chat

Akce roku 2011

Náš diář

Editorial No. 147

Už několikrát jsem uvažoval, zda bych se neměl zmínit o tom, jak vlastně vznikají Thájmsy. Prvotní je samozřejmě nápad. Můza je však mrška nestabilní a přelétavá a proto bych nerad udělal z Thájmsů periodikum. Bez nápadu by šlo o utrpení, které by zkušené oko čtenářovo odhalilo po pár řádcích. Je pravda, že občas nápad vznikne spontánně. Za nejlepší spontánnost pak považuji společnou akci, z níž se musím vždy vyzpovídat, i když ne vždy je to lehké (zaviněná ztráta vědomí, den A, den B, den C, noc z pátku na neděli atd...) Velmi často spontánní myšlenku přinese obyčejná jízda na kole. Typickým příkladem je článek Fantastické odhalení o kousek níž. Věřte nebo ne, ale cestou do kopců Opičích hor, které nezřídka připomínají křivku EKG parádně rozpumpovaného těla, přepínám do podvědomí a rozvíjím fantazie. Má to hned dvě výhody: Především máte co číst a já zcela sobecky ztrácím pojem o čase a na kopci jsem dříve než bych čekal a vnímal. Vidíte, teď jsem proflákl, proč píšu:-) Je pravda, že někdy mne donutí sednout a psát i vztek. Protože v poslední době po sobě čtu všechno dvakrát, divím se, že vztek vydrží tak dlouho. Jenže nechte se vláček tupým stádem deprimovaných hovad. To vážně nejde:-)
      Samozřejmě, že dobrým zdrojem k Thájmsům jsou i fotky. A když se už tak extrémní množství obrázků propojení s povedenou taškařicí, vzniknou hned čtyři stránky Dejchánku. Vím, fotek je moc, ale na flash projekci nečekejte. A nebo se zapojte. Budu jenom rád. Teď nabízím aspoň prohlížeč Opera, která při listování mezerníkem nakonec přece jen lehkou prezentaci nabídne.
      Na závěr bych přece jen jednu věc rád zmínil. Někteří z "Vás, kteří ví," a kterým jsou Thájmsy především určeny, občas přemýšlejí, jak to ten Medvěd vlastně myslel? Předpokládám, že se známe moc dobře a víte, jak a proč o věcech píšu. S jedinou výjimkou mezi blízkými (Jak říká Kuferek: "No jasan, ty vždycky potřebuješ někoho, do koho by ses opíral!") nemám potřebu nikoho urážet, někoho nepříjemně popichovat, nedejbože shazovat. Všech lidí kolem sebe si obrovsky vážím. Množství přátel mi přináší možnost zamyšlení nad sebou a pochopitelně se snažím z dobrých příkladů čerpat. Prosím, nespojujte se s negativními příklady. Vaše země pro mne nejste vy! Když popisuju něco, co se mi nelíbí, vždy jde o věci, které jinak než psaným slovem ovlivnit nemohu. Když mám s někým nějaké nedorozumění, vždy si vše rád otevřeně vyřídím osobně. Jinak bych byl sám sobě Necitlivým kokotem. I proto veliké DÍKY za všechny akce, které se přeci jen občas vyskytují a mezi jaké se řadí posledně třeba Dejchánek. Byla vážně radost pobejt!

Mějte se fajn a myslete na sebe. medvěd:-)

Novinka

t.p.O.Dejchánek® 2011

... a proč nezačít u kruháče? Za prvé tady vloni nebyl, za druhé letos vlastně taky ne, poáč ve stavu totální rozestavěnosti, a pak si budeme pamatovat, že to byl ten rok, kdy tady kruháč byl/nebyl, vlaky za dveřma do kůlny nezastavovaly a Myšpulín nám snad raději ani nepředváděl, jak rozumí spouštěcím obvodům na přejedu. Inu, vítejte na tradičním podzimním Oldřichovickém dejchánku, který podruhé za sebou zavítal na stejné místo. Génius Locky fungoval i bez vlaků a Pišta zvládl roli organizátora na jedničku s hvězdičkou, byť se mu pokusil Kufberek (částečně úspěšně) vnést lichým počtem nocí do účetnictví chaos. Neospravedlnitelné vlastně bylo jen to, že sčot požadoval po Pištovi po ránu. A to se nedělá!

      Takže kruháč: Kufberek mne předběhl jen o chvíli a seděl v hospodě u muzea. Samozřejmě se mi dovnitř moc nechtělo, ale aspoň jsem se pokusil rezervovat trapný zbytek na večerní match. Až později se ukáže, že zbytečně. Vytáhli jsme se na zahrádku před hospodou. Slunce mi dává sílu a navíc naději, že se přece jen nenajde jediný necitlivý kokt, který by minul Kaberle bez povšimnutí. Nejezdící vlaky jsou takřka jistotou, že odjinud než od kruháče nelze útok očekávat. Na kruháči se odehrává spousta taškařic. Někteří jej berou suverénně zleva, jiní hledají příkazovou značku 17b "Konec kruhového objezdu." Vítejte v Karlovicích!
      Pišta splnil, co slíbil a přijel první. Dříve než dva O(s)travaci, takže jej vyzýváme dobrovolně k opuštění opevněného areálu a příchodu k nám. Vězte, dalo to práci:-)))
      Pořadí účastníků zájezdu nemá smysl řešit. Kór při mé řidké paměti. Nicméně, pokud si aspoň majinko pamatuji, s výjimkou animátorů Mišpula s Lockayem neměl nikdo jiný nás potkat. Jednoduše nás Pišta přesvědčil, že chlastu je mnoho a: "Co kdyby nás tu někdo přehlíd!" Skoro bych to vyloučil, ale nešť, vracíme se na základnu...:-)
      ... a v podstatě stačilo pár vítacích delegací, zopár přijezšivších, EquiValjent v roli Šatana a záchrana v podobě hokeje, ze kterého jsem měl hodně rozpačité dojmy. Urpuťáci proti urpuťákům. Pohled na marnou snahu chyběl a ani ftip s Fleischmannem nefungoval, byť si letos Matěs vyhlédl Frolíka. Deprase ze zážitku se dala snad jedině přepít, takže mister dýdžej Mišpul se svým strojem, jenž dokázal mp3 přehrávat jen ve speciálním formátu (že by výsledek vývoje?), nás občas dokázal roztančit. Divné bylo snad jen to, že pánská část ansámblu okupovala okolí DJ, zatímco dámy úspěšně obsadily kuchyň. Ani Medvídek nevyvolal příslušnou eufórii, takže nakonec se zbytek vyčírku uskutečnil jenom v kuchyni. Nebo mi to splývá? Díky za popravu:-)

... pokračování >>>

!!! fantastické odhalení !!!

Thájmsy, Ostrava!!! Jednomu z našich redaktorů se poměrně jednoduše podařilo proniknout do zákulisí hnutí Věcí Veřejné. Po několika málo dnech ve společnosti těchto špičkových lidí, poslechu všech možných záznamů z jednání i večírků VV pro Véčkaře volně dostupných na jejich intranetu a pár hodinách uvažování došel k následujícímu závěru: Kristýna Kočí zachraňuje Euro a s úspěchem brání další nesmyslné pomoci evropskému hnutí PIG. Jak je to možné?
      Asi jenom hlupák by uvěřil rivalitě, kterou navenek úspěšně pěstují Vít Bárta s Kristýnou Kočí. Jde o předem vycizelovaný politický tah, jenž má nadnárodní charakter a když se jej podaří uskutečnit, budou ozdraveny nejen české, ale přinejmenším i evropské finance. Asi už chápete, že za takovýchto vážných okolností musíme zachovat inkognito našeho redaktora. Náš list vždy přinese další informace v okamžiku, kdy začnou kolečka obrovské VV mašiny navenek zcela logicky a neodvratně do sebe zapadat.

      Prvním fantastickým úspěchem Vítka Bárty je bezesporu slibně rozjetá záchrana Eura. Zatím vlastně nic nenasvědčuje tomu, že past, která zaklapla nad šéfem Mezinárodního měnového fondu v New Yorku, je prvním výsledkem vynikající zpravodajské práce VV. Jen u nás by zase mediální mrdky zvedaly svůj profesorský ukazováček jako varování. V Americe nikoho netrápí, že zrovna firma WLA (White Leon Agency, pozn.) jednoznačně vyhrála v soutěži o nové zabezpečení budovy hotelu Sofitel. Součástí výbavy zabezpečení logicky byly i kamery a štěnice. Usvědčit tak Strauss-Kahna nebude v případě potřeby žádný problém. Koho by pak překvapilo, že pokojskou byla právě Kristýna Kočí?

      Už před časem na schůzce dvou malých Napoleonků v Paříži jeden z nich (ten větší) prohlásil: "Už mám dost věčného zadlužování EU. Podruhu Bárto, vyřeš to!" Ten menší pak povídá: "Sarkozy, neboj, mám plán. Dostaneš mne do NY?" Kdo mohl tušit, že už tehdy měl Vítek celou věc dokonale vymyšlenou. Úspěch v kontraktu byl základem mohutné stavby, na jejímž vrcholu je katr pro Strauss-Kahna.

      Je všeobecně známé, jaký vztah má dnes již bývalý šéf MMF k opačnému pohlaví. Nasadit vyzývavou uklízečku Kočí do jeho pokoje v okamžiku, kdy vychází nahý z vany, byla pro Bártu maličkost, protože nastartování třetí mízy šéfa MMF bylo v minulých letech už minimálně jednou zaznamenáno. Materiálu k jeho vydírání je tím pádem dost. Strauss-Kahn je znám svou náklonností k devastaci evropské měny a návrhy jedovatých záchranných balíčků pro prasácké země. Bárta svým majstrštykem vlastně zabil dvě mouchy jednou ranou. Zachránil Sarkozyho před jasně prohranými volbami a nás všechny před výdaji, které před sebou viděli časem všichni kromě Strauss-Kahna.
      Kristýna Kočí s Vítkem Bártou se budou navenek samozřejmě i nadále hašteřit a vyhrožovat si. Radek John ještě šestkrát složí svůj mandát a v případě sebemenších podezření padajících na VV jako jeden muž označí komplot za likvidaci šéfa MMF za jedno z mnoha dalších ďábelských dílek Kalouskových. My všichni, co víme, se však můžeme těšit na lepší zítřky přinejmenším v celé Evropě. A náš agent ve VV? O prozrazení svého zdroje v tak schizofrenní atmosféře nemáme v žádném případě strach. Pod svícnem, jak známo, bývává tma...
      Těsně před předáním článku do tisku náš dobrý zdroj ze zákulisí VV přišel s další fantastickou zprávou: Bárta opojen svým úspěchem po pochvale větším Napoleonkem natolik povyrostl, že dal u těžkého vína opět volný průběh svým mistrovským myšlenkám: "Víte, co mi Sarkozy řekl? No jasně, poděkoval a zároveň požádal o uskutečnění dalšího programu VV: chemická Markela! To pro mne samozřejmě nebude problém. Nasadíme na ni Radka!

-md-

cesta z Města

Kudy se dostat na Dejchánek???

      Naprostým equiValjentem v mém myšlením byla příprava na zkoušky. Jsou jednou za tři roky a jedna z mála příležitostí na akci: "Kterak odstřelit Medvěda." Výsledek? Stres a úspěch bez ztráty kytičky. Už jen dvanáctkrát a jsem v důchodu. Podle posledních kalouskových propočtů... Jak to souvisí s Dejchánkem? Jednoduše. Změna všeho pracovního a nakonec vpád dvou akcí do jednoho výkendu. SKI Kaprun nebo t.p.O.Dejchánek? První začíná už ve čtvrtek a tím pro mne bohužel padá. Náhrada je však více než vynikající. Taškařice špičková účast pruhovaných inženýrů slibuje vždy špičkovou úroveň. Nic mi nebrání vzít kolo a vyrazit. Že by nová tradice???

OSTRAVA - Hraničky - Jistebník - Košatka - Petřvaldík - Petřvald - Mošnov - Skotnice - Příbor - Lubina - Větřkovice - Mniší - Pružinky - Tichá - Frenštát pod Radhoštěm - sedlo Pindula - Rožnov pod Radhoštěm - Hážovice - Vigantice - Hutisko-Solanec - Pod Soláněm - sedlo Soláň - VELKÉ KARLOVICE, 78km; SVK-CZE 2:3

Příbor, 29.km, první zastavení...
      ... poáč dřív to vážně nešlo. Páteční brzké podoledne jednoduše nepřeje žízni cyklistově. Nestěžuji si. Mistrovství světa běží už týden a spotřeba všemu odpovídá. Kór, když našim borcům se daří. Tak, kua, proč nebýt stejný? Někdo mi tak před pěti lety (doba extrémního chátrání těla) říct, že budu schopen ujet třicet i padesát kiláků bez zastavení, považoval bych jej za pošetilce. Musím zmínit, že předpověď zcela vychází a slibovaný protivítr mám už od začátku svého dnešního cestování. A mám ze sebe neskromnou radost! Nebe je jako vymalované a dokumentaci si na Dejchánek jednoznačně objednal pořadatel Pišta. Jsem rád, poáč ještě o kousek dál nad Mniším se otevírají ta naše klasická panorámata:-)
Pružinky, 37.km, pohoda mezi horami...
      Přes Větřkovice a Mniší jsem se vypružil až sem do Pružinek. Občas i terének (byť kolem řeky), ale tady mne okolí vážně dostalo. Že existuje "zkratka" (delší zato horší cesta) pro cyklisty, kterou se mohou vyhnout hlavní cestě dole v údolí, jsem neměl žádné tušení. Teda trošku:-) Klikatící se klikatice mezi kopci i po kopcích, zasloužená panorámata a pocit, že jsem na konci světa. Jo, tohle beru!
sedlo nad Tichou, 41.km...
      Žlutá značka spojuje Tichou a Frenštát odjakživa. Dokonce jsem ji už kdysi jednou dal. Dokonce i stejným směrem. Jenom si nejsem teďka ten stoupák vybavit. I ta šotolina vypadá nově. Odměna v sedlu přichází: První pohled na masiv Pusteven a Radhoště. Vše už je na dosah. Jen si sáhnout! Boží muka přijímám s lehkostí. Hlavní kopce mne teprve čekají. Ale je fakt, že jsem na chvíli spočinul rád. Fotodokumentace si žádá své...
sedlo Pindula, 52.km, první pivní!
      Sledujete? 52 kiláků bez pokrmů pivních! Sám nestíhám, ale pokusy o zastavení ve Frénu ztroskotaly na nesympatičnosti. Fakt jsem nenašel jedinou zahrádku, kde "by to šlo." Věděl jsem, co mne čeká, možná i to mne hnalo dále. Silnice mezi Frénem a Rožnovem je pro cyklistu skutečně očistcem. Jenže nejbližší vedlejší jsou Pustevny a jinak NIC!!! Skutečné nic! S Kufberkem jsme domluveni na rožnovský pivovar, kam to mám šest kilometrů zadarmo (z kopce) a navíc za skoro dvě hodiny. Vždyť říkám, že jsem se urval! Tak kolik dáme Radíků? Tři? Šenkýřka fungovala a dala mi zapomenout na dávný prazážitek: Přesně tady jsem poprvé v životě viděl zmiji!
Rožnovský pivovar, 59.km, neštěstí samo...
      K Rožnovu jsem měl vždycky ambivaljentní vztah. V pubertě jsem si za most stejně jako spousta jiných dobře informovaných elektroniků jezdil na kole do Tesly pro hranaté LEDky (no, ano, tenkrát jsem o Kuferkovi a spol. neměl ani tušení!) a často se vracel přes Pustevny s nepořízenou. Tenkrát jsem jezdil do nedalekých Vigantic na puberťácké puťáky (Jé, dobré a zatím nezaznamenané téma!), aniž bych tušil, že vedle na hřišti čutá jakýsi malý smrkáč do mičudy. Tenkrát jsem začal vnímat, že komouš se na výzoru rožnovského náměstí a okolí drsně podepsal. Snad proto vedle vybudoval folklórní Disney land. Jak asi bude vypadat náměstí dnes?
      Jednosměrky naučené tenkrát dneska neplatí. V létě to tady ve městě bude zřejmě dost hustýýý. Kašlu to, náměstí vypadá troštičku lépe. Zmírněný provoz (o "obchvatu" na Hutisko jsem neměl ani páru!) a smyška, která mne na most u nádraží nepustí. To myslí fakt vážně? Ještěže jsme s Kufberkem domluveni k pivovaru!
      Už "evropská dotační cedule" na rohu budovy mne měla varovat. Rekonstrukce bývalého pivovaru nasvědčovala přiteklým megaeurům, které do nás hodní strýcové valí hlava nehlava. A pivovar? Jediná malá hospoda hned na začátku vedle vrátnice je plná úspěšných mladých ekonomů, kteří se právě teď v pátek odpoledne učí (!!!), kterak elegantně ojebat zákazníka. Ještě že hned vedle je cykloopravna. Ti mi určitě poradí, kde ještě jinde vyzkoušet místní pivo: "Nevíme, my s něma nemáme nic společného!" Kua, kde je ta z loňska prověřená pohostinnost Valachů?!? Zapomněl jsem. To pravé Valašsko je až v kopcích. Toto je humus: "Hele, a který je to ten Kaberle?" Poslal jsem jej na internet...
      Tak ještě rychlý hovor s Kufberkem a jeho přesměrování přímo na Karlovice. Tady dnes rozhodně nic nepořídíme. Jsem tímhle městem znovu otráven a můj vztah i nadále zůstává ambivaljentný. To netuším, co ještě čeká cestou Kufberka...
Pod Soláněm, 71.km, relax v podhůří jak má být...
      ... a tak jsem z Rožnova prchl. Po vigantickém obchvatu jsem zamířil ke kopcům. Barošovo koupaliště i stadion jsem vynechal, nadějně staré a stále stejné dveře hospody na růžku hutiského náměstí (spíš placu pod horami) jako kdysi taky. Mířím neochvějně dále pod Soláň. Jsem méně vyčerpán než minule, ale čurpauzu dám stylově na stejném místě. Však o kilometr výše zastavím na zahrádce, kam se tak těším!
      Stejná zahrádka, stejná značka piva (naštěstí!) a stejný výčepák. Stejné plastohmotné stolky a kolem prvního stejní strýcové jako vloni. Dejá-vu jako prase a mne mrzí, že jsem si je už minule nevyfotil. Jaká škoda, však jsme staří známí! Stejný rozhovor o životních zkušenostech, o přírodě, o životě. Jen zdravíčko je lepší, poáč jeden z nich strávil zimu v nemocnici: "Ale slivovicu mi povolili!" Rád se přidávám do hovoru, byť si asi ani jeden z nich nevybavuje, že už jsme se viděli už jednou. A podruhé? To už je vlastně pokaždé! Znovu si poslechnu rady na cestu a znovu dědkům musím dát za pravdu, když za půl hodiny dofuním na Soláň. Kua, kam se hrabe Rožnov!
sedlo Soláň, 75.km, turistická známka a podvědomá nechuť na Budvar...
      ... navíc to množství lidí! Pro samý kuře není kam plivnout, natož si sednout na sluníčku. Ale jsem happy! Hlavní sedlo dnešního putování jsem si podal s bravurou, olepil kolo novou známkou a chvíli se kochal. Tady to evidentně nejvíc frčí v zimě, poáč cedulí se skiparkingem tady mají téměř stejně jako v Chamonix špindlovském východu. Vše kupodivu volné. I ten kopec mi nepřišel tak drsný. Dědci měli pravdu, můj odhad byl ještě o kilák víc, což potěší. Valašské vrchy mají kouzlo. Jde z nich nepopsatelný klid a velká důvěra. Tenhle kraj mám vážně rád...:-)

      ... a tady vyprávění končí. Čeká mne už "jenom" sjezd do Velkých Karlovic. Tam dole mezi valašskými kotáry začíná úplně jiná akce. Pruhovaní inženýři (a inženýrky, hodí se samozřejmě dodat!) dají pořádně mé bránici zabrat a já se na to těším jako malý kluk. Takže se od chaty na Soláni vydávám směle dolů. Neposilněn pivkem, posilněn zážitky. Tady teprvé začínají jezdit auta s vlaječkami a troubí, když vidí dres. Zřejmě teď mi to sluší, poáč dres v šedesátce slušně vlaje a já koukám dolů a jedu jako hovadu. I pěší mi fandí...:-)
      A Kufberek? Inu, ve Vsetíně opustil definitivně vlak, aby jej pótraťáci nekompromisně vyhnali na autobus před nádražím. Místo vyhlížené regionovy se záchodem jej čekala asfaltová muka. Věřte, že v rámci náhradní popravy se dokáží české dráhy vždycky vycajchnovat vozy, které by měly už dávno stát v karosáckém muzeu. Existuje vůbec? A tak Kufberek s údivem (stejně jako já) a s úlevou (sám:-) zmerčil nedobudovaný, nicméně spásný kruháč na dolním konci Velkých Karlovic...:-)))

16.5.2011
md:-)

kratce

      Nejednou jsem tady psal, jak mne město nad soutokem Svitavy a Svratky dokáže pobavit, kdykoli se do něj vypravím. Jeho věčný a urputný souboj s egem a Prýglem je pro mne vždy zdrojem mnoha překvapení. Však už jen když vystoupím z vlaku na hlaváku a zaslechnu známou znělku, začnu se smát. Všechna ta poršata na kolejích či snaha odlišit se (univerzální jízdenka - to doporučuji, poáč takovou békovinu dokáže vymyslet jedině tady ve Štatlu!) jsou věci zbytečné a nedůstojné. Vždyť už teď je Štatl největším maloměstem na světě. Nikdo mu jeho primát nebere a přiznejme si rovnou, že jej lze jen těžko překonat:-)

      Mé pozornosti tentokrát neunikl inkubátor talentů, nebo chcete-li: místo nadprůměrně úspěšných, mladých a perspektivních lidí. Stále se rozvíjí a staví nedaleko Ronda v přímém sousedství nejvyššího soudu. V inkubátoru pracuje i Vendelín a poáč jsme byli předem domluveni, jal jsem se jej čekat než bude moc přes píchačku prohnat i tu svou čipovou kartu.
      Areál mne vážně zaujal. Ve stejné hnědé kostce, kde pracuje Vendelín, hned na začátku areálu v jejím přízemí koukám do akvária. Jinak nemohu prostor, kde rybičky tu svižně tu líně plavou kolem svých kompů a vytvářejí lepší zítřky, výstižněji pojmenovat. Občas automatické dveře nějakou tu rybičku vyplivnou na prostor mezi budovami, kde je jediné povolené místo, kde lze do plic šluknout nějaký ten dým. Ne na dlouho, protože píchačky jsou v tomhle nekompromisní. Závod o rozedmu plic mne vážně baví:-)
      Mezi kostkami najdete i plážové hřiště, tu sofa, bufík (kua, zavřený!) a falešné jezírko s vlnolamy a lavičkami na dřevěné pláži. I sem občas automatické dveře vyplivnou na chvilku nějakého nikotinového závisláka. Jsem však fascinován vlnolamy a říkám si, jak je možné, tady dodnes nekotví žádná jachta:-)
      I tu vyplivne jiná hnědá kostka Vendelína a poáč jsem čerstvě inspirován poslední myšlenkou, ptám se, kdy i Vendelín bude parkovat svou jachtu právě tady? Obvykle Vendelína nepobavím, ale i dnes se dočkám originální vendelínovy odpovědi: "Ještě jsem na ni neušetřil, ale už na tom pracuju!"
      To už přes budovu nejvyššího soudu jdeme na mnohem méně romantické místo. Na parkoviště, jak to jen říct, no ano: pro socky. Tady parkuje takové to černé velké vendelínovo auto, které nás vlídně přijme stejně jako Évika a valíme pod Brno k Modřicím.
      Hokej jsme celkem s pochopením vynechali a do místní sokolky zašli na Svijany (jak světlá výjimka v oceánu nejlepšího piva na celé Moravě!) a dali řeč o životě. Přišlo mi, že Vendelín je tak nějak odstrčen od dění, ale to je vždy jen můj pocit, když se někdo z kamarádů vyptává na cvrkot kolem. Vendelína mrzí Rudolf, naopak jej těší život, poáč jsou v očekávání. Držme jim palce, ať vše dobře dopadne. Já děkuji Vendelínovi, že mne báječně odstresoval před zítřejšími zkouškami. Hodilo se vypustit pracovní myšlenky:-)

md:-)