chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No. 160

V tušení akcí přicházejících jsem spokojen! Je mi lhosteno, jak bude po ficovsky na Slovensku, nebo zda šest vejcí u nás vyjde akorát na litr benzínu. Jednoduše se máme dobře. Zatraceně dobře! V porovnání se zbytkem světa si pořád můžeme dovolit každý auto a jeho provoz, platit drsné hypotéky, utrácet v hospodách za neuvěřitelně levné pivo a vůbec si užívat života. Nebo snad nemáte stejný pocit?
      Pak si zřejmě nevidíte na špičku vlastních nosů! Respektuji tady přirozený výběr každého z nás, čím hodlá naplnit svůj život ke své spokojenosti. Jasně, že občas kroutím hlavou, ale nikoli proto, abych někoho za jeho vlastní názory zatracoval. Naopak stále častěji zjišťuji, že jen lidé s vlastním názorem mne dokáží posunout o notný kus dále. A tady patří poděkování všem, kteří ví:-)
      Zdá se vám, že jsem až příliš chytrý? Neřekl bych. Třetí Plznička není zase tak moc a sám zjišťuji, že vůbec není od věci občas si přečíst názor, který mi potvrzuje, že v jistých chvílích je třeba být drsný. K dobru všech (na to pozor!) a ke svým nervům neméně. Situace, do kterých se člověk potažmo medvěd dostává téměř nezaviněně a které mu nedávají spát a kde jsem přesvědčen o pravdě, musím jednoduše dohrát do konce. Byť s rizikem, že jsem "to" mohl udělat lépe.
      Ale jsem už zase až moc chytrý. Jdu se shodit na zem a chci oznámit, že pro šílence (takže pro sebe:-) jsem zprovoznil mobilní stránky Freedlandu. Ač se snažím sebevíc zjednodušovat (nebavím se o svých chytrých kecech, bohužel, ale o náročnosti stránek), stále nejsem tam, kde bych si přál. Taky myslím na kamarády, kterým se nechce k počítači a zároveň nemají jasno v plánech, kdy kterou akci udělat. Mobilní stránky jsou jednoduché a obsahují především stručná data. Tudíž v klidu hospod plánujte akce a mrkněte na mobil. Pro zbytek musíte stejně jako dosud na "velký" web. To umí i odkazy na mobilu. Doufám, že přijdou vhod.

K mobilnímu webu (m.freedland.cz) čekám Vaše připomínky. Díky za ně!
medvěd:-)

!!! TOP akce !!!

NORSKO 97-12 PECKA
aneb "...to to uteklo!!!"

... se slovy písně našeho oblíbeného pornobásníka Záviše vybubnováváme do světa, že to je letos neuvěřitelných patnáct let od chvíle, kdy si za mne a Zippa v KUDRNAbusu drze sedli ti dva "pražáci." Ano, patnáct let uplynulo od chvíle, kdy podali mezi sedaldly flašku vodky na seznámení a odkdy se nastartoval cirkus, který tu s menší, tu s větší intenzitou fičí tímhle světem a my z toho máme radost! A nebyl by to Charlie, aby mi na Silvestra nezavolal ze Silvestrovské Pecky s přáním všeho dobrého do nového roku a zároveň se žádostí, abych na něj tvrdě zatlačil (třeba i opakovaně) stran organizace NORSKOrevivalu. Ano, je to tady! Jako připomenutí se letos bude konat opětovně slavná...

... NORSKÁ TROJKOMBINACE!

K účasti budou pochopitelně přizváni nejen všichni účastníci zájezdu, ale také všechny ty naplaveniny, které se za těch iks let k nám dobrovolně přidaly. Datum akce bude ještě upřesněn (snad jej nezazdím...:-) a již teď je jisté, že k účasti na norské trojkombinaci budou nutné všechny příslušné propriety: lyžařská, turistická a vodní výbava! S největší pravděpodobností se celá taškařice odehraje na známé Pecce U Karloj. Ledovec na Strynu nám totiž za těch patnáct let roztál, takže k uskutečnění akce bude stejně vhodná malebná peckovská příroda a pochopitelně bazén, jenž nám poslouží místo fjordu. Sledujte nadále naše Thájmsy. Budeme postupně přinášet další podrobnosti!

