chat

Náš diář

KRATCE

31.1.: Vo stvrtok sa mozno vyberieme s Lenkou (mozno pojdu aj kolegovia z prace) na lyze. Narazeny bok uz v podstate ani necitim, tak dufam ze sa dostanem do lyziarskej pohody ako pred onym osudnym crashom na somarskej.
      P.S. kua ze sa mi zda. S tym vyberom terminu sme to tento rok zvladli dokonale. Pri tychto teplotach by sme tam s Dominikom asi dlho nevydrzali. A s tymi vyholenymi / vyhulenymi hlavami asi tiez bez ujmy na zdravi. V prilohe tam mas tie fotky od Boba a jednu od Fuenfa z minuleho roku. Ja svoje tohtorocne este nemam vysypane z fotaku, ale beztak je tam tak 50:50 Dominik s gycovymi fotkami prirody. Par vyberiem a umiestnim to tam, ale na tie ikony asi nebude cas.

Zdravi a pekny den praje Mates.

Soupis účinkujících:

13. až 16.1. Ali, Jirka a Radka Pivkovci, Zipp, Fünf, Alýš, Jana, Lenča-Delegace a Pepa Honsovci,
14. až 17.1. Kačenka Řeháková,
13. až 17.1. Karviná: Bobo, Zdena a jejich polovičky,
13. až 18.1. Kobrtkovci,
13. až 19.1. Palo s Aďou a Zvárovci Jánka s Peterom,
14. až 20.1. Klčkovci Lijénka, Mates a predovšetkým malý Dominik,
13. až 20.1. - inventář aneb to nejlepší nakonec: Vlado, Lockay, Charlie, Medvěd.

13. až 21. januára

      V roce 2005 jsem lyžák na Roháčích vynechal, zatím také chybí jeho popis, o to víc se těším (poáč tuhle větu píšu těsně před odjezdem) na ten letošní. Teď už je však (bohužel) po něm a tak jdeme bilancovat. Co nám dal? Asi zatím nejlépe upravené svahy, zrekonstruované termály v Oravicích a dálnici tamtéž, výbornou zábavu a třeba i nová slova do slovníku: sneh a ticho. Co nám vzal? Snad jen kus Vladova nos a zářezy na pažbě Charlieho lyžích;-)) Všichni jsme si užívali a poprvé jsme vyzkoušeli, zda se Zipp smíří s malým capartem na akci (nebo naopak?). Také jsme zjistili, že si stále méně dokážeme vybavit ten který lyžák. A právě proto jsou tady následující řádky...

10. lyžák Vladovýma očima

Ahojte všetci,

      dovoľte, aby som týmto Emilom oficialne prehlásil 10.novodobé - od ´97 (13.pamätnícke) roháčske hry 2006 za UZAVRETÉ.
      Chcel by som sa všetkým poďakovať za účasť, hlavne tím, ktorí mohli a zostali až do konca (viete o čom hovorím). Na tomto mieste by som sa chcel zvlášť poďakovať Matesovi.......:o), ktorý ako prvý zahájil éru skutočne rodinných "lyžiarskych" ....... už si si myslel, čo?
      Tento ročník bol tak trochu "smoliarsky". Podaktorí sme sa okrem druženia sa na chatkách, bare, osvežovni, sedačke a na zjazdovke, družili aj priamo počas jazdy. Našťastie bez vážnejších zranení.
      Záverom musím konštatovať, že sa neoplatí plánovať si poslednú jazdu - vždy tú predposlednú. Ak si myslíte, že sa Vám neoplatí vrátiť sa pre druhé okuliare - vráďte sa. Ak si myslíte, že keď odštartujete na vrchole kopca ako prvý a rovnako ako prvý prídete dolu - neplatí to.
      Znovu sa vrátim k tým, čo zostali až do konca, lebo oni presne vedia o čom píšem. Tí, ktorí videli môj nos vo štvrtok večer resp. piatok ráno, rovnako ako ja ocenia silu domácej lekárne - lupienky bielej ľalie naloženej v liehu (See attached file: 100_2473.JPG)---- toto je foto z dnešného rána. No ako som už bol býval skonštatoval - nikomu sa nič vážne nestalo a s týmto prianim a výhľadom na ďaľšie ročníky sa s Vami lúčim a prajem nám všetkým ešte veľa úspešných rokov na horách - koniec-koncov, keď človek browsne na roháče.kvalitne.cz, vždy sa vráti úsmev na pery.

