Hlavní stránka <<< >>> Archiv

Lockay Medvěd Norsko Pecka Roháče pan Roman Svojanov Vaček (Alík)
Občasník všech, kteří ví 1. červenec 2002 ročník 3/2002 číslo 37.
Léto 2002 Archiv Náš diář O nás Vzkazník
EDITORIAL No. 37
Naši čtenáři,
Medvěd. Šéf a majitel myšlenky a kolena.       po druhé Hubertce nám přibylo několik nových čtenářů a my z toho máme velkou radost. Doufáme, že za existence Thájmsů a webu jako takového nám žádný z věrných čtenářů neodešel. Číselka na počítadle totiž utěšeně přybývají. Osobně jsem byl u toho, když se pan Roman snažil ulovit magickou číslici 3000. Začínal na 2993 a trpělivě znovu a znovu připojoval svůj počítač k síti. Leč u čísla 2999 se zasekl a počítač odmítal jakékoli další připojení k internetu. To bylo kolem půlnoci. Když jsme druhý den vstávali, pan Roman neváhal a ihned (o sedmé ranní) připojil počítač a otevřel Thájmsy. Někdo mu třítisícovku jednoduše zblajznul a dodnes se dotyčný ke své škodě nepřiznal. Měli jsme přichystánu další flašku, kterou takto převádíme k magickému číslu 3333. Kdopak asi bude onen šťastlivec?
      Máte před sebou Thájmsy, které vznikaly velmi spontánně během posledního červnového týdne. Věřtě, nevěřte, byl to týden velmi zajímavý a o tom všem se můžete dočíst dále. Se Skoumalem jsme se sešli na Velkém Javorníku, den předtím uspořádali Svatojánskou Klenbu, která přerostla naprosto spontánně v šílenou pařbu. Skoumal sám byl v Parníku na Mišíkovi a Etc..., dobře se bavil a něco málo o koncertu napsal. Jako dvě perličky přinášíme týdenní test 6210 a můj pokus stát se telekomickým zákazníkem. Přeji příjemné počtení. A abych nezapomněl: Pěkné prázdniny!!!

