chat

Akce roku 2011

Náš diář

Editorial No. 145

Ahojda všem,
      "koukám, že Fünf v Ojczyzně nemá co číst," říkám si a dávám si pořádný závazek, že užuž dokončím a vydám Thájmsy konečně ven. První termín se nepovedl vinou mého vytížení (a propos, na tuhle fintu přišel jen Fünf???) a také rozladěností z toho, co se děje na Hradě i v podhradí. Faleš, lež, ojebávka a neupřímnost se mají stát normálem a to mne drtí. Lháři neodstoupí a naopak vyzývají k morálce. Svět se k slunci prdelí otáčí či tak něco. Jenže to vemte globálně, lhát se učí téměř všichni a všichni to berou, jako normální. Co třeba válka v Libyi? Já lhát nebudu! A vzkazuji na Hrad i do podhradí: "Šmejdi lokajští, mne nepředěláte! Mám rád kolem sebe skvělé a upřímné lidi, kterých si obrovsky vážím. Vámi a vám podobným hluboce pohrdám!"
      Pojďme k Thájmsům. Chcete-li, jukněte na EXPEDICI ALFA 94. Prenatál, já vím, ale zabral dost práce a navíc nejde o one man show. S radostí jsem si početl, byť uznávám, že naprosté většiny z vás se tahle akce netýká. Fotky mají kvalitu, jakou umožnily tehdejší kompakty a dnešní vyspělá skenovací technika. Schválně, čím je dána nekvalita fotek? Časem se urkitě pustím do dalších akcí, ale je to vážně běh na dlouho. Mám toho moc, jsem na to sám:-)
      Novinek od minulých Thájmsů je docela dost. Přišlo jaro (dříve než obvykle), takže dneska, kdy sedím U Rašků a dopisuji Editorial (mimochodem, místní šenkýřka je nádherná!!!) mám na kole nějakých 1250km nalítáno. Fyzička je úplně někde jinde a spinkám unaven jako mimino:-) Dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má??? :-)))
      A propos, mimino. U Vendelínů jsou v očekávání druhého potomka! Jak jsem poměrně nedávno zjistil u Zippů, je důležité sdělovat i věci, které mi přijdou zcela základní, poáč na sebe, bando jedna, navzájem pěkně kašleme! V Třebové si první známí a lety profláklí absolventi užijí abiturientský sraz +20 (To je humus, co?), zatímco Slečna Kateřina uspořádá s Koljou ne-ofiko svatbu pro spřízněné duše. Nebojte, nikam se nechystám, všechno je v naprostém pořádku a žádný český chlap už nepadne za obět šílenosti. Tohle chtělo vážně silnou náturu a tenhle Rus je nadmíru sympatický:-) Protimluv? Kdepak!

Mějte se fajn a myslete na sebe. Mnozí mi chybíte! medvěd:-)

Novinky

Tour de Mikulov (z Brna)

úterý 22. března

      Soutok Svratky a Svitavy najdete kósek pod Brniskem. Od hlaváku (myšleno kolodvor:-)) přes opruz provoz kolem šaliny na kole dojedeš až k hale Rondo, zamáváš do okna Vendelínovi v hnědé kostce hnedle za zavěšeným mostem pro pěší, mineš loď Kometu (no dyť říkám - Brno!), podjedeš dálnici a jsi tam. Nuda? Jak se to vezme, už nési ve Štadlu! Ujeli jsme od Špilasu nějakých dvanáct kilometrů a můžeme třeba zamávat znovu Vendelínovi. Tentokrát do bytu, jenž má na dohled odtud v Modřanech, jak říkám já, abych jej dráždil...
      Stále nic moc? No tak dobře. A co když právě tady u soutoku najdeš rozcestí hned tří nejdůležitějších cyklotras na Moravě? Jednička vede do MNM, pětka do MOM (nekecám!) a čtyřka pak do Vídně, což je to hlavní město, o kterém se nesmí za Vysočinou móc mluvit:-) Respektive, čtyřka vede do Hevlína, kde přejde na rakouskou kolegyni. Právě tenhle kousek mi chyběl, abych mohl říct, že vše důležité na Moravě mám hotovo. Navíc mne zajímalo, kam se za dvacet let budování posunula cykloturistika tady na jižní Moravě. Seš taky zvědav? Pojeď pomyslně se mnou a uvidíme...