t.p.O.Dejchánek v noci ze 4. na 6. května 2012 Caute tlustostky a tlustosi,       kedze sa u nas sneh uz zacina topit a uz ho je len poslednych 30cm, je cas zamysliet sa na nad POD 2012.       Min. rok to Pisto jasne urcil uz 7. januara (vid prilozeny mail). Mispul si planovane dni vymaloval pastelkami v dennicku, Lockay sa zacal nefalsovane tesit a bolo vymalovano.       Na poslednom POD padli nejake uvahy, ze pre zmenu na Slovensku. Ale kedze to bolo niekde medzi 10-tym az 12-tym plechom napecenych kolacov, neviem nakolko relevantna bola takato uvaha. Ponukol som sa, ze mozem vybavit nieco na Liptove a vy ste suhlasili, ale ako som uz spomenul, 10.-12. plech, pivo nepocitam, to nie je alkohol. :o)       Takze ako, aby bola aj ucast hojna, aj "planovana" zmena realizovana? Milan Dami a pani,       kedze 6 ludi uz potvrdilo ucast, chatu som prave objednal!! Destinacia/destilacia: Lipt. Jan (GPS este poslem, do 10km od LM), chata v lese, overena a doporucena. Blizko k mnohopocetnym aktivitam (volne kupanie v kadi, restauracie, ..... dalsie nebudem pisat, vsak my toho vzdy nachodime), kto tam bol vie .... Nie je tam zeleznicna stanica. :o( Cena: zalezi na pocte, ale 11 EUR je max. Pocet miest: vojdete sa vsetci osloveni + nejaky/i naviac (Slamak, Bican,... mozete ich kontaktovat) Teším sa na Vás VŠETKÝCH. :o) M.

B´12 VRANOV v noci ze 27. na 30. července 2012 Pani,       ked uz to Pisto nacal, tak podme este k B12 (Borovicka a 12-tka pivo). Takze Vranov? Je to sice daleko (hlavne pre Rada :O) ), vodici odtial nemozu odist nadrbani, ale zvysok pani, ..................zvysok su uz len same socialne istoty. Caute. Milan No mně je to fuk, klidně na Balatoně, ale MISS PLÁŽ je 4.8.2012.       Ale jestli se ovšem zase polovina posádky, bude vymlouvat, že to má daleko a bude chtít u Kyjova hledat dálnici a přijede v pátek v noci, kdy ostatní jsou stěží schopni pochopit to, co se děle kolem nich, tak to raději přesuňme. Pišta

Vida. Kdo by ještě tak před dvěma týdny řekl, že se nám postupně začíná naplňovat letošní program? S Charliem jsme se pomalu dali do vymýšlení aktivit pro letošní Norsko-Pecku. K tomu jsem se odhodlal k organizaci srazu průmyslovky po dvaceti letech. Z Trutnovem a Coloursy už počítám také. A najednou i pruhovaní inženýři po zimním spánku začali aktivovat své setkávací smysly. Inu, žijeme!

Příprava na přípravu

Sraz po dvaceti centiletech
pátek 9. března

V tušení akcí letos pomalu ale s jistotou přicházejících jsem spokojen! Je mi lhosteno, jak bude třeba po ficovsky na Slovensku. Nebo zda zhruba šest vejcí u nás vyjde akorát na litr benzínu. Jednoduše se máme dobře. Zatraceně dobře! V porovnání se zbytkem světa si pořád můžeme dovolit každý auto a jeho provoz, platit drsné hypotéky, utrácet v hospodách za neuvěřitelně levné pivo a vůbec si užívat života. Nebo snad nemáte stejný pocit? Pardon, nevěřím. Jedeme teď třeba na dvacet let! Ne, nejde o nějakou (při našem věku pochopitelnou úchylku...:-), ale o konstatování, že o Třebové to uteklo. Kurva, uteklo!

