chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No.163

David není padouch ale hrdina!

Ukruťárna: Člověk se na chvilku zdrží déle v práci, s kamarádkami probere úspěšně se vyvíjejíci situaci v jedné ze svých nemocnic a pak se rozhodne, že je třeba si také udělat radost i s jednou ze svých dvou manželek. Ale no tak, nezáviďte:-) Tak si vezmu krabici se sedmičkou kvalitního vína a vyrazím do jednoho ze svou domovů. Ale no tak, nezáviďte:-) Mno a nějaká kurva převlečená za kamaráda mi místo sedmičky vína nabalila do krabice sedm melounů. Chápete to? Ani v jedné z mých továren, kam rád docházím, nikdo nic nenaznačil. A oni po mně jdou chlupatí prý už půl roku! Od té doby, co kámoš Janoušek nefunguje, jde všechno nějak do háje. Pak mi ještě policajti rozvrtají dům a já s hrůzou zjistím, že mám v podlaze zabetonovaných dalších třicet melounů. Já vím, že je to neuvěřitelné, ale prostě to tak je...

      Taky vám všechno předchozí přijde úplně neuvěřitelné? Ale nechte toho. Úplně se mi vybavila scénka z filmu Vrchní prchni, to když falešný číšník organizuje na karlovarské kolonádě hon na sám sebe. Jenže teď na Vřídle nestojí herec Abrhám, ale MUDr. Rath. Musel to být šok, zjistit večer v pondělí 14. května, že je mi imunita k prdu, protože se policajti naučili číst a počítat. A hlavně se nebát.
      Datum jsem však zmínil úplně záměrně, protože mi přišlo, že je na české poměrně neuvěřitelné, že vrcholného politika sleduje Policie a on se nic nedozví. A ještě divnější je, že od pozdních večerních hodin uběhl další regulérní půlden, než všechno propuklo na plno v médiích. Zřejmě začíná soumrak kmotrů a kmotříčků. Dovede si představit, jak všem posrancům muselo začít cvakat u zadku z pocitu, zda zrovna není on ten další na hřadě? Vzpomínám na mého oblíbeného komunistického vrchního myslivce Palase a jeho sedmdesátimilionový penzionek.
      Datum 14. května 2012 jsem zmínil i proto, že český národ právě opustil svou oblíbenou blbou náladu. Respektive její druhé kolo, které zřejmě spustil svou bohorovností a nepostižitelností zloděj Klaus. Ano, slavné pero. Tenkrát s tím nikdo z politiků problém neměl, kdežto dneska krysy okamžitě opouštějí polomrtvého jedince. Já mu naopak děkuji, poáč blbá nálada je evidentně pryč a Boží mlejny potvrdily svou neutuchající funkci. Tolik nezbytnou pro přežití pravdy a lásky. Všimli jste si?

Takže, Davide, díky! Jsi borec! Jen ten pád jsi měl vzít stejně statečně jako jsi upřímně myslel své proslulé krakenské projevy v parlamentu. Škoda:-)

      A co u nás nového? Charlie s Marťasem definitivně stihli uzavřít sezonu v Kaprunu, zatímco my se někteří sešli na Dálném východě v jurtě kdesi v Ulambátaru. Týden jsem čekal, zda účastníci napíší za "kronikáře" akci sami svým netradičním email-chatem, ale nedočkal jsem se. Pozvánku jste tady měli v minulých Thájmsech, nyní ochutnejte atmošku, která se vážně blbě popisuje. Musí se zažít! Díky Milajovi, co se parádně postaral, byl pobyt v jurtě nad Liptovským René neuvěřitelný. Díky!
      Taky tady najdete Velikonoční Pecku. Strávil jsem ji nachlazen za pecí (duben, ještě tam budem...) zatímco ostatní poctivě ližovali. Taky nadmíru povedená akce:-)
      A na samotném webu? Podražil na dvojnásobek, poáč máme mnoho iNodů (přes 60000!), místa zůstává zdostatek (30GB) a do domény pomalu stěhuji ostatní. Snad konečně dorazím Norsko 97. SPŠŽ jste asi už mnozí zaznamenali. Svojanov je předělán a chybí Pecka. Ta už se pomalu ale jistě taky rozjíždí. Stejně jako množství stařinek, ke kterým se obvykle vracím při opakovaných (a zavedených) akcích. Mimochodem, zmíněné Norsko bude mít komplet přeskenované fotky. Snažím se.