Vlado, 23.01.06

Jubilejní lyžák očima Medvědovýma

Co nám přinesl?

      Především zjištění, že to půjde i s dětmi. Stačí trochu vyeliminovat Zippa a vše je znenadále o.k.;-)) A pokud vím, tak ani Dominik si na naši společnost neztěžoval ani dnem, ani nocí. Pak nám lyžák přinesl (z předchvílí zmíněného důvodu) dvě nová slovíčka do naší již tak dost nadstandartní slovní zásoby. Prvním byl "sneh", který bylo nutno použít místo jakéhokoli jadrného slova, a pak slovíčko "ticho", kterým jsme následně nahrazovali právě "sneh". Zdá se vám to příliš složité? Nám ani náhodou a tak jsme přesně věděli, co chtěl Charlie říct větou, že "...je taký dosněžený, až je z toho v tichu..." Mates nám pak přinesl nové slovíčko "ekvivaljent", čímž chtěl asi částečně dopředu kompenzovat další příhodu, kterou zmíním v další kapitole;-))
      Lyžák nám také přinesl poznání, že Černá hora je vynikající pivo a kór, když ho mají na Krajince čepovaný. Dalším poznáním byl skvělý suchý humor šenkýřky Márie přítomné tamtéž. Nespoplatněná fungl nová dálnice mezi Zubercem a Oravicí, stejně jako služby Tatrawestu ve Spálené, nám pak přinesly poznání, že Slováci dokáží z Evropské unie patřičně čerpat a následně poskytovat i kvalitní služby. Také nám lyžák přinesl poznání, že polská blbost nezná mezí, zato jejich pověstná kšeftařská povaha na naši rozhodně nemá. Alespoň ne na tu naši;-) Lyžák nám také přinesl i znovuobnovené "školské" sjezdovky na Madajce, které jsme však nestačili ozkúšať, poáč ve Spálené bylo letos opravdu skvěle.
      A úplně bych v této rubrice zapomněl na to nejdůležitější. Kromě požitků hmotných nám lyžák přinesl spoustu těch nehmotných, těžko popsatelných a pro někoho dokonce i těžko pochopitelných. Kdo nezažil rozpumpovaného Lockaye s Matesem, asi jen těžko pochopí, že bránice (ta s malým "b", kterou máme všichni někde uvnitř) dokáže nestíhat a křeče jsou v tomto případě způsobeny (konečně!) něčím duševním;-))

Co nám odnesl?

      No, nám..., spíš Vladovi. Kus nosu a brýle. Nám ostatním pak pocit, že v té skrumáži na sjezdovce je přece tolik Poláků, že se fyzicky navzájem snad ani nemůžeme potkat. A tak zatímco jsme nikdo Poláka nepotkali, Mates s Vladem a Janka s Charliem ví své. Stejně jako já s Lockayem coby nezávislí pozorovatelé, což však u mne neplatí tak doslova. Nechybělo mnoho a mohl jsem být na jedné hromadě s Vladovými brejlemi;-)
      Týden dovolené. A tady si dovolím protestovat. Plně chápu, že život se nám stále rychleji vytáčí do časového Matrixu, ale přece když člověk jede relaxovat na horský vzduch, měl by to v té kyslíkové řidině akceptovat i čas. Houby!
      Roháče nám odnesly letos i sedm statečných (v tomto případě však v uvozovkách) Čechů, kteří situaci ve Spáleném žlebu vážně vymákli. Naše pocity jsou však smíšené, neboť na druhou stranu nepamatujeme takovou spoustu "nasněženého" ticha (stíháte??) jsme ve Spálené na padáku ještě nezažili.
      Odnesl nám také pocit, že lze pařit týden v kuse do pěti do rána, pak si dát na dvě hodiny "dvacet" a v osm už zase netrpělivě čekat na první lano ve Spálené, abychom se dosněžili až k tomu poslednímu. Opravdu to tak už nejde a naštěstí naše těla mají více rozumu než naše myšlení;-)
      V Oravicích nám konečně odnesl hned trojité placení vlezného do termálu. Ledy se hnuly a světe div se, platí se už pouze dvakrát! Pro VIP dokonce postavili o kousek níž i polokryté termály s tobogány a dalšími prkotinkami, vše doprovozené nezbytnou lidovou hudbou v polském jazyce. Jenže, vysvětlete Polákům, kam patří. Ti jsou dokonce tak skrbliví, že nechtějí zaplatit 100Sk za skříňku, byť tento obolus jim je vždy vydán zpátky. Asi by jim někdo měl vysvětlit, že koruna (byť skoro) neztrátí hodnotu tak fatálně během jedné léčebné kůry;-)

Co nám nepřinesl?

