chat

Náš diář

9. až 17. ledna

      První Roháče, o kterých existuje zápis. Stvořil jej samozřejmě Medvěd a jde o upravený zápis z jeho Deníku01. Dále se taky našly nějaké fotky, takže si můžete o Roháčích 98 udělat poměrně slušný obrázek.

Sen

      Ráno před odjezdem do Roháčů vstávám s divnými pocity. Měl jsem v noci zase jeden ze svých divně ulítlých snů. Zdálo se mi totiž, že se Fünfovi strašně chtělo jet na lyžák do Roháčů. Jenže je na vojně a tím pro něj vyvstal problém. Nemůže se jen tak vzít a odjet na týden pryč. Napadlo jej, že zatímco on bude na horách lyžovat, někdo by to mohl vzít za něj v kasínu. Touha po lyžích byla obrovská a tak riskoval i průser. Nakonec mne po dlouhodobém ukecávání přemluvil. V Berouně jsme prohodili mundůry a já šel jakoby se nechumelilo místo něj do kasína. Celý týden probíhal naprosto bez problémů. Když skončil lyžák, očekával jsem Fünfův příjezd, jenže do Berouna stále nikdo nepřijížděl. Až někdy ve středu po lyžáku se za mnou zastavil do Berouna Zipp a sdělil mi nemilou novinu: Fünf se na sjezdovce ve Spálené zabil. Co teď!? To mám jako celou vojnu za něj dosloužit? Rezignovaně jsem se vracel zpátky do kasína. Sotva jsem se vrátil byl vyhlášen poplach, při kterém se profláklo, že nejsem Fünf. Ani chvíli jsem se nerozmýšlel a začal jsem utíkat. Výsadek běžel za mnou a vzbudil jsem se přesně v okamžik, kdy mne zastřelili...

Vzhůru do hor!

      Je pátek dopoledne. Z práce odcházím dříve domů. Sotva si stačím dát sprchu, už na mne zezdola zvoní Zipp, Bobo a Cecyl. Nakládáme mne, moje věci a míříme přes Porubu (Zipp zapomněl boty a cédéčka) na Karvinou, kde Bobo nakládá pro změnu věci své. Za skutečně hnusného počasí odjíždíme před třetí hodinou odpolední směrem do Roháčů. Za hranicí hned zastavujeme a jdeme si koupit nějaké pití - Fanta za 47Sk. Máme za sebou první styk se slovenskou realitou. Na středisko přijíždíme už za tmy. Čeká na nás pouze Palo. Mezizím, co večeříme, přijíždějí ještě Vlado s Alenou, kteří se střídají s Palem, který prý jede za lepším. Začíná nám první lyžařská noc. Neustále prší a sníh taje a taje...

- sobota 10. ledna -

      V noci jsme slušně zapařili a spánku moc nedali. Snídaně se vydává do osmi. Stíháme ji a po ní si dopřáváme další dávku spánku, který fakty chybí. Stejně nemáme vinou počasí kam spěchat. Stále prší a tak až po desáté, když liják přece jen ustal, sedáme do aut a jedeme se podívat do Spálené doliny, jak vypadá sněhová pokrývka na sjezdovce. Nic slavného, ale naštěstí je Spálená už dost vysoko, takže vytrvalý déšť se tady mění přece jen v pevnější hmotu. Vracíme se na středisko. Obědy nemáme, za to se dostavuje slušný hlad. Chceme jet do Oravské Izby za Červenou Karkulkou, jenže Chlumecká jízda stále není tady. Hlad je velký, píšeme vzkaz na dveře a v tom za námi parkuje bílá Škoda 120. Jsou tady! Se Zippem nakonec Chlumečáky ubytováváme a seznamujeme s místem, kde budeme společně trávit celý týden. Po večeři odjíždíme s Chlumečákama do termálů na Oravice. I přesto, že pršelo, jsou kolem bazénu zbytky sněhu a tak je zimní termálová atmoška přece jen zachráněna. Dešťové kapky na vodou rozpáleném těle dávají zvláštní pocity. Vzpomínáte? Vykoupaní se vracíme na základnu, kde ostatní vytvářejí příjemnou atmosféru. Propuká veselí druhé noci.

