chat

Akce roku 2012

Náš diář

bez komentáře...

Editorial No. 158

Udeřily fakt hůůůůstýýý mrazy. Ono nic, kdyby bylo nasněženo a člověk (potažmo medvěd) si mohl létat na svých běžkařských ski. Byl bych spokojen. Ale tyhle holomrazy? Já vím, na horách je vše o.k. a dokonce se najdou i lidé, kteří jsou rádi (skutečně taková individua znám), že pravá ladovská zima se nížinám vyhnula. Já nikoli! V téhle fakt hůůůstééé kose se totiž, kámo vole, nedá dělat jednoduše nic. Pravda, dostal jsem k přirozeninám zimní tretry na kolo, jenže zkuste přesvědčit velocipéd (a sebe) k bezchybnému provozu v takové kládě. Nejde to. A už třetí týden! Převody nefungují a nekrytý xicht lze vyřadit z provozu během pár minut.
      Televize (či mrdky mediální vůbec) se mohou urvat v honbě za tím nejlepším (podnulovým) výsledkem a tak si vlastně nechtíc prožíváme zimní okurkovou sezónu. Řecko už nikoho netáhne a šest set umrzlých bezdomovců v Evropě? Trapné číslo oproti mrtvým na silnici... A tak všichni (rádi či neradi) mrzneme a užíváme zimy. A tloustnem.
      Cože? Vás se tloustnutí netýká? Nevěřím! Snad s výjimkou Zippa. Jinak by totiž vaše tělo šlo zcela proti přírodě. Špeků je nám, kámo vole, v zimě rozhodně potřeba. Spíš teď ale myslím na BOPAK a jejich ratejnu, ve které musí fungovat. Doufám, že všichni - i ti poslední - zoufalci už přezuli a neprudí. Sám jsem si o víkendu vyzkoušel prácičku (chuťovku?) v -20°C a vím, jaké to je žůžo.
      Nicméně musím konstatovat, že kritickým podmínkám vystavené lidské tělo je neuvěřitelně adaptibilní a třeba dneska, kdy teplota po třech týdnech vystoupala na přímo nechutných šest stupňů pod nulou, jsem už vážně řešil, kterou z vrstev shodím, poáč mi začalo být přímo nemístné vedro. Troštičku snad tím pádem chápu rusáky, kterým jsme to v neděli nandali v hokeji. Nebo snad ve Švédsku byla ještě větší zima a oni zamrzli? Jejich "hra" by tomu odpovídala, řekl bych, kdyby krutá studená (hodí se teď spíše ledová...:-) sprcha nepřišla o den dříve s Finy. Destilovat, destilovat, destilova a destilovat...
      A co Thájmsy? Ne, že by vyloženě zamrzly, ale oproti předchozím několika číslům ubereme na kadenci. Psát o zimě pořád dokola jde jenom v Editorialu. Jinak proběhla vlastně jediná akce. Má ostatní činnost pak spočívala pouze v úpravách stařinek, četbě u konkurence a rozčilováním nad chováním dutých soudců a narcistního pána na Hradě. To vše ovšem s tím, aniž bych jakoukoli stařinku dotáhl do konce. Nesmím zapomenout na již zmíněnou výrobu vlastních špeků. Zima je prostě zima, kámo vole.

Ať se Vám všem daří! Zdraví Vás ľadový medvedík:-)

!!! TOP akce !!!

novinka

Medvěd´s 38 Hotelík speciál
v noci ze čtvrtka 26. do neděle 29. ledna 2012
aneb Furt to jde!

Oslava narozenin je věc, na kterou mnozí poslední dobou zapomínají. Jejich škoda:-) Ale, přátelé, kolikrát vám ještě bude v životě třeba 38 tak, jako shodou okolností třeba mně? A to se vůbec nebavím o faktu, že v naší bandě "necitlivých kokotov" přichází okamžik, kdy zcela nezadržitelně začně hromadný přestup ke čtyřem křížkům. Vše u mne začalo příjemně vlastně o dva týdny dříve přesně v "datu vzniku" s Charliem v Konibaru v Chlumci. Dva týdny byly akorát k nabrání sil a objednání správného místa. Vše ostatní jsem nechal náhodě a tušené pohodě. A, kámo vole, povedlo se!