A propos, když už obvykle (Fünfe, to se tě fakt netýká! :-)) nereagujete, zkuste mrknout do Freedlandského diáře. Vím-li o nějaké chystané akci, snažím se ji ihned zařadit. Milaj by vám mohl vykládat: "Kua, ještě jsem to nestačil napsat a v Thájmsech už to bylo...!

medvěd:-)

!!! TOP akce !!!

NORSKO 97-12 PECKA
22. až 24. června
aneb "...to to uteklo!!!"

... se slovy písně našeho oblíbeného pornobásníka Záviše vybubnováváme do světa, že to je letos neuvěřitelných patnáct let od chvíle, kdy si za mne a Zippa v KUDRNAbusu drze sedli ti dva "pražáci." Ano, patnáct let uplynulo od chvíle, kdy podali mezi sedaldly flašku vodky na seznámení a odkdy se nastartoval cirkus, který tu s menší, tu s větší intenzitou fičí tímhle světem a my z toho máme radost! A nebyl by to Charlie, aby mi na Silvestra nezavolal ze Silvestrovské Pecky s přáním všeho dobrého do nového roku a zároveň se žádostí, abych na něj tvrdě zatlačil (třeba i opakovaně) stran organizace NORSKOrevivalu. Ano, je to tady! Jako připomenutí se letos bude konat opětovně slavná...

... NORSKÁ TROJKOMBINACE!

K účasti budou pochopitelně přizváni nejen všichni účastníci zájezdu, ale také všechny ty naplaveniny, které se za těch iks let k nám dobrovolně přidaly. Datum akce bude ještě upřesněn (snad jej nezazdím...:-) a již teď je jisté, že k účasti na norské trojkombinaci budou nutné všechny příslušné propriety: lyžařská, turistická a vodní výbava! S největší pravděpodobností se celá taškařice odehraje na známé Pecce U Karloj. Ledovec na Strynu nám totiž za těch patnáct let roztál, takže k uskutečnění akce bude stejně vhodná malebná peckovská příroda a pochopitelně bazén, jenž nám poslouží místo fjordu. Sledujte nadále naše Thájmsy. Budeme postupně přinášet další podrobnosti!

B´12 VRANOV

v noci ze 27. na 30. července nebo o týden později???

Pani,
      ked uz to Pisto nacal, tak podme este k B12 (Borovicka a 12-tka pivo). Takze Vranov? Je to sice daleko (hlavne pre Rada :O) ), vodici odtial nemozu odist nadrbani, ale zvysok pani, ..................zvysok su uz len same socialne istoty.

Caute. Milan

---

No mně je to fuk, klidně na Balatoně, ale MISS PLÁŽ je 4.8.2012.
      Ale jestli se ovšem zase polovina posádky, bude vymlouvat, že to má daleko a bude chtít u Kyjova hledat dálnici a přijede v pátek v noci, kdy ostatní jsou stěží schopni pochopit to, co se děle kolem nich, tak to raději přesuňme.

Pišta

---

Panove,
      vzhledem k nedavne debate ( z ktere si z pochopitelnych duvodu nic nepamatuju :) ) ohledne terminu B'12:

termin #1 : 26-29 / 7 - Miss mokre tricko + volejbalovy turnaj

termin #2 : 2-5 / 8 - Miss plaz
Zvazte zda prvni nebo druhy termin s ohledem na :

- Miss mokre tricko je 26/7 tj v den prijezdu ( ucastnici z okoli Ulanbataru s pozdnim prijezdem maji smulu )

- nasledujici dva dny je volejbalovy turnaj ( moc sportu, malo kultury )

- Miss plaz je sice lehce dekadentni akce urovni srovnatelna s Ein Kessel Buntes, ale zas tam bude nas kamarad okurka :D
Cimzto zahajuji debatu o konkretnim terminu.