- neděle 11. ledna -

      Je neděle a my poprvé ihned po snídani míříme do Spálené doliny lyžovat. Za 60Sk parkujeme přímo pod somárskou lúčkou, respektive přibližovacím vlekem. Permanentka stojí 300Sk na celý den a 160Sk poľdenka. Spodní část svelké sjezdovky je téměř bez sněhu a lze ji sjíždět v podstatě jen po úzkém ledovém pásu. Nic pro mne. Jedeme lyžovat "jen" na horní část sjezdovky. Ta je super. Lenka učí Manťase bórdit. Po odpoledni toho máme všichni dost. První lyžovačka je první lyžovačka. Vracíme se na základnu a po odpočinky sedáme opět do aut a přes Roháčské sedlo jedeme vyzkoušet termály v Bešeňovej. Vlezné je poměrně brutálních 50Sk a ještě nás nechtějí pustit dovnitř. Nemají prý volné skříňky nebo co. Nakonec zippovou drzostí vnikáme do areálu. Není vidět na krok. Mlha není z termálů, ale všeobecná. Zvláštní zvukovou kulisou jsou tady vlaky. Nemůžou být daleko, ale stejně nic nevidíme. Báječnou cestou se vracíme zpátky do Roháčů na základnu a večeři. Dnes nás perfektně rozjíždí Člověče. Máme před sebou další krátkou, ale intenzivní noc.

- pondělí 12. ledna -

      Po tradičně brutální vstávačce, rychlé snídani (Sakra, tohle je dovolená?!?) míříme na svah. Je krásné počasí. Hory jsou doslova kochací. Jen svah je neupravený. Stejně tak je na tom velký vlek. Jízda na něm se dnes rovná slušné akrobacii. Horní vlek má dnes zpoždění. Nestíhám z Manťasového pokroku na snowboardu! Za to Aleně deska nějak nejde. Lyžujeme opět do jedné hodiny odpoledne. Do termálů, pro změnu na Oravice, jedeme jen ve třech Peťovou Corsou. (Třetí je Paľo.) Po cestě nás perlustrují místní policajti, což je místní folklór. To abychom nezapomněli, kdo je tady pánem a kdo pouze smradlavým hostem. Na termálech je dnes minimum lidí. U PET-Bonády, kterážto je nám později zabavena, si skvěle hovíme a vykládáme o životě. Po večeři se rozjíždí klasický program. Žádné vyjímečné výkony nikdo nevykazuje.

- úterý 13. ledna -

      Denní program se nám začíná pomalu opakovat. Jen s tím, že se dostavuje postupně únava z neustálých denních i nočních aktivit. Zipp vynechává jako první. Odpoledne jedeme hromadně do Oravice za účelem pořízení dokumentačního materiálu. Po večeři se rozjíždí atmoška, která je dnes "zpestřena" o bojovku "Zájezd do nemocnice" s rozseknutým Lenčiným kolenem. Šli se s Manťasem mrknout na školskou sjezdovku, kde Lence ujely nohy na ledu a bác. Corsa coby sanitní vůz objíždí snad celou Oravu i s jedním zájezdem do Polska pro pohonné hmoty. Mezitím na středisku se nám kouzelně cinkla Alena, která se pohybovala v zajímavé směsici českoslovenštiny akcentované bubílkovým hlasem. Poslech Nohavici s ní dělá divy. Později vylepšuje atmošku Zipp svým Faith No More. Hrajeme tzv. dlouhodobé Člověče, při kterém se Alena snaží ožrat Kačenku. Výborná zábava!