      S Petrem Blaťákem jsme v třetině měsíce vyrazili vyřizovat průmyslovkové sražení po dvaceti letech. Uvědomil jsem si pro sebe celkem rychle logicky vzniklý humus předchozí věty. Ale přesto se staly dvě věci, které mne po vstupu do staré dobré školy dostaly: Zatímco neustále na sobě pracujícího Petra si nikdo prakticky nevšiml, já byl ihned u vstupu identifikován coby známá tvář! Když jsem paní vrátničce později sdělil žádost o ještě jednu návštěvu, totiž pana Žaby, dostalo se mi odpovědi, že toho si rozhodně pamatovat nemohu, protože "...ten tady tenkrát určitě neučil." Dal jsem ji rád za pravdu, protože tenkrát jsem se skvělým Žabákem seděl v lavici:-) Jen jsem relativizoval jejich předchozích "dvacet let." A zároveň jsem omládl? Blbost! Vše při starém...:-)
      Když jsme Žabáka po chvíli - ještě ve třídě - odchytli, kdy jakémusi žákovi (taky jsme vypadali tenkrát stejně dětsky???) něco důrazně dovyprávěl dávno po zvonění na přestávku, poznali jsme se bez zaváhání: "Ježíš, co tady děláte!?" Žabák byl, je a bude stále stejný. A stejný byl i později v kabinetu při vykládání o globálních problémech lidstva. Však nás znáte... Některé vlastnosti nás vážně neopouštějí lhostejno, že někdo nám třeba i nepokrytě naznačuje, že dvacet let už je dávno pryč. Není to paráda?
      Avšak o pár hodin dříve nám bylo přece jen trošku zvláštně. V osm ráno jsme přistáli na nádraží v České Vepřové a začali jsme dobrovolně hledat "stará známá místa." Lze vůbec takhle mluvit o místech, kde jste se před dvaceti lety (byť často a pravidelně) objevovali jako o vlastních a starých známých? Ale jo, jasně, že jo! Třebová má navíc kouzlo nechtěného. A mnohá místa vypadají jen o kousek hůř než "za nás." Třeba tělocvičny a sokolovny na Skalách se to týká takřka fatálně. Byť nyní již "průmce" nepatří. Vidím pražce, vždyť je jaro! Skoro.
      Co naopak VDA patří, jsou celé naše staré dobré intráky na Skalce. Kompletně zrekonstruované, zateplené a také bohužel bez pana Doubravy, který nad nyní bohužel zavřenou hospodou U Naňků bydlí při zaslouženém důchodě. Za nás taky nebyl u intráků zimní stadion, který vyrostl v místech jedné z nafukovacích hal. Lyžařská mapa vedle vchodu byla skvělá. Že by vysočinské Alpy?
      Škola? Vše při starém. Alespoň na první pohled. Za roky našich řidkých návratů jsme vzali v patrnost i po nás vzniklou drsnou panelovou přístavbu. Hůře se chápe fakt, že to "Déčko" v názvu školy je téměř eufemismem. Škoda, leč zájem jednoduše není. I tak byla díky známým tvářím škola skvělým zážitkem. Zastavili jsme se pochopitelně i u Jany Valentové, jejíž přístup k věci plně respektuji. Jen kdyby s Blaťákem nevyrušovali zrovna v době, kdy jsem já v lednu přednášel:-)))
      Naše "toulání" Českou Vepřovou skončilo v Javorce, kde sice stojí i stejnojmenná hospoda, ale Národní dům poslouží pro náš účel "pařeniště" zcela urkitě podstatně lépe. První dojem byl fantastický a tušíme, že Nároďák vzor 92 vypadal naštěstí jinak. Naopak Javorka park byl stejný včetně místní varianty elektrického betlému (jak jinak v Třebové...) a jen kaprům jsme záviděli neuvěřitelně průzračnou vodu rybníčku. Tu za nás vážně neměli! Ale věříte mi, když jsem si nedokázal vzpomenout ani na tlačítko ovládající betlém? Přece jen stárneme a zapomínáme:-)

Narvaný vlak intersity by mohl být špatným závěrem jinak povedeného dne (byť slečna z jídeláku skutečně na poměry ČD-JLV neskutečně fungovala!), takže když kdesi v úseku "Ústí nad Orlicí-Choceň:-)" na mne Petr trapně vyzkoušel dotaz ohledně naší budoucí blízké přítomnosti u Drápala, byli jsme oba stejně dávno rozhodnuti. I tak (nebo právě proto?) musí člověk potažmo medvěd dělat krávu a naooko váhat se svou další účástí. S Drápalovským kolenem (velké "D" je tentokrát na místě!) a vymazlenou tankovou Plzničkou (velké "P" je zde u Drápala vždy na místě:-) jsme tak jako tak oba počítali. Navíc jsme byli oba nabiti zážitky, které vždy přináší život. A tak jediné, co bylo za celý den naplánováno, byl termín blížícího se dvacetiletí odpuštěné českotřebovské páry. Spolužáci mají nyní vše ve svých rukou. My dva pro akci udělali maximum:-)