Brno - Horní Heršpice - park olympia - Modřice - Rebešovice - Opatovice - Blučina - Židlochovice - Unkovice - Žabčice - Přísnonice - Vranovice - Ivaň - Pasohlávky - Drnholec - Novosedly - Nový Přerov - Alt Prerau - Dobré Pole - Březí - Mikulov, 81km

Olympia Park, 12.km, 10am:
      Jasan, stále jsme na soutoku těch dvou řek. Respektive skutečně nedaleko. Stačí jen přejet přes řeku na druhou stranu (jakoby směrem na MOM). Normálně by mne asi na Olympii nelákalo vůbec nic. Jenže Olympia má vážně park. A jaký! Máte potomky a nezbytný pocit, že stále nedostali to pravé šťavnaté? Za zdejším shopping parkem vyrostl areál pro děti i dospělé. Houpadla, trampolíny, lezecké stěny (právě jejich majestátnost mne sem nalákala), vychytaná a hladká dráha pro inlajny, kam se nesmí pěšky ani na kole a především vláček. To je ta moja úchylka. Dva rozchody (ten větší má tak 16cm) utíkají krajinou kamsi hódně daleko.

... pokračování >>>

Mikulov

středa 23. března

      Zaznělo to tady minimálně jednou a zazní to znovu. Jižní Morava je plná kontrastů. Netuším, který z Dietrichsteinů měl největší chuť do investic a postavil si arcibiskupské hnízdo podle svých představ. Dejme za pravdu bustě stojící na horním hradním nádvoří a můžeme si stylově myslet, že za všechno může vyjímečně František:-) Po celodenní porci brainwashingu jsme si k večeru vyšlápli ze Zámečku (obyč a tuctový motel) k zámku plní nadšení a odhodlání ke kochání se zákoutími Mikulova. Mohu zodpovědně říci, že i tady se mi podařilo najít Génia Lockyho a rád jsem zařadil Mikulov k místům svým oblíbeným...

      Kdyby se někdo zodpovědný rozhodl rozorat vše stojící pod městskými hradbami, všechno to svinstvo srovnat se zemí a nechat tam někde mezi nově založenými vinicemi možná jen nádraží, poslal bych mu osobní gratulaci. I tady bolševik založil panelákov, JZD a další zvěrstva. Zdejší "ředitelství JDZ" je dodnes vybydlené a měli jej už dávno strhnout. Strhnul bych i motel Zámeček a zkusil všechno znova, lépe a citlivěji. Pak by byl Mikulov jenom malebný. A co by dělali domorodci? No přece obhospodařovali vinice, abychom měli co koštovat a hodnotit výsledek jejich plodné práce:-)
      Napadá mne, že Praha v názvu firmy asi občas budí přílišnou a zcela neoprávněnou pozornost. Dokud bylo co pít, pilo se. Nic exkluzivního ("dá sa"), prostě standard ("nedá sa"). Na "Pro Pražáky" došlo až po vypití sklepa. Přijde vám to divné? Mně taky. Kolem jedné hodiny ranní prostě došlo vše. Beznadějně prázdné karafy zůstaly bezmocně stát na stolech a my řešili, co s načatým večerem? Vypít placený archivní sklep nám nedovolili. Přitom bych si rád smlsnul na Škromachových zásobách:-) Žlutorudá světla nedaleké Shellky nám dávala naději jen do okamžiku, než jsme do beznadějně vyžraného krámu vstoupili. Zbylo už jen "pro Pražáky," jenže co jiného zbývá nám pařícím? Ke cti sklepního pikolíka (jenž změnil během chvíle funkci z nalévače v bodyguarda...:-) je, že ochotně vyhověl a podal vývrtku. Ale jinak jsem to vážně nepochopil. Moraváci, kua, nechce s tím něco dělat???

... pokračování >>>

Tour de Staré Město (z Mikulova)

čtvrtek 24. března

      Nevím, zda je doma člověk chráněn jakousi neznámou silou, která mu zakazuje vidět to hnusné kolem sebe. Ostrava v tomhle směru urkitěě patří jako dobrý příklad. Dokážu v okolí domova vyhledávat to lepší a horší automaticky rád přehlížím. Celou dobu, co jsem putoval po jižní Moravě jsem stále řešil, kde se tady v lidech bere ten nevkus, který bezostyšně sázejí do staveb kolem sebe. V podstatě vše vybudované v posledních letech je jakoby pěst na oko. A obvykle "to" stojí hned vedle v ostrém kontrastu s nějakou bestiálností vybudovanou za komunistů. A ve Strážnici mi to konečně došlo! Je snad Strážnice vykládána jako brána do moravského folklóru? Ano? Pak vše chápu! Slouží-li právě toto město jako vzor moravského vkusu, je mi konečně vše jasné. Tak mimořádně ošklivé město jsem totiž už pěkně dlouho neviděl...

