dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2010
Náš diář
kratce
Máme nové papaláše! Říkal jsem si, kdopak asi v oblíbenosti přijde po Paroubkovi? Hledat nebylo třeba, máme nového ministra vnitra. Radek John zřejmě přešel definitivně do stádia stařecké senility, když veřejně prohlásil, že děkuje všem českým zlodějům za to, že nerabují v postižených oblastech. Chvíli jsem kroutil hlavou, pak politoval vetchého staříka a srovnal si jej do správné škatulky. Dokonce bych řekl, že John se chce Paroubkovi více než podobat. Při překračování předpisů při jízdě služebním autem spinkal stejně sladce jako Paroubek před svojí svatbou. Kdopak nám tady tak nadával na papaláše? VV? Co to je?
Nová vláda nadává komunistům a chová se stejně. Jak jsem na to přišel? Inu, my ty lidi donutíme platit! Zrovna v neděli jsem se začal shánět po nějaké společnosti, na jejíž konto bych zaslal příspěvek potopeným. A tu slyším zprávy: Vláda má opět unikátní řešení: Škody ze záplav budeme platit všichni a povinně! Každý měsíc stovku. Zavřel jsem opět svou šrajtofli a zauvažoval nad zdravím nových papalášů. Tenhle národ v krizových situacích vždycky pomáhal přirozeně. A to je málo. Dostane to rozkazem! Inu, sloni v porcelánu...
malá ochuTrávka
Je vůbec možné, že je to už týden, co Trutnov skončil?
Ještě dnes večer na tomto místě najdete Červený Most, Záviše
mp4, 330MB, HD (Google Chrome o.k., u jiných prohlížečů doporučuji nejprve stáhnout:-)
Editorial No. 137
Monotématické Thájmsy jsme tady v posledním desetiletí měli několikrát. Tak pro příklad mne napadly třeba Medvědí Thájmsy. Aha, plytký pokus o nejapný vtip. Jasně, drtivá většina čtenářů (nuceně pravidelných:-) ví své. Jenže Bystřička potažmo Letní filmová škola si klidně takové velké mono-téma určitě zaslouží. Kufberek při poslední povedené taškařici vinou Vačka pod zubem zhavaroval. Vinou dvou Vačků pod víky pak Lockay přišel na Bystřičce o exkluzivní zápas Pruhovaných inženýrů versus Rangers/Swimmers. Škoda dvojnásobná, alespoň ztracený čas, že se nám (byť se zvyšujícím se počtu Vačků přítomných na akci) úspěšně snižuje. A tak mne napadá, zda by se pro příště nechtěl jmenovaný Vaček (také nuceně Thájmsy čtoucí, jak víme:-)) konečně nějaké akce zúčastnit osobně bez zbytečných obětí spřízněných kamarádů? Nikdo jej přeci nevyhnal, byť byl pod víky či pod zubem:-) Tak, Vačku, neotravuj kamarádům život a příště přijeď. Třeba i s Alíkem!
A propos, Bystřička. Špičková účast garantuje vynikající zábavu (nebo tak nějak:-)) jsem tady v pozvánce psal. Vážím si nevšedních a výborných chvil, kdy Bránice (ňák se mi to všechno motá...:-) dostává na frak. Den A a den B jsem zažil oproti Dejchánku tentokrát asi jenom já. S odstupem týdne ještě více bojuji za příští Bystřičku v Kun(d)ovicích. Kemp tam mají s bazénem, to druhé je nedaleko a poležet si pár hodin na dlažbě uherskohradišťského náměstí? Nerad bych se někoho dotknul, ale dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má? A propos, Trutnov je za rohem!
Zdraví HáDé:-)
P.S. Vnímejte třeba rádio Geronimo, poáč na Trutnov je fajn se ladit předem. Člověku to pak déle vydrží:-)
!!! poZvánka !!!
od čtvrtka 19. až do pondělí 23. srpna
Přijďte vychutnat atmosféru, kterou nikde jinde nezažijete! *** Line-up který už léta drží tradici:
Hárekrišna *** Boron *** benzinka *** Hever & Vazelína *** Hospoda U Kopeckých *** lampa
Monkey Business *** Tesilová verbež *** fyzický básník Zipp *** blízká setkání třetího druhu
"To" Nikol??? *** OPSO *** Gibon *** Vltava! *** cool program ve čtvrtek *** ... a hlavně VY!!!