čtvrteční úvoďák ve Zlíně-Třinci 5:2

      Ale vrátím se ještě o den zpátky. Musím. Poáč jsou místa, která mám fakt rád. Rád jezdím do Zlína za dobrými lidmi a snad jsem tušil, že i nyní půjde o taškařici více než povedenou. Plnou překvapení a náhod. Navíc, letos táhnu ve Zlíně poctivě desátou sezonu a je doslova škandál, že jsem tady byl (zatím) pouze jednou. Jsa nahlášen, vyrazil jsem tedy ve čtvrtečním podoledni správným jižním směrem.
      Jak tak s Pivkem stárneme, pochopitelně hloupneme a sentinelníme. Tudíž rádi navštěvujeme známá místa s jistou nostalgií v oku. Nelze se divit, že vše pro mne zcela logicky začíná v otrokovické Mašince. Sic tentokrát bez Pivka, avšak na pivku v hospodě, která se drží svůj standard již několik desetiletí. (dvě?) A už tady dochází k setkáním jiného druhu a neodcházím sám (stréc Jirka a "Jiřina"), byť se musím ztratit ve Zlíně na nějakou dobu z dohledu ostatních. Jsou narozky a modrého Čajdu z vlastních rukou člověk nedostává až příliš často. Navíc jsem měl (zcela ješitnou) jistotu, že v modrém jsme byli na stadioně jen my dva...:-)
      Samozřejmě v rámci zachování imáge jsem všem tvrdil, že už jsem do Zlína jednoduše přijet musel. Je přece zvykem, že když jsem ve Zlíně, tak Zlín vyhrává! A teď po tragické sérii to Zlín ode mne jednoduše potřeboval:-) Skutečně jsem v dnešní vítězství věřil. Vždyť mám přece narozeniny a každý musí mít občas štěstí!!!
      Mistrovský Třinec musel logicky padnout. Konečně, když přijede na zápas mikrobusem, kam se vejde maximálně trenér, řidič, kustod a první lajna, se nelze ničemu divit:-) Vybouchli zaslouženě při své (ne)hře 5:2 a nad stadionem se (prý po dlouhé době) rozlinula známá vůně slivovice. Tenhle večer se vážně povedl! Tušil jsem, že jestliže ve Zlíně jsem narazil na několik logicky naprosto nevysvětlitelných věcí (Čajánek s Veselým se šli "náhodou" vyběhat na Letnou?), budou se "věci dít" i dále. Sakra, odjížděl jsem zpátky do Ostravy fantasticky naladěn:-)

oslava v Hotelíku na konci světa
aneb Přijde tentokrát i Vendelín?
účastníci zájezdu:
SkO2, Had, Cobretti, Pivko, Tomisebojímečastotřebajenpomyslet, Hotelík a medveď

