chat

Akce roku 1999

Náš diář

3. až 5. září

... ve čtvrtek jdu s Bobem do banky, ve které Bobo vybírá deset tisíc ze dvanácti, které měl na účtu. Byl to spásný nápad! V pátek Moravia banka končí a zavírá své pobočky. Den na to mířím i s penězi za Zippem do města neomezených možností. Z něj později míříme směrem na severovýchod k Orlickým horám, kde se odehraje dále popisovaná akce...

- pátek -

      Nejedu vlakem sám, poáč mi společnost dělá Vendelín. V Praze na hlaváku nás čeká Zipp se svou služební Felicií 1,6 a okamžitě nás odváží na Siemens, kde obědváme a následně sedáme k počítačům do internet (tentokrát) bez café. To už se hlásí Volejníčky z Florence. Po půl čtvrté odpoledne už vyhazujeme na Skalce Vendelína z Prasata a naopak nabíráme Lenču s Manťasem. Fičíme směrem na Chlumec.
      No, fičíme, spíš se přesunujeme, poáč jedenáctka je nechutně ucpaná. Auta se sotva hýbou. Do Chlumce to od Poděbrad nakonec raději objíždíme po okreskách. Paradoxně v okamžiku, kdy čekáme v Chlumci na křižovatce, až nás konečně někdo pustí, zjišťujeme, že jsme si nepomohli ani o metr. Ta auta jsme už někde viděli. Do prasata už přibíráme jen Charlieho a já už za průvodu mažoretek na náměstí s velkou radostí datluju do své zánovní S25 medvídka.
      Před sedmou hodinou konečně zvedáme kotvu a míříme do Orlických hor. Cesta je i v tuto dobu pořádně ucpaná a úleva přichází až za Častolovicema, kde odbočujeme konečně z jedenáctky. Cestou začínám být fascinován krásou Orliček a s ostatními pak i majestátným západem slunce. Do Mnichovů dojíždíme po osmé hodině večer. Chata je skvělá a nachází se moc pěkném místě. Konečně začínáme chlastat.
      Kolem deváté hodiny volá Lucka a my ji ujišťujeme, že dnes už nemá šanci do Orliček docestovat. Zipp se s ní domlouvá na ráno na půl devátou v Častolovicích. OK. Zábavka na chatě pomalu umírá až po půlnoci. Přesně to nevím, poáč s první hodinou nového dne odpadám ůnavou. Jo, nesmím zapomenout: Bramboráky byly super!

- sobota -

      O půl deváté mne budí Zipp. Aha, to už jsme dávno měli být v Častolovicích! Zipp se prasatem řití z hor jako prase a tak máme nakonec zpoždění "jen" 40 minut. Po cestě nám chata ještě esemeskuje nutný nákup k přežití ve vysokohorském terénu, což pro nás není žádný problém a po přivítání se s Lucií jdeme nakupovat.
      Častolovice jsou skutečná díra! Celé jsou rozkopané. A navíc. Takový centralplac se skutečně jen tak nevidí! Silnice přes něj je snad dokonce širší než celé náměstí. Před jedenáctou hodinou jsme už zase zpátky na chatě. Je třeba zaznamenat, že cesta z Deštného nahoru k chatě má fantastický povrch. Prý tady ještě posledně nebyl.

- tůra -

      Ještě před pravým polednem se nám podařilo vyrazit na plánovanou tůru. Jdeme po cestě do Jedlové a z ní pod sjezdovkou stoupáme na Svatého Matouše a dále (už po červené turistické značce) do nádherného Luisina údolí. Přes něj vede překvapivě orlická cyklotrasa.
      U lovecké chaty měníme směr i značku a po zelené stoupáme na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou deštnou. Cesta byla sice rovná jako když střelí, ale poměrně brutálně stoupala, což nezvládaly naše kocoviny. Výhled z hory nebyl špatný. Orličky jsou zase úplně jiné hory než třeba Beskydy, Jeseníky nebo Krkonoše. Máme odtud společné foto.
      Kousek pod vrcholem je bufet horské služby. Dáváme tady občerstvení (někteří vyprošťování) a kupuji zde svou první turistickou známku! Nese číslo 30. A tím začíná bojofka s Ivankou o první stovku.
      Další kus cesty nás zavádí traverzou kousek pod hřebenem na Masarykovu chatu na Šerlichu. Pod sebou máme Bedřichovku a nádherné Orlické Záhoří. Je to úplný konec světa. Dál jen to šílené Polsko. Na Masarykově chatě papáme. Slibovaná výtečná svíčková se sice nekonala, ale i tak stálo jídlo za to. Každý jsme experimentovali po svém a některé kombinace byly přímo ďábelské. Nesedí se tady špatně. Někteří dají nejedno pivko a jiní zase čekají venku před chatou s kornoutem zmrzliny.
      Poslední kus cesty už jenom klesáme po modré značce k Šerlišskému mlýnu, kde na chvíli kolem slušné sjezdovky stoupáme, abychom se nakonec přehoupli přes kopec a padali směrem do Deštného. Bývalý Národní dům v Deštném už nemá taneční sál a na jeho místě vzniknul bazén se saunou. Po modré značce docházíme kolem Panoramy a přes Křížovou cestu v dezolátním stavu zpátky k naší chatě. Jsme fšichni slušně uondáni.

- sobotní podvečer a večer -

      Uondanost nám ale nebrání v tom, abychom si zahráli ping-pong. Chlumec v zastoupení Čárlího a Lucie jednoznačně vyhrává nad Ostravou (Zipp a já) poměrem 21:5, 21:6. Před osmou hodinou jdeme, fuj, jedeme do bazénu, který jsme předtím na tůře stačili domluvit. V něm zatahujeme žaluzie směrem do resaturace i na chodbu. Voda je silně štiplavá. Manťas svými opičkami neustále provokuje plavčici. Masňácky dáváme v bazénu plechovkové Géčko, které má tu správnou teplotu. A chutná přímo skvěle!
      Po hodině se vracíme zpět. Manťas se Zippem chtějí jít na tuc-tuc, jenže se první z nich během chvilky tak sťal, že na nějaké to rejdění po parketu neměl už pomyšlení. Zipp byl silně zklamán a nakonec s námi zůstal na chatě.
      A já? Místo toho abych se věnoval Lucii, tak buším do Lenky. Jak to? Něco mi na ní nevímproč nesedí. Chudák Lenča bude zase řidká. Jenže já za to fakty nemůžu! Sedíme a vykládáme dlouho do noci až do svítání. Svítání noci...

- neděle -

*****

-md-