Mikulov - Vysoký Roh - Lednice - Břeclav - Hrušky - Moravská Nová Ves - Mikulčice - Lužice - Hodonín - Rohatec - Kolonie - Petrov - Strážnice - Vnorovy - Veselí nad Moravou - Uherský Ostroh - Chylice - Ostrožská Nová Ves - Kunovice - Uherské Hradiště Staré Město u Uherského Hradiště, 108km

Lednice, 10am, 16.km,
      ... jenže slunečný den začínám mnohem lépe. Z kýčovitého mikulovského Zámečku (jinak motelu) po dvou hodinách spánku a kvalitně propařené noci chvatně vyrážím na cestu k východu. "Kam asi dojedu," přemýšlím, když poprvé funím do serpentin Vysokého Rohu a vzadu po levici stále koukám na Horu Olevitskou aneb Svatý kopeček nad Mikulovem. První dva kiláty ostře do kopce (ano, tady už jsem někdy jel!) a pak sladká odměna v trojnásobku mírného padáku do Lednice. I tady jsme se před dvěma roky pracovně radili a tenkrát zámek vypadal, že za chvíli spadne. Známá šeď, která byla tak typická pro dobu před více než dvaceti lety, je nyní zcela pryč. Hradní komplex ještě zdaleka není hotov, ale hlavní budova září novotou. Skleník asi také "poladili" a nyní s přesností pěstitele bonsají "upravují" stavební stroje samotný zámecký park. Cedule se zákazem vjezdu mi přijdou v tomhle kontextu velmi vtipné a nepokouším se je překonat v sedle. Raději volím dobrovolný ústup zpět na asfalt a ujíždím do lužních lesů. Inu, někdo si na stavbu ohniště vezme rýč, jiný bagr:-)

... pokračování >>>

Cesta z města

Vzhůru na Rohov za novým pivovarem!

      První jarní počásko letos přišlo v půli března. V sobotu bylo dokonce tak teplo, že bunda musela při stoupání od Kozmic do Bohuslavic dolů. A proč zrovna tady? Vlastně od REjžeho z Klenby přišel tip na první pořádný jarní výlet na kole přímo do Rohova na konci světa. Za ním už je vážně jenom Polsko. V Rohově mají celkem nový pivovar (od loňska) a ten byl pro mne v rozmrzajícím čase velkou výzvou. Už od předchozího úterka jsem každý den na kole, zadek si už zvykl, tak proč nezkusit prvních osmdesát kiláků. Aspoň tak jsem si sobotu předem plánoval. Jenže plány zvetil lom v Boru, který se zcela suverénně rozrostl, aniž by se někdo namáhal napsat, že cyklotrasa už dnes neexistuje. Respektive končí v zatraceně hluboké díře...

Ostrava - Třeovice (stále beznadějně zavřený Okoun) - Děhylov - osada Rybárna - Jilešovice - Kozmice - lom Bor - (znovu) Kozmice - Bohuslavice - Chuchelná - Strahovice - Rohov - Kobeřice - Štěpánkovice - Kravaře - Štítina - Podvihovský mlýnek - Pustá Polom (okraj) - Budišovice - Zátiší - Kaštan DLh - Okluk - Mezihoří - lázně Hýlov - U Rašků - Klimkovice - DP - Ostrava, 99km, tý vole, první stovka!

Jilešovice, 21.km, 11am:
      Do Jilešovic jsem se dneska těšil. Kolem Ostravy se nám totiž dost nechutně rozmohl Ostravar, což je břečka s tak vysokým rozsahem různorodosti, že ji nelze většinou požívat. A právě o tomhle penzionu v Jileškách jsem mnohokrát psal, že je skvělou oázou v jinak tupé oblasti. Kdeže plznička a loňské sněhy jsou! Hoegaarden za čtyři pětky (jinak Staropramen a Otravar) celý dojem vážně nemohl zachránit. Vůbec jsem si všiml, že s púvodní osádky jsem nikoho nepoznával. Penzion zřejmě provozuje někdo jiný a začal ze špatné strany. Změnou piva. Radost bude zřejmě z tohoto kroku mít nedaleký klasický hostinec za pótratí. Čtyřka, která posledních několik let jenom živořila, má velkou šanci na restart. Pokud tam zůstane Radegast, rád se zastavím.
      Naopak jsem si medil cestou do Jilešovic nad prázdností v létě beznadějně přeplněné "Jantarové stezky" kolem řeky Opavice (správně Opavy). Kromě mne a pár podobných šílenců takřka nikdo. Ve slepých ramenech původní řeky se suverénně stále válel sníh a od něj sálající mráz dával jasně najevo, že jaro má ještě chvíli čas. Jinak parádní cesta, byť k focení toho vlastně moc nebylo. Naopak jsem si chválil fyzičku, která začíná stoupat ke slušné formě a pohodovému pocitu:-)