      Páteční program byl jasný: zapařit! (nebo zachlastat?) Hlavní den oslav jsem naplánoval tak, že jestliže by se oslavovatelé složili na Octavii, byli bychom následně a přirozeně v Zámku Zábřeh. Protože však cena daru dala pouze na Fabii, ocitli jsme se rázem na konci světa. Respektive tam na konci světa, kam lze ještě i v Ostravě dojet tramvají. Ne, v Jablonci nad Nisou jsme se vážně neocitli, ale jen o něco menší Zátiší schované kdesi v lesích Opičích hor má na své návsi něco velmi, ale velmi podobného. Totiž konečnou tramvaje. Snad se nikdo nebude divit, že po roční pauze jsem rád domlouval oslavu na stejném místě. A doufal jsem, že i ostatním se tady bude líbit:-)
      Teplo rodinného krbu v nastávajících mrazech muselo těšit každého. Jenže vše tak nějak spontánně propuklo již pod rozbouranými Sviňákovskými mosty, odkud už začala bez ohledu na délku pochodu k socce nálada jenom stoupat. Na první konečné tramvají (zdaleka neposlední) se přidali Skoumalovci a k nám ostatním (Had, Cobretti, Pivko a já) přistoupili na palubu "luxusní nálada" trochu s obavami, nicméně rádi. Náš expres už jede:-)
      Tomisebojímečastotřebajenomipomyslet docestoval, kámo vole, později. I tak úspěšně zapadl, poáč pochopil, že jinak jej gravitace vyhodí z rozjetého vagónu příliš brzy. Tohle není pendolíno, tohle byl Hotelík! Přiznám se, že tak dlouhou a intenzivní cool náladu na akci jsem dlouho nezažil. Dary byly v rámci času předány a údivy nad společensky rozpustilým Medvědem v Čajánkovi nakonec přešly snad všechny okolní stoly. Byť si nemyslím, že by nás byla plná hospoda. Ono totiž zaplnit celý Hotelík by bylo snad neřešitelným oříškem. Cobydup, cobydup:-)
      Vzorná obsluha, pravidelné zásobování, ve správných intervalech dodávaní spermóši a mísa plná masa na dlouhou nekonečnou cestu (navíc poslední možnou) tramvají: To je Hotelík! Další až ráno a chuť "jet dále" nás katapultovala k dalším naprosto neuvěřitelným výkonům. Co dodat? Snad jen: Proč nepřišel Vendelín? Proč nepřišel Brekoun? Jen Nadporučík se omluvil, byť jeho odpověď nám dala pořádně zabrat. Těžkýýýýý, kámo vole:-)

tour de Stodolní 34/VII/2012

      ... aneb ani nevím jak jinak zakódovat akci. Dalo to práci:-) Ne, jednoduše jsme měli přímý přestup na trasu B, která nás zcela neomylně dovezla až do víru velkoměsta (MOM:-). Stodolní otevřela hned u tramvaje svou příznivou náruč a vlastně se i divím, že mi s Čajánkem na zádech nikdo nerozbil držku:-) Ale ne, Stodolní je stále pohodová, bezpečná, pařící ulice mezi pótratí a centrem města, která každého vcucne bez ohledu na rasu či hokejového vyznání. Možná proto:-)
      Mohl někdo tušit, že vydržíme do rána? Museli jsme. Had chytil pařmenskou slinu a donutil mne přežít nezadržitelnou krizi před čtvrtou ranní. Dokonce jsem překlopil svou rozladěnost z "mrtvosti" Stodolní. Lidí tady je pořád o víkendu jako sraček, ale s živou hudbou se tady už nepotkáte. Zánikem Černého Pavouka nastala "nová doba" s prastarým kořenem. Tuc-tuc vítězí. Ale uznávám, že pařit se mezi pótratí a Nádražní pořád dá! Jenom jinak.
      Myslíte, že jako slušní lidé jsme s Petrem Blaťákem (Cobretti, novinka do klubu pro ty, kteří stále ještě neví:-) šli spát po návratu? Ani náhodou! Na to jsme příliš staří, takže po obsazení Medvědova doupěte, už krize dávno přešla a naše chytré kecy, kámo vole, vyvolaly potřebu vypít další sedmičku vína. S odstupem času se podivuji a zároveň odvolávám, co jsem odvolal! S dobrým tréninkem máme stále na naši oblíbenou extraligu!

