastací Člověče, nezlob se. Nálada se prudce zvedá. Ozývá se konečně i Zipp, že fčera s Fünfem narazili v Olomouci na nějaké kikiny a pařili až do dlouhého rána. Vstávají téměř ve čtyři odpoledne... Jo, a přijíždějí po šesté. My doma přítomní tou dobou máme už velmi kvalitní.cz základ. Zipp stihne ještě odvézt Boba na autobus do KI a nakupuje po cestě nějaké to bumbání, se kterým jsme už stačili trošičku zahýbat.
- Dreiseitl -
Neřekl nic, ale už to fšichni víme: "Mám samovytáčecí náladu a budu všechny kolem řádně prudit! Tož si mě užijte!" A taky že jo. Co slovo na něj, to přesně cílený útok. Zipp, Lenča a já si velmi oddechneme, když s ním Manťas odchází kouřit. A šli na dlouho. Až posléze se dozvídáme, že sedli v Pivrncovi na jedno/dva piva. My si konečně můžeme pořádně poklábosit. U toho navíc řešíme i zajímavá témata. Kdy končíme? Ve dvě v noci.
- sbobota -
Hurá, neprší! Maminka mi oznamuje, že přijdou na návštěvu strýčkové. Kurvy! (pomáhá mi to). Mám z toho mírnou depku. Dreiseitl nadále prudí. Chce si koupit stan a my se musíme podřídit. Nakonec vyjíždějí na frišno a beze mne. To frišno znamená, že prudátor je ještě nesnesitelnější.
Strýčkové přijeli v zápětí. Vedeme dost drsnej rozhovor. Já jsem řidkej, maminka řidká, pánové na koni. Následuje poslední předávka klíčů. Děkujeme, už nejezděte! A pokud možno vůbec!
Banda přijíždí. Fünf má stan a tím pádem je spokojený a výjimečně neprudí. Stan se staví. Dáváme oběd (opět Lenča s Manťasovou pomocí) a vcelku pohodově popapkáme. Po jídle se stan opět složí a Zipp odváží Fünfa na autobus. My zbývající přemýšlíme nad nějakým tripem. Podtrženo, sečteno. Toto byla Fünfova poslední akce (cha-cha!).
- konečně trip -
... nebo-li to, co jsme původně chtěli dělat celý fíkend. Vyjíždíme přes Bělský les. "No, jo! Zase ty jeho zkurvené zkratky!" Podotýká Zipp. Že by další prudič na obzoru? Ba ne. To už jaksi patří k věci.
Kolem Kufberků padáme do Poodří. Odra, rybníky i cesta mezi nimi se fšem líbí. (Prudiče nepočítám.) U MAtěje v Jistebníku dáváme střapáče a poáč pívo tu fakty nemají, jedeme ještě do Klenby přímou cestou. Spíš necestou.
Ale ani v Klenbě nám pivo nějak nejede. Domů se už vracíme po silnici bez dalších experimentů. Doma jsme kolem deváté. Začíná opět procedura vaření. Lenča dělá VYNIKAJÍCÍ pomatlánky. Večer je opět skvělý a držíme se do jedné hodiny.
- neděle -
Už tradiční pozdní vstávačka. Je konečně pěkně a pořádně teplo. Vyjíždíme na kola po jedenácté hodině. Nejprve trochu ukázky Ótravy a pak jedeme do Poruby. Ukazuji bývalý Prospěkt Ljénina, naše bývalé (mé a Zippovy) domovy a stoupáme směrem západním na Myslivnu. Lenča s Manťasem obdivně koukají na naše přírodní koupaliště, kolem kterého pokračujeme dále přes strž do Vřesiny. Zipp se právě teď konečně dočkal a jedeme dále po cestě kolem šaliny až do Zátiší. Zipp dále pokračuje silničně přes Kyjovice a my přímo lesem do Pusté Polomi. Lenka je dost drsná, poáč vyjíždí kopce jako nic.