*** Těším se na všechny a ve čtvrtek od tří vyhlížím na našem místě! ***
LAĎTE SE DO TRUTNOVSKÉ NÁLADY! JAKÁ ŠKODA, ŽE NENÍ FM...:-(
!!! AKCE !!!
BYSTŘIČKA 2010 + LFŠ
v noci ze čtvrtka 29. července na neděli 1. srpna 2010
Je čtvrtek kolem deváté hodiny ráno a volá mi Pišta, zda-li bych neuspíšil svůj předpokládaný odjezd z Ostravy zhruba o hodinu. Česká pótrať však nedá do Přerova nic dříve, ale naštěstí je to vlastně jedno, poáč i Hranice jsou vlastně cestou. Začíná mi slušná pracovní hoňka, ale co by medvěd pro Bystřičku neudělal. Vlak stíhám akorát stejně jako jednu Plzničku v jydelaku yntersity (valim kyty, bo gdě indě, no ni?) a před dvoranou hranického kolodvoru zhruba pikosekundu uvažuji, zda raději vidím nedalekou sympatickou kukinu po pravici nebo Pištu po levici. Po chvílí váhání nakonec volím levou (O levici tady bude ještě později řeč...:-)) a vítáme se. Cestou do Přerova mi Pišta vysvětluje svou story, jak se včera Mišpula ptal na jistého Varhaníka, který se mu zcela suverénně vsomroval do auta na poslední chvíli: "Vole, Varhaník? To je přece Medvěd!" "Kua, to se nemůže představit vlastním jménem!!!???"
V Přerově přibíráme do pištova autokorábu (i přes jejich počáteční nespokojenost se značkou vozu) další dva pohunky. Zatímco Lockay zcela nezištně před hlídkou Polehávat Chrápat nabízí řidiči našeho přesunovadla Džima s Bímem a policistka s nebezpečnou plácačkou v ruce jen nevěřícně kroutí hlavou, poáč tenhle jedoucí kolos už sama rozhodně nezastaví, Mišpul otravuje takřka neustálým dotazem "Už tam budem???" zbytky nervů téhož Pišty. Zdá se, že letos poprvé vynechaná kvalifikace nese své neblahé ovoce a Mišpul (coby tradiční "expert" v mariáši) svou neuskutečněnou prohrou nevyfasoval onu tradični nevděčnou roli řidiče. Sviňa jedna! Konečně, tahle Bystřička bude (ne)jen o boření mýtů a tradic. Považte, vždyť medvěd se tam valí hned na úplném začátku Akce!
Přes počáteční potíže s neustálým porovnáváním tří GPSek cestou kolem Zlýna: "Vole, už jsi deset metrů mimo cestu" nebo "... zastav, nemám signál," přece jen úspěšně nakonec najdeme pozlovický kemp: "Otočte se a jeďte zpět!" Zaparkováním přemisťovadla na "našem" místě pak odpadá poslední řidičova nervozita a konečně burácí: "Dej sem ty dva pohunky! Džima a Bíma!" Mocným hltem nás Pišta jasně přesvědčil, jak se těšil na okamžik, kdy mu volant definitivně (dobře, na tři dny...:-)) odpadne od jeho rukou. Kempovní pohunek se s námi zdraví (a propos, panovia, dodal nakonec slibovanou lahev tvrdého???) coby starými štamgasty. Přiznává, že místo neustále hlídal před nájezdem nezvaných vandalů a my ve skrytu duše, aniž by jsme nějak významně vnímali jeho plky (a se zbytky chutí), spíš obdivovali jeho krásnou mladičkou kolegyni.
Letošní Bystřička ruší zaběhlé koncepce avšak bez větších dopadů na duši účinkujících, takže i Tatáju přijímáme jako nutný upgrade Mamáji. Zbytek džimabíma nám stačil tak akorát na studium návodu k jejímu postavení (prosím, byť Tatája, stále držíme rod ženský...), poáč ještě bohužel nejde o její osvědčený americký upgrade, kdy stačí do velké tašky kopnout a za pár sekund Tatája stojí. Škoda. Má duše slušně pookřívá z pocitu, že po létech opět vítězí legendární zelený stan Coleman, byť v mnohem zbytnělejší verzi. Jak se totiž ukázalo, "těžko na cvičišti" ještě zdaleka neznamená "lehko na Bojišti" a následná manipulace se čtyřmi osmimetrovými pruty jen se stěstím zcela náhodou nekončí vypíchnutým okem žádného s účastníků. Přiznejme si, pánové, stavba Tatáji vyžadovala fištrón, který přijde tak napřesrok. Možná. Nedivme se, že unaveni a šťastni usedáme do büfé a dáváme nejednu Černou Horu. Je lepší než letos na lyžáku v zimě!