zbytek (???) výkendu

      ... začínal nadějně. Totiž obědem tam, kde bychom byli, kdyby se oslavovatelé složili na Octavii - na zábřežském zámku:-) Pivovar s vyhlášenou (a vynikající) kuchyní vám jednoduše v těle nechá pocit, jaký potřebujete. Petr se po pozdním obědě odebral na první randez-vous a já se mezitím pustil pěšky vyvětrat ku práci. Uklidit po včerejšku. Zcela náhodný nápad (přesně zapadající do posledních několika dní) napsat Kufberkovi, zda by nešel na popravky, končí odpovědí, že se chystá na Spolek. Kua, tam jsem přece poslal Petra na randez-vous. Třeba se tam nakonec všichni sejdeme. Nemohl jsem samozřejmě předpokládat, že šli raději randit do čajovny:-)
      Nicméně ani nám se nestal Spolek konečnou. S Kufberkovic grupou jsem dal dvě a byl zavelen přesun do jakéhosi Sportbaru. Vlastně je jedno, kde v centru (!!!) to bylo. Pamatuji šílené hajzly, šprcky na chodbičce, obstojný Radegast a "rozteklé" plazmy. I tak jsme příjemně pokekacali (a příjemná byla i obsluha) a kdesi o půlnoci "opraveni" jsme vyrazili k pelechům. Jen by mne zajímalo, zda Kufberek došel v neděli svému plánu a kamsi na Slovensko vyrazil na termály. Tomisebojímečastotřebaipomyslet:-)
      V neděli jsme už jednoduše museli šlápnout na brzdu. V klííídku a se závazkem, že zítra je třeba normálně fungovat. Majinko nás s Petrem rozladilo, že zábřežský zámek své služby nabízí až od pravého poledne, a tak jsme dorazili do Bazaru 1/2. Tam jsem nebyl asi sto let (můj kundický chef to tady třeba vyhledával...:-) a připraven na všechno mne hospodoherna vlastně překvapila. Mnohé zachránila šenkýřka. Klasika...
      "Chytrost" nás s Petrem však nepřešla ani v neděli. Nelze se snad divit, že při těch "důležitých kecech" plánovaný Žlutý vlak mu usvištěl a musel dát přednost své premiérové jízdě pendolinem. Tam mne především překvapila koncová cena: 110Kč. Ovšem s podmínkou vyzvednutí internetově koupené jízdenky (!!!) na kase. Pěkná paní se shodila (i ČD) svým nevrlým chováním a Petr ji to dal možná až příliš vyžrat. Máváním na odjíždějícího hrkače (hrkač=pendolino) pro mne tak končí nadmíru povedený prodloužený výkend. Ba ne, v mrazu ještě dávám pěšáka domů na vyvětrání se spokojeností a (zpola umrzlým) úsměvem: "Kua, líbilo se i ostatním?"

Každopádně díky všem za účast. Díky za báječné "38" přirozeniny!
DP, 120213, medvěd:-)

odJinud

JUDr. Langerová je kráva!

Vida, téma "kráva" jsme v Thájmsech dlouho neměli. Nejprve jsem se článku převzatému z The Zeitung docela smál, aby mi po chvíli došlo, jak hloupá je manželka slavného Íčka z ODS. Hloupá je v tom, že nenašla svou podjatost v případě, kde rozhoduje o náhradě škody vzniklé počmáráním plakátů ODS. Žalobu podala překvapivě olomoucká buňka ODS, kde stále smrdí Langer. Jenže stejně hloupý jako jeho manželka je její nadřízený, který v tomto případu podjatost také nenašel. Bude zajímavé sledovat, kam se tento bezprecedentní případ posune. Chápu postoj odsouzeného a nechápu onu nepodjatou paní Langerovou. Asi si chce dokázat, že ustojí lecjaký tlak na svou osobu. Neustojí. Tady snad přesně sedí pořekadlo: Vrána k vráně sedá... Zároveň jsem, kdyby mne chtěla madam Langerová žalovat za urážku na cti, připraven kdykoli se omluvit. Omluvit se všem kravám, že jsem je zcela neoprávněně a drze přirovnal k madam Langerové:-)