Lockay

Vida. Kdo by ještě tak před dvěma týdny řekl, že se nám postupně začíná naplňovat letošní program? S Charliem jsme se pomalu dali do vymýšlení aktivit pro letošní Norsko-Pecku. K tomu jsem se odhodlal k organizaci srazu průmyslovky po dvaceti letech. Z Trutnovem a Coloursy už počítám také. A najednou i pruhovaní inženýři po zimním spánku začali aktivovat své setkávací smysly. Inu, žijeme!

Budou příště Alpáče nebo Roháče?

Roháče 2013?

Priatelia, kamarati!

      Vrativsi sa vcera (sme si este den predlzili) z velkonocnych Rohacov, neda sa mi s vami nepodelit s informaciou nasledovnou:
      byvala “Krajinka”, teraz “stredisko UNIZA” (ano, nase stare dobre stredisko) o5 funguje. Zhliadli sme znacne vynovenu jedalen (kde bol teraz aj vycap) a pokrok k lepsiemu je evidentny. Aj chatky doznali zmien a vraj uz nie je rozdiel medzi rektorskou a ostatnymi chatkami. Ceny zostali prakticky nezmenene.
      Plny nostalgickych emocii ma hned napadlo obnovenie starej dobrej tradicie (bo ako FB-podotkol 3D – inde ako na stredisku sa uz urcite vsetcia nestretneme) a davam tento napad s dostatocnym predstihom do plena – popremyslajte, casu je dost.
      Pre viac informacii davam k lepsiemu link http://www.zuberec.uniza.sk/. Pripajam aj par ilustracnych foto, pre lepsie priblizenie aktualnej atmosfery. Samozrejme sme okrem strediska zasli aj do Tesly, kde naozaj ostal (okrem tradicne “bleskovej” obsluhy) aj cas stat (vid. prilozene foto).

Zdravi a praje pekny den,
Mates.

NOVINKY

Ulambátar 2012
Liptovský René v poušti Gobi, jurta hluboko v lesích, 4. až 6. května

Celý dlouhý týden jsem držel fakt VELKOU naději, že nebudu k akci muset vůbec nic psát. Že jednoduše dojde k MOHUTNÉMU emailovému chatu, kde každý bude mít potřebu se ještě jednou k notně probdělému výkendu vyjádřit, a který zápich sám o sobě vyřeší. Marně. Jasan, přišlo nejedno (A to zcela zasloužené!) poděkování Milajkovi za perfektně odvedenou práci organizátora, ale pak už všichni zasedli v továrnách ke svým výrobním pásům. A snad vinou nekončící řadě špulek neměli potřebu cokoli komentovat či potřebu zcela ztratili. Nebo snad může za nečinnost ono časově blízké setkání na Podhoří? Nebo snad chyba sítě? Přitom Liptovský René popri Ulambátáru na poušti Gobi (to je pro změnu můj návrh názvu:-)) bylo neskutečné místo. Nebýt Milaje a jeho Danky, která tuto umně na poušti maskovanou jurtu pro nás objevila, nikdy ale opravdu nikdy bych se tady nepodíval...