Medvěd

EX-POST
Tentokrát volební
      Je po nich. Někteří z nás, tedy ti společensky uvědomělí, oželeli začátek akce na Hubertce a šli odvolit, my nezodpovědní (a že nás bylo přes čtyřicet procent) jsme volit nešli. Jak už nás dlouho politici strašili, neúčastí jsme pomohli komunistům, jejichž zodpovědní voliči přišli k urnám snad úplně všichni a přisoudili svým soudruhům v parlamentu ohromujících 18 procent křesel. Dohromady s ČSSD se, byť třeba skrytě, poáč přece Špidla komunisty odmítá, jim bude pohodlně směřovat naši zemi socialistickým a možná i komunistickým směrem. Nemám z toho pražádnou radost, ale jedno vím určitě: za čtyři roky toho zase tolik stihnout nemohou a pravici (možná vznikne konečně i střed) to sjednotí. Ovšem ne jako na Slovensku, proti jednomu zlu, nýbrž se strany jasně vyprofilují. ODS si zvolí do svého čela místo Klause milovaného Vláďu Železného, čímž si zaručí pořádný kus volebního koláče pro příště, Unie Svobody a DEU pochopí, že úspěch ve volbách 2002 byl skutečně neúspěch, vyloučí své n epřijatelné z úzkého kruhu vedení a vzdá se příště naivních tanečků kolem KDU-ČSL. Musím říct, že posledně jmenovaná strana mne děsí pomalu ještě víc než komunisti. Zatímco se od Grebeníčka dalo povolební podupávání očekávat, tajné spiknutí řízené ze církevní sektou, které mělo za následek totální vyškrtání kandidátů DEU a US by mělo varovat. Mám pocit, že politické agitky vedené v kostelích jsou neobyčejně účinné a nám, kteří do chrámů tzv. božích nechodíme, nezbývá než doufat, že budou vymýceny.
ZE SPOLKU
Svatojánská Klenba
25. června
      Den po mém svátku vládla už několik dní neskutečná vedra. Celé dopoledne v práci jsem lítal po venku a tak se dalo čekat, že se dostaví tekutinový deficit. Pitný režim se holt musí dodržovat! Sezval jsem mimořádnou schůzi s podtitulem "žíža". Že dopadne tak, jak nakonec dopadla, zpočátku vůbec nevypadalo. Kufberek se totiž omluvil, že je teprve na cestě ze Vsetína, kde byl služebně, Skoumal se nijak do Klenby taky nechystal a Brzdy byl pracovně zaneprázdněn do osmi, což jsem považoval za krajní termín, kdy se odporoučím domů. Jediný, kdo se "chytil" byl náš Sporťák a s tím jsem se v Klenbě sešel po páté hodině.
      Jako třetí se v Klenbě objevil pěší Skoumal a o chvíli později dokonce i Kufberek. To už někdo dostal nápad, že bychom jako mohli zapít toho Jana a došlo na slavnostní poháry. Jen Kufberek zaprotestoval, že takhle ne, ale vše marné. Po osmé přichází i Brzdy. Po dlouhé době a zcela nečekaně jsme se tak sešli komplet. Na zahrádce se sedělo báječně a společnost nám chvíli dělal i Radim s Evou. Jako první opustil náš malý Titanic Kufberek se Skoumalem a to už výčepák Libor tvrdil něco o tom, že budu dnes potřebovat doprovod. Ještě si matně vzpomínám, že před odchodem Skoumal cosi tvrdil o Velkém Javorníku.
