EDITORIAL No.36
Naši,
V okamžiku, kdy se valná většina z nás potkává na druhé Hubertce, vycházejí tyto Thájmsy. Zvažoval jsem, zda s jejich vydáním posečkat nebo ne, aby nakonec zvítězila myšlenka, že čekat nebudu a naopak si nechám celých čtrnáct dní po Hubertce volný prostor k tomu, aby mé emoce a zážitky z Hubertky usedly a myšlenky se utřídily. Však mnozí pamatujeme Hubertku číslo 1 a víme, kolik věcí si z ní pamatujeme a jak dlouho trvalo než jsme přišli na to, jak skvělá akce to byla.
Zkrátka ovšem nepřijdete, protože máme připraveno hned několik novinek. Tou nejzásadnější je podstatná změna mých stránek a především její sekce Turistických známek, která bude od nynějška podstatně bohatší a bohatší. Jako první přišla zcela nová stránka věnovaná Beskydům, která bude sloužit jako informační brožura, pro ty, kteří se do Beskyd chystáte. O něčem podobném jsme totiž při tvorbě stránek přemýšleli už hodně dlouho a nyní se naše plány konečně realizovaly. Postupem času budou přibývat další tematické stránky podle toho, kam se u nás mrknu.
Nápad na "horské stránky byl", jenže se nějak nedostávalo nápadů, kam a v jaké souvislosti je vytvořit. A pak na mne tato převratná myšlenka přišla na pochopu při jedné z pěších tůrek o jedné červnové sobotě. Pravda, mé kroky tenkrát neotřesitelně mířily do Klenby na oslavu Skoumalových narozenin, nicméně z domu to mám deset kilometrů a to už je slušný výkon.
U naprosto stejné příležitosti se mi stal ještě jeden neuvěřitelný zážitek. Po cestě jsem totiž nalezl 6210. Ano, jak říká Skoumal, takový mobil se na ulici nenachází a já také řešil, zda-li odevzdat nebo ponechat. Zda se stát poctivým nálezcem nebo sviní. Pokud se tedy náhodou majitel mobilu najde a pošle mi IMEI tohoto dřevíčka, jsem připraven je vrátit.
To je protentokrát všechno. Jdu balit a jsem celý natěšený na všechny ty z vás, které jsem vlastně v okamžiku, kdy čtete 36. Thájmsy vlastně na Hubertce viděl.
Medvěd
ZE SPOLKU
I.: Kácení májky 30.05.2002
Pamatuji si, kterak jsme s Tábynem v pošmourném počasí zdolávali na kolech vrcholky Krušných hor, večer pak pálili čarodějnice a mezitím vším mi Kufberek psal, jak je báječně teplo a příjemně v Klimkovicích. Klenba se pořádně rozrostla až na hradní nádvoří, pivo teklo proudem, pálily se čarodějnice a k tomu se stavěla májka. Docela jsem tehdy záviděl, ačkoli zážitky z Krušných hor byly přeci jen silnější.
Přesně o měsíc později byl pryč pro změnu Kufberek (válel si šunky společně s Vačkem a dalšími u moře v Itálii), my zbývající se vydali do Klenby. Na poslední májový den bylo sice docela nevlídno a na zahrádce jsme nevydrželi, ale přece jen došlo k něčemu zajímavému. Těžko říct, kdo s tím přišel, ale během posledních pár minut před půlnocí jeden z hostů pivnice vykřikl, že je nejvyšší čas zbourat májku. Jako na povel jsme se téměř všichni, kteří v Klenbě sedeli, zvedli od svých pohárů a šli se na celou tu srandu podívat.
Jenže ona to zase tak velká sranda nebyla! Májku totiž její stavitelé kvalitně zasadili do země, výkyvům kácejících lidiček odolávala a nikomu z místních se domů pro pilu nechtělo s odůvodněním, že jej buď manželka či maminka (račte si sami přebrat) nepustí do hospody zpátky. Do lomcování se dalo stále více lidí, z nichž někteří se na májku obětavě i zavěšovali. Štěstí, že nikdo neměl kameru, neboť banda opitých lidí při tak šílené činnosti by byla jistě tučným soustem i pro Hrubeše v Neváhej a toč! Nakonec májka neustáleému kymácení podlehla a spadla k zemi. Nikomu se nic nestalo a my mohli celou událost odejít oslavit zpět do Klenby.