      Jak jste už z úvodního chatu zřejmě mnozí posoudili, Milajkovi se vůbec nechtělo do propozic zadat přesnou polohu naší víkendové jurty. Nikdo z nás to nechápal a v místě, kde nás v pátečním odpoledni nedočkavě očekával (jej, jak rád vzpomínám na tyto příjemné organizátorské "starosti":-), nic nenasvědčovalo, že bychom se měli na celý víkend skrýt před celou pidlivizací. Reštika u parkoviště v (zatím) Liptovském Jánu pustinou rozhodně nevoněla, ba naopak její "obýváček" a "hokejové" plátno nás zatraceně lákali. Až jsme uvažovali, že jedna z chat v okolí bude tou naší. Nicméně vše bylo klasicky úplně jinak a i ukecávání, že každá z chat bude jen pro jednoho (a mezitím bude ještě každá druhá prázdná) Milajka nepřesvědčilo a trval si stále na svém: Musíme ještě dále do kopců! Daleko? Ale ani ne, jsme cca 50 metrů odtud, jen o sto výškových metrů jinde.
      Nekecal a Pištová RAF4 zakusovala po dojetí posledních bloudících zoufalců vytrvale další a další kořeny. Až skutečně zaparkovala jen asi deset výškových metrů pod jurtou. Poslední instrukce po vystoupání skalní cestou (naštěstí zabezpečenou řetězy) bylo, abychom se u vstupu do jurty přezuli. V Mongolsku naprosto nevídané! Chlastání, zpívání a řešení mladických organizačních nezkušeností už jsme zvládali každý sám. Tady však Milajka zhazovat rozhodně nehodlám, poáč jakýkoli vzniklý problém řešil se sobě vlastní urputností a obvykle se i výsledek dostavil:-) Catering zajistil na jedničku a byl-li problém (a majitel RAFky4 se vzpouzel), řešil jej po svém. Však Lockay na konci pobytu v jurtě po sestupu vtipně komentoval jeho zaparkované vozítko slovy: "Milajko, ty máš obrovské štěstí, že tvé auto nemá nožičky. Jinak tě už dávno muselo nakopat do prdele...:-)"
      Věřte, že velká víkendová řachtanda to byla! Naše bránice dostávaly nemenší záběr stejně jako játra. Lockayovy obzvláště vypečené muffiny nás mnohé dostávaly do situací, kam jsem se dostat rozhodně nechtěl. Naštěstí však nádraží bylo tak daleko, že Kufberek ani Dochtůrek (který navíc dostal už předem předem před akcí navýsost sentinelní náladku, takže jsme jej vyzvedávali na žilinských Vlčincích na intrácích) neměli pražádnou šanci z jurty uniknout. Pravda, někteří jsme se dokonce odvážili opustit intravilán pařící jurty hodně daleko (cca 500 metrů...:-), ale byli jsme zcela zaslouženě potrestáni. Nejen setkáním s totálně vyprahlými Čechy (už chápu, proč mají Tatry tolik českých obětí...:-), ale také s Dochtůrkovým úctyhodným parakotoulem. Bohužel jej neavizoval předem, takže jury jej nemohla uznat a platným i nadále zůstává ten legendární Pištův.

Konec akce přišel tradičně ne-čekaně. I v jurtě občas vysvitlo slunce a to nedělní bohužel poznáte. Marně leckdo přesvědčoval alkotest, že už je čistý. Už Pištův příklad byl až odrazující, neboť sám musel prohlásit, že: "...játra mi snad už nefungují, zato množství alkoholu stoupá." Bohužel měl pravdu a z řízení mne vlastně vysvobodily přece jen ještě vyšší hodnoty, byť všichni dva pasažéři RAFky doufali, že mé dlouhé vyhajání do desíti prostě musí zapůsobit. Pišta, jsme na tom s játrou asi velmi podobně:-)

Ztráty a nálezy

      S po(s)tupným, ale zcela logickým sentinelněním našich organismů se nám začíná na akcích roznášet specifický nešvar: Začínáme zapomínat stále více věcí na místě činu. Kdysi dávno jsme dokázali na místě zapomenout snad jen sebe či své peníze (první i druhé obvykle nezaviněně...:-))), ale nyní se soupis věcí povážlivě rozrůstá. Já například našel cosi jako košík na mopslíka (přičemž se podle mé řidké paměti podobná havěť na akci nenacházela...), aby třeba Pišta dovezl domů čísi modrý nesesér. Hlavnímu organizátorovi pak za nehty zůstala modro-černá již od pohledu no-name goretexová bunda a především pak sponka do vlasů. Podle všech zanechaných stop na jejím povrchu šlo nejspíš o sponku Lockayovu. Přátelé, neztrácejte (se) na společných akcích tolik!