      S Brzdym a Sporťákem jsme vydrželi do závěrečné. Brzdymu se stále nezdálo, že bychom zapili ten můj svátek dostatečně a začal cosi o panácích. "Chceš panáčka, pohunku? Dobrá bude! Libore, tři zelené a cosi pro tebe dle tvé chuti." Libor vše přinesl se slovy: "Tak ten už dneska neodjede," loupli jsme rundu do sebe a už se točilo. Jednou, podruhé, potřetí...
      V jedenáct už máme huby umazány zeleným lepidlem a přiblížila se definitivní konečná. Zvedání ze židle končí mým pádem. A sakra, co s tím? Ještě že mám s sebou přidržovadlo! S Brzdym odcházíme na jedno k Plavcům, kde můj podroušený příchod budí pozornost. Co si ještě pamatuju je, že pivo nedopiju, sedám na kolo a mířím k domovu. Jde to těžko, pomalu, ale bez jediného pádu! Jen jaksi nevím, jak jsem projel Polanku a jak se dostal do postele.
      Ráno mne budík budí o páté a já vím, že dnes práce nehrozí. Posílám žádost šéfovi a otáčím se na druhý bok. Definitivně vstávám v deset hodin. Pocity jsou nepopsatelné. Co dřív? Na velkou, hlavou nebo čím? Naordinovávám si cestu na nějaký beskydský vrchol a doufám, že tím ty kutající permoníky zničím. O tom už ale v jiném článku.
Mišík počtvrté...
Vladimír Mišík a Etc.
20. června, klub Parník
      A opět sám. Tentokrát ne ze sociálních důvodů, ale medvědovi se nějak zalíbilo v práci, a tak to nestihl. Mohl být rekordmanem ve spolku, který viděl Mišíka počtvrté za sebou...
      Lupl jsem jeden starý pramen v Bazaru a o půl osmé jsem usedl v Parníku. Lidí nic moc, ale v osm již byl Parník slušně naplněn. Pánové muzikanti si dávali načas, není divu, neboť ten den panovalo v MOM slušné vedro, a tak koncert započnul až něco po čtvrt na devět.
      Klasický již to začátek: Relativistický zádrhel, Už ani slovo dál, jako čtvrtý kus trocha nostalgie: Variace na renesanční téma. Duo Hrubý-Nejezchleba prokázalo perfektní sehranost a trochu mě z toho mrazilo. Já jsem si našel místo k sezení, kde nebylo takové horko, ale pan Mišík co chvíli zabručel, že je vedro, utřel se a objednával jednoho Jamesona za druhým. Nevím, nevím, jestli je to v horku to nejvhodnější pití...
      Kdo viděl Mišíka naživo vícekrát, dokáže již odhadnout jeho repertoár. Až na malé výjimky je stále tentýž, snad jen pořadí skladeb se mění. Někdy v polovině praskla Skálovi struna, a tak Mišík vyhlásil přestávku (klasickým výkřikem "Vzhůru na bar!"). Mezitím Skálovi praskla struna ještě jedna...
      Po přestávce se koncert odvíjel v duchu starých dobrých vypalovaček, jako třeba Lady Vamp (kterou dlouho nehráli a už zase dlouho hrajou). Vzhledem k vedru na pódiu (a k přibývajícím Jamesonům) došlo jenom na dva přídavky: první Honky Tonk Woman a druhý Proč ta růže uvadá...klasika na závěr.
      Co dodat? Už potřetí se koncert vydařil. Smyčcové duo jsem již zmiňoval a za zmínku stojí rovněž bubeník, který bubnoval jak o dušu. A Mišík? Vzhledem k jeho věku a alkoholu se jeho hlas již nehrne do takových výšek jako za mlada, ale pořád je ve slušné pohodě. Kéž bychom taky vydrželi až do šedesátky (a neupili se...). Pokud čtete pravidelně tyto stránky, víte moc dobře, jak jsme na tom.