A někde tady se troštičku ztrácím, poáč nevím, zda Doktor svým bezbřehým úsilím pomáhal s realizovat velký projekt Tatája nebo přišel až k hotovému? Akce se totiž nečekaně začala slévat do jedné gumy a s odstupem týden starých vzpomínek mlžím. Snad leckdo odpustí, případně doplní. Nerad bych totiž Doktorovi upřel jeho stará - roky budovaná a pochopitelně zasloužená - práva. Takže, prosím, přítomné, aby mne uvedli z případného omylu v obraz:-) Pišta opět překvapil. Vychytané famózní plážové sedátka s popelníkem či držákem na půllitr (vyber si...:-)) ukazují, že králem kateringu letos opět bude on. Faktem je, že ti dva pohunci, které jsme přibalili v Přerově (myslím Džima a Bíma) pomohli výrazně k teleportu do jiné galaxie a následný večer Na Vyhlídce si dílem vybavuji v mlze nečekané, vinou místní obsluhy pak v mlze raději nucené. Inu, nebyli jsme vítanými hosty a těší nás, že do skanzenu, pardon - lágru, jsme se vraceli až po prvním dešti. Jak se ukázalo, nešlo z daleka o déšť poslední:-)
Nenašel by se snad nikdo, kdo by si stěžoval, že přes noc až do brzkých podoledních hodin chčije. Tatája prošla celkem úspšným testem a jediný nespokojený byl evidentně Lockay Urputný, večer si stále trvající a lpící na tradicích, poáč předsíňka Mamáji byla přeci vždy jeho! I přes upgrade a všemi nezvládnutý uzávěr vchodu do Tatáji se totiž nejednou ocitl v gejzíru nahromaděné vody a jeho spacák připomínal spíš dobře nasáklou houbu. Na podobné pózy bychom přeci jen mohli s ohledem na naše mládí a zdraví rezignovat. Lockay na Bystřičce sice přišel o svou pracovní vyrážku, tu však zcela neplánovaně nahradil dvěma brutálními Vačky po víky. Všímáte si, jak se kamarádi v posledních akcích snaží vpašovat našeho nejmenovaného kamaráda z UO za jakoukoli, byť se zdraví kolidující cenu?
Lockay: "Když Kufberek může mít Vačka pod zubem, já můžu mít dva a rovnou pod víky!
Jak se později ukázalo, nečekaní Vačci Lockaye nečekaně diskvalifikovali z dalších taškařič, já se nutně potřeboval přepnout ze dne A do dne B. A tak zatímco ostatní i s nově - k všeobecné spokojenosti přijezživším - Matesem na konci doby dešťů vyrazili odvážně dolů pod hráz přehrady do Golfu na oběd, já vyrazil nejdříve do milé Tatáji k nutné hibernaci a později (po úspěšném nálezu dokladů...) pak velmi, ale velmi šněrovaným pohybem přes hráz k Ogarovi. Jak se za pár chvil ukázalo, osvědčená volba mi nejen zachránila zbytek dne B, ale také jsme zažili na Bystřičce něco, co tady také ještě nebylo! Bourání tradic jednoduše pokračuje i přes dílčí překážky:-)
Kultura za 130
Swimmers/Rangers versus Pruhovaní inženýři
Jasné vítězství levice a příčné Báry!