- středa 14. ledna -

      Dnes kupodivu s námi nejde lyžovat Alena. "Doma" zůstává i Bobo, pochopitelně i Lenča a Manťas. My ostatní se postupně nasíráme při pohledu na neupravený svah. (Vyjma padáku, který se již půlhodiny snaží vystřílet.) Ani mě se dnes nechce a tak se v podstatě na svahu jen opaluju. Je krásně. Odpoledne v rámci kulturizace pořádám výstup k Roháčskému vodopádu, kterýžto je doplněn nádhernými výhledy na sluncem rozzářené okolní hory. Zpátky se vracíme přes Zverovku, kde dáváme proslulý pohár. Po večeři míříme na Oravice, které opět nemají chybu. Po návratu k autu Charlie zjišťuje, že si zabouchnul klíče v autě. Zloději by byli vevnitř během pár sekund. Nám to trvá půl hodiny, za kterou s Kačenkou promrzáme a jdeme si rovnou po návratu lehnout do postele. Každý do své. Jo, mám dnes narozeniny.

- čtvrtek 15. ledna -

      Lyžování dnes vynechávám s Bobem a Léňou. Manťas tentokráte bórdit šel. Pročítáme se a pospáváme až do poledne. Po obědě a návratu ostatních ze sjezdovky, jdeme s Chlumečákama na exkurzi do místního skanzenu. Kačence se, nevíme jak, podařilo koupit jéděň lijéstok za 10Sk. Chaloupky jsou nádherně osvětlené sluníčkem a tak nám nedělá sebemenší problém prostřílet se na konec filmu. Chlumečáci odjíždějí na Zverovku něco malého popatat a já se vracím kolem potoka do střediska, u kterého objevuju, že místní potok je vyvěrající Punkva. Dobrý nález po třech lyžácích! Před večeří ještě s ostatními stíháme Oravice a večer pak slavíme narozeniny až do časných ranních hodin. Cecyl se snaží vysvětlit "psychológiu hry" volejbalu na Člověči. Velmi dobré. Jen Bobo nějak nechápe.

- pátek 16. ledna -

      Ráno zase řeším dilema, azda na svah nebo zpátky do postele. Nakonec zůstávám ve skupině B, půjčuju si doklady od Corsy a chystám se do Podbiela zajet pro Fünfa. Lyžaři se vracejí dříve než jsem odjel. Na svahu je dnes prý otřesný vítr a mají lyžování plné brejle. Jedeme nakonec Coca-Cola Formanem s Vladem a Zippem pro Fünfa. Vracíme se promptně zpátky a s Fünfem ještě podnikáme průzkum školské sjezdovky. Po třetí hodině odpoledne jedeme naposled do Oravice na termály, kde máme báječné kino: krvavě rudý západ slunce. Po večeři nás čeká poslední a zároveň nejbujarejší noc, během které docházejí železné zásoby alkoholu i spřátelených limonád. Večer odcházíme všichni nakoupit do bufáče. Nakoupili jsme dost dobře! Rozlité víno, kopec ožralých lidí, nahaté zadky a striptýz.

- sobota 17. ledna -

      http://rohace.kvalitne.cz. ano, takhle se má končit báječná dovolená!!! Poprvé letíme na snídani skutečně na poslední chvíli. Vlada a Fünfa odvážíme do Spálené na sjezdovku a s Alenou míříme na malou procházku kolem Zverovky. Ostatní zůstali na středisku a snaží se uvést naše pařeniště do výchozího stavu. Chlumečáci do našeho návratu už nevydrželi a odjeli. Mají domov fakty daleko. Po sbalení odjíždějí spřátelené limonády a naše Tipo-posádka odjíždí utratit poslední peníz nahoru na Zverovku, odkud Bobo jede pro vylyžovaného Fünfa, zatímco se Zippem jdeme na poslední vycházku k Primuľe.
      A vracíme se domů! Bobo nás pěkně zavezl podle našich požadavků a potřeb. Chtěli jsme na večeři do Klenby, jenže tam byl ples a nakonec sedáme k Peršanovi.
      Jako úplná třešnička na dortu byla nedělní sauna se Zippem a Fünfem, kterou jsme absolvovali na porubském bazénu. Teprve tím končí báječný lyžák roku 1998.

-md-