Kvalitní výlety s Liškou

      Ne ne, nemyslím jistou stavební společnost, ale GPS navigaci s povědomým hlasem Pavla Lišky. Již její samotná funkce pravidelně překvapí. Liška se dokáže vykoktat v okamžiku, kdy jím zamýšlenou odbočku takřka míjíte. Pochopitelně následuje rychlá reakce a postupem času vlastně začnete sami pozorovat, že jízda s Liškou je disciplína, která se vyskytuje na silnicích poměrně často. Jak již kdysi dávno řekl na úsvitu automobilového průmyslu proslulý detektiv Nick Carter: "Řidič musí být vždy ve střehu!!!"
      Proto pochopíte (jako jindy), že i mezi Hradcem Králové a Pardubicemi existuje titěrná silnička, kterou lze oběma města minout ve směru západ-východ. Stačí nakonfigurovat navigaci na správný parametr "nejrychlejší jízda" a před vámi se otvírá takový prostor, o kterém jste neměli ani tušení.
      Stejně tak jsme se dostali do podobné situace, když jsme po krátké, intenzivní a parádní návštěvě Milajova doupěte zadali tuto volbu. Nevěřili byste, kudy dokázal GPS Liška vymyslet cestu z Liptovského René do Baška Vody. Ne, nebojte, nestalo se nám stejné faux-pass jako Lockayovi, když zapomněl přepnout svou navigaci z "pěšího" módu na "letecký," nicméně musíme uznat, že výsledek byl velmi podobný. Jen Pištova čtyřkolka RAV4 dávala naději, že "silnici" přes Liptovskou Teplou a Leštiny nejenže dáme, ale že vůbec existuje. Neustálé tipování jsem s Liškou prohrával. Sud za sudem odcházela má a vlastně i Pištova myšlenka, že nás Liška chce vtipně převést přes Polsko. Spokojil se nakonec s linií LM - Liptovská Teplá - Dolný Kubín - Párnica - Terchová - Žilina - Kadka - Makov - BAška Voda. Věřili byste, že šlo o nejrychlejší variantu? Když nás Pišta před osmou hodinou večerní vyklopil v Pržně u nádraží, nevěřili jsme v autě ani jeden...
      Ještě jedna věc stojí za zmínku. Totiž Liškovy frky v navigaci. Časem si zvyknete, že hláška "Tak nějak, ehm, mírně vlevo," v podstatě znamená rovně. "Doprava" znamená, že času na odbočení kýženým směrem vážně mnoho nezbývá. Ale když nás vynavigoval v Žilině z Vlčinců na průtah městem, který byl spíš stojkou než spojkou a prohlásil "a jedéééém!!!" byla vlastně škoda, že jsme kolonu aut před sebou, do které jsme se navíc museli ještě dostat, majinko nečísli. Tuším, že počítače nikdy umělou inteligencí trpět nebudou. Umělou inteligenci si dokážeme obvykle vytvořit sami...

Chci ještě jednou poděkovat Milajkovi. Nejenže, že jsem poznal jeho skvělou Danku, ale také za skvělou akcičku. Dobře se kouká na člověka, který se snaží pro ostatní uskuteční Dejchánek co nejlépe a poctivě jsem mu celou dobu fandil. Závěr v jejich rodinné jurtě byl pak už naprosto dokonalý. Díky za něj! Jak asi dopadne Podhoří? Počkáme si:-)

14.5.2012
medvěd:-)

Velikonoční Pecka
Pohoda za pecí, 6. až 9. dubna 2012

Pohodový velikonoční víkend pro mne vlastně začal o kousek dříve. Totiž, můj šéf oslavil poměrně nedávno půlstoletí páry, a protože má skvělé podřízené, složili jsme se mu za pozvání na s oslavou spojenou trachtaci na nové kolo. Na mne později v podstatě zbyla drobná maličkost - správné kolo pro něj vybrat. Vzal jsem nelehký skoropracovní úkol pochopitelně jako výzvu. Navíc jsem se rozhodl, že kolo sestavím sám. Z toho troštičku zároveň vyplývá, že kolo jsem pořídil v BOPAKu. Výhodou bylo, že šéf je podobné postavy, navíc jsem svými otázkami jasně ukázal, že jsem kolově v obraze (jak by ne!) a zároveň jsem pochopil, jakým způsobem vybírá Charlie pro kamarády pro změnu lyže. Jak koupě dopadla? K naprosté všeobecné spokojenosti! Doufám:-)

Práce v BOPAKu

úterý 3. dubna: PARDUBICE - Rosice nad Labem - Semtín - Lázně Bohdaneč - (cyklotrasa 4274) - Trhoňka - Vyšehněvice - Žáravice - Vápno - Přepychy - Újezd u Přelouče - Štít - Pamětník - Lučice - CHLUMEC NAD CIDLINOU, 45km