<-Sko->

NOVINKA

HUBERTKA

14. až 16. června
      Přesně v polovině června se mnoho z nás potkalo na Hubertce v Jizerských horách. Akce byla velmi očekávána i proto, že její předchůdkyně nasadila laťku zábavy velmi vysoko. Ptáte se, zda byla překonána nebo vás jen jednoduše zajímá, jak to tentokrát na Hubertce vypadalo, protože jste tam nebyli? Odkaz o kousek výše vás šoupne na správnou stránku v Našem diáři...
NO TOTO?
Jak jsem se opět nestal zákazníkem Telekomu.
      Moc moc jsem se těšil, že si během června konečně zřídím pevnou linku k tomu, abych se mohl připojovat na síť ze svého domácího počítače. Přiznám se, že standartních 3500 peněz se mi do dvoulinky vedoucí ke mě domů nechtělo investovat. Až teď jsem se nechal zlákat, protože Telekom se chtěl ukázat a za úpis 18 měsíců, který jsem překousl, nabízel zřízení telefonní stanice za 1750 kaček; tedy za polovic.
      Jak z reklamy zná každý z nás, není nic jednoduššího než vytočit kouzelnou formulku 12345 ... 6, říci, co vlastně chcete, a za pár dní přijdou domů technici - telekomici a vysněný (třeba) přístup k internetu vám vyplní. Inu, vytočil jsem; ani jsem dlouho nečekal a na druhém konci se ozvala bodrá slečna s pravým nefalšovaným pražským ééé, na které (bylo patrno) byla velmi hrdá. Chvíli mne poslouchala, aby po chvíli spustila. Následoval klasický brainwashing: Proč zrovna Home internet, když můžu mít přinejmenším ISDN, na kterém budu k zastižení stále (sama se ptala, na co telefon vlastně potřebuji a asi jaksi v tom kalupu zapomněla, že jej chci jen a hlavně na internet...) a kdyby ne, tak proč to vlastně chci. Uvažoval jsem, zda se nezeptat, proč vlastně obyčejné linky nabízejí, ale skousl jsem to a na chvíli vypnul vnímání. Však co, vždyť je to zadarmo!
      Do hry mne vrátilo oslovení a instrukce, že mi domů přijde smlouva, kterou dovyplním (???) a osobně (asi si mně chtěli pro případ neplacení vyfotit) dojdu na jakýsi telekomický zákaznický bod. Podivil jsem se, nicméně i tohle skousnul.
      Za dva dny skutečně nezvykle tučná telekomická "pozvánka do klubu" přišla. Nadšeně otevírám obálku s dychtivým očekáváním, jakýmpak dárkem si mne chce náš monopolista předejít? Po několika okamžicích přichází sprcha nejledovější. Obálka předepsanou smlouvu skutečně obsahovala. Dokonce dvakrát. Dále velmi tučné Všeobecné podmínky (rozuměj povinnosti zákazníka), které bych také ještě očekával, ale další dvojitý fascikl mne dorazil: Souhlas majitele objektu k tomu, aby milí telekomici mohli vrtat do našich řidkých panelů. Představa, že stojím s prosíkem u své realitní kanceláře, běhám od dveří ke dveřím, unuděná paní mne nakonec obdaří (po tom, co si mne pochopitelně změří od hlavy k patě) žádaným razítkem? A za to telekomikům zaplatím 1750? Tak to ne! Loučím se pomalu s vyhlídkou na linku, která ke mně i ode mně bude bit za bitem posílat data a ladným pohybem na dvoumetrovou vzdálenost posílám telekomický startovní set do koše.
      Je mi jasné, že vystát si frontu u realitky by byl v podstatě poslední boj (a představuji si, jak na telekomickém zákaznickém bodě je šest přepážek, z toho pět pro ty, které lapají a kde se obstarožní dámy z ústředen nudou píchají jehlicemi na pletení do stehen, a ještě jedna přepážka, kde se houfuje fronta sta zoufalců, které už lapili; já přicházím a vybírám si, které jehlice přeruším a budu obtěžovat... Ba ne! Nic nebude. Všechny ty naše České monopoly z duše nenávidím a pokud se telekomici nedoplazí s dvoulinkou a lehkým zaklepáním až k mé rohožce, pevná linka prostě nebude!

