| Občasník SZKF | 15. května 2001 | ročník 2/2001 číslo 9. |
| Hlavní stránka | <<< | >>> | Archiv |
|---|
| Občasník SZKF | 15. května 2001 | ročník 2/2001 číslo 9. |
|
minule jsem se tady holedbal, že se z našich Thájmsů stal slušný čtrnáctideník. A dnes? Měsíc se sešel s měsícem a my jsme konečně dokončili deváté číslo. Trvalo to přesně měsíc. Né, že bychom tak dlouho sbírali materiál. To ne. Důvody jsou mnohem prozaičtější. Skoumí si užil dost slušně pracovního úsilí v Karviné, na kterou bude dlouho jistě vzpomínat. A u nás v Kunčicích bylo a ještě stále je frišno. Navíc přišlo konečně teplo a to znamená, že neexistuje síla, která by mne udržela u počítačové klávesnice. Vyrazil jsem do přírody. Větší časová prodleva má fšak i své výhody! Za ten měsíc se nám totiž nahromadilo hned několik událostí a z nich vyplývajícího materiálu. Proběhlo několik akcí a já vyrazil na jarní dovolenou po koutech českých a moravských. O tom fšem se dočtete dále. Afšak editorial má přinášet informace o novinkách, se kterými se potkáte v našich stránkách. První a nejdůležitější je změna archivu. Opustili jsme původní naprosto nezajímavou a nudnou antikoncepci a v příslušném odkazu nabízíme kompletní nabídku fšech doposud vyšlých Thájmsů v jejích autentické podobě. Máte tak do budoucna (stejně jako my)jedinečnou šanci sledovat náš vývoj, ať už se týká grafiky či čehokoliv jiného patrného. Přibyly zase i nějaké nové fotky z našich společných akcí. Pozměnili jsme stránku o nás. Ofšem hlavní a nejpracnější (žel, taky nijak neviditelnou) novinkou je změna struktury uložení dat na webu, za což patří dík hlavně našemu webmástrovi. To je asi tak fše. Ostatní hnidopiší změny si poctivě hledejte sami. Najdete-li opět nějakou nepravdu či nesmysl, kontaktujte nás. Pokusíme se chybu co nejdříve odstranit. Mějte se pěkně a přeji příjemné počtení. -md- Svojanov/-md-/ Sice teprve týden před Svojanovem většina z nás obdržela prosbu (ale o to intenzivnější) trpaslíka Pustílka o záchranu Pohádkové říše, která se ocitla na pokraji svého zániku vinou neopatrnosti Baby Jagy. A to byla už, sakra, nějaká výzva! I sešli jsme se (ač v nezvykle nevelkém počtu 24 lidiček) v páteční podvečer 27.dubna na hradě Svojanově. První návod k hledání poztrácených bludných kořenů jsme našli už v pozvánce a tak nebyl problém být už v páteční večer "in." Onen večer taky pěkně prověřil naši paměť! Vstupní toust alias test do Říše pohádek dal hodně vzpomenout našemu poctivému naslouchání a čtení pohádek. Někteří nás tak dlouho vzpomínali nad toustem, až úplně zapomněli jít spát! (Nebo, že by už stačili šlápnout na bludný kořen a nenašli cestu do pelíšku?) Sobotní počasí nám přálo a tak jsme o to raději po poledni vyrazili za hledáním bludných kořenů v okolí hradu. Šlo o čistě kolektivní práci. Trpaslík Pustílek s Babou Jagou jako by předem tušili, že nebude proti komu soupeřit. Roudnice totiž nepřijela! Za tři hodiny jsme měli posbíráno a čekal nás poslední úkol (už opět na hradě) dořešit poslední luštěninu. Nakonec se nám podařilo Říši pohádek zachránit a za odměnu jsme získali (opět kolektivně) princeznu a půlku království k tomu. Jedinou záhadou, která nám zůstala, bylo zmizení princezny. Při audienci u krále byl totiž podáván tzv. Elixír proti zapomnění. Ale něco mi říká, že tomu bylo trochu jinak. Poáč nevíme, kdo vlastně nakonec princeznu z hradu odvezl?!? Zbytek krásného odpoledne jsme trávili už mnohem prozaičtěji. Většina z nás odjela do oblíbené hopsůdky v Hamrech, kde mají televizi. Ono zrovna probíhá MS v hokeji a ... No, co vám budu povídat! I to pivko bylo skvělé! Místní Gambrinus nemá konkurenci! A bylo veselo! Dlouho asi nikdo neviděl takové množství lidí odcházet s nechutí z hopsody. Každý z nás totiž už viděl před sebou toho hnusného Otakara. Ještě tady něco chybí? Ale jistě! Ještě neznáme vítěze oblíbené soutěže o "Svojanovského ožralu." Poprvé v historii zvítězil někdo dvakrát! Byl to Čárlí, který se svým vítězstvím nebyl vůbec spokojen a pro Thájmsy vyjádřil něco v tom smyslu, že: "V tak ubohé konkurenci to zase nebyl takový problém! A navíc tam nikdo není napsán dvakrát!" To je pravda, poáč někdy i přezdívky procházejí svým vývojem... 