II.: Skoumalových 28
8. června 2002
... nikoli dětí, ani koček, nýbrž let. Termín oslavy se stále odkládal. Nejdříve se termín akce nehodil jednomu, podruhé jinému, čímž jsme zjistili, že čím více nás ve Spolku je, tím větší sranda bývává, ale na druhou stranu je stále větší problém s domluvou. Nakonec téměř vše dopadlo (kromě sporťáka Lukáše, který toho měl v den oslavy hodně) na sobotu 8. června, kdy jsme se sešli u televizního stolu před osmou hodinou večerní.
Večer se zdál být poněkud mdlý. Nějak nás všechny překřičel vedlejší stůl fotbalistů, kteří slavili konec sezóny, ale naštěstí se časem konečně předaly dary, čímž mě a Skoumímu (oba jsme byli povinováni dary - já dodatečně po půl roce...) stoupla nálada a ostatní už se přidali jaksi automaticky.
Hlavní část večera nás však teprve čekala. Skoumal a Brzdy s Janou se rozhodli, že se přemístí do hospody U Plavců na Olé tequilla, přičemž my s Kufberkem jsme chtěli vyrazit k domovům. Nicméně jsme si po zaplacení nakonec odchod taky rozmysleli. Atmosféra U Plavců (mimochodem odporně socialistická hospoda) nás však totálně pohltila. Takovou pořádně rozjetou zábavu jsme snad ještě nezažili! Rádi jsme podlehli a došlo i na tanečky, které se u některých z nás převtělily do něčeho téměř nepopsatelného. V okamžiku, kdy si i mě Móňa hodila na hřbet, přes který jsem následně i letěl kamsi v dál, bylo jasné, že tančení bude postupem času drsnější a drsnější.
A taky že bylo! Nakonec jsem fyzicky vyčerpán (ale nadšen!) rezignoval a ve čtyři lokál opustil směrem k domovu. Ostatní však pobyli podstatně déle, stačili hospodu nejen v šest zavřít, ale i o nějakou tu hodinu později otevřít. Rekordmanem se nakonec stal Kufberek, který pyká za své nadšení dodnes, poáč došel domů (s tříhodinovou spánkovou pauzou na autobusové zastávce v Polance) "již" ve čtyři odpoledne. To už se snad i Brzdy po několikahodinovém spánku v hospodě U Plavců probudil a odešel domů.
Skutečně šlo o velmi povedenou taškařici, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat, stejně jako lidé před nedělní bohoslužbou v Klimkovicích, když vcházeli do kostela a Kufberkovi vypadl před vchodem lahváč a rozbil se. Načež se dal do sběru za údivu okoloprocházejících lidí. Člověk by nevěřil, co se během jedné povedené taškařice dá stihnout a co se vše povede.
|
NOVINKA
Odkaz vás přesune na Medvědovy stránky do sekce Turistických stránek, které začaly nabírat úplně jiný obsah. Původní nudný seznam míst, kde lze v Beskydech turistické známky zakoupit, se totiž rozšířil o doporučení, kam v Beskydech na výlety, ať už pěšky, na kole, inlajnech nebo běžkách. Zkrátka nepřijdou ani vyznavači sjezdovek. Chystáte-li se do Beskyd, neměli byste tuhle stránku rozhodně minout, ale naopak se kouknout na poznámky o zážitcích Medvěda v Beskydech, protože o nich ví skutečně dost ...
bikeCESTA Z MĚSTA (5)
OPIČÍ HORY HOREM DOLEM
(silniční verze)
Vrátíme se dnes na dlouho slibovaný výlet Opičími horami. Začneme zcela netradičně přímo v Ostravě, konkrétně v části Poruba, ze které se vydáme po silnici kolem koupaliště do vesnice Vřesina. U koupaliště se musíme na chvíli zastavit, protože jde o největší umělou vodní plochu v Evropě. Lidí v létě tady bude spousta a na celém areálu je vidět, že majitel (město Ostrava) v posledních letech investuje na jeho celkovou kultivaci. Moc se ale nezdržujme, dokonce ani koupel zatím nemá cenu, protože se ve vlastní šťávě budeme koupat ještě několikrát. Hned do Vřesiny totiž cesta slušně stoupá. Na křižovatce uprostřed dědiny odbočíme doprava, abychom se vrátili zpět k tramvajové trati, která vede společně se silnicí údolím říčky Porubky do Zátiší. Za vesnicí se údolí zužuje a my vjíždíme do lesů. Jen lehce se dotkneme Krásného Pole a opět stoupáme do Dolní Lhoty, kde se určitě zastavíme v hospodě Pod kaštany. Značek piva je zde hned několik a já už ani nemusím říkat, kterou si dám. Na hospodské zahrádce můžete sledovat buď všední cvrkot, nebo když třeba bude Ostravský dopravní podnik slavit nějaké výročí, tak o víkendu jízdu historických tramvajových vozidel.
