dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2011
Náš diář
Editorial No. 148
Už několikrát jsem si tady stěžoval na totální ztrátu morálky ve společnosti. V poslední době bych přidal ještě jednu věc, které jsem si nemohl nevšimnout: agrese. Třeba na silnici. Jsem na kole tak nepatrný, že ani výjezd na hlavní (nebo sjezd na vedlejší) neznamená pro auťák nic, čím by se měl zabývat? Asi je opravdu nejvyšší čas uzákonit, že auto je ostře nabitá zbraň. Jenže, kdo by to měl udělat? Chápu, že lidi jsou stále agresivnější a drzejší, nejsou ochotni respektovat jiné, poáč vidí "dobrý" příklad vrchnosti. Smutné je, že právě takoví tupci by potřebovali k pochopení, jak se k sobě máme navzájem chovat, vrchnost, dvorek a bič. Jednoduše si neváží svobody a neuvědomují si, že svoboda končí právě tam, kde ta jejich ohrožuje svobodu cizí. Možná je nejvyšší čas, aby mediální mrdky přestaly shánět senzace na vrchnost a naopak by jí měly začít připomínat, jak negativní ba až destrukční vliv má jejich chování na mrzkou spodinu. Já vím, zase hážu hrách na zeď. Jenže je asi nejvyšší čas s tím začít něco dělat? Nechci skončit na kole pod koly nějaké vypatlané hlavy.
A teď do vlastních hřad: Povedl se mi kousek, jenž mne donutil přemýšlet, zda již nejde o náhodou diagnózu. S dostatečným předstihem totiž poslala Lenka Delegace pozvánku na své čtyřicátiny. Zařadil jsem si datum s uspokojením, že na vše je čas a dokonce termín zapadá do mých plánů na dovolenou. Samozřejmě jsem plánoval dojet na Pecku na kole. Začátkem června jsem dokonce doladil i itinerář a v pátek 3. června jsme po pracovním týdnu spokojeně s Pivkem zajeli na pivko do Jistebníka. A co se nestalo? Kolem deváté večerní volá Charlie, kdy jako přijedu na Pecku.
Já že podle dispozic v pátek a že počítám s tím, že snad nebude problém přespat o den dříve: "Ale my už jsme tady. A který pátek jako máš na mysli?" Povídá Charlie a má pocit, že zažívá něco neuvěřitelného. Oprávněně, poáč já si zase myslel, že si ze mne dělá prdel. Dobrou hodinu jsem se probíral, abych si přiznal, že akci jsem pořádně (ale kua pořádně!) zazdil! A Charlie? Něco ne zcela hezkého si o Medvědovi pomyslel. Takže ještě jednoho panáka a rychle řešit, jak se zítra brzy ráno dostat do Hradce. Proč? Ale o tom příště, poáč (pro mne zcela nečekaná) Pecka se vážně povedla!
Když se mi nedávno velmi podobně podařilo termín schůzky zazdít v práci, pobavili jsme se a říkal jsem si, že se něco podobného může stát úplně každému. Jenže tohle už je vážně diagnóza, nemyslíte? Jak to řešit? K přemýšlení si hoďte třeba tyhle Thájmsy plné Pana Romana. A taky fotek.
Mějte se.
medvěd:-)
ochuTnávka
Spadla z oblakov - 40. diel - Stretnutie na Pecke
... see you later ...