Lom Bor, 30.km, konec dobrých nadějí...
      ... a taky konec mých představ, že do Rohova to budu mít dnes akorát tak čtyřicet kilometrů. Na druhou stranu musím přiznat, že po chvíli tupé cesty od Jilešovic do Kozmic nastal konečně cyklistický ráj. Ono Hlučínsko je totiž vážně bohem zapomenutý kraj. Nekonečné lesy jsou střídány občasnými dědinami, do toho se krajina jen tak lehce vlní a potkáváte stavby evidentně z jiné kultury. Jsme v totiž Prajzsku. Příslušnost k Prusku nelze v žádném případě zapřít. Nad lomem (pískový - písečný? - důl) záměrně zastavuji a zkouším udělat pár zajímavých fotek. Rozumím pískáčům v okolí Labe. Plytké údolí, hory dohlédneš na dalekém horizontu. Ale tady kdesi na kopci? Přeci jen je za rohem (teprve ten správný krajinný zlom) Polsko, takže naději mi dává myšlenka, že až někde tady v pravěku sahalo moře. Do dolu je zákaz vstupu, ale je evidentní, že mnozí na motorkách rádi využijí jako dobrý terén. Rozdíl mezi pískáči u Labe a tady? Nečekejte vzedmutou spodní vodu. Vážně jsme v kopcích!

Chuchelná, 42.km, 1pm:
      Lom na Boru (nebo v Borech) měl však jednu obrovskou nevýhodu. Cyklostezka 6096 totiž zcela marně a nečekaně končí na valu, který drsně a bez náhrady stejně končí mou pouť. Pár metrů by medvěd obešel, ale tuhle díru? Rezignuji na delší (a tím pádem horší:-) variantu cesty a vracím se zpátky do Kozmic. Ve sračkách a sněhu se mi vážně nechtělo hledat lepší variantu. A ztracených deset kilometrů? To neřeš!
      Bělou jsem minul rád. Rybí farma patřící "podnikateli" Chmelíkovi mne nemůže dojmout. Tenhle vyhřezlý pseudoputykář (méně inteligentní varianta putykáře Paroubka - to pro srovnání:-))) podniká bohužel i ve Sviňákově a proto máme tak velký problém zajít slušně na pivo, neřku-li přímo jídlo. Takže jsem dojel do středu Chuchelné. Kostel jsem ještě neviděl (a tady vždy vzpomenu na naši pradávnou návštěvu - 1993? dříve? - se Zippem, pamatuješ, vole???), ale přesně zapadá do okolní pruské zástavby. Použití režných cihel je tak nějak automatické. Nicméně kostel je nezvykle rozevlátý do prostoru (Fünf3D), takže nevím, jak se k němu kloudně vyjádřit. Viz foto. LDN tady evidentně živí spoustu lidí a pro ně tady komunista postavil paneláky. Typický vřed jinak malebné díry na konci světa. Tak jen těch pár fotek a valím dál, poáč Rohov je už za rohem!

Rohov, 47.km, 1:30 až 2:30pm
      Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek! Až za dvorkem, pochopitelně! Musím vzpomenout na Járu Cimrmana, poáč tahle hospoda na medvěda vyloženě dýchla dávno zašlým zkončeným časem dob Rakouska-Uherska-Česka. Starý dům možná kdysi sloužící jako radnice. Metr tlusté stěny, malá okna, která dokáží i vtom největším vedru vykouzlit příjemně chladivou atmosféru. Tohle všechno tady jede od loňska s pivovarem a místní světlou jedenáctkou a tmavou třináctkou. Cosi mi říká, že i Hrabalovi by se tady zalíbilo. Ospalou atmosféru výspy na konci světa ruší jen nekonečný počet rezervaček téměř na všech stolech. Evidentně nebyl REjže jediný, který si na internetu nového pivovaru všiml. A pivo? Někde mezi Štramberkem a Kozlovicema. Kozlovice jsou rozhodně jedničkou (píšu až po ochutnání všeho), nicméně Rohan dýchá Vojvodovi i Fojtovi na záda. Poseděl jsem na tři (poáč tady normálně nevaří) než mne hlad a čas společně vyhnali zpátky na sluníčko:-)
      A propos, z Chuchelné do Rohova je to jen, co by do Strahovic dohodil a zbytek kdyžtak dojel. Ve Strahovicích jsem zastavil u kaple, kde měli mapu Opavska. Zůstává mi záhadou, z jakého důvodu, poáč sudický výběžek se na ni majinko nevešel. Co mne možná zarazilo ještě více, je provinčnost. Až uslyšíte, že není rozdílu mezi námi a Poláky (tohle samozřejmě nesměřuji mezi nás lyžníky, poáč víme své...:-))), zajeďte si tady. Hranice i po dvaceti letech je jasně patrná. A nemyslím si, že jde o nevýhodu. Když jsem totiž zahlédl v dáli běloskvoucí věž kostela ve Wielkých Stiborzycích, pochopil jsem, že jsme skutečně každý někde jinde. Vež záměrně postavená jako obranná věž proti pohanským Čechům mi dává jasně najevo, že prajzáci zůstanou navždy beznadějní (tohle jim však, pozor, staletí vyhovuje) vyděděnci i se svým dvojitým občanstvím. Nechtějí je ani všřící za hranicí, ani my tady. Já osobně mám problém s tím, že se rádi přidali zpátky k nám, byť byli hrdí občané třetí říše. Kdybyste třeba hledali rodné hnízdo jistého Lojzy Hadamczyka, jste tady správně...:-)