Z Pusté Polomi jedeme, co jedeme, fičíme do údolí Setiny a přes Kyjovice a lázně se postupně kopcovitým terénem Opičích hor dostáváme do Klimkovic. Neváháme a okamžitě objednáváme pivko. Dnes konečně chutná. A jak by ne. po takovém výkonu! I s jídlem jsou fšichni spokojeni. Dále vykládáme a popíjíme a čas letí jako bláznivý. Domů fičíme přes Polanku a zkratkou co to dá. Ani tak fšak brňáci vlak v šest nestíhají. A ten, co jeden před osmou, zase pro změnu nebere zavazadla. A sakra!
Tož nakonec ostávají brňáci až do pondělního rána. Zipp nás odváží do centra města a jede domů. Na oblíbené chalupě je zavřeno a tak jdeme do Kenkena. Vykládáme. U vedlejšího stolu sedí kukina jako vystřižená z 902-10 a k tomu nás obsluhuje šenkýřka ne nepodobná hrdince z filmu Lost Highway. Vypadá drsně, leč Manťas se do ní pouští a ona taje.
Z hopsody nakonec odcházíme poslední. Zipp pro nás opět od rodičů přijel. Trochu se hledáme, abychom se nakonec šťastně našli. Chceme se po cestě stavit pro nějaké vínko, jenže pumpy nějak nepumpují. Neybývá nám než po návratu jít do ferneta, bechera a Manťas velmi brutálně do rumu. Ožírá se neskutečně. Upadáme do postelí ve dvě. Tý, vole! Za tři hoďky mám vstávat do práce?!?
A taky jo! Rychlé loučení. Mizím do práce. Je hodně teplo a příjemně. Byl to skvělý fíkend...
P.S.:
Po návratu domu shledávám, že po celém bytě se povalují nudle z instantních čínských polévek. Navíc nemůžu najít jednu jídelní misku a tak hledám a hledám...
Nic. Až v úterý, když vynáším koš si všímám, že na dně je pečlivě zamaskovaná rozbitá miska. Tím se to vysvětluje. Volám jen tak Manťasovi co vyváděl a on přiznává, že jej v noci chytla žravá a jak byl ožralý, tak...
Pár dní na to přichází balík a v něm dvě misky s tímto doprovodným listem: (v původním znění)
|
125 den šestého lunárního měsíce rok 45897
Hlásí se Vám planeta, jak ji Vy pozemšťané nazýváte Marsem:
Velmi se Vám touto cestou, zvanou u Vás pošta, omlováme, neboť při jedné naší invazi na Vaši planetu bylo omylem zničeno jedno zařízení sloužící patrně na jakousi tekutinu. Pokud si na nás hodláte stěžovat pro porušování osobní svobody a vniknutí do uzavřených prostor, obraťte se na Mezigalaktickou Porotu Pro Práva Všech Obyvatel Vesmíru. Dále jen M3xPVOV. Tato instituce sídlí v osmnáctém kvartálu dvoutisícípáté hvězdokupě nalevo od černých děr. Konečná adresa je Alkoholičova 8. M3xPVOV přijímá stížnosti do 458 pozemských hod. od jejich vzniku.
Vzniklou škodu Vám samozřejmě nahrazujeme podobným výrobkem Vaší společnosti a doufáme, že s ním budete spokojen stejně jako s předchozím. Ještě jednou se omlouváme a doufáme, že na Marťany nezanevřete. Do dalšího tak zvláštně krátkého pozemského života Vám přejeme mnoho úspěchů ve Vaší činnosti, mnoho alkoholu, který Vám nepochybně působí dobře a mnoho přátel, kteří Vám také nepochybně působí také dobře. Jenom pozor na nebezpečnou mezihvězdnou nemoc zvanou Dreisaitlův syndrom, která se projevuje tikavými pohyby hlavy s vylučováním velice nepříjemné nálady. Jediným prostředkem, jak se proti této smrtelné nemoci bránit jsou večírky a jízda na primitivním dopravním prostředku zvaném kolo.
Proto mnoho přátelských večírků, a mnoho světelných roků na Vašem kole!!!
PS : Ještě nás po tom nárazu bolí třetí a pátá hlava.
|
|