-md-

bikeCESTA Z MĚSTA (6)
VELKÝ JAVORNÍK a ŠTRAMBERK
(26. června 2002)
      Máme krásnou středu dopoledne. Můj stav mi nedovolil odejít do práce a teď přemýšlím, co s načatým dnem. Bloumám od ničeho k ničemu a uvažuji, jak se vyléčit. Naordinovávám si výstup na Velký Javorník nad Frenštátem pod Radhoštěm, kde také má dnešní cesta začíná.
      Od nádraží se promotávám přes centrum města a kolem bývalých sovětských kasáren vyjíždím za město směrem na Rožnov. Po třech kilometrech za stařičkou benzínkou a odpudivými nedostavěnými paneláky dolu Frenštát odbočuji směrem na Trojanovice doprava. To doprava je důležité, protože obec je to pořádně roztahaná po obou stranách hlavní cesty.
      Začínám šlapat do stále prudšího kopce. Hory čím dál více svírají cestu a obec. Ano, to je přesně ta nádherná valašská krajina. Dojem z kochání mi kazí jen kutající permoníci v mé hlavě. Ano, už si dokážu představit, jak bylo Korďasovi při výstupu na Smrk minulý víkend.
      Aniž bych se díval do mapy, (ostatně jsem jaksi nevychytal doma tu správnou a hned za Frenštátem jsem se dostal za její okraj) nechávám se unášet cestou výš a výš. U posledních domečků je parkoviště a na něm stojí povědomé auto. Ty brďo, že by Skoumal? Jo, tak proto mluvil včera o Velkém Javorníku! Posílám mesáž a je mi jasné, že nahoře nebudu rozhodně sám.
      Nad obcí se už cesta pořádně zakusuje do kopce a její kvalita poněkud zřídla. Ale ty výhledy! Každou chvilku nějaký lesní průsek s vyhlídkou na okolí. Musím konstatovat, že i Frenštát je takhle z vrchu moc pěkné město. Koukám po okolí a ani si neuvědomuji, že se cesta narovnala. To už dole vidím Veřovice a vzdálenější Štramberk s trúbou. A taky slyším vlak a připadám si jak nad modelovým kolejištěm. Super!
      Cesta začíná klesat a já musím s ní asi kilometr na nejbližší rozcestí, odkud už vede cesta k vrcholu Velkého Javorníku a chatě na něm. Tady se povrch hodně vylepšil. Nějakých pět minut uteklo a už stojím na vrcholu hory. 918 metrů dobyt! Koukám po okolí. Hezké počasí využili i vyznavači paraglidingu a při pohledu na ně závidím, že jsou ještě o hodně výše.
      Scházím k chatě, kde na mne čeká Skoumal třímající v ruce svou turistickou známku. Turistická známka z Velkého Javorníku Má hlad a s výběrem jídel není zrovna spokojen. Dáváme zelňačku, kafčo a já zjišťuji, že permoníci jsou úspěšně zlikvidováni. Relaxujeme při pohledu na startování jednotlivých padáků. Je jich tady dnes fakt spousta. V dáli koukáme i na Ótravu a jasně rozlišujeme její jednotlivé části.Pohled z Velkého Javorníku směrem k Ondřejníku.
      Je čas na odchod. Skoumal odchází stejnou cestou k autu a já se těším na super sjezd do Veřovic. Není nic jednoduššího, protože se stačí držet cesty směrem dolů. Adrenalin se báječně vyplavuje z krve a v hlavě mi stále zní Tanečnice od Tatabojs. Prostě bomba!
      Ve Veřovicích se dávám doleva a se silnicí klesám dále dolů ke křižovatce u Dolního dvoru, což je příjemná hospůdka (a že jich letos ve Veřovicích přibylo!), kde odbočuji doprava a stále klesám přes Žinklavy. Za nimi začíná silnice stoupat. Vlevo už vidím lom a přesně na druhé straně stejného kopce je už Štramberk.
      Neznáte Štramberk? Velká škoda! Městská památková rezervace tady byla vyhlášena plným právem, protože zcela ojedinělé roubené stavby kolem jediné silnice, jsou nádherně vklíněny mezi dva kopce. Na jednom z nich najdete známou jeskyni Šipka (našly se v ní pozůstatky po lovcích mamutů) a na druhém, přímo nad náměstím se tyčí Štramberská trúba, což je věž, která jako jediná zbyla z původního hradu a je z ní nádherný výhled. Vidíte doslova městečko na dlani a nad ním v dálce Velký Javorník, kde jste ještě před chvílí byli. Tedy v tom případě, že jste jeli se mnou dnešní trasu.
      Ze Štramberku v žádném případě nespěchejte, protože stojí za pozornost stejně jako Bílá hora s novou rozhlednou a nedaleká Kopřivnice se známým muzeem, Někdy příště popojedeme o kus dále.

-md-

Dnes je .
Svátek slaví .
NEJBLIŽŠÍ AKCE:
COLOURS OF OSTRAVA
12. a 13. července
Stodolní ulice, Výstaviště Černá louka
Hledáte další akce? Jsou v Našem diáři!
10 otázek
... pro Korďase.
      Korďas? Nic vám to neříká? Ani já jsem na tom před Hubertkou nebyl jinak a zmínil jsem se o tom i v pozvánce. Tohlodle chudáka člověka jsem nechtíc drtil od prvního okamžiku. Sotva se totiž vyspal (neříkám, že ze zippopoce) na Hubertce, vyhnal jsem jej na nejvyšší horu Jizerských hor. Sám nechápal, proč se vlastně v podobných výškách vyskytuje. Sotva si doma stačil trochu odpočinout, vyrukoval jsem na něj s deseti otázkama. Volal, zda si z něj snad dělám srandu. Až po ujištění, že není zdaleka prvním vypovídajícím, se ujal své klávesnice a poctivě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovídal. (A to, chudák, ještě netuší, co jej čeká na hudebním festivalu Colours of Ostrava za dva týdny!)