medvěd:-)

cesta z Města

Tour de Hadamczykovo
neděle 18. března

První velké cyklistické putování. První (skoro) stovka. První bájo jarní počasí. V rámci tradice založené teprve loňského roku jsem vyrazil na Prajzskou. Kraj lakomců a držgrešlí, divných patronů a vypočítavců. Shoda s Lojzou Hadamczykem je samozřejmě čistě náhodná byť jeho vazby s ostravským pozemkovým fondem smrdí až příliš. Výjimkou toho kraje je (doufám) nejen pivovar U Komárků, jehož atmosféra mne znovu dostala. A znovu jsem odtud jen nerad odjížděl. Ale ten vynechám. Stejně tak bych měl vynechat i zmínku o blízkém setkání jiného druhu. Jenže na setkání s kamarádem Peťou Schejbalem v Chuchelné a později U Komárků se jednoduše jinam nevejde. Alespoň tedy takto. A v Editorialu...

Itinerář: Ostrava -Děhylov - Jilešovice - Kozmice - Bohuslavice - Chuchelná - Strahovice - ROHOV, U Komárků - Strahovice - Štěpánkovice - Kravaře (Hadamczykovo) - Štítina - Nové Sedlice - Suché Lazce - Přerovec - Budišovice - Hotýlek na Zátiší - Kyjovice - Zbyslavice - Olbramice - Josefovice - Jistebník - Ostrava, 95km

Pojďte pořešit hodinu medvědova života. Co? No, ne, pojďte zakusit jednu běžnou víkendovou hodinu mého času. Kde začneme? V Mokrých Lazcích! Vyřízen po 62 kilometrech na svém byciklu převážně v Hadamczykově, si říkám, že už asi vážně stárnu. Nejel jsem je naráz. Na jednorázovky lze začátkem sezóny jen pomyslet. Překvapivě ani s ohledem na mou všeobecnou "oblibu" Hadamczykova jsem se jednorázovku nesnažil uskutečnit. Až na jedno vytočeníčko jsem byl vlastně spokojen s celou cestou. Ale stejně. Stejně se člověk (potamžmo medvěd) cítil lépe, když se vrátil v odpoledních hodinách na tu "naši" stranu řeky Opavy...
      To nic, jsme na tedy už na té správné (naší) straně a můžeme s klidem zapomenout na strasti vesměs lakomých Prajzáků. Naopak sedím na zahrádce penzionu nad přehradou a je mi fajn. Cítím vedro. Letos poprvé! Dokonce cítím i připálený xicht, jenž dostal svou první dávku slunečních paprsků. Náladu mi rozhodně nemůže zkazit ani sympatická šenkýřka, kterou pamatuji z loňska. Mám rád jistoty, které jsou příjemné a které v čase setrvávají:-)
      Chmury ve mne nyní vyvolávají jinak mé Oblíbené Opičí hory. Dvě O.O. jsou na místě. Na jednu stranu jsem se na ně těšil v myšlenkách, že jsem opustil Hadamczikovo a konečně jsem doma. Na druhou stranu se nyní snad až zbytečně drtím pomyšlením na nadcházející kopce. Zcela zbytečně! Dyť je přece znám! Ale byl jsem z představy další dávky kilometrů tak "off," že jsem se zapomněl i slunit. Přitom si počasí o slunění vyloženě žádalo. Až když jsem konečně odložil (definitivně baterkově mrtvý) mobil, pochopil, jsem, že celou dobu dělám něco špatně. Záda během chvilky vyschla a já byl připraven k další akci. Navíc tyhle jarní vychytávky neuvěřitelně miluju. Třeba vloni před Mikulovem mi bylo stejně. Úplně stejně:-)
      Zaplatil jsem tři Plzničky (sympatická šenkýřka mne rozhodně neodbývala) a s obavami se vydal vstříct kopcům, které mám jinak rád. Jak to dnes půjde? Dnes? Dnes taky! Drtil jsem je až s překvapivou lehkostí několika málo set ujetých kilometrů a pocitem, že: "...teď už mne nikdo nezastaví!"
      A nezastavil. Meze i polní cesty stačily během dvou dní dostatečně vyschnout a já se jal svého kola cestou lesem od Budišovic do Hotelíku rychlostí, na kterou jsem během nekonečné zimy snad i zapomněl. Šutry lítaly kolem, lidé s kuželkama ustupovaly v představě blížícího se hřmotu včas a já s radostí děkoval. Prostě jsem si ty tři kilometry k Hotelíku užil způsobem, o kterém jsem málem neměl tuchy.
      Dorazil jsem do Hotelíku rozdýchán tak, jako bych právě stál na Zlatém Návrší. Endorfin se vyplavoval všude kolem mne, doslova stříkal a já přišel na užaslou zahrádku Hotelíku: "Ano, tak mne tady máte!" Mno, a hodinu parády postupně rozpíjím pivkem a luxusními tvarglemi. Dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má? Úplně teď vidím slintajícího Pana Romana:-)
      Já vím, šoupu nohama a nechci zažít další okamžik, který by mne sestřelil. Dokonce ani kopec ze Zátiší do Kyjovic nebyl tak úděsný jako obvykle. Sakra, daří se! Z Kyjovic už není náročnějšího kopce a během necelé hodiny nechávám daleko v zádech Opičí hory a čeká mne jen pár rovinkových kilometrů k domovu. Cool, vážně cool...