Podvihovský Mlýnek, 3pm, 68.km
      Dvacet kiláků bez zastavení proti větru. Tuším, že i tenkrát se Zippem jsme s tím hnusným živlem právě tady zápasili. Moc moc jsem se těšil tady do Mlýnku, poáč ještě vloni tady fungovala hospoda s MonteNegro. Minulý čas je na místě a já vím, že hlad ani žízeň nezaženu. Veliká, převeliká škoda, i když přiznávám, že tady se přežít nedá. Nicméně jsem v klidu, poáč stejně nebylo, kde jinde zastavit. Jediná dědina, kde bylo něco jiného než Otrava, byl Hadamczykov, a to zase nepodporuji já. Nezbylo nic jiného než nabrat vodu a vytáhnout krizový ledový kaštan. Jak jsem za něj, kua, rád!

Kaštan, Dolní Lhota, 81.km, 4pm
      Hospoda Pod Kaštany v Dolní Lhotě nabídne bohužel taky jen Otravu. Jenže oproti Hotelíku, který jsem jen minul, tady nebylo lidí jako sviní a navíc jsem využil místních rybích hodů. Proč si neudělat vánoce uprostřed března? Úplně v poho, poáč kapř i rybí polévka potěšili. Otrava vždy stačí jen jedna a nápadně zapadající slunce naznačuje, že "Už je čas, pane učiteli!"

U Rašků, Hýlov pod lázněmi, 88.km, 5pm
      Kua, kilometrů už bylo vážně dost! Zbaběle vzdávám stoupání od Okluku na Mezihoří a úvodní, stále pořádně rozbitý, úsek raději dávám pěšmo. Tady si moc vybírat nelze, poáč i kopec přes Čavisov je zabiják. Z Mezihoří už se stačí jenom zhoupnout, projet lázně a pod cestou vpravo je známá hospoda U Rašků. Už se tady konečně vybodli na Starobrno a Žabanta, místo něj tady trůní sortiment ze Svijan a pepřový speciál z Velkého Března. Ten stačí jeden, jen tak na chuť, poáč po ránu by nemuselo být tak úplně fajn. Proto jako druhé přijde svijanský kvasničák a s pohledem na stále dobře nám zrající cérku majitele se loučím k poslením kilometrům. Odtud to beru, poáč až do Polanky je to v podstatě stále z kopce. Jen u památné lípy na chvilku zastvím v očekávání pěkných fotek. No, nakonec nic moc...:-)

20.3.2011 medvěd:-)