S pivy to raději nebudeme moc přehánět, protože nás čeká podstatná část cesty. Ještě nějaké tři kilometry budeme sledovat Porubku, abychom se dali doprava směrem z údolí nahoru do Horní Lhoty. O tom, že Horní Lhota je skutečně horní, se přesvědčíte záhy. Kopec je dlouhý a táhlý, naštěstí vede silnice lesem a je zpestřena aspoň jedním výhledem na osadu Zátiší pod námi. Horní Lhotu jenom projedeme, abychom se na jejím konci u hřbitova přece jen zastavili. Před námi se totiž krajina otevře pěkně doširoka a kromě Ostravy odtud přehlédneme kus rovinatého Polska a také Beskydy. Za chvilku zdržení ten pohled stojí a stejně nepochybuji, že po vydatném stoupání zastaví rád každý.
Na nejbližší křižovatce se dáme doleva a kilometrovým sešupem dojedeme během mžiku k rozcestí dalšímu, kde se dáme doprava směrem na Budišovice. A opět do kopce! Už ne tak dlouho, ale přece. Ve vesnici nebudeme odbočovat na Hrabyni (někdy přístě), ale pojedeme dále směrem na Pustou Polom. Za Budišovicemi jemně z kopce a pak zase táhle nahoru až k Polomi. Rovnou za nosem. Táhlá rovinka je sice vyčerpávající, ale na druhou stranu se z ní můžeme mrknout při dobré viditelnosti až na hlavní jesenický hřeben. To jen tak, abyste věděli, že z Beskyd do Jeseníků to není zase tak daleko (asi 100km...).
V Pusté Polomi odbočíme doleva směrem na Kyjovice a čeká nás první odměnový tříkilometrový kopec dolů. Cesta nijak moc výšku neztrácí, ale na druhou stranu, není třeba příliš šlapat. Před sebou vlevo pak máme Ostravu jako na dlani a vpravo opět Beskydy. V Kyjovicích pojedeme rovnou za nosem a cesta nás automaticky svede směrem na Zbyslavice. Za Kyjovicemi se opět ponoříme do lesů, sjedeme kiláček dolů a tentýž (už mimo les) vyšlapeme nahoru. Jako na houpačce. Za Zbyslavicemi už vidíme na kopci bývalý větrný mlýn, který však zprava objedeme a už vjíždíme do Olbramic. V nich si hlídejte maximální povolenou rychlost v obci, protože dědinu doslova profičíme (sic, rekord 79km/h jsem tady jen dorovnal), abychom na jejim konci na rozcestí dali přednost a dali se doleva. Jemně vystoupáme a pak fičíme dva kilometry zadarmo ke Klimkovicím. Jestli doufáte, že do Klenby, kde dnešní cestu ukončíme, dorazíte již bez šlapání, máte smůlu. Poslední kopec do středu města vás nemine!
Trasa je dlouhá 40 kilometrů a je víc než vhodná pro silniční kola. Jestli nevěříte, že Ostravsko má své kouzlo, tak sedněte na kolo a trasu si projeďte. Nebudete litovat!
-md-
KRATCE
add Privatizace drah
Tak už víme, kolik bude stát privatizace drah. Její představitelé totiž požadují, aby stát zaplatil za objednanou osobní dopravu, kterou dlouhodobě neplatí. (Proč taky, když dráhy jsou jeho...) Kolik? Maličkost: 24 000 000 000 Kč...
12. a 13. července 2002
Dovolujeme si připomenout, že festival plný barev a hudby, který se odehraje v centru města Ostravy, se blíží. Máte-li zájem přijet, dejte vědět Medvědovi!
|
Dnes je .
Svátek slaví
.
NEJBLIŽŠÍ AKCE:
COLOURS OF OSTRAVA
12. a 13. července
Stodolní ulice, Výstaviště Černá louka
10 otázek
... pro Kufberka.
S Deseti otázkami se na Kufberka chystám již delší dobu. Je posledním členem našeho spolku, který před nimi doposud zdárně utíkal. Jenže nyní spadla klec. Ostatně určitě si jeho odpovědi rádi přečtete, neboť se před několika dny vrátil z Itálie, kde pobýval na dovolené s přáteli (mimochodem jedním z nich byl i Vaček), a odkud si zajisté přivezl nejeden zážitek. Navíc se s Marcelou konečně přestěhovali do svého vlastního bytu, kde Kufberka čeká zpočátku práce, práce a zase práce. Jeho odpovědi jsou tentokrát zcela autentické, neboť je "na papír" sepsal osobně. Tudíž žádné medvědovy nevyžádané zásahy! ;-)))
1. Z čeho máš teď největší radost?
Že jsme se nedávno úspěšně přestěhovali z paneláku do řadovky na vesnici, a že už se tak nikdy nemusím stěhovat. A taky ze spousty obyčejných věcí, třeba že jsou otevřené zahrádky, že do těch otevřených zahrádek chodí i moji kamarádi, že je léto, koupačka, holky, plavky...atd.