Novinka
Pan Roman v MOM
prodložený výkend ze středy 18. na neděli 22. května
Nezastavujeme, máme zpoždění! Nebo taky: "Jedem, jedem, nejsme na dovolené!" Jednoduše jsem Panu Romanovi nedal více než 17 minut a 32 sekund. Měl vůbec štěstí, že jím zvolený vlak přijel přesně tak, jak měl, poáč by se mu příprava na přípravu jednoduše o to více zkrátila. Ještě, kdyby si pamatoval, kde přesně je má práce a kudy se k ní chodí:-) Ano. Přijel se snad Pan Roman do MOM flákat??? Každý pravidelný návštěvník MOM ví (ostatní určitě aspoň tuší), že tady žádná válečka rozhodně nehrozí. I přesto, že mne o žádný program nežádal, měl by vědět, že je vždy pregnantně vypracován a bývává obvykle pořádně drsný. Medvěd i program...:-)))
Sviňákov/Svinčice - Poruba skrzevá Leninku - koleje VŠB - Krásné Pole - Velká Polom - Dolní i Horní Lhota - Hotelík a echt tvargle v Zátiší - Kyjovice - kolem parádně vypasených steaků - Čavisov - Vlčí kout - údolí Polančice - Königsberg (bez Klenby i bez Brekouna) - Polanka - Sportbar - Medvědovo doupě, 45km
... nebo jsem snad zbytečně půjčoval kolo od svého drahého otce od svého drahého otce? Dle vymyšlených a tím i platných dispozic byla jediná příležitost, kterak ukojit panromanovy tvarglovní chutě, právě v den příjezdu. A protože Mexiko už dávno není, co bývalo. Nasadilo ceny a (snad ještě hůř!!!) Ostravar... Zato s kvalitou rozplizlých smrdutých placek šli přesně opačným směrem. Jen Medvěd ví si v prekérní situaci rady sám a vynalezl jiný podnik se stejně lahodnými tvarglemi. A Radíkem k tomu. Jenže Hotelík je podstatně dál než Mexiko a času pekelně málo. Žádné rozmazlování, ber si jen to nejnutnější a jedem! Cesta je dlouhá a drsná!
napůl cesty mezi KrPolem a Velkou Polomí, 14.km
Zatímco Pan Roman obdivuje cyklostezky v Ostravě (snad, kua, vím, kudy jej vézt, aby MOM bylo v jeho očích opět lepší než jeho tolik favorizované Teplice:-))), já se vztekám, zda jsme na kole vážně tak neviditelní. K zoufalství mne dovádí tupé blondýny se špunty v uších (tady vážně nic nezachrání postava) elegantně vyšlapávající si v rytmu Lady GAGA prostředkem cyklostezky. Neméně tupí jsou řidiči aut. To není možné! Po třetí brzdím jen proto, že debil nás ignoruje. Hlavní? Hlavní jsem tady přece já! Prasat fouká vlídný...
Úleva přichází za městem. Stoupáme KrPolem a vážně netuším, zda nahoře ocení Pan Roman mou hlášku, že: "...výš už se v Ostravě nedostaneš! Ale neboj, budou ještě lepší Pan(o)Románata. Zdaleka ani tady nejsme dneska nejvýš!"
Cyklistickou "zkratku" z KrPole na Velkou Polom jsem objevil až letos. Sešup je parádní, výšlap horší, ale kruhový výhled nedaleko Mattoni orlice je parádní. Snad jen do Sydney je to víc než proklamovaných 1700km:-) Jinak báječný výhled všude kolem a ochotná paní se synátorem nám spáchá společnou daguerotypii. Rozhodně ne naposled povídám: Ale je tady krásně!
Hotelík na konci světa, Zátiší, tvargle, I.P.Pavlova, ukojení Pana Romana, 23.km
... a ještě jedny PanoRománata, a ještě druhé a ještě kopec a ... konečně odpočinek! Řeknu vám, vrhání perel sviním je jezdit s Panem Romanem po místech, kde se exkluzivní chuť tvarglí parádně pojí s pořádným pivem. Vlastně si říkám, že by mu stačilo hubu zacpat Mexem a nemusel bych dopíjet (jak rád!) jeho skvělého Radíka. Samodeci jsme další cestou zastavili ještě několikrát a někde za Horní Lhotou už se Pan Roman ohlížel hluboko do údolí za stále se beznadějně vzdalujícím Městem Omezených Možností:-) Hotelík pochopitelně nezklamal a slibovaná slast se dostavila. Sakra, nevypálil jsem snad největší bombu příliš brzy? Snad ne:-)
A jsme (skoro) doma, 44.km, večer,
... i večer byl super. Parádní západ slunce, ještě jedno kochací Pan(o)Rorámato a Plznička na závěr. Pan Roman se chlubí svými výkony snad úplně všem (45km) a zároveň je zbytečně zvědavý na program, který nás čeká v dalších dnech. Co já vím? Zítra nás také žádná dovolená nečeká, však jsme, kua, v práci, ni?