      Jój, tak to bude letos krátká! Je to už týden a fous, co jsme doma, a já byl tak spokojen, že marně hledám nějakou chybku na této akci. A tak to vezmeme pozitivně: Nepřinesl lidskou blbost, která se tak často vyloupne v ten nejneočekávanější okamžik, že to pak bere dech. Nepřinesl také oblevu, kterou jsme ani nečekali, a která by nás asi taky trochu rozklížila. A to je asi skutečně vše.

Co nám neodnesl?

      Tak především mne napadají Poláci a jejich neskutečný smysl pro hlasitou společenskou zábavu a schopnost se na sjezdovce tlačit ve frontách a vůbec se plést na zcela nelogických místech (i když o tom posledním raději potichučky, hej?). Neodnesl nám ani dobrou náladu, i když především po hromadných pádech v jeden den by to šlo. Neodnesl nám pocit z dobré lyžovačky a dokonce ani pocit, že Poláky na parkovišti taky potřebujeme. To když jim v poledne prodáváme permice za čtyři stovky;-))
      Nedonesl nám taky pocit, že je nám takových akcí třeba, poáč je to třeba. Neodnesl nám také zkušenost, že někdy méně je více. A to platilo jak na sjezdovce, tak ve středisku, kde se sedělo v bufetu tak báječně, že se nám vůbec nedařilo likvidovat dopředu nakoupené zásoby alkoholu. A bohužel nám také neodnesl skupinku zlatých hošíků odkudsi ze Žiliny, kteří si nepřijeli do Roháčů ani tak zajezdit na lyžích, jako prudit své okolí. Naštěstí přijeli až ve čtvrtek a tak jsme je jen v tichosti vysněžili...;-)

Jednoduše bylo letos na lyžáku super! Díky moc Velkému organizátorovi Vladovi a všem ostatním za účast vůbec.
md;-) 30.01.06

Velká fotogalerie

      V roce 2006 se nám na jubilejním lyžáku sešlo hned několik foťáků a z toho vyplývá i větší než malé množství fotek s tím spojených. A protože místa na tomto webu již mnoho nezbývalo, nezbývalo ani nám nic jiného, než vytvořit extra web jen pro fotky. Na tento web máte možnost kouknout i pomocí ftp protokolu. Samozřejmě k tomu potřebujete znát login a password. Obé vám rád sdělí Medvěd. Pojďme tedy mrknout na velkou fotogalerii, kterou jsem rozdělil podle jednotlivých dodavatelů fotek:

Lockayofotky	Pivkofotky;-))	Vladofotky	Medvědfotky

Den po dni:

13.1.: Po poledni vyjíždíme s Pivčaty z Ostravy přes Kopr do Rožnova, kde přestupujeme (a zároveň se potkáváme) s Charliem a Lockayem. Někde za námi fičí Honsovci a ještě dál Fünf se Zippem. Přes nejzasněženější Makov jedeme na Žilinu a krátce se zastavujeme v Chopper pubu ve Vrútkách. Někdy po sedmé přijíždíme na Krajinku, kde jsou již Vladovci, Palovci, Bobovci, Zvárovci a Kobrtkovci. Později ještě přijíždějí Honsovci a nakonec šťastně dojíždí i Siemens fábidlo. Paříme? Samozřejmě a do druhé ranní.

14.1.: Vyrážíme zčerstva na svah. Mám narozeniny a patřičně si tohoto faktu užívám. Zjišťujeme, že služby a úprava sjezdovky vůbec šly s úrovní extrémně nahoru. Ceny zůstaly oproti tomu na stejné úrovni. Je krásný azůrový den a lyžování se nabažíme až ve tři odpoledne. Přijíždějí Matesovci i s malým Dominikem. Následně nám vyráží dech nová highway do Oravic a fungl nová sjezdovka nad termály. Ty jsou navíc bohatší o nové zázemí a zrušili nesmyslných 10Sk za zámek. Večer se rozjíždí narozeninová párty. Nejprve v bufetu u Černé hory a autobusu, teprve před půlnocí na chatce bič-bič. Ta se také stává až do úterý oficiálním pařeništěm. Do našich slovníků se postupně vkrádají dvě nová sprostá slova: Sneh a ticho.

