chat

Akce roku 2010

Náš diář

Editorial No. 134

      Přišla mi pochvala. Za fotky, kterými jsem u jedné kolegyně naprosto zvrátil představy o hnusmém černém Ostravsku plném špíny, obrosvkých trubek a horníků. Jen Baník a bodří lidi zůstali a je tak dobře, bo Ostrava je kraj razovity:-)
      Tatáž kolegyně na základě mého nepřímého ovlivnění pojala nápad vyrazit do blízkého Lašska, které mám tak rád. Tak mne napadlo, že bych vlastně mohl udělat takový malý chacharský bedekr s doporučením, kam se mrknout. Žádné zevrubné a těžkopádné informace, spíš jen pohled jednoho cyklisty maniaka na tento kraj s jeho lahůdkami. Věřte, že jich všude kolem najdete hodně. Stačí se jen dívat. Tak jsem i já mrknul, zavzpomínal a pár řádků dal dohromady.
      Nemohl jsem samozřejmě nevzpomenout i na Barvičky. Jejich termín se přiblížil a už už se na ně těším. Vždyť je znám už od porodu a dneska si bez nich první půlku léta snad ani neumím představit. Hltám informace z oficiální stránek a těším se i na známá setkání třetího druhu. Letos vás tady bude rekordní počet, takže se moc moc těším. Užívejte léta, od toho je tady!

medvěd:-)

ze Spolku

SrbSKO 36 speciál
ve volební noci z 28. na 29. května

      Řeknu vám, tenhle týden byl vážně mazec! Zatímco minulý víkend překvapil hokejový mančaft, nad kterým jsem už dávno předtím zlomil hůl, ziskem nejcennějších bedajlí a potupou Rusů, v poslední květnový víkend pak překvapil celý český národ. I nad ním jsem onu pomyslnou hůl zlomil a národ naopak efektně zlomil Paroubka. Krásný pocit! A teď si vemte, že ve volební noci si ještě Skoumal vymyslel oslavu svých přirozenin. Jestli se vyvedená akce měla být předskokanem zítřků podstatně světlejších, musí být spokojen snad úplně každý:-)

      Po žních k Turkovi! Známý citát mne napadl, když jsem se utrápen protáhl Turkovem, jenž je nyní po povodních spíše bažinnou státní rezervací se všudepřítomnými a pořádně dotěrnými komáry. Na tuhle turistickou zkratku od Okouna jen tak brzy nezapomenu a asi mne jen tak nenapadne se tudy kdy podruhé znova protáhnout. S úlevou jsem došel až na ulici za policajtama, kam nás všechny nanavigoval oslavenec. Byl tajemný jako hrad v Karpatech a ani nenaznačil, kolik se nás tady dneska sejde. Když jsem přicházel ke správné z mnoha místních občerstvoven, vycházel oslavenec ještě společně s Kufberkem (ten přišel tentokrát už bez Vačka:-)), rozhlíželi se oba po zahrádce a Skoumal významně zhodnotil její rozlehlost. V jeho očích bylo vidět: "Ano, tady bychom se mohli všichni vejít!" A já hned ve své bujné a vyhlášené představivosti uviděl takovou malou oslavu zhruba pro sto padesát šest lidí.
      Účast nakonec nebyla tak drtivá a stačil nám bohatě jeden velký stůl. Snad i oslavenec byl spokojen. Když mne však místní domina-obsluha zastavila burácejícím: "Kam jdete!!!!" a já se jen snažil nevinně najít záchod, zůstal jsem paf ze zdejšího "salonku." Větší už má k dispozici snad jen král Václav Narcis I. ve svém hradním budynku:-) Tak že by přece ještě někdo později měl přijet?

I když bylo dnešní karaoke obrovskou výzvou, místnímu DJovi se ani po půlhodinovém intenzivním skenu obou harddisků nepodařilo najít Dřeváky. Snažil jsem se vysvětlit, že s textem si oslavenec určitě poradí i bez nápovědy. Marně...