      Místní řidič tramvaje se rozhodl vyjádřit svůj názor na českou politickou scénu tím, že na předvolební plakáty různých stran (bral to zprava, zleva – bez preferencí) domalovával politikům různé legrační vychytávky (například tykadla). Připisoval jim také vlastnosti, které bychom u českých politiků nečekali. Onen zvrhlý řidič tramvaje si je dovolil označit za lháře, zloděje, prostitutky a podvodníky. Opakuji, že si tento člověk s jasným názorem nevybíral, zda pomaluje modrého ptáka, černoprdelníka nebo socana. Plakáty komančů podle jeho vlastních slov v tramvaji nebyly k dispozici, ale ani ty by prý neušetřil.
      Buďme na Zeitungu spravedliví a přiznejme, že celou kauzu mediálně jako první zveřejnili kolegové na lokální mutaci iDnes.cz.
      Roman Smetana – tak se tento muž jmenuje – u následného soudu bez obtíží přiznal, že takto vylepšil minimálně třicet plakátů. Ano, čtete dobře. U soudu, kde stál jako obžalovaný! Objevila se totiž jedna s největších jistot našeho národa – kolega ho sprostě naprášil policajtům.
      Při výpovědi Smetana svého činu ani v nejmenším nelitoval a zcela logicky argumentoval tím, že prostě vyjadřoval svůj názor. Obžalovaný při soudu také využil toho, že v taláru o něm rozhodovala Markéta Langerová. Nyní si vypůjčím citaci z již odkazovaného článku iDnes: „Vím, kdo je váš manžel. Je to jeden z největších gaunerů v ODS i v celé české politice,“ řekl Smetana soudkyni do očí větu, s níž nejspíš jednoznačně souhlasí většina Olomoučanů. Ti totiž Íčka nemilosrdně vykroužkovali z kandidátky.
      Výsledek soudu? Soudkyně odsoudila Smetanu za to, že přimaloval jejímu muži tykadla, k 100 hodinám prospěšných prací. Modří ptáci ještě měli tu drzost a vysoudili na něm 15 tisíc korun jako odškodné.
      Následuje lehká matematická odbočka. I kdyby Smetana vylepšil pouze plakáty ODS, vycházelo by to na pětistovku na plakát. Za tuto cenu se v Terryho ponožkách dají sehnat originální filmové plakáty, které mají poněkud jinou kvalitativní úroveň (například k filmu Adéla ještě nevečeřela).
      Nyní se ale objevuje to, proč si o Romanu Smetanovi myslím, že má charakter. Odmítl onen trest odpracovat a následně odmítl trest v podobě domácího vězení. Proč taky, když jen pomaloval pár plakátů?
      Soudkyně Langerová se s tímto těžkým zločincem ale nemazala a za každou neodpracovanou hodinu veřejně prospěšných prací Smetanovi napařila jeden den žaláře natvrdo. (Pro úplnost uvádím, že o tomto příkladu české nestranné justice jako první opět informovala iDnes.cz.)
      I kdybychom věřili, že manželka mafiána, jehož plakáty odsouzený vylepšil tykadélky, rozhodla nestranně… (Čekám, až se dosmějete…) I kdybychom tomuto věřili, stále nám zůstává soudní rozhodnutí posílající člověka, který otevřeně vyjádřil svůj politický názor a nadále si za ním stojí, na sto dní do lochu.

Zdroje: iDNES, Zeitung (nikoli Thájmsy...:-)

Klausovy milosti

K článku převzatému z Lidovek.cz není snad ani co dodat. Génius lidské podlézavosti a "velký privatizovač všeho" včetně prezidentské funkce (tady už výhradně do vlastní kapsy) udělil několik velmi zajímavých milostí. Sakra, proč ta až příšerná propojenost s podsvětím? Konečně dávno říkal, že špinavé peníze nezná...

      Prezident Václav Klaus sice nerozdává tolik milostí jako jeho předchůdce, mezi amnestovanými je však čím dál více pachatelů ekonomických zločinů. Nejnověji na seznam sporných milostí přibyla usvědčená korupčnice Anna Benešová. Připomeňte si sporné kauzy, pod něž se podepsal Václav Klaus.