Bál jsem se. Bál jsem se, že zbytek bystřičského osazenstva vyměkne a na koncert Swimmers/Rangers (prosím, neplést se zápasem v NHL, Mates...:-))) nakonec nedorazí. Ve vychytané hospodě U Ogara v Pozlovicích (mimochodem s těžko uvěřitelnýma cenama!) mne v pohodě nechali číšníci a čašníčky dojíst exkluzívní koleno u stolu s rezervačkou, jenže bezprostřední okolí se začalo plnit lidmi něco mezi padesátkou a smrtí, jejichž pseudokovbojské oblečky nevěstily absolutně nic dobrého: Tady půjde o drsnou nostalgii! Přesto jsem riskl objednávku jednoho z posledních stolů na "levici" a milé uvaděčce řekl, že mé kolegy rozhodně pozná:-)
Poznala: "Tak tady je máte!" Pánové dorazili akorát než mé obavy začaly přecházet ve schízu. Utekl bych, byť by to šlo dost blbě. Kromě Lockaye, který zůstal se svými dvěma Vačky raději na základně v Tatáji, ostatní vzali stůl s tím, že zábava, která nám už od čtvrtka rozhodně nevázne, bude i tady pokračovat ve stejném duchu. Po začátku koncertu nás však překvapila postarší madam, jež nás decentně přišla ke stolu upozornit, zda bychom se nemohli stišit. Prý jsou tady lidé, kteří chtějí něco slyšet. Nepřišlo nám, že bychom svou hlasitostí jakkoli vstupovali do zvuku rozehrávající se kapely, nicméně jsme začali předstírat zájem a přestali nějak významně komunikovat.
Řeknu vám, na koncertě jsem tak studené čumáky snad ještě nezažil. Rozparáděn z Barev jsem stále častěji začal tleskat a řvát" "Umííííí!!!" Folková kapela to, tuším, snese:-) Jsem rád, že ostatní pánové se promptně chytili a společně jsme zcela opanovali každé intermezzo. Jenže i to nám bylo k našemu projevu málo a v podstatě kdykoli dohrála sympatická příčná flétna Bára, okamžitě sklízela náš bouřlivý aplauz. Ke konci koncertu už byla před každým sólem mírně nervózní a nám stačilo, když pískla třeba jen na deset sekund. Potlesk neznal konce a zbytek kapely přizpůsobil tempo.
Zasloužená odměna nemohla nepřijít a kapela hodlala našeho z počátku nepochopeného potenciálu využít naplno. Zařadili nás sice "na levici," ale když uvážíte, že šlo pouze o jejich úhel pohledu, nešlo o nic urážlivého. Naopak! Decibeloměr jsme jasně vyváželi k výšinám a drtivé většině studených čumáků ve finále přinesli i tři přídavky. Drsní čumáci začali odcházet před tím prvním, ti chápavější s tleskáním začali přeci jen pomáhat. A odměna pro nás? Naprosto nečekaná! O to více jsme museli ocenit kouzlo nečekaného: Pruhovaní inženýři s příčnou Bárou a našim neutuchajícím hurónským zpěvem. Nejedno inženýrské oko nezůstalo suché:-)))
Kdo by si myslel, že zajdeme na Swimmers/Rangers, dáme kulturu za 130 a ještě se pobavíme? Prostě paráda! Závěrečný účet pak přinesl ještě jeden nechtěný efekt dokreslující (jen) zpočátku dekadentní náladu: Poslední platil (co zbylo) Milaj a očekával problém. Prý je zvyklý, že platí jako poslední a hodně moc. Poté, co zazněly z úst šenkýřky dvě borůvky a Marlenka, chvíli zvažoval svou reakci, kterou si přeci jen nakonec rozmyslel a zvyšok lístka zaplatil:-)))
Nastalý Mišpulův pochoďák k branám Tatájy bude zapsán zlatým písmem do sbírky jeho neuchopilných hovadin. Milaj si jako jediný troufl skočit přes plot kempu a zkrátit si přeci jen cestu, zatímco my ostatní dali Mišpulovi dopít jeho pohár hořkosti do dna. Kdepak! Přes hráz je to, pane kolego, vždycky blíž!
V sobotu ráno jsme se vstáváním nijak nepospíchali. Lockay k mému úžasu oprustil tradiční předsíň a spal v horní ložnici Tatáji (čímž zboural zřejmě poslední tradici, která se Bystřičky držela...:-)) a pro mne bylo zase překvapení, že dneska se nebudím vedle doktora, nýbrž Matesa. Inu, večer byl virtuální a odlehlo se mi, že i Pišta nakonec přes velké potíže na pochoďáku přece jen došel: "Kdepak máme Kufberka?" I on nijak nespěchal a tak nás vlastně našel již v oduševnělé náladě při Soberánu. Až na Mišpula, jež nás stále a marně přesvěčoval, že na Podhoří vzniká slivovice taková, jaká má být: "Kdybyste chutnali, co vařil bratranec, to byste se teprve kroutili!"
