chat
|
20. a 21. listopadu
(Původní zápis z medvědova Nojtbůku č.2)
- sobota ráno -
Tatínek nám včera byl přeleštil a navoskoval za 200 Kč autíčko. (Jeden kupón totiž někde mezi kasou a myčkou utrousil a už jej nenašel!). A proč to leštění? To abychom"v tom světě" nedělali ostudu.
Ráno se vzbudíme a co nevidíme! 10 cm sněhu. Všude! Pochopitelně i na autě. A stále sněží. Chvíli uvažujeme, zda vůbec pojedem. Volám sestře a ta se podivuje, co že to blbnem. "U nich" je hezky. Tož jedem. Jestli budeme za hodinu teprve někde u Bílovce, tak to otáčíme.
Je 7:50. První (a poslední) crash-testy vidíme na klimkovické cestě. Trochu jsme z toho řidcí, ale jedeme dále. Pomalu si zvykám na jízdu v husté kaši.
Za Odrami končí sněžení a kaše. U Žida je už jen mokro, u Lipníka sucho. Za Olomoucí jasno! Super. Jedeme dále. Cesta je už poměrně klidná.
- Brno -
V 9:56 parkujeme u hotelu Amfora. Chvíli se s maminkou rozmýšlíme co dále. Reštika je zavřená, a tak jedeme na Moravksé náměstí pod Eurotel. Nejprve zkoušíme Pegase (nejde jim stroj na kávu!), abychom o chvíli později usedli na Svobodárně v kavárně. Trochu dražší, ale kvalitní.
Tady trochu odbočím. Měl jsem domluveno s Volejníčky, že maminku v jedenáct předám do pospíšilovic Escorta, zajedu do Pisárek a pofičíme do Třebíča. Nevím, jak spolu Volejníčky hovoří, ale už ráno mi Manťas říkal, že musí být brzy v Třebíču. A tak, že jedou vlakem.
Na jedenáctou se vracíme k Amfoře. Sestra s Márou mají lehké zpoždění. Pohoda. Sedáme všichni do Corsy a vracíme se zpátky do centra.
Začíná toulání po obchodech. Já se trhám a chodím si sám. Barvič a Novotný je má nejdelší a nejoblíbenější destinace. Pak jsem našel jen Adidas černý cyklodres za 990. To kdybychom z Manťase chtěli udělat druhého Varhaníka.
V jednu jsem domluvení u McDonalda. Sedáme do auta a jedem do Makra. Moje nervy! Kroužíme 10 min. po parkovišti než se podaří najít volný flek. Následuje boj o koš (na co?). Kupuji si diář Casio 128K.
Zaplatil jsem v makro obchůdku a odcházím. V autě jej začínám studovat. Mám času dost. (než si ostatní vystojí tu frontu...)
Všichni jsou dostatečně otráveni. Tím pádem jedeme rovnou k Amfoře. další Makrošopy už nehrozí. Sedáme do aut a rozjíždíme se do Třebíča.
- Třebíč -
U Pospíšilů jsme první. Mladí přijíždějí asi za pět minut. Nutné přivítací ceremonie. Sedíme v obýváku. Na ČT2 a STV je den československé televize. Je to jen pro opravdu otrlé povahy. Nemám na to.
Po sedmé navrhuji odchod do Barče. To je místní slušný podnik. Čepují Budvar a schází se tu třebíčská elita. Jdu jen s Márou. A i ten stále váhá. Sestra je nasraná.
Volejníčky jsou už tam. Oba jsou pěkně nachrchlaní a raději jen svařákují. Já bych, ehm, neměl, že? Nu což. Jdu do piva. Zábava se rozjíždí. Sedíme na jedné lavici. je narváno. Postupným poposedávaním se rozložení sil optimalizuje. A ani Mára se už nenudí.
Kolem jedné přichází ke slovu travička zelená. Dobré zboží. Jsme (kromě Máry, ten dal tři piva a pak sodoval) slušně zhulení. Platíme. Prý osm piv! Cha! To je prdééél!
Odcházíme směrem k nádraží (a Benešům). Mára mne odmítá v tomto stavu dovést domů. Jdeme na světelné téčko a ještě kousek po schodoch nad něj. Tam se loučíme. (Jo, ještě hovor se Zippem). Odcházíme každý svým směrem. Lze jen do kopce.
Po návratu k Pospíšilům opatrně přiléhám k mamince. Co nejdál od ní. Hlavně žádné výpary! Faux pas! Dobrou noc!
- Dobré ráno! -
Fu-fu!
Takže - permoníci, jó, fu-fů!
To si opravdu nezasloužím! Snídaně alespoň lehce pomáhá. Následuje povinná exkurze (proboha, proč jsou všichni v tom akváriu?!?) po všech dvou provozech. (Fakt jsou mi totálně volné.)
Oběd je kapku dřívější. Dobré kuře, zelí a bramborový knedlík. Mňam!
Po poledni nakládáme pračku a loučíme se. Permoníci stále tlučou! to je neštěstí!
- opět home -
Cesta byla pohoda. S jednou zastávkou za Vyškovem na Slovnaftu. Za Odrami opět slota. Aspoň už jen mokro.
U našich měním tatínka za maminku (vlastně naopak!) a odvážíme pračku.
Byl to rychlý víkend!
***
-md-
|