Z celé akce se mi bohužel zcela nezaslouženě vymklo povídání o pivovaru U Komárků v Rohově. Pivovar, který začal koncem roku 2010 experimentovat s pivem a už v březnu 2011 jsem jej navštívil, mne nadchl. Možná podobnost s klenbami v Klenbě, možná její parádní útulnost a (v těchto krajích nečekaná) přívětivost obsluhy, mne dostali i letos. Stejně jako vloni bylo u dvou stolů prostřeno k jídlu, z kuchyně voněl ovar a jen štamgastům zůstal k dispozici jejich (nejmenší) stůl. Nemáte rezervováno? O víkendu smůla! Snad jen zahrádka vás zachrání. A vlastně tady U Komárků po všem příjemném prožitém jsem přišel na nápad, že je nejvyšší čas udělat malý pivovarský bedekr. Počet pivovarů se už v mém okolí dávno limitně neblíží nule a naopak pocit z nich se mi posouvá do stále příjemnějších asociací...

Zbytek velkého množství fotek? Jako obvykle ZDE.

exPost

Kyslík mne odpojil a já se vyděsil...

... ano, zcela seriózně vyděsil! Za normálních okolností byste zřejmě řekli, že není nic jednoduššího než návštěva obchodu vyvoleného mobilního operátora s jednoduchým přáním, že chcete jednoduše vyměnit současnou nefunkční SIMkartu za novou, nemůže být. Říkáte drobnost? Jednoduchost? Tak vyzkoušejte O2! Tato firma vás přesvědčí, že technologie nemá, jednoduše nemá pod kontrolou...

      Předem říkám, že jsem se už snad před pěti lety s Kyslíkem soukromě rozloučil. S úlevou a až potom, co jsem začal vyhrožovat (jinak nefunkčním) ČTÚ a soudem. Soráč, tohle vážně není můj styl vyjednávání, byť ve vzduchu viselo téměř pět tisíc, které jsem zaplatil a Kyslík je neoprávněně účtoval za služby, které navíc nikde neevidoval. Inu, když si necháte postavit síť Nokií, nečekejte, že tam bude fungovat cokoli jiného než 2G hovory a SMS. Vše ostatní pak musíte koupit jinde a zkusit "to" nabastlit na Nokii. Proto zřejmě vzniklo NSN...
      Peníze jsem z nich tenkrát pod drsnými pohrůžkami dostal nakonec zpátky, nicméně pachuť trávy spálený zůstal dodnes a do kyslíkové prodejny jsem šel jen velmi nerad. Co už, když jde o služební číslo. První dvě návštěvy byly zcela zbytečné. Poprvé jsem zjistil, že Kyslíci fungují až od desíti a podruhé jsem zjistil, že obyčejnou výměnu SIMkarty prostě nemůžu udělat. Proč? Protože na podobné (podle kyslíka evidentně nebezpečné) anabáze je ve firmě určena jedna Vyvolená.
      Jak se všechno stalo? Poměrně nenápadně. Android má totiž v sobě "vychytávku," která vás klidně nechá v blahé nevědomosti do doby než potřebujete sami volat. Android vám nedá totiž nijak najevo, že se mobil nepřihlásil do sítě. Malý vykřičníček s klidem gentlemana přehlédnete. A to věřte jsem jsem v debilizaci slušně zběhlý. Takže ve středu večer jsem vše zjistil a dostal se do zajímavé situace. SIM karta byla mrtvá (a jakože si dokážu zjistit, že SIMkarta a nikoli mobil...), tudíž jsem oznámil nejdůležitějším, kde mne najdou a oprášil jsem starou dobrou Oskartu za 12. Pamatujete?
      Jsa vyzbrojen všemi potřebnými doklady po druhé návštěvě Kyslíka jsem vyrazil vše vyřídit do kanclu, což překvapivě proběhlo během pár minut. Kyslíku jsem dal ještě hoďku na vyřízení v údajích zmíněného "kolečka" a čerstvě naobědván, posílen a (snad) připraven na vše, vyrazil potřetí do Kyslíkárny. Chápu fronty a potřebu oblbovat nezasvěcené lidičky. Působí to profesionálně... Až mi bylo líto všech zákazníků, jak rychle a rádi podléhají vábení nevypověditelných služeb. Maník, který mne "vyřizoval" před hodinou se mne znovu ujal a předem hlásil, že má žádost (tedy firemní žádost) na výměnu SIMky stále nedorazila. Jak se po cca 20 minutách ukázalo, není Tesco jako Tesko a u kyslíkových Hotentotů by jednoduše podobná zákeřná hesla v emailové komunikaci raději neměli používat...
      Takže chyba ve vnitřní komunikaci u Kyslíka. Pak asertivní mlaďoch vybíral deset minut (!!!) správný typ simkarty (chápete to?), aby se jal k její aktivaci. A teď pozor: Myslíte, že aktivace znamená to, že vložíte novou SIMku do mobilu a jste zpátky na světě? Tak na to u O2 zapomeňte! Nekonečný proces!!! Nokiácký základ sítě se stále nezapře a zatvrzele po cca dalších dvaceti minutách boje s myší jsem asertivně zastupujícímu Kyslíkovi sdělil, že mne jejich proces už nebaví. Omluva? Proč? Co bych chtěl? Aby mi za deset minut fungovala SIMkarta? Jste snad u Oskara či Paegase? Tady u Kyslíka se nic podobného nenosí! Nová SIMka se rozjela až večer po dalších zhruba osmi (!!!) hodinách. Výkon na Kyslík. Jsem přidušen...
      Stále nedokážu pochopit, že existují lidé, kteří se dobrovolně uváží platit něčemu podobnému za služby. Třeba dva roky. Stále nechápu, že existují lidé, kterým nevadí tarifikace po minutách. Stále nestíhám z toho, že existují tací, co platí víc než tisícovku za měsíc za telekomunikační služby. Na druhou stranu se nedivím naší svaté operátorské trojici, že nemají důvod zlevnit. ČTÚ nefunguje a lidé rádi solí dál za navoněné a nefunkční hovno. Viděl jsem, kroutil jsem (hlavou) a fyzicky zcela vyčerpán jsem od Kyslíka znovu přidušen odešel. S hnusným pocitem, že tentokrát jsem asertivně neměl šanci nechat celou výpoveď svých objednaných služeb tupě napsat nějakého asertivního Kyslíka jako minule. Ani ten papír do tiskárny jsem jim tenkrát nedaroval...

A propos, podobnost s výrazem lidí na snímcích, s firmou Telefonika - O2-CZ a chutí Krušovic je čistě náhodná. Stejně jako tenkuát...:-)

letem měsícem

"... březen bílý sílí pole, kámo vole..." Už zas!?

Ale prdlajs! Naopak! Po předchozích měsících neustálého kynutí přišlo období, kdy jsem se zatraceně dobře utrhl. Ano, dal jsem za měsíc přes tisícovku kilometrů! Výkony, které obvykle sluší letním měsícům, jsem po celý měsíc neúnavně srovnával z loňským březnem. I ten byl na výkony bohatý, ale nakonec prohrál. A já chtěl překonat především sám sebe. Zpětným aprílovým pohledem musím spokojeně konstatovat, že fyzicky se vše povedlo na jedničku. Co se týče psychična, o spokojenosti nemůže být moc řeči, byť za většinu "modřin" si vyjímečně nemohu sám. Nicméně proti březnovým plusům jde o vyloženou prkotinu...:-)

      Tak třeba jsme s mou skvělou setrou vyslali naši maminku do Zálouží. Do Amíkova. Svou roli babičky vždy zvládala s bravurou a já chtěl odlehčit především jejímu těžkému vleku, který s sebou odpovědně vláčí životem. V tom jsou ženy neobyčejně vytrvalé a mají můj obdiv. Pochopitelně coby rozený cynik jsem letenku pro maminku pojal jako společný dárek oboum rodičům. Jo.
      Mamča si užívá vnoučat atak má skvělá sestra vyrazila po mnoha letech mamčování a starostí s drobotinou s kamarádkama na babskou jízdu do New Yorku (jak jim závidím!). A já vyrážel především na kolo. Stabilně, luxusně a s neutuchající radostí. Jasan, že ze začátku to bylo fakt hůůůstý, ale spokojenost narůstala s vracející se fyzičkou. Navíc vykloubené koleno občas zazlobilo a teprve koncem měsíce jsem začal mít pocit, že je opět součástí mého těla:-)
      V březnovém mezidobí jsme taky s Petrem Blaťákem vyrazili do České Vepřové zorganizovat sraz našich tříd po naprosto humusálních dvaceti letech. Kupodivu si dodnes pamatuji, jak jsem mamince se smíchem raného puberťáka po vyslovení podobného plánu vytmavil, že je už pěkně stará bába. Jenže ona tenkrát myslela na sraz se základkou a my jsme ještě o čtyři roky dále...
      Co už. Setkání jiného druhu zafungovala i v Třebové úplně stejně jako jinde a oba jsme měli obrovskou radost ze setkání s paní Valentovou a Žabákem. Nyní školským učitelem kupodivu uznávaným dnešními parchanty. Já si naopak ve srážce s realitou podruhé v životě uvědomil, že s těmi dětmi, co jsme po chodbách potkávali, už vážně nemáme nic společného. Inu, mládí v prdeli...:-)
      A co se ještě v březnu událo? V politice chcípl pes Dobeš (toho času ministr školství za VV. Dobrovolně zmizel a nechal si znovu poplácat po ramenou hradním senilem), VV se stanou skutečně Věcmi veřejnými... Klaus ještě chvíli bude štvát všechny proti všem i se svými všeuměly a mudrci na Hradě, aby rozeštval všechny. Ano, i to je program... Ale už mu to naštěstí moc nejde. Začíná být hnusný k dámské části lidstva i za naprosto triviální otázky a v podstatě chcípá zaživa. Proto i kope. Jen šílenci nabízí řešení: prohodit role Klaus-Klausová a setrvat na status quo. Karamba!
      A u nás? Začaly vznikat základy dalších letošních akcí! Jako je třeba Oldřichovický (vlastně letos Liptovský) Dejchánek a nezbytná (zřejmě opět Vranovská) Bystřička. Více se začala profilovat Norská Pecka díky Charlieho znovu nabyté chuti. Industriálně se začaly vybarvovat Kolorsy v Dolních Vítkovicích a má chuť na ně zajít. Povážlivě se začal akcemi plnit i můj původně na první pohled bezedný diář. Ajtakrajta, mám toho najednou nějak moc...

02.04.2012 medvěd:-)))

Což takhle dát si mínus deset? Let.

      Březen začínám jistotou pracovního přestupu a hned druhého míříme na Salátovou Klenbu speciál, abychom se 4. dorazili na Stodolní a já 5. pak poprvé navštívil budoucí místo v hodně podroušeném stavu. 8. máme v Třebové po dlouhé době sraz u příležitosti maturitního večírku našich bývalých kolegů a s Tábynem si díky tomu prodlužujeme akci o cyklistické výlety. Bydleli jsme na Kudlově a akce byla skvělá. Pátek 15. si určil Nadporučík pro svou oslavu narozenin, která pak vešla do historie jako LK28´s. 29. pořádám pro změnu já Rozlučkovou Klenbu s bývalými spolupracovníky a o den později jsem už sedal na vlak a mířil za sestrou do Třebíče, abych o den později skončil v Drnholci - taky po letech. Mimochodem v březnu se konal Bedřichov. Ovšem to je všechno, co víme, neboť za redakci se nikdo nezúčastnil a nenašel se dodnes nikdo jiný, kdo by o Béďarovu podal zprávu.

Přístav, Balkán, 120402 medvěd:-)