Ranní hyenu jsme spáchali všichni a já ocenil Milajův pivní šampón. Pižmo se zbytečně neposouvalo k neuchopitelným variacím a za odměnu jsem se stále cítil fit. Kufberek, který se konečně ozval: "...jsem pod přehradou," mi zcela pochopitelně nevěřil, že všechny Stanky jsou pozavírané a s mírným úžasem došel až do kempu. Copak budeme dneska snídat? Á, třetí v pořadí je utopenec. Dal jej akorát Milaj a netušil, jak se u nás všechno začalo zmenšovat. S výjimkou cen, pochopitelně:-) Přesto se rozhodl, že utopeneckou jednohubku dá na dvakrát:-)
Mezi dobrými lidmi čas běží o poznání rychleji a blížící se odjezd s Kufberkem známe až příliš krutě. Skupina A neochvějně šla zkratkou přes hráz vstříct neuvěřitelnému zážitku s Janáčkem (fakt jsem jej nakonec nekrýzl), zatímco odvážnější skupina B se úspěšně pokusila zničit poslední tradici a vlezli jsme do vln mírně zvednuté přehrady. Vážně! Fotky zřejmě neexistují, odvaha skupiny A vzít nám svršky na druhou stranu také. Snad bylo setkání s Janáčkem dostatečným trestem:-)
Ogarovský oběd opět nezklamal (včera mi v podstatě zachránil Den B...) a o půl sedmé jsem s Kufberkem s největší lítostí opustil Doktora, Milaje, Lockaye s jedním Vačkem (kua, jak to dokázal?), Matěsa, Pištu a Mišpula. Na pořadí nezáleží! Náš bus odjížděl dolů z kopce a já vlastně poprvé nebyl na kolonádě. Následný přestup na trasu Čé a Dé byl chvilkovým odpočinkem před Akcí, jež měla skončit až nad ránem v Uherském Hradišti...:-)
Když jsem vloni psal o LFŠ, kypěl jsem nadšením. Ve stejných kulisách jsme se ocitli i letos (dokonce i polní WC stálo vyzdviženo v Nádražní ulici pintlich na stejném místě!), jen atmoška byla mírně chladnější. Pochopili jsme později, když se před projekcí Protektora začalo plnit náměstí a k tomu se začali vracet lidé z fotbalu. Poučení? Slovácko sa nesúdí, Slovácko vyhrává. A Fest! Náměstí potmělo, zhasli osvětlení, my zalehli (jak se později ukázalo - na pěknou řádku hodin) na dlažbu přece jen mírně odlehčenou karitátou či ručníkem, pohlédli na siluetu obličeje, kterou vrhaly zcela neplánovaně okolní stromy doprostřed plátna a začali nasávat. Atmosféru, samodeci:-)
Protektor byl zvláštní a s odstupem času jej vidím, jako hroznou slátaninu, což bylo však houby proti poslednímu filmu festivalu: Boží hora. To jste nezažili! Nevím, na jakým fetu jeli jeho tvůrci, ale až do občasného usnutí vyčerpáním jsme si hlavy mohli ukroutit. Jenže vše nahradila uklidňující a pohodová atmosféra, reakce lidí a také občasné útěky na wc a pro pivo. Nevěřili byste, jak často se měnilo osazenstvo a jak často jsme se s Kufberkem na stmělém obrovském placu hledali. Časem jsme pochopili, že zpět přicházející je vážně ve velké nevýhodě, poáč je široko daleko sám a prt vidí.
Se smíšenými pocity, přesto spokojeni, jsme snědli definitivně poslední festivalovou klobásu (napůl, vždyť píšu, že byla poslední) a když se přece jen náměstí začalo vylidňovat, rozhodli jsme se pěšky dojít na nádraží do Starého Města pěšky na první vlak. Pocestný gyros nám zachránil život stejně jako roští u nádraží kousek spánku po (kua!) před chvílí odjetým vlakem. Následný jsme také prospali, následné IC jsme tak tak stihli. Obdivoval jsem Kufberka, že přece jen odhodlaně v Přerově přestoupil a odjel na další akci. Já viděl před sebou jedinou perspektivu: postel. Zbytek neděle jsem prospal. Ale Letní filmová škola stála za trochu toho deficitu. Upřímně, dámy a pánové, nechci se vás nikoho dotknout, ale kdo z vás si takhle skvěle poležel na dlažbě???
Díky všem za cool Bystřičku!
3.8.2010
medvěd:-)