24. až 26.dubna Žilina/-Sko-/ Po únavném a dlouhotrvajícím "výcvikovém kursu" v Karviné jsem už nejen já dovolenou potřeboval jako sůl. Ubytování jsem si narychlo sehnal a v úterý odpoledne již nic nebránilo odjezdu za hranice (všedních dnů). Z Bohumína jsem vyrazil skoro o hodinu později (ach ty koridory...) a po příjezdu do Žiliny vyrazil na Hliny něco nakoupit a složit věci. V šest večer byl před menzou solidní ruch, který jsem opravdu nečekal: davy lidí, kelímky poházené v trávě, hukot jak v úle...inu po lehké večeři nás to kolem deváté zlákalo jít pařit na menzu. Oproti loňskému roku se pivo rapidně zlepšilo, desítka slovenský Gambrinus je tak o tři třídy lepší než Popper...ty fronty u stánků však stály za to (20 minut čekáš a 5 minut piješ...), takže jsem toho moc nestihl vypít. Zábava na menze se konala až do třetí hodiny ranní, pak jsme si udělali procházku na Vlčince (na OMV neměli bagety!) a ve čtyři jsme ulehli. Když jsem si v neděli prohlížel počasí, vypadalo to na solidní zimu, ale středa mě dostala. Nebe bez mráčku, na slunku snad 28...trochu jsem pochodil po městě, dal jsem si langoše, po obědě lehce zdřímnul a večer zase na menzu...pivo teklo proudem, dohra bude popsána níže. Zato ve čtvrtek pršelo již od rána, tak mě napadlo, jak budou vypadat večerní koncerty na hřišti. V takovém případě je k dispozici menza. Hlavní hvězdy večera LOJZO a Gladiator ji nacpaly k prasknutí a potila se tam snad i podlaha. A proč takový titulek? Mým přátelům se totiž podařilo zmizet s klíčema. Asi pět hodin jsem běhal po menze a okolí a naháněl je. Od dvou rána jsem házel kamínky na okno (bohudík jen do prvního patra) tak dlouho, až se někdo vzbudil, leč okno nevydrželo... |
DANA and ZIPP Praha, Na Tetíně 1. června Po delší době (konkrétně poprvé od desátého freedlandu) jsme měli možnost alespoň krátce pohovořit s jedním z našich Slovenských přátel. Byl to Palo, který nechává fšechny známé pozdravovat. Vzhledem k mezinárodnímu teleportu jsme dlouho nepohovořili. Nicméně došlo mezi námi k dohodě a někdy v příštím týdnu odjede jeden zástupce Frýdlantských Thájmsů na oficiální mezistátní návštěvu. O novinkách ze Žiliny se tak naše čtenářstvo dozví už v jubilejních destátých Thájmsech. Na závěr ještě nejdůležitější informace: Palo má nové číslo: +421904680505 A aby toho nebylo málo, tak Vlado má taky (i když staronové) číslo: +421905349992. 27. dubna až 6. května Otrava/-md-/ Už ani nevím, kterýmžto rokem se opakuje v mém životě stejná situace. Přijde první skutečné teplo a v práci mne neudrží ani párem volů. Poslední tři roky je to navíc opepřeno zvýšenou aktivitou, která vyplývá z rekonstrukce "rodné" stanice na koridorové parametry. Práce je víc než dost a tak i tělo samo od sebe si řekne: A dost!!! Loni tahle situace nastala téměř ve stejnou dobu a já vyrazil do východních Čech, kde jsem strávil v Železných a Orlických horách pěkné dva týdny. Letos "to" začalo sedmou hradní taškařicí na Svojanově, na kterém jsme s Fünfem zůstali o den déle, abychom (předem nic netušíc) zažili velmi zajímavý večer s osazenstvem hradu, a hlavně abychom poznali trošku širší okolí hradu. Obé stálo za to. V poslední dubnový den dopoledne jsme opustili hradby Svojanova a skvělou cyklotrasou přes Křenov, Městečko Trnávka, Bouzov a Loštice dojeli na