kratce

Konec času hloupých sluhů???
      Taky se vám může ukroutit hlava z událostí posledních týdnů? Taky jste naprosto mimo, že zákony se stávají řečí našich ulhaných politiků jen "jedním z právních výkladů"? Taky nestíháte, že tak špatný apríl tady snad ještě nebyl? Buďte v klidu, pokrytectví za vlády komunistů bylo mnohem horší, byť přiznávám, že současný stav se mu povážlivě blíží. Vlastně to byli právě komunisti, kteří neměli rádi chytré lidi a zatraceně se starali, aby buď zmizeli sami nebo je zmizeli oni. 40 let trvající decimace elit národa logicky nese své "úspěšné" plody i po dvaceti letech. Komunisti rádi tvrdí, že již dvacet let za nic nemohou, jenže novou elitu jen tak nevytvoříte, když plodný základ jejich vinou dávno zmizel. Divíte se pak, že vládnou takové elity jako Kalousek, Bárta, John či Vondra? Opět říkám, buďte v klidu, v záloze řvou mnohem lepší kvality jako Sobotka, Rath či jeho brněnské dvojče Hašek. I spící Paroubek se tetelí blahem, že po tomhle se přece logicky musí dostat zpátky k lizu...
      Kdyby se takto hovadsky chovali pouze naši nejlépe placení slouhové (považte, že v soukromém životě by nemohli být nikdy úspěšní, jinak by nemohli klesnout tam, kde jsou) a my mohli spokojeně říct, že si žijí ve svém světě už daleko mimo realitu, bylo by vše o.k. Jenže je mezi námi spousta stejně hloupých lidí, kteří si z těchto hlupáků berou příklad a chovají se zcela stejně. Že kecám? Koukněte po svém okolí a určitě najdete nějakého slizkého hada jedoucího za směšným životem na svém hradě na pořádnými hradbami. Bývá obhroublý, drzý, neuvěřitelně sebevědomý a (to neví) hloupý. Bohužel mnohdy i nebezpečný. Příkladem i jinak.
      Už jsem tady jednou hovořil o tom, že jsem se v Amíkově mé skvělé sestry zeptal, zda i tady v Zálouží existují lidé, kteří ždímají systém? Říkala, že pochopitelně existují, jsou však v menšině, všichni o jejich konání ví a pohrdají jimi. Jsou odpadem společnosti. Ani nevíte, jak mne potěšilo, že jestliže většina lidí bere za samozřejmé nekrást a neojebávat ostatní, existují místa na světě, kde se jimi zcela veřejně a otevřeně pohrdá. Možná právě tohle je cesta nebýt připosraný před (jak s oblibou říkám) senem a vidlemi, protože takoví obvykle vítězí sice viditelně, ale jen na chvíli. Chvíle je samozřejmě relevantní, protože boží mlejny melou pomalu. Ale melou. Těm hlupákům se to jednoduše jednou vrátí:-)
      Chci s tím něco udělat a začal jsem u sebe. Začal jsem si sám sebe více vážit. Ne, nesmějte se, tohle není samozřejmost. Časem zjistíte, že když máte rádi sami sebe, máte zcela samozřejmě rádi i lidi kolem sebe a časem to bude třeba ještě dál (to, abych citoval Rákosníčka:-)). Změnil jsem přístup k životu, běžným problémům a zapomněl jsem na předsudky. Když tak poslední dobou často školím, tak zjišťuji, že první odhad funguje jen tak na padesát procent. Zbytek je zcela irelevantní a když někoho odepíšu předem, překvapí, až se nestačím divit. A vo tom to je! Začal jsem u sebe a to, že nechci být nerudný na okolí, někoho ojebat či podvádět, někomu něco s radostí předat či sdělit, nese jednoduše ovoce. Nečekejte zázrak v první chvíli. Ono to přijde časem. Vždyť jsem tady už psal, že boží mlejny melou pomalu...

md:-)

stařinka

Expedice Alfa 94
3. až 30. června

22. června 1994 - devatenáctý den - ze Šumavy na Třeboňsko

      Ráno bylo skutečně jako z obrázku, ale než jsme se nasnídali a sbalili všechny věci, lehce se zatáhlo. Z Vyššího Brodu nás čekala nejprve více než pohodová cesta stále podél toku velké řeky až do Rožmberka nad Vltavou...

      Tvrdit tady, že jsme přijeli do sídelního místa Rožmberků je snad zcela zbytečné. Malebné město, které má leccos společného s nedalekým Českým Krumlovem, jsme rozhodně nemohli minout. Zcela neoprávněně je opomíjen, přitom hrad na městečkem je světovou raritou, protože slouží jako muzeum vlastně již 140 let. Dolní zámek se právě opravuje za chodu, má hotovou fasádu na nádvoří a pomalu s citem se postupuje v dalších částech. Chystají tady vybudování nové dlažby na nádvoří a opravu věže včetně hodinového stroje. Pro návštěvníky je na nádvoří připraveno informační centrum se suvenýry. Pracují tady na zkvalitnění publikací o hradě, které zbavují nuceného kominustického balastu. Zámek je v interiérech vybaven mobiliářem rodu Buqoujů. Standardní vstupné a dobrá starost o návštěvníka je samozřejmostí.
      Po obědě jsme si vyšlápli z Rožmberku stále podél Vltavy takříkajíc do jámy lvové. Ano, dalším naším zastavení je Český Krumlov. Před dvěma lety jej čerstvě zapsali do seznamu památek UNESCO. Právem. Město je skutečně malebné a majestátný hrad se svou typickou věží je třešničkou na povedeném stavebním dortu.
      Na hradě již od jara funguje hned několik okruhů. První dva provádí návštěvníky vlastním zámkem, třetí okruh zavítá do třípodlažních Václavských sklepů pod čtvrtým nádvořím. Čtvrtý okruh pak tvoří především areál mincovny. Zbývající dva okruhy jsou rezervovány k potřebám různých výstav. A zapomněli jsme ještě na jeden, vlastně pátý, okruh, kterým je vyhlídka na hradní věži. Že jde o třešničku na dortu jsem už tady říkal. Strávit jenom na hradě celý den tak vlastně není vůbec žádný problém.
      Z Českým Krumlovem se neradi loučíme a pokračujeme dále do rodiště Jana Žižky. V Trocnově jsme našli zavřené muzeum, které se zrovna opravuje a je vlastně možné se podívat pouze na základy (snad) rodného stavení a pak sochu Žižky samotného.
      Večer jsme dojeli do autokempu u Třeboně. Pozor! Jsou zde láze%nské poplatky a pro smrtelníka je všude neskutečně draho!