      Při tak náročném úkolu je samozřejmě důležité rekognoskovat terén a pak naplánovat a rozvrhnout správně čas. A to je práce pro zodpovědného medvěda. Tudíž jsem v úterý ráno pendolinem vyrazil do Perníkova nad Labem (jinak vlastně vlakem s kolem dosud pohodlněji stále nelze, achjo, Jančuro!), odkud už jsem se začal přemisťovat na západ do Chlumce nad Cidlinou po vlastní ose. Hlavní silnice mne rozhodně nelákala, "labskou cyklostezku" přes Přelouč a dále na Kolesa mám už dávno zmáknutou a jeví se mi přece jen nudnou, poáč probádanou. Toužil jsem po změně a našel jsem! Pravda, do Bohdanče jsem musel stejně po starodávné třaskavé (Semtín, vole...:-) cyklotrase, ale pak už jsem uhnul z provozu mírně doleva, abych krajinou rybníků, lesů a písku mířil v podstatě stále na západ. Po cyklotrase číslo 4274. Až do Vápna, kam mne cesta mimořádně bavila svou rozmanitostí a také pustoprázdností. Ještěže bylo tak brzké podoledne a malebná hospoda U Čochtana kousek za Bohdančí byla beznadějně zavřena. Jinak nevím, nevím:-)
      Z Vápna přes Přepychy až do Újezdu už mne žádná cyklotrasa bohužel nedoprovázela, ale ve své urputnosti nepustit se na žádnou nabízející se frekventovanou cestu jsem stále zůstával. Vlastně jsem dobře udělal, protože sjezd do Újezda u Přelouče se mi moc moc povedl. Jinak bych jej v životě asi neviděl. Dále na Štít a Pamětník už zřejmě jinak než po asfaltu jeti nelze. Nedbám. Navíc hlavně mne přece jen začal tlačit čas. Představa, že Charlie bude obědvat sám, byla naprosto příšerná a do výkonu neuvěřitelně burcující. V Lučicích jsem minul dávno zavřenou hospodu Na Růžku (pamatujete?) a zkratkou přes pole dojel až do Chlumce a BOPAKu. Hned po příjezdu si mne standardně pan Beran začal dobírat, že: "...tomu říkám pracovní morálka! Sotva přijde do práce, už chce jít na oběd. A já mu dal s radostí za pravdu. Vlastně jsem si začal myslet, že tady v Chlumci jsou samí drsní dříči. Naštěstí pro mne i Charlie rád vypadl, aby aspoň na chvíli odtrhl ruce od práce. Inu, začátek jarního přezouvání...
      Po obědě jsem začal vybalovat krásnou černo - šmrncnuto zelenou - šéfovu novou Rockovou Mašínu. Našel jsem si v BOPAKu kout vzadu (kecám, věděli, kam mne poslat:-), abych neotravoval ostatní a těšil na to, až se tahle šedozelená vrtošivá (byť treková) kobylka začne rýsovat. Dokonce i posez bude šéfovi sedět, myslím si, stále nerozhodnut, že jsem stejný profík, kámo vole, přes kola jako Charlie přes liže...
      Dříve než jsem z parádního kola (kdo tady v BOPAKu zrovna byl, přišel jej omrknout a chválil) udělal definitivně obrněný tank, musel jsem jej vyzkoušet jeho (zatím jen předpokládaný) styl jízdy. A až na kotoučové brzdy, jimž jsem dodnes fakt nepřišel na chuť, se mi živost a hravost kola moc líbí. Přesně tak jsem si představoval, že se bude chovat. No nic, jdeme na ty všechny blatníky, nosiče, brašny a další. Vlastně jsem byl teprve v půlce práce, protože namontovat celou tu elektrárnu dalo vážně hodně zabrat. V přemýšlení, kde který solár bude:-)
      Večer přišel logicky nějak rychle a byť bylo přes den docela fajn, z BOPAKU se stává v tomhle čase nevlídná jeskyně poměrně rychle. Charlie měl ještě další práci, takže nakonec jsme se přemístili domů někdy kolem osmé. A pak? V podstatě jako obvykle. Charlie zavelel: "Dobrou," a umřel, jak všichni věříme (včetně vzácné návštěvy sestřičky a Alýška), ve své posteli během několika pár trapných pikosekund:-)