2. Naopak, co Tě teď prudí?
Zrovna teď úspěch komunistů ve volbách. Ale to mě brzy přejde. Nejvíce mě dokáže naštvat a znechutit nuda a takové ty "zbytečné" dny bez obsahu. Tak se snažím , aby jich bylo co nejméně.
3. Chystáš teď něco velkého?
Chystám, ale nerad bych to prozradil už teď.
4. Tvůj největší kůň?
Jednoznačně cestování. Ale takové to opravdu procítěné poznávání něčeho nového, ne sednout do letadla a za hodinu někde být. Rád si protrpím 5-denní cestu vlakem na "konec světa" do Portugalska na Algarve, ten pocit v cíli cesty za to rozhodně stojí.
5. Práce? Baví? Nebaví? Proč?
Baví. Není to sice nic moc na zbohatnutí, ale v podstatě jsem pánem svého času. A k tomu ty jízdní výhody...nestěžuji si.
6. Tvůj velký sen?
Reálné sny z mládí se mi už tak nějak vyplnily a na ten zbytek mám do 100 let ještě času dost.
7. Jaká hudba a film Ti zrovna frčí hlavou?
Jarek Nohavica (nejlépe u piva) a Forrest Gump (ten i bez piva).
8. Tvoje oblíbená hračka?
Mapy, jízdní řád a peněženka.
9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
Pivo! U jídla to záleží na tom, jestli jsem právě hladový nebo ne. Ale jelikož já jsem hladový téměř pořád, tak můžu s klidným svědomím prohlásit, že kromě sojového mléka, pšeničného salámu a uzenin podobných hroší kůži, můžu úplně všechno. Ale nejraději mám ryby a vše podobné, co bydlelo kdesi ve vodě.
10. Co zrovna čteš?
Přiznávám se, že zrovna teď nic. Ale ráno jsem si přečetl celé noviny.
11.
A JUST NE!
Už toho mám dost!
Šu-šu-šu, šu-máchr vyhrál další závod jen díky tomu, že jeho stájový kolega mu "hodil blinkr"; finále naší nejvyšší fotbalové ligy vyhrál ze čtyř hrajících (dvě a dvě mužstva na jiných hřištích) Liberec a my přitom koukali, jak se trenér ani tak nezajímal o hru, ale volal mobilem do MNM, aby se informoval, jak vypadá vývoj zápasu druhých "finalistů"; tenis má takový systém, že pokud nejsem zažraný šílenec-sportovec, můžu jen zírat a nechápat; systém MS v hokeji byl tak šílený jen proto, aby si zahrála slabá mužstva ze silnými jen proto, že jsou z ekonomicky silných států; výsledkové listiny závodů se nakonec ještě mění, protože nejlepší mnohokrát dopují... Je tohle normální?
Normální ne, ale běžné ano! Sport už dávno není o tom, co kdo umí, ale kdo kolik zaplatí. Jen obyčejný sportovní fanoušek holt v sázkové kanceláři třeba nespravedlivě nevyhraje právě vinou Schumacherovy božské kličky. Jenže jako správný fanoušek odpustí, protože ví, že jde přece o sport a jede se přece na stáje! Sport je navíc přece nedotknutelný a o jeho logických regulích je fanoušek-znalec neustále v tv-bedně přesvědčován, protože její mocní už ví, jak si jej udržet před touhle šílenou "lampičkou" pokud možno co nejdéle, a krmí jej dalšími a dalšími reklamami a výsledky.
Ba ne! Lidi, jak dlouho bude dělat v tomhle sport-byznysu ze sebe blbečky. Moje trpělivost v posledních dnech přetekla a můžu za sebe říct, že na jakékoli "sporty" už nebudu koukat a ani se o ně zajímat. Aspoň do té doby, než se všechno v dobré obrátí. Pravda, toho se už nedožijeme a já jen lituju všechny ty, kterým odtékají neustálé peníze do kas sázkových kanceláří. Jak takového člověka poznáte? Jednoduše! Jako každý jiný závislák je malátný a jeho oči může závidět kdejaký angorák. Vždyť přece zápasy šly v TV až po půlnoci...
-md-
|