A vidíte. Dá se zkrátit jeden den do jednoho odstavce. Čtvrtek jsem pochopitelně musel věnovat práci, takže jsem plánovaně vytáhl Pana Romana na Krnovsko. Co tam? Především mne pobavil, jak rychle se skamarádil s Kompotem. Bodrý krnovák, člověk věčně nadávající (Pivko by řekl Popelka ml.), ale jinak férový chlap, kterého si rozhodně vážím právě pro jeho rovnost. Takže já se trápil s UPS, zatímco Kompot (kastelán alias majitel klíčů od třinácté komory, kde UPS stojí) a Pan Roman (ptakopysk obecný) družně klábosili na krytém perónu albrechtického kolodvoru v příjemném jarním počasí a naváželi se do mne, že mi to nějak dlouho trvá...
Odměna za strpěné posměšky a příkoří pochopitelně musela přijít. Za prvé "jsem to rozsek" a za druhé jsme šli na oběd na Kolibu. Pod Cvilínem je penzion, ... ale vždyť to znáte! Jenže dneska to bylo ještě lepší! Vždycky tvrdím, že tady vcházím jako Kristián a shoda předem nepřipravených o to kouzelnějších báječných okolností usadila kinofila Pana Romana na prdel. Prostě se sešly všechny místní v přípravě očekávané víkendové svatby a já je samozřejmě rád všechny viděl. Takže zatímco Pan Roman už cumlal svou dozajista hořkou kávu nepoznání či údivu, já jsem byl sotva v půli vítacího ceremoniálu. U nikoho jiného mne, ješitného Kristiána, nepotěšil vstup do VIP klubu více:-)
Každé kalorie je pochopitelně dobré vyběhat. A tady pod Cvilínem? No, ano, kopec se nabízí. Odfukujeme oba dva (když to domácí tiramisu bylo tak výýýýborné!), ale stoupáme. Bohužel, nedaleká rozhledna funguje jenom o víkendu. Nic naplat, jdeme dále. Však Šelenburk je v podstatě za rohem a zříceniny můžeme (minimálně při ranním pohledu do zrcadla, taky je ještě máte?). Pochod za Stříbrným jezerem byl pak hlavně pro odvážné a tuším, že čerstvé kopřivy jsou proti revma údajně nejlepší:-)
Návrat k autu nám zabrala především diskuze o stále neřešitelném problému hladomoru v Somálsku. Zachovali jsme si zdravý rozum a s vidinou ucpané (poáč totálně uzavírkované) Opavy jsme raději zvolili pro návratovou sekvenci Opičí hory. A večer? Mno jasně, žýža a panromanova touha vidět areál zdraví v Běláku. Copak se asi změnilo? Sám jsem byl zvědav, poáč i když jej mám v podstatě za domem (areál, nikoli Pana Romana), nějak jej nevyužívám. I Pan Roman byl jeho fatální vybydleností zaskočen. Kdepak jsou všechny ty prolézačky? A houpačky? A opičí stezky? Inu, i bezdomovci se rádi v zimě zahřejí...
Jo, ty koky! Koukám na nejmenovaném janovickém pozemku všude kolem sebe a říkám si, že potok není ani poloviční, nekonečná zahrada hnedle vedle je ještě mnohem, ale mnohem menší než kdysi dávno. V tom (přece!) "našem" lese se místo nás prohání úplně jiná banda banda kluků, kterým jsme jaksi nedobrovolně leč logicky předali štafetu. Návštěvy míst, které jsme žili, kde jsme navzájem bojovali, kde jsme se schovávali sami před sebou, kde souška učitelka Lenka machrovala se čtyřbarevnou propiskou a přísně nás známkovala a kterou (tu tužku) jsme ji tak záviděli, poáč byla těžce sehnatelná. Tak na všechna tahle místa si dělají přirozený nárok noví mladí. Mají na to, kua, vůbec právo??? Jasně, že mají. Jen my jsme z toho auf, poáč tahle místa navštěvujeme povážlivě málokdy. K naší škodě. Zůstává jen vzpomínka na časy dávno minulé...