      S přicházející tmou jsme byli druhou (tou naší) šenkýřkou vyzýváni k přechodu dovnitř: "... poáč karaoke!" Tahle zábava pro nás? To si zřejmě neužijeme. Si myslím. Opak byl pravdou a za nějaký čas jsme se skamarádili nejen ze sympatickou zpěváčkou, ale i mikrofon nám mnohdy vlítl do rukou a co lítalo z nás raději snad ani nebudu popisovat:-) Vše skončilo závěrečným Medvídkem a teprve při (naštěstí!) sborovém békotu mi došlo, jak vysoké tady mají stropy a tradiční vybubnovávání se nekoná:-)
      Druhého dne jsme se s Kufberkem shodli, že koncovka akce se nám poněkud mlží a vněm začíná úprkem na téměř ujíždějící hodně popůlnoční tramvaj. Na konečné ve Výškovicích jsme se pokusili konečně vyřešit problém somálského hladomoru. Už už svítala naděje na definitivní řešení, jenže jak se za chvilku ukázalo, svítat začalo úplně něco jiného, totiž slunce a raději jsme se rozprchli k domovům...:-)
      Zhruba někde tady by se slušelo poděkovat Skoumalovi a skončit. Jenže skončily volby, já se probral, a už první výsledky naznačovaly neuvěřitelný zvrat v myšlení lidí. Že by snad přišla ona revoluce po obligátních českých dvaceti letech? Aspoň se mi zdá a mám obrovskou radost, snad euforii. Oba s Kufberkem vyrážíme na popravky. Nedivte se, že každý krýgl byl věnován na borce Paroubka a jeho skvadru. A když se Ostravou před osmou rozšířila zpráva, že Paroubek to zabalil, začalo se na zahrádkách slavit ještě více. Slavili i lidé, u nichž bych to vážně nečekal a něco mne naplnilo uspokojením, že to tady v Česku přeci jen půjde. A to byl teprve ten správný závěr povedené akce!

30.5.2010 medvěd:-)

kratce o pivu

Krušovice u Heinnekenu * Megapodnik Heinneken se dozvěděl, že jeden z jeho českých pivovarů stojí za starou bačkoru. Pro pravidelné návštěvníky Trutnova je zpráva o naprosté nepitelnosti Krušovic známým nošením dříví do lesa. Dodnes si pamatuji na oznámení organizátorů, že Krušovice vyměnili za jiný pivovar, které vzbudilo nekonečný aplauz a čtyři mexické vlny:-)
      Nyní se tedy nadnárodní moloch rozhodl, že stůj co stůj z Krušovic udělá pitelné pivo. Nešť, na penězích prý nezáleží, jenže já osobně pochybuji, že se něco změní. Krušovice budou i po napumpování megapeněz spíš Královské než pivovar. Jsou to totiž právě giganti, kteří nám v posledních letech zkurvili pivo. Stále jsem nemohl přijít na to, proč mi nechutná desítka Gambáč, až jsem se dozvěděl, že jiný gigant rozhodl, že se gambáč s klidem může vařit i v Radegastu. Ňák zapomněli, jak to v Nošovicích dopadlo kdysi s Plzničkou.
      Nemám rád molochy, nic dobrého nikdy nepřinesli. Naštěstí u nás malé pivovary kvetou a mnohé chutí svých nepasterizovaných piv překonávají hynoucí dinosaury. Jasan, že si nedělám iluzi, že dinosauři chcípnou, když tolik lidí kupuje třeba Novice za dvě kačky jenom pro jeho cenu, ale těší mne, že existují značky jako Černá Hora, Bernard, Trubač, Kozlovický Fojt nebo třeba Požaha. md:-)

letem květnem

      "Chčije a chčije!" Pan Komárek by byl nadmíru spokojen se svým rčením po celý květnový měsíc. Trhal rekordy a to nejen v počasí. Marně uvažuji, jestli mi větší radost způsobili zlatí Mistři v Německu, kdy se z podceňovaného týmu srdcem nakonec vybýčili i nad strojovou a obávanou Sbornou, nebo vítězný český národ, který se přece jen rozhodl nepodlehnout populistické vábničce a vyhnal Paroubka do horoucích pekel. Pamatujte si: Paroubek je první vítěz na světě, který po vyhraných volbách odstoupil. Takhle na něj hledí svět a měli bychom si to pamatovat. Česku tím začíná další tradiční dvacetiletí, do kterého začínám rád hledět s optimismem...