Chlumec nad Cidlinou - Poděbrady

Z Chlumce nad Cidlinou je to zhruba stejně daleko na východ do Perníkova jako na západ do Poděbrad. Brzy ráno (po sedmé) jsem musel vyrazit na cestu, protože čas příjezdu do Poděbrad (9:00) byl jasně krvavě dán. Tak jsme ráno spěchali, že jsme s Charliem úplně zapomněli na úvodního pracovního panáka. A mne čekalo 35 kilometrů víceméně rovinky, kterou jsem si opravdu jen málo vybavoval z dávné cesty Vinoř-Chlumec...

středa 4. dubna: CHLUMEC NAD CIDLINOU - Převýšov - (cyklotrasa 4199) - Žíželice - Končice - Zbraň - Žehuň - Dobšice - Opolánky - Opolany - Kanín - Libice nad Cidlinou - Poděbrady - soutok Labe a Cidliny - PODĚBRADY, 45km

      Dobudovaná hradecká dálnice přinesla pro nás cyklisty velmi milé překvapení. Za Končicema jsem téměř definitivně opustil silnici a cyklotrasa Chlumec-Poděbrady se pustila vlastní luxusní asfaltovou stezkou. Několik kilometrů před Žehuní je dokonce vybudována jakási dálniční vyrovnávací nádrž, u níž je parádní odpočívka. Škoda, že mne čas tak tlačí. Na druhou stranu se Charliemu ale vůbec nedivím, že velmi rád vyráží z Chlumce na cyklistickou projížďku právě tímto západním směrem - na Plzničku do poděbradské Bílé Růže.
      V Libici nad Cidlinou sice zrovna chybí most, ale provizorní lávka pro pěší naštěstí nikoli. Za obcí se vždy musím smát terénní vlnce, kde prý bylo kdysi sídlo Slavníkovců. Člověk (potažmo medvěd) celkem rychle pochopí, že strategicky si místo Slavníkovci zrovna nevybrali a rekognoskaci pro budoucnost fatálně podcenili. Tak šup do posledních kilometrů kolem soutoku, (naštěstí) zavřených hospod a fijá do drsného městského provozu v lázeňských Poděbradech. Zahřívací testovací jízda šéfova kola pro mne tím pádem končí a musím uznat, že i po tom všem "obrnění" jede velmi slušně. Začal jsem nad touhle Rockovou mašínou vážně uvažovat:-)

      A co v Poděbradech? Meeting, briefing, brainstorming. Aneb velký sraz servisáků všech zemí, spojte se! Proč tady? Vím já? ByDlíme přímo na kolonádě a já právě tady v hotelu Tlapák pochopil, že nejsou čtyři CZ hvězdičky jako čtyři US hvězdičky. Sakra, má drahá sestra mne vážně rozmazlila svou úchylkou ve výběru podobných hotelů a člověk si rád zvyká:-) Srovnání snad až příliš kruté. Ale, firma zaplať, tak co:-)
      Příjemným pozdvižením v brainstormingu bylo předem luxusně naplánované sportovní podoledne. Rozdělili jsme se na tři sekce: Cyklistická, Bruslařská a Píči. Tedy ti, co pro jistotu hlídají okolí základny proti případným nečekaným atakům:-) Je asi jasné, ve které sekci jsem se ocitl, byť vypůjčený hotelový "horák" byl snad až příliš krutým trestem za předchozí chrochtání. Ale šéf na svém biku vypadal nadmíru spokojeně. Tam i zpět.
      Zatímco my cyklisti jsme vyrazili na soutok Cydliny s Labem, bruslaři nevěřili mé pohádce o novém asfaltu (ale ona to vážně byla vyjímečně pravda!) a s vlastní zkušeností vyrazili kolem Labe naopak na Nymburk. Ve finále efektní na tom všem našem neorganizovaném snažení bylo, že se stejně obě sekce sešly ve stejný čas na stejném místě - na tankové Plzničce u Bílé Růže. Bruslaři vyprahlí, my nikoli, poáč pitný režim jsme udržovali více než poctivě celou cestu. Upřímně - jediná sekce, která musela na celém podoledni prodělat, byla ta hlídací. Z té se u Růže objevili pouze pro jistotu vyslaní průzkumníci:-)