Sviňákov / Svinčice - Hraničky - Jistebník - Kosatka - Stará Veš nad Ondřejnicí - Brušperk - Fryčovice - Dolní Sklenov - Horní Sklenov - Hukvaldy - Mniší - Kozlovice - Lhotka - Metylovice - Freedland (no, ano!) - Pržno - Janovice, 60km
Nechme cestu cestou, poáč stejnou měrou tady jde jak o probíhající trip, tak i o večerní párty na "naší" již v úvodu zmíněné zahradě v Janovicích. Už když jsme vyjeli ze Sviňákova, Pan Roman vypadal poněkud odevzdaně. Místo vinic a sklípků mu, barbar jeden pivní, nabízím stále jen to (fuj!) pivko. Obvykle Plzničku, později i Hukvaldy a Kozlovické Fojta a Vojvodu. Hukvaldy jej natolik vyčerpaly (nebo že by cesta?), že jsa unaven zalehnul na jistě nepohodlná prkna pivovarské lavičky a v záři odpoledního slunce mi připomněl, že zřejmě zhruba tak nějak se roztéká Lenin ve svém katafalku moskevského Mauzolea. Nicméně uznávám, že Hukvaldské pivo má přeci jen zásadní chybu. již několik sezon se stále dokola a neoblomně přesvědčuji, že není k pití:-)
Ovšem pivovar v nedalekých Kozlovicích, to je úplně jiná káva! Hřmot a husté mraky nás zahnaly dovnitř restaurace a byl jsem věru rád. Jídlo už mi hodně chybělo a lepší kuchyni jen málokde seženete. Pan Roman drží fazónu i svůj přístup k pivu, takže spokojen vypadám pořád jen já. A přiznám se, že s plným bachorem se mi odsud pomalu ani nechce. Obsluha vlídná, ceny výborné, kuchyň vynikající a kopec do Lhotky před námi. Co už, třeba vyjet. I bouře ustala a počasí nám začalo znovu ukazovat svou vlídnější tvář. Co dodat? Ani nevíte, jak mi dělá dobře, že tenhle odstavec vzniká na stejném místě o týden (a kousek) později. Paráda, ne?
Tak ty dva kopce přes Lhotku a Metylovice. Pak odbočka za dálnicí před Freedlandem a pak už jen jistoty v Pržně a druhá dovolená v Jugoslávii. Vlastně Janovicích. Vida, v Janovicích mají na hlavní silnici místo očekávaných děr a flastrů nový asfalt. Známý Ondrášpub má stejně vkusnou (totiž rudou) barvu, jako náš pracovní budynek ve Sviňákově (z toho jsem vážně paf) a pak už vyhledávám správnou cestu (není problém) ke strýcovi do Janovic. Ano, to je on! Nazastíraný břizolit, stejný barák, žádné velké změny. Snad jen ten sluníčkový plot měl tehdy jinou barvu. Co Pane Romane? Na zahradě mladých jako smetí a občas starota jistící časy dávno přešlé:-)
... a do toho bojofka na soušku učitelku Lenku (jinak odvážnou sestřenku naši, která to celé tady spískala). Dneska nemá čtyřbarevku v ruce, ale ani má maminka nepráskla, jakže se to má s mou žádostí, zda mohu na akci přijet se svým přítelem. Přiznávám, původně jsem myslel, že přeložený termín panromanovy návštěvy souvisí s touhle oslavou. Ale jeho opakovaná ujištění, že o něm vážně nikdo neví, mne vyprovokoval k akci. Klobouk dolů! Pět hodin sestřenka věděla, že přijedu s přítelem. V telefonu nehla brvou a i maminka vydržela otázky stylu: "Tož, kurňa, teti, jak se to s tím Honzou?"