1. Z čeho máš teď největší radost?
   Že jsem čtyři měsíce po zlomenině stehenní kosti, nyní tedy sešroubovaný, zvládl výstup Nebeských schodů s Medvědem a taktéž dovolenou se svou drahou polovičkou v Julských Alpách ve Slovinsku. Myslím, že má radost bude ještě větší až začnu znovu běhat a lyžovat.
2. Naopak, co tě teď prudí?
   Opravdu nevím, jak na tuto otázku odpovědět, protože je plno věcí, které mě štvou, ale s velkou většinou nic nezmůžu a pouze si vždy zkazím náladu. Proto si na každou věc, která mě štve, dám o víkendu pivo a hned mi je veseleji.
3. Chystáš teď něco velkého?
   Rád bych se příští rok podíval do Norska, nemám sice ještě naplánovanou cestu, ale 14 dnů dovolené bych tomu určitě věnoval. Dále bych rád uskutečnil výstup na nejvyšší horu Julských Alp "Triglav -> 2864m".
4. Tvůj největší kůň?
   V zimě lyžování a v létě cestování. Nevím proč, ale cestování po památkách velkých měst mě opravdu nebaví, a proto vyhledávám spíše odlehlejší oblasti a přírodu. Rád bych se někdy podíval do Peru, Chile, na Nový Zéland atd. Vloni jsem objevil krásu VHT (Vysokohorské turistiky), proto bych se rád i další roky věnoval tomuto odvětví cestování.
5. Práce? Baví? Nebaví? Proč?
   Dá se říci, že mě práce baví. Jsem jak v kanclu, tak i v terénu. Každý den je jiný, takže o stereotypu se nedá hovořit a navíc máme v práci skvělý kolektiv.
6. Tvůj velký sen?
   Vždycky jsem si přál umět hrát na kytaru a zpívat. Obě přání jsou však nereálná. Všude mám totiž přísný zákaz jakéhokoliv vydávání zvuku a navíc o mě doma tvrdí, že mám absolutní hudební HLUCH. Své touze občas povolím v koupelně, ale i tam už máme popraskané obkladačky.
7. Jaká hudba a film ti zrovna frčí hlavou?
   Piano, Vyšší Princip, U2, Therapy, Smashing Pumpkins, Tool.
8. Tvoje oblíbená hračka?
   Erotické pomůcky zatím nepoužívám.
9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
   Můžu: jakékoliv libové maso, krabí salát, omelety se špenátem a samozřejmě Pivo. Nesnáším: hrachovou a čočkovou kaši, vepřové koleno, "ptačí zob" a rum.
10. Co zrovna čteš?
   Časově stíhám každý den pouze MF Dnes, Hosp.noviny a jídelní lístek. A když už si vyšetřím volnou chvilku, tak se ponořím do technických skript do práce.
11.
  . Slibuji, že už nikdy nepošlu panu Romanovi žádnou sprosťárnu na E-mail.