      Ráno se nám jako první postavil do cesty hrad Rožmberk (pěkný, zdržovačka, malý Krumlov). Těsně před Krumlovem jsem mluvil s Čapákem (skoro jsem ho nepoznal a nešlo mi na rozum, co by tady dělal). Krumlov byl plný lidí (děsný chaos). Kastelán nás zavalil hromadou papírů. V tý hrůze jsme absolvovali výstavu moderního umění (děs). Radši jsme vypadli směr Třeboň.
      Tam jsme za světla dojeli (Švarceberská hrobka), ale kemp byl děsněj (lázeňský příplatek) a tak jsme po hrázi rybníka Svět (průzkum lomu zeměkoule) došli do města. Město bylo pěkné, restaurace nóbl, ale nakonec byl objeven rockklub Torpédo. Nic živého. Začali jsme se bavit s maníkem, který byl také v Hranicích (Slovan všude bratra má), ovšem brzy odešel. Jen se posléze vytasil, že je z rádia Alfa. Barman měl velký oči kvůli reklamě a nalil zadara. Pak za námi poslal dvě holky, které byly z rádia Faktor. Jen navázal čilou řeč, jenže nemluvil o ničem jiném než o rádiu, frekvencích a výkonech. Zabít málo. Jedna taková, ani nevím a s druhou se dalo aspoň mluvit (ovšem když tam nebyl Jen, jinak frekvence, kmitočty). Ladin

Všechny kapitoly začínají právě ZDE >>>

letem březnem

      Neuběhl ještě ani týden od vydání březnových Thájmsů. Ba co dím, neuběhla první polovina měsíce března (a to jsem si říkal, že by Thájmsy mohly chvíli vydržet...:-) a musel jsem připsat do aktuálních Thájmsů novou hlavičku. Ne, že by došlo k nějaké mimořádně povedené taškařici mezi námi lidmi, kteří spolu mluvíme, ale jednoduše jsem neunesl chování ministra financí potažmo našich zatraceně zbytečně placených poddaných vůbec. Ale na druhou stranu nejen o politice byl březen 2011, byť ani Kaddáfí na letošní měsíc knihy asi nebude rád vzpomínat. Já jo, první tisícovku na kole jsem nezaznamenal už drahnou dobu! Kde jsem k ní přišel?

      V březnu hnedle začátkem vyšly nové Thájmsy. Sesbíral jsem dostatek materiálu, pracovní Olomouc byla vysoce inspirativní a jak říkal Vendelín: "Tolik medvědovy sebereflexe tady snad ještě nebylo!" Snad měl pravdu:-) Nečekaný zážitek mi však přinesla Olomouc ještě i v březnu, kdy jsem byl povolán (coby nejlepší z vrhu:-))) a jal se školit Řeky. Přátelé, věřte nebo ne, ale kruté vtípky z internetu o jejich přirozené lenosti a drzosti byly pro mne hořkou skutečností. To se bude Angela se Sarkozym teprve za pár let pořádně divit, jak je možné, že Řecko opět lhalo a znovu si ty své "notičky" poladilo tak, aby vypadalo podstatně lépe. Inu, oba netuší, že za podlézáním a sliby bují elegantní zákeřnost. To známe asi dobře jenom tady po Řípem. Euro? Děkuji, nechci! Netoužím být v klubu s něčím tak příšerným, jako je Řecko. Když mne o týden později po drobných pivních provokačkách krutě vyfuckoval Zipp, mohl zato opět jeden expert z Řecka. Pořád říkám, že globalizace je vskutku skvělý vynález...
      Ještě než se opřu do podruha Kalouska, musím vzpomenout jednoho nositele Nobelovy ceny míru za předloňský rok. On sice rozpoutal válku ve spojení s dalšími evropskými nulami, kterým teče do bot a preferencí a já pochopitelně věřím, že ne o ropu, ale o demokracii tady přece jde. Nicméně byl tady už jeden palestinec s nobelovkou v kapse, jehož krvavé počiny jsou rázem zapomenuty. Mám pachuť na hrdle, poáč napadení Libye (vyhlášení války) je napadením suverénního státu. My si pozvali rusáky prostřednictvím vlastních vládních pohunků, kteří to samozřejmě zapírají. Kdo ale pozval tuhle skvadru?
      A teď ten Belzebub I. Ano, myslím ministra financí. Potřetí se ožral a zafabuloval. Tentokrát zkoušel své techtlemechtle na mediální mrdky a zapomněl, že mechtle ano, ale techtle? Nic proti, nemyslím si, že mediální mrdky jsou až příliš na úrovni (to si myslí jenom sami oni) a ve svém tažení coby "důležitého hlídače demokracie" zcela zapomněli, že Kalousek už takový jednoduše je. Jenže, když vyjednával o koalici s komouši, byl v podstatě zanedbatelnou nulou. Teď je mým nejvyšším sluhou na ministerstvu financí a opět zkouší ty svoje "notičky." A já mu vážně nevěřím. V podstatě degradoval práci celé vlády (no, dobře...) a vzhledem k tomu že Nečas se i tak zapíše jako největší tragéd na místě premiéra ČR, nepovažuji už tuhle vládu za svou. Už vůbec ne za přínos.
      S vládou mám totiž ještě jeden problém: Vojenská policie si klidně udělá zátah na civilní firmu (teď bych se České televize vážně nerad zastával...) a ministr vnitra Vondra nepřijme žádnou zodpovědnost. Krátce po sobě již podruhé a pan Nezničitelný si může blahopřát. Hloupost? Nic jiného mne nenapadá. Vondra je vážně hloupý člověk. Drtí mne však, že vojáčci si můžou hrát kdykoli na vojáčky, kde chtějí. Prosím, na uzavřeném oddělení 17B či buzerplacu, kde mohou postřílet maximálně sami sebe, ať si dělají, co chtějí. Ale abych se bál, jestli mi doma udělá zátah jakákoli ochranka? Už městští kliftóni mne svými pravomocemi přivádějí k rozčilení. A ještě tohle? Copak můžeme čekat asi od Bárty??
      Říkáte si, že už stačilo politiky? Jenže mám ještě jeden problém: Ústavní soud. Banda neodvolatelných trafikantů nám tady už dost dlouho funguje jako třetí (a navíc nejvyšší) komora parlamentu. Jasně, začali si s tím politici sami, když začali donášet a práskat na kolegy. Jenže je nad chápání těchto trafikantů, aby pochopili, že mají přezkoumávat ústavnost ústavních zákonů? Nic víc!? Většina v parlamentu má skutečně možnost přehlasovat zbytek, pane Rychetský. Nechcete třeba podat vlastní návrh o rozpuštění ústavního soudu? Klidně se vymluvte na vážnou demenci. Je to nefunkční a nebezpečná instituce a jako jednu z mála věcí ji vyčítám Havlovi. Bohužel se najde vždy dost politických tragédů, kteří budou firmy Rychetský&spol senility využívat!
      A dost než mi praskne cévka:-) I po tak šíleném měsíci budu mít totiž i dobrý pocit. Jaro přišlo kousek dříve a s ním i potřeba jezdit. Hned, co to šlo, jsem vyrazil z města po pivovarech. Nejprve "na prajzkou," což je kraj za řekou Opavou a v jistém Rohově otevřeli vloni pivovar, a o den později pak na Lašsko, což je kraj Thájmsovním čtenářům více než povědomý svými pivovary v Kozlovicích, na Hukvaldech či ve Štramberku. Řekl jsem si, že půjde o docela dobrý vstup do sezóny. Nic jsem nepodcenil, start nepřepálil a odměnou mi byly čtyři stovky kilometrů za sedm dní.
      Když práce ve spojení s počasím nadělila poměrně rozsáhlou trilogii Brno-Mikulov-Uherské Hradiště, už jsem si vážně medil. Kromě těchto novinek je konečně hotová i jedna stařinka, na které jsem pracoval réměř celý rok. A nejen já! Expedice Alfa 1994 na mne dýchla slávou dávno zašlých časů a samozřejmě mládím a nezkušeností, která s ním souvisí. Když jsem Alfu94 začal psát, netušil jsem, že jsem tenkrát zápisky netvořil sám. Máte-li chuť, koukněte!
      Mimochodem, proběhla po dlouhé době i jedna schůze SZKF (Nadporučík 37 Speciál) a protože na čepu nebyl v Klenbě právě ten správný výčepák, hledal Nadporučík nějakou jinou vhodnou hospodu s normálním pivem. Problém? Ano! Přes zimu se nám všude přímo nechutně rozlezl Ostravar a byli jsme rádi, že existují takové hospody jako U Vlka ve Sviňákově.
      A ještě jednu věc bych tady rád zmínil: Ohromně se mi ulevilo. Podařilo se nám totiž změnit rodinné vztahy a dotáhnout je do stavu, kdy z nich máme sami radost. Drobnost? Jak pro koho. Mně to obrovsky rozvázalo ruce a myslím si, že se tahle drobnost musela projevit i tady na stránkách. Inu, časy se mění a v tomhle březnu docela zásadně!

110329 Medvěd:-)