Pan Roman nakonec vyměkl a nedohrál situaci úplně podle domluvy, byť jsem měl spíše já obavy před jeho předčasným odhalením. Nicméně v cyklo-blembáku přece jen jeho bradka nebyla natolik nápadná a i souška učitelka Lenka se vlastně úspěšně chytla:-)
Janovická mise se zaztraceně povedla! Už dlouho nebylo tak dobře a už dlouho jsme takhle pohodově nezabékali. Kloubouk dolů a můj dík všem, kteří tohle spáchali nebo přiložili svůj díl. Byl to mazec a dlouho nebylo v rodině tak příjemně! A na přespůlnoční trubku si urkitě vzpomene celé janovické údolí. Takový budíček tady asi nebude úplně normální:-)
Nocleh v Janovicích byl naprosto vynikající. Přece jen nám nechali aspoň trucovnu (kde jsme nikdy předtím nesměli spát, poáč se to nesmí!) hned nad přirozeným pařeništěm. Čtyři schody a dva metry do postele, tak to mám rád. Vstáváme až v pozdním podoledni a jediný, kdo dokáže držet slovo, je Pepíno. Přišel opravdu uklízet a mne s dědou vlastně zpátky připojit. Přitom další akce začne večer o pár kopcových pater výš. U baráku, kde jsme všichni snili o sauně a kde jsme vlastně byli vždycky rádi za sklepní labyrint, kde se tak dobře hrála schovka. Barák, který vlastně vznikl jako něco, co si kdysi někdo vysnil. I ten kopec k němu je nějaký malý. Kdysi byl nekonečný, prudký. A vlevo vedle se tyčil strašidelný les se studánkou, kterým se dalo projít až na amfík. Nebo třeba na Bašku. Jiný svět:-)
Janovice - záhrada - U Tofla - Borová - Malenovice - opevněný areál ČD (kde jsou ty časy...) - Letohrádek ve Freedlandě - Metylovice - Palkovice - Staříč - důl Staryč, pyčo - Brušperk - Hodža Krmelín - Stará Bělá - Bělák - Medvědovo doupě, 55km
Zdaleka celá akce neskončila tak vysoko, kam sahá špička zmíněného janovického baráku. Pozdní snídaně prospěla především mně, poáč jsem pochopil, že množství alkoholu bylo včera větší než malé a v několika mnoha detailech se ztrácím: "To už jsi včera říkal," povídá Lenka v domnění, že ji stále ještě zkouším. Teď však spíš zkouším sám sebe:-)
Snídaně s výhledem na Lysou horu, kterýžto jsme svého času považovali za příliš kýčovitý se závistí v hrdle, že jen málokdy nás rodičové právě tam vytáhli. Snad ještě Kyčera byla v jejich azimutu. Ale Lysá? Tak dnes ta Lysá je drsně obklopena hustými mračny, jež by Rákosníček mohl jedině závidět, a já v očích PanRomanových vidím otazníky, zda se tam skutečně vydáme? Nemá snad ponětí o mém současném stavu? Nebo snad nechce přiznat své srabáctví? Spoléhá na prvé a já slyším, jak do údolí padá kámen těžší než větší. Děkujeme za snídani, loučíme se s přáním, že příště bude dříve než za dvacet a jsa natěšeni na zpáteční cestu jedeme na Bystré. Pan Roman z daleka netuší, co jej čeká...:-)
Proč jsem, kua, nefotil na zahradě mých rodičů? Dva roky jsem tam nebyl a za dva roky tady vidím spíš botanickou záhradu než plantáž nutící týden co týden kosit kosou trávu do zblbnutí. Rodičové mne vítají s otázkou, kdeže se zdržel Pan Roman a já odpovídám něco ve stylu, že po včerejší akci a množství alkoholo by měl být on v čele pelotonu. Nic nazmar, fyzička trénovaná od brzkého jara přináší ovoce a při PanRomanovu vpádu na zahradu vypadám už jako člověk, který žádný zápřah dneska ještě nezažil:-)
Na záhradě jsem si užil houpačku. Užil jsem si ji stejně, jako to, že se mne na nic nikdo neptá (poáč tady nejsem delegace...:-)) a naopak se můžu věnovat právě jenom lenošení. Kdyby pokaždé záhrada fungovala stejně, byl bych vždy spokojen:-)
Až někdy po třetí odpolední někdo z nás zavelel k odjezdu. Cesta dlouhá (relativně), mraky blízké a vidina jídla mne táhne. Vida, "zkratka" na Borovou už má také asfalt místo děr a flastrů, pod Borovou nás jen chvíli zdrží požárnické závody a můžeme valit dál do údolí.