      A přitom ještě začátkem května na nás mnohé šly chmury. Na mistrovství světa odjelo naprosté noname družstvo s Jágrem a Růžičkou a Paroubek se naparoval, kde to jenom šlo, se svými 35 až 40 procenty hlasů. Děsivá představa! To jsme byli na Kampě, kde slavil Reflex 20. přirozeniny a celé podoledne věnoval dětským hrám, kterým sám začal povážlivě odrůstat. Nikoli však sami redaktoři, kteří se ukázali veselí a hraví. Dokonce i JXD po boku své mladé manželky vypadá mnohem méně opelichaně. Muži vedle krásné ženy vážně kvetou! Večerní koncert jsme však dali už zase v pohodlí Zippova obydlí ve Vraném.
      Další víkend byl neméně významný. Na zastávce Českých drah ve Velkých Karlovicích se totiž odehrál kdovíkterý, každopádně asi patnáctý Tradiční podzimní oldřichovický dejchánek. Svou atmosférou byl (rád si zvykám) jako vždy dokonalý, pohostinností domácích Valachů pro mne velmi překvapivý a podobností s Opevněným areálem Českých drah ve Freedlandě také pořádně nostalgický. Pišta nechtíc zřejmě navázal na dávno zhynulou akci a Spolek za starý dobrý Freedland s předsedou Lockayem může být spokojen s odvedenou prací. Vizionáři jedni! Čas jim dal za pravdu. Vyzráli jsme:-) Jen Kufberek může litovat svého hloupého nápadu vzít na akci Vačka pod zubem s sebou. To se rovná dětinskému nápadu oslovit kamaráda, jehož jméno se nesmí vyslovit. Nedorazil, čímž jsem se já příjemně na kole zničil na Pustevnách a Soláni, abych pak jako jediný mohl komentovat nejen přechod mnohých účastníků Dejchánku ze dne A do dne B, ale i Pištovo R.E.M.:-)
      Týden orazu, poáč emcy, a další akce. Majstrovstvá svetá v Germánii. S obrovskou haluzí, štěstím a kolektivním duchem začali naši borci bourat jednoho silného soupeře za druhým. Po Švédech jsem jim ve finále už věřil a průběh finálového zápasu dokonce i předpovídal. Ale nervy to byly! Nekonečné minuty do konce a slavná Sborná nakonec potupně na příkaz svého kata, pardon kouče, musela po anglicky zmizet v šatnách. Zlato pršelo pro tým, který nikdo nefavorizoval. Ba naopak! Má stará fráze o tom, že do Zlína si jezdím zásadně pro výhru, odolala i tentokrát. A propos, konečně jsem ze Zlína poznal i více než cestu na Čajkárnu a zpátky. Tady se vážně musí dobře učit moderní architektura, které se i komunista bál!
      A máme tady slastný konec měsíce. Slastný, byť původně přijímaný v obavách z časů budoucích. Však jsme se již ve volební pátek snažili nabrat pořádnou kocovinu na Skoumalových šestatřicátníkách, abych (když jsem se po druhé odpolední konečně vzbudil) se dozvěděl, že Paroubek sice vyhrál, ale úplně jinak, než si představoval. Zatímco se dusil vlastním egem, jeho příšerná blondýna v růžovém rozdávala na spřátelené redakce úsměvy přesně dle pokynů svého sexymozku. Ale kašlete na mrtvolu, byť si myslím, že mrtvolu zcela dočasnou. Důležité je, že jsme s Kufberkem kocovinu přepili a nebyli jsme jediní, koho oslavy zcela pohltily. Jak jsem posléze na několika zahrádkách pochopil, Paroubek to u sprostého lidu, kurva, prohrál především tou blondýnou. To se prý neodpouští. Vida, český národ překvapil a Kufberek o den později vyrazil na svou poslední (kolikrát už to říkal...!) spanilou jízdu po Švýcarsku.

100607 Medvěd:-)