vlak do Moravičan a jím pak do Olomouce za Lockayem. Toho dne nezapomeneme asi ani jeden na skvělé posezení v Petrůvce a na následnou zkratku po značce z Bouzova do Loštic. (o té snad ještě někdy příště) Prvního máje jsme strávili s Lockayem a jeho skfělou holomóckou bandou ježděním po Libavé. (Jak si vzpomenu na noční závod po úzkém břehu řeky Bystřice za tmy při návratu do Olomouce, tak ještě teď mne mrazí! Co, Juro?) Následně jsem si na dva dny odskočil domů, abych v pátek ráno opět vyrazil. Tentokrát do Orlických hor. Tradiční Jarní cyklistickou Deštnou jsem jednoduše nemohl vynechat. A ač počasí nakonec v Orličkách nebylo ideální, o partii lidí, která se tam sešla, se to říct rozhodně nedalo! Velmi nerad jsem je v neděli ráno opouštěl. Jenže dofča končila a práce volala. Vojenský výcvikový prostor Libavá vznikl po druhé světové válce, kdy naopak zanikly obce na jeho území. Po osvobození spřátelenými vojsky od kontrarevoluce v šedesátém osmém jsme navíc dočasně ono území propůjčili sovětské armádě. Po jejím odchodu počátkem devadesátých let minulého století se začalo svítat na lepší časy. Byla otevřena část újezdu jižně od spojovací silnice Odry-Velký Újezd a po červené značce z Kozlova zpřístupněn pramen Odry (s výjimkou ostrých střeleb, kdy je závora přes cestu uzavřena). Přístupným se stalo i Město Libavá a to po silnicích od Domašova, Berouna a Budišova. Tím ofšem otevírání prostoru téměř ustalo. Téměř proto, že se stalo dobrou tradicí otevřít alespoň na jeden den v roce prostor celý. Tím dnem je pravidelně první máj a využívá toho čím dál více lidí z blízkého i širokého okolí. Prostor je otevřen pro pěší i pro cyklisty. Málokdo si dá uniknout příležitost legálně mrknout někam, "kam se nesmí." Letos přálo i mimořádně teplé počasí. Stovky cyklistů a snad desítky pěších vyrazili k "branám," kterýmy lze do újezdu vstoupit. Byly jimi Město Libavá, křižovatka U zeleného kříže, Potštát a Kozlov. O naší trase přineseme časem samostatnou kapitolu. U "bran" mohli návštěvníci zakoupit pamětní "odznak" a mapu, na které byly zakresleny povolené trasy pro průchod prostorem. Nesmíme zapomenout, že se stále jedná o vojenský výcvikový prostor a na střelnicích stále dochází během roku ke střelbám. Ač z jejich stavu je patrné, že ostrými se tady moc nestřílí. Naštěstí pro přírodu. Jediným možným odpočivadlem a občerstvovadlem v prostoru byla hopsoda v Městě Libavá, jehož náměstí se v tento den dalo směle přirovnat k leckteré prestižní cyklistické výstavě. I vojáků zde bylo (oproti předchozím letům) poměrně málo a vládla i poměrně slušná benevolence vůči zakázaným místům. I my jsme "zabloudili" do tankodromu a byl to nejskvělejší zážitek. Jediným místem, které skutečně nestálo za návštěvu, byl lidma přecpaný pramen Odry, což nevadilo, poáč je to jedno z mála běžně přístupných míst. Kvalitně zareagovala na davy hopsoda v Mrklesích, kde si z náporem lidí poradili skvěle. Jízda prostorem byla velmi nefšedním a zároveň kvalitním zážitkem! -md- ***** |
31.5.2001 20:00 Boomerang music club ANNA K 7.6.2001 20:00 Klub Fabric LOUKA 2001 29. až 30.června Loucký klášter Znojmo DEPECHE MODE 4.9.2001 Paegas Arena Praha TOM JONES 20.9.2001 Paegas Arena Praha ELÁN 24.9.2001 Palác kultury a sportu Vítkovice Zaplať Pán Bůh skončilo dvacáté století i druhé tisíciletí a já začal cítit postupnou změnu. Půda pod nohama se začala vracet tam, kde byla. I když to vlastně nebyla stejná půda jako předtím! Postupně je úplně fšechno jinak. Svět se mění a my (já) s ním. Zlé věci ze života odešly a dobré přicházejí a mnohé dobré se i vrací. Při těch fšech svých předchozích turbulencích jsem si samozřejmě nadělal spoustu zlé krve s mnoha lidmi, kteří si říkali: "Sakra, co se to s tím Medvědem děje?!?" Někteří nechápali, někteří netušili a někteří byli už nad věcí. Těm, co nechápali, jsem cítil potřebu omluvit se a mnohdy se fše vyřešilo. U těch, kteří netušili, jsem se zastyděl sám před sebou a těm, co věděli nebylo třeba říkat nic. Stačil jeden výmluvný pohled z očí do očí, ve kterých se zrcadlila věta: "Ty víš!!!" Jen jedna věc mne mrzí. V době, kdy jsem na tom byl asi nejhůř, jsem požádal o pomoc od člověka, od kterého jsem předtím nic nežádal a dalo mi to spoustu přemáhání, abych mu své naléhavé volání o pomoc sdělil. Ofšem ze strany onoho člověka nepřišla vůbec žádná reakce. Mrzelo mne to a v tu chvíli uvrhlo do hlubokého přemýšlení, což jsem nejméně při sfé hnidopiší povaze potřeboval. Dnes už vím, že to od něj byla asi ta nejlepší pomoc, jakou mi mohl dát. Aniž to tušil. A nedávno jsem se jej jen tak optal (bez jakéhokoliv divného pocitu), proč tenkráte neodpověděl. Dostalo se mi poměrně šokující odpovědi, že nemá rád dopisování pomocí SMS nebo emailu. Že je to prý neosobní a jej to nebaví! Chci-li příště s něčím poradit, tak ať mu napíšu klasický dopis nebo zavolám! Možná v tu chvíli stačilo říct, jen, že nepochopil nebo tak něco. Takhle z toho vznikla jenom prázdná póza. Ofšem velká jako prase. A já nějak pózisty nemusím. I když je mi jich docela líto. Ale poradit co s tím asi nelze. Člověk zřejmě musí pochopit a vyléčit se ze svých traumat sám. Občas sice někde pomůže malá cizí zkušenost, ale lízání vnitřních ran je na každém z nás samotném. Já se z jedné takové hluboké rány vylízal a jsem rád. md:-))) Ivanka s Pšendou uspořádali opět cyklistickou Deštnou. Už loni na jaře se velmi povedla a nastavila poměrně vysokou laťku do dalších akcí. Je to "naše" jediná pravidelně pořádaná cyklistická akce a tak by byla škoda ji vynechat. Letošní účast byla slabší o to příjemnější. Nikdo se neztrácel. V páteční večer nakonec vstali na zápraží chaty Pod lipami organizátoři Ivanka a Pšenda, dále Jíťa, Martina s Borisem a medvěd. Byl to zvláštní večer, poáč dámy se dlouho neviděly a měly potřebu poklábosit. (I ženy mají své dny.) Chlapi se tak mohli v klidu vyspat. A důvod k vyspání rozhodně byl. Dopolední počasí nic moc neslibovalo, ale aspoň na Deštnou se nám podařilo vyjet bez deště. Dále to bylo už horší a tak dámská sekce opouští hřeben a vrací se dolů. Chlapi "drsňáci" jedou dále po hřebenu na Pěticestí, kde velice rádi zapadáme do příjemně vytopeného přístřešku horské služby. Nejeden čaj či grog a kamna vylepšují náš stav. Když se nám počasí zdálo trochu lepší, vyrážíme po zelené slastným klesáním (jen na jednom místě chyběla cesta. Místo ní byl jakýsi vodní kráter!) do Orlického Záhoří a na chatu Bedřichovku. "Pánové, tady funguje jen kuchyně." Tak zněla odpověď na naši otázku, zda je otevřeno. Nezbývá nám tedy, než pokračovat dál na Šerlich. Je stále nic moc a tak se rozhodujeme, že dojedeme až na konečnou. Je nám líto, že Pšenda si neužije ten nádherný sjezd do Deštné. I přes mokro i písek se šedesátka na tachometru držela jak klíště. Nádhera! Devět kilometrů zdarma! Příjemná odměna za celodenní šlapání. Z původně plánovaného bazénu nakonec nic není, poáč nám fšem asi ta celodenní koupel stačila. Během odpoledne až do večera přijíždějí další lidičkové a nakonec je nás na večerní klání větší než malé množství. Lucce se podařilo oblíbenou hrou na mafii stmelit kolektiv natolik, že někteří z nás jdou spát až se svítáním noci. V neděli dopoledne velice nerad opouštím tuto partii lidí (musím domů a do práce), takže prozatím další část akce zůstane čtenářům (stejně jako mně) utajena. Celá Deštná měla skončit až osmého května večer. Zda-li tomu tak skutečně bylo a co fšechno se stačilo udát, se pokusíme zjistit a přineseme snad i nějaké to foto. -md- ***** |