NÁŠ TEST
Nokia 6210
      Musím se přiznat, že ještě donedávna jsem netušil, proč mají Nokie tak mimořádný úspěch u tolika lidí. Dnes mám vyřešeno, protože úspěch tkví přesně v tom, v čem je úspěšná třeba televize Nova. Je masová, jde na ruku průměru a tím je i blbá.
      Předem také musím dodat, že mohu srovnávat 6210 s několika telefony Siemens, Ericssony a Alcately, které jsem nějakou dobu v ruce měl také.
Design: Tady není co dodávat. Přímo božská Nokia 6210Telefon je to hodně povedený, líbit se musí každému a dá se říct, že osloví i vyznavače jiných značek. Mě osobně je sympatická i velikost. Přesně akorátní telefon do chlapské potažmo medvědí pracky.
Signál a výdrž: Pohyboval jsem se v místech, kde měl můj Siemens M35 občas problémy se signálem a 6210 na tom byla o trochu lépe. Hůř je na tom s baterkou. Standartní by prý měla vydržet až pět dní a otevřeně říkám, že tohle nikomu nevěřím. Ledaže by telefon ležel na jednom místě a nikdo by na něj nevolal. Jinak mi vydržel nonstop tak tři dny.
Ovládání: A jsme u zakopaného psa, respektive úspěchu Nokií. Ano, telefon člověka skutečně postupně dovede ke každé funkci, ale ta cesta je přímo šílená. Neustálé potvrzování všeho a všude. Hláška "Volby" fungující dvěma způsoby, natruc otočené další funkce na "0" a "1" oproti ostatním výrobcům... Hláška: "Přijaty 1 textové zprávy", číže češtin je náš dávný kobyl...
      Ne, nezlobte se, ale pro technicky založeného člověka je ovládání přímo šílené. To už nemluvím o některých podivných názvech funkcí, které jsem fakt musel nastudovat z manuálu. Tady pouštím kouř a síru, protože jakmile se přidá do mobilu nějaká nová funkce, dostane novou položku. Jen proboha nezasahovat do toho božského a leta děděného menu.
SMS: Práce s nimi je skvělá a potěší i vnitřní pamět na 150 esemesek. Tlačítka se tisknou na výbornou a zpětný přechod na M35 byl v tomhle případě bolestivý. Na českou t9 jsem si taky rád a rychle zvyknul a těch pár mých slov, které ve slovníku chyběly, jsem jej rychle naučil.
WAP: Pro změnu raději nebrat. Telefon si sice pamatuje navštívené stránky, ale jak se k nim dostat netuším, takže platíte a platíte. Jinak zobrazování je skvělé a šipkama se pohodlně pohybuje. Jen nevím, proč by se nemohlo pohybovat i po stránkách. Třeba bočními tlačítky, kterými si při wapování hlasitost zvyšovat skutečně nepotřebuji.
Vychytávka: Chcete-li si pořídit nový telefon a máte na stávající kartě telefonní čísla v sekci "Vlastní čísla", okamžitě je vymažte. V Nokii je už totiž nikdy neuvidíte (stejně jako čísla pod PIN2) a první z vlastních čísel se bude tvrdošíjně tlačit do políčka, kde zadáváte číslo, na které chcete poslat SMS.
Koupit nebo nekoupit? Pokud máte telefon na to, abyste ukazovali, že na tu 6210 máte, tak si ho pořiďte. Pokud používáte telefon k telefonování, není taky problém, ale pokud byste chtěli používat takové věci jako kalendář, kalkulačku (má jen jeden registr - zklamání), pak se raději (jste-li technicky nadaný) poohlédněte po nějakém jiném telefonu, protože s některými funkcemi budete bojovat a hlava to nebude zaručeně brát. A jste li detailista, kterého rozzuří pitomě udělaná čeština, vyhněte se telefonu vůbec. Já se jej po týdnu rád zbavil a musím říct, že si ho maminka nemůže vynachválit...
VZKAZ
Pro všechny volebně otrávené
      Nepodařily se volby podle vašich představ? Drtí vás významný podíl na moči našich milých komunistů? Nejste schopni smířit se s malým počtem voličů?
      Vám všem vřele doporučuji Extra přílohu časopisu Reflex ze čtvrtka 27. června 2002. Nejenže se můžete přesvědčit, že nejde o nic tragického, ve velmi čtivé formě, ale můžete si projít volby od roku 1990 do současnosti. Já osobně jsem byl článkem mile potěšen. O názorech většiny obyvatel si myslím své už delší dobu.
      P.S.: Grebeníček - náš taťka - na hrad!!!

-md-

Léto 2002 Archiv Náš diář O nás Vzkazník