15.1. Pro mne totálně odpočinkový den. Pro ostatní však nikoli - vyrážejí na totálně natřískaný svah. Odpoledne však přinášejí dobré zprávy: lyžovačka byla dnes ještě lepší než včera! Afterpárty se odehrává opět rozděleně a to na chatkách 12 a 11, případně opět v bufetu při autobusu. Tentokrát ke hře ukecáváme i jinak dobře obsluhující Máriju.

16.1.: Dopoledne už nás vyráží na lyže poněkud méně lidí. Pivci se Siemensáky a Honsovci se chystají na odjezd, my ostatní lyžujeme na vynikajícně upraveném svahu. Lijénka s námi dopoledne, Mates pak odpoledne. To už odjíždějí výše jmenovaní a my s Lockayem podnikáme průzkumný výlet ke sjezdovkám na Madajce za střediskem a následně pak výlet za jídlem, jeskyněmi a roháčskou Punkvou. Večeře nám natolik bere síly, že ihned po ní uleháme, aby nám protestní spánek nakonec překazili výzvou ke vstávání před půlnocí Vlado a Mates;-) To už téměř všichni ostatní spí.

17.1.: Úterý je posledním azůrovým dnem ve Spálené. Jsa fascinováni nádhernými úkazy na okolních vrších, lyžujeme na svahu jako o závod. Čučorietky tečou proudem a jediným okamžikem, kdy mohu vystát všudypřítomné uřvané Poláky je ten, kdy jim za čtyři stovky prodáváme permice na parkovišti.

18.1.Ve středu jsem lyžování opět vynechal spolu s Lockayem a ostatní nám následně tvrdí, že jsme prohloupili. Zatímco Lockay intenzivně spí, já si s v poledne odjíždějící Kačenkou stačím ještě zajít na jídlo do Koliby při skanzenu a o něco později již odjíždíme, jak se později ukáže, na poslední letošní termály do Oravíc. Tentokrát za světla. Večer máme pak o poznání komornější náladu. Zbývá nás pouhých osm a vyjímečně paříme na rektorské chatce aniž by to malému Dominikovi jakkoli vadilo. Janka se nám přitom velmi sympaticky zčučorietkovala;-)

19.1. je událostmi nabitý den. Na sjezdovce fouká krutý a ledový severní vítr. Je zataženo a nevíme, co od takového počasí čekat. Čerstvě nakydalo asi patnáct centimetrů sněhu a i díky tomuto je svah dnes jinak fantastický. Dopoledne se s námi o Občerstvovni90210 rozloučí Janka s Peterem, aby nám popřáli pěkný zbytek lyžovačky a o pár chvil později už Janka knockoutuje nic netušícího Charlieho v padáku, který jinak tak báječně krouhá oblouky. Oba otřeseni, ale jinak v pořádku následně míří svou cestou. My ostatní čekáme na příjezd Matesa, abychom se o další chvíli později rozhodli na chvíli přerušit lyžování jídlem, což se na somárské lůčce stává osudným Vladově nosu a Matesovému boku. Dolyžováváme pak opatrně, ale bez prvně jmenovaného. Náladu nám to však extrémně nezvrátilo a večer se pak prokartováváme opět na rektorské chatce téměř k půlnoci. Konec pobytu nám znepříjemňují jen ze Žiliny právě dorazivší zlatí hošíci.

20.1.: Ráno ještě vyrážíme s Charliem a Lockayem na rozlučkovou lyžovačku do Spálené. Zakazujeme si používat výraz "poslední" a tak před polednem ukončujeme sedmou jízdou a jednými čučorietkami a se slzou v oku letošní polyžovačku. Po úklidu a sbalení ještě stíháme rychlý oběd a po něm už fijá k domovům. Cestou přes Vrátnou se ještě zastavujeme na kávičku za Alí a Eukou a následně přesně po týdnu a třech hodinách se loučím s Lockayem a Charliem u nezbytné vídeňské kávy v rožnovském Aeroplánu...

md;-))