čtvrteční schůze

      O den později ve čtvrtek by se vlastně asi nic vyjímečného nestalo. Nebýt schůze v nekuřáckém Konibaru. Na tradiční čtvrteční schůzi v Chlumci jsem se těšil, poáč některé xichty snad dneska už ani jinde potkat nejde. Snad s výjimkou cykloPecky, která mi však obvykle svým termínem beznadějně uteče. A tak se postupně v Konibaru sešlo snad i deset známých xichtů, které jsem však dlouhé století neviděl. Aspoň většinu. V BOPAKu se o den později měly přepisovat dějiny, takže Charlie občas ze schůze "po anglicku" odskočil, ale jinak bylo vše tradičně (chce se mi skoro napsat - folklórně...:-) pohodové. Parádní večer.
      Stejně vám ale musím říct, že by bylo super, kdyby člověk (potažmo medvěd:-)) měl občas páru, jaké slovo přesně potřebuje dobrý kámoš vědět. Kroužíme kolem s pocitem, že se přece už musíme za ta proběhlá století znát a nic. A ono to přece jen vyšlo! Uvidíme zítra v BOPAKu. Bude Záruba řvát: "Přepište dějiny!!!" :-)

Hurá! Pecka!

V Bopacké jeskyni jsem za ty dva dny pěkně prochladl. Až moc drsně. Cesta na kole do Poděbrad byla ještě v pohodě, ale představa, že v nastalé kose (přes noc byla seriozní nula) bych měl po vlastní ose dojet až na Pecku? Koledoval bych si leda o zápal plic. Takže ve mně časem uzrál plán B a vyrazil jsem před kousek polednem na chlumecký kolodvor s jasnou představou, nechat se až do novopackých kopečků vyvézt párou. Či co tam nyní jezdí:-)

pátek 6. dubna: CHLUMEC NAD CIDLINOU / NOVÁ PÁKA - Štikov - Bělá u Pecky - PECKA, 15km

      Ale ještě předtím jsem samozřejmě dorazil do BOPAKu. Zmínil jsem tady "přepisování dějin," takže jsem byl sám zvědavý, jestli všechno dopadlo podle předpokládaných Charlieho představ. Jo, dopadlo! Panáčkem, na kterého jsme ve středu tak fatálně zapomněli, jsme oslavili novou dobu - ode dneška skutečně BOPAK sídlí ve svém! Ano, stresy z jednání jsou pryč, obrovská úleva se dostavila a nutné vyřizování po úřadech se už dalo s vysmátým pohledem docela ustát, viď, Charlie, kámo vole:-)
      V Bopacké jeskyni bylo vážně zima a já se už těšil paradoxně na Podkrkonoší. Ne, že bych čekal větší "vedro," ale přece jen mám své jisté zkušenosti s některými podniky v Nové Páce. Teď na chlumeckém kolodvoru jsem však nepochopil "Systém" integrované dopravy (za 62) versus ČD tarif (za 71). Jednoduše jsem s důvěrou akceptoval informaci paní pokladní na pokladně, že pojedu s OREDO. A po ujištění, že se jedná stále o totožný ČD vlak jsem s klidem nastoupil do poloprázdného vlaku. Všeho do času, poáč přípoj od Prahy jej drsně zahustil. Ale o kolo se mi rádi postarala sympatická kukina. Místo na sezení bych ji klidně uvolnil, ale bohužel nebyla sama:-)
      "Kámo vole, tohle dáme dneska ještě dvakrát!" Povídají si dva hodně mladí a hodně hustí bykeři (měli místo kol downhilly, proto to tvrdé Y:-), kteří používají vlak mezi Lázněmi Bělohrad a Pákou coby výtah či vlek do kopce. Fakt jsem se bavil, stejně jako většina cestujících. Tady jsou však i štíplístci podstatně snesitelnější. Takoví normální, lidští a pohodoví. Kdyby tušili, co se děje na koridorech v poloprázdných vlacích - pendolinech. Křeč a hrůza. Lenka Delegace by napsala jednoduše "!!!" ...
      Vida, Nová Páka! Vystupují i ti dva