chat

Akce roku 1999

Náš diář

26. až 27. listopadu

Týden před akcí uběhl jako voda. Hlavně "díky" diáři. Datloval jsem do něj data našich akcí. Doma i v práci. V pondělí jsem navíc doma konečně "instaloval" pračku. Ještě ve středu jsem všechny známé přesvědčoval, ať přijedou ke mně. Od úterka tady totiž slušně sněží. V neděli cca 5 cm, v pondělí 10 cm, úterý 20, středu 30 cm. V Beskydech kolem metru. Velmi slušné. Nakonec je všem hloupé rušit slíbenou účast v Orličkách. Volal Zipp, že má ze čtvrtka na pátek noční v Otravě. Vezme Lenču z Brna. Vyloží ji u mne. Zítra odpoledne pak půjdu do práce a oni pojedou do Chlumce. Šílený, ale zajímavý plán! V práci jsem zkusil jen takový lehký dotaz, zda by mi někdo nevzal zítra odpolední. Pavel se chytil. Musím ho někdy vytáhnout na pivo. Co z toho vyplývá: Jedu do Orliček! A vůbec: Umýt a spát! Za několik málo hodin je tu Zipp...

- pátek -

      "A vůbec! Lenka může být ráda, že mohla jet!" Povídá Zipp. Ano, byla to pro ni v podstatě čest. Z Brna ji Zipp odvážel po jedné noční. V autě nebyli sami. Vezli koberec. Byl dlouhý, trčel ze zadu auta. Čiže v autě byla kosa. Jeli do Rýmařova. To jsem neřekl? Aha! No nic. u mne byla Lenka v pět ráno a kupodivu doho měla tak akorát. Takže hupky šupky do postýlky.
      První budíček byl v devět. To volal Manťas. Druhý před desátou. To volali z knihkupectví, že je na světě další díl Ottova slovníku naučného. nechal jsem Lenku dospávat a šel jsem pro něj. Zároveň jsem i nakoupil na oběd.
      Po návratu z nákupu už Lenka byla vzhůru a sprchovala se. (wow :-) Jal jsem se připravovat snídaňooběd. Polévku a kuřecí křídla na rýži. V klidu jsme popapali a vykládali.
      Zipp se ozval po jedné hodině. (Tentokrát odpolední.) Ve dvě byl u nás jako na koni. Dali jsme kafčo a po půl třetí sedáme do auta a fičíme přes Příbor, objížďkou na Olomouc (crash testna R35) a Mohelnici. U ní na "Jetce" zastavujeme na občerstvení. Lenča většinou hajá na zadním sedadle. já jsem chvíli internetil.
      Jedeme dále přes Moravskou Třebovou a Mýto do Hradce Králové. Po cestě se domlouváme na dalším postupu. Čárlí s Konvískem jedou nakonec autem s Petrem. My od Shell s plným autem vyrážíme o něco dříve.
      Za Solnicí nás čeká nepříjemné překvapení - uzavírka mostu. Objížďka žádná. Vracíme se kousek zpět do vesnice. Koukám do tabule s mapou. Až později si uvědomuji, že Lenka má mapu Orliček. Objíždíme po hřebenu. Cesta se v zimě neudržuje. To je silné kafe. Pomalu pokračujeme dále. Zpátky do údolí a na původní cestu se vracíme na křižovatce s podivným stromem. Na Šerlich se už dostáváme bez problému.
      Na parkovišti na sedle odstavujeme káru. Zbytek cesty už musíme pěšky. Na obloze svítí nádherný ukousnutý obrovský měsíc. Nepříjemně fouká. Snažíme se co nejrychleji dostat "do chalupy". Druhé vozidlo se zbývajícími účastníky je na cestě.

- páteční večer -

      Sedáme přímo do jídelny. Celá chata je naše. Žádní jiní hosté tady nejsou. objednáváme pivo, víno a jídlo. Než přinese číšník nápoje, vítáme se s ostatními. Dohromady je nás šest. To je paráda! Jídlo je super, pivo dobré. Začínáme se bavit.
      V nejlepším to utne číšník. Končíme! Tedy s pivem. Až půjdeme spát, máme zhasnout. Jaká důvěra! Naráz se na stole ocitá Jim a ... Dávám pouze Toníka, osatní mixují. Spát jdeme po druhé hodině. Čárlí budí Zippa a Lenču a atakují kuchyň se zásobami. Ukradnou dva piva a párečky. V tu chvíli někdo přijít...

- sobota -

Budí nás příchozí Pšenda. Někdy kolem půl jedenácté. V hubě jako v polepšovně a navíc ten bolehlav! Ze čtyř piv! To je opravdu drsné. Pomalu pácháme hygienu a scházím dolů do jídelny. Domácí nemá naštěstí o nočním nájezdu na kuchyni ani ponětí. Jen zeptá, kam jsme dali sklo. Umyli jsme ho. Následuje velký údiv.

       Dáváme jídlo. Každý podle toho, na co se cítí. Já jen na gulášovku. Stíhám Konvískovi ostříhat kotlety a musím balit. Po poledni se loučím. Zipp mne odváží na vlak. Během cesty postupně kombinujeme. Nakonec přes Kameničnou (!!!) dojíždíme do Žamberka. Ještě se mrkáme na vlak pro Lenču. Mám hodinu čas. Čtu si Reflex.
      Ze Žamberka odjíždím ve čtvrt na tři. Přímo do Vačkova (Ústí n. O.). Chvíli čekám na zpožděný rychlík (Zubr). V Třebové přestupuji na IC Praha (jede na čas!). Cesta ubíhá pohodově. Je mi stále blbě. Jak fyzicky, tak i psychicky. Do práce přijíždím po půl sedmé (panťák měl zpoždění). Byla to pro mne velmi rychlá akce. Nutno podotknout, že skvělá!

- jsme tady krátce a intenzivně! -

-md-