Doprdele, to je mi smutno, když ukazuju Panu Romanovi zarostlý opevněný areál ČD, a on jasně naznačuje, že ví, o čem mluvím. Záchranou před depkou i bouřkou je nám Letohrádek za dálnicí, kde se schováme na jídlo a pivo (kopřivové pivo ani obsluhu dneska vážně nebrat!). Díky Letohrádku víme, že jsme přečkali bouřku, jen netuším, proč zrovna dneska tady museli mít číšníci svůj den. Pan Roman se tady urkitě příště nepodívá, byť Jurkoviče jsem mu předem hlásal.
"Kde jsou moje blatníky...," říkám si, když jedeme v místech, kde to bylo před chvílí ještě hůůůůstýýýý. Potoky v krajnicích dávají jasně najevo, že tady vážně pořádně chcalo. V Palkovicích na křižovatce stojí hospoda. TOMISe bojíme často třeba jen pomyslet. Tentokrát tam mám však koho "vystřelit." PanRoman netuší, že dělá zrovna reklamu člověku, kterého kdysi neprávem nařkl z krádeže. Ale pojeďme dále.
Kousek před Brušperkem je Důl Staříč. Pro Mostem otřelého chlapíka vlastně nic překvapivého. Vlastně je mu těžko vysvětlovat, že důl je v podstatě v Beskydech. Navíc jsme se hned za ním dostali zpátky do míst, o kterých by nikdo neřekl nic špatného. Zastávka v Brušperku u přehrady se stává mou tradicí. Je tady narváno, já si dám pivko, Pan Roman nakládaný hermoš a v podstatě jsme oba spokojeni. Nebýt blížícího se povichru a hrozícímu dešti.
Jenže to neznáte Krmelín. U Hodži stále pivo ještě není dovařeno, ale čeká se, kdy a jak to dopadne. Pan Roman má i v této díře své tv-známé(ho), takže během páe sekund i mladý Hodža ví. Jen neví, že Pan Roman ví. Naštěstí tv-známý je kdesi v Hradci a my můžeme zcela v pohodě dojet těch pár kilometrů domů. Mno, v pohodě. Myslel jsem si o sobě, že jsem šeroslepý, ale proti Panu Romanovi jsem spíš širokozraký:-)
Tak jedem! Do zámku kousek, pohoda, Jazz. PanRoman překvapen a já si říkám, že by se mu mohlo třeba konečně líbit. Navíc jsou tady chřestové hody (fakt jsem o nich neměl ani páru!!!). Nakonec se mu tady snad i líbilo. Přežrali jsme se oba ( a pro mne šlo o inspiraci pro příště - ne s tím přežráním :-)), abychom se dorazili. Takže opět Sviňákov/Svinčice a moje úleva, že vše skončilo. Jakpak asi hodnotí akci Pan Roman? Třeba se někdy dočtete i v Thájmsech...
110602
medvěd:-)
letem květnem
Květen 2011? Stalo se mnohé! Tak třeba jsme neobhájili titul Mistrů světa v hokeji po loňské neuvěřitelné sladké zlaté, ale haluzi. Ale stejně jsme nakonec porazili (opět a hned dvakrát!) rusáky 7:2. Škoda, že šlo jen o bronz, každopádně pitoreskní "sborná" s poukrfejsem Bykovem odjela s bramborovou medajlí, kterou si ani tentokrát nepřišli převzít:-) Mnohem hůř na tom byli hostující Slováci, kterým se i se silným týmem sen o domácím zlatu rozplynul stejně jako nám v roce 2004. A jinak? Hokej naplnil větší první třetinou celý měsíc, ve které běžel mimojiných trebárs Tradiční podzimní Oldřichovický dejchánek. Setkání jiného druhu lidí, u kterých jakákoli souhra vyvolává vodopád neuvěřitelných píčovin. Vodopád nezmiňuji prvoplánově, poáč když ke konci měsíce náhodou není co dělat, vytasí se božská Helenka s prohlášením, že je na Radiožurnálu zakázaná. Proč? Podle posluchačů je až příliš ohraná, nicméně dle jejich slov jsme tupci. Ona tvoří (případně snad ještě s Božským Karlem a kradákem Klausem) národní kulturní hodnoty. Proto ten Vodopád, šůba důba důba, žuch! A propos, byli to Švédi, kteří ve finále MS definitivně ožebračili Kuferka. Sázel proti nám (aby měl zaručenu aspoň nějakou radost) a na finále se chtěl zahojit. Vinou Finů (a depresi Švédů) nemohl vsadit na takovou exhibici ale vůbec nikdo...
Ale pojďme popořádku. Ve skupině lidí, kteří spolu mluvíme, došlo k již avizovanému Dejchánku. Opět ve Velkých Karlovicích, tentokrát však bez asistence vlaků (výluka), ale s rozbudovaným kruháčem dole na křižovatce. Pišta se zaslouženě stal nejlepším z vrhu, když dokázal přidat k obligátním dnům A a B i den Cé, čímž stanovil (jistě) na dlouhou dobu nový rekord. Animátoři plnili dokonale svou funkci, něcitlivému kokotovi jsem vysvětlil princip počítačů náprav a ženská část ansámblu se vyprofilovala jako jediná spolehlivá. Na Dejchánku tak vlastně bylo všechno v naprostém pořádku.
Co ještě? Tak třeba Vendelínovi se narodila dva týdny po dejchánku CRC (přeložím - cérka) Jitka a zcela originálním způsobem jsme ji oslavili Formanem (totiž nealkem bierem) v zábřežském zámku. Jinak jsme spáchali (díky, Charlie a BOPAK!) lístky na (v podstatě) nedaleký Trutnov, pookřáli jsme při myšlenkách, že i když se nedostaneme na Barvičky, bude program více než dostatečný. V neposlední hřadě mne v MOM navštívil Pan Roman. Ve spojení s ním došlo k dalšímu rodinnému sranda srazu, kdy jsem se pokusil prodat na rodinné párty Pana Romana jako svého boyfrienda. Celých šest hodin to procházelo! Jinak Pan Roman zřejmě moc neocenil připravený program (pivo, všude samé pivo - a kolo...), ale vlastně musel nakonec být i rád, že na slibovanou Lysou horu nakonec nedošlo. Netuší sice tím pádem, co jsem mu chtěl říct v souvislosti s Charliem a Pradědem, ale když zapojí inteligenci a počte si v Thájmsech, přijde na to i bez Lysé. Měsíc květen nemůžeme samozřejmě zakončit jinak než vzpomínkou na Zippových 38. Hepy brzdy, vole!
A zcela vyjímečně musím zahrnout i politiku. Kdybych tak tušil, zda o obskurní partičce VV budeme ještě vůbec za pár let vědět? Každopádně si veverky zvolili do čela znovu Radka Johna a ten stále více připomíná spíš svou vlastní karikaturu než cokoli jiného. Johnovo blahorodí, kdysi ministr dopravy, totiž Bárta Napoleonek, je stále pošpiněn a upozaděn kdesi v zadu. Sleduje Johnovo chování určitě se stejným úžasem jako my. Tikem John více než připomíná inspektora Dreyfusse, kdykoli si vzpomene na Růžového pantera. Problém je jenom v tom, že my tohle musíme žít. A tak vlastně potěšením bylo, jak zahráli viditelně otylejšímu Nečasovi (po slovensky Slota, že Fünfe - jinak současnému českému premiérovi:-))) noví spojenci v Íráku naši hymnu. Ve čtyři ráno bychom ji i my dali na Svojanově lépe než obskurní dechová sekce. Jediné, co ji omlouvá, je, že už ji dlouho nehráli takhle instrumentálně:-) Kdepak, politika nás nerozloží, jsme happy! Doufám, že všichni. Těším se na červen, poáč ten přinese PECku a také můj letošní čtyřtisící kilometr. Započal jsem jej ještě v květnu. Podotýkám, protože by třeba mohla tahle informace chybět...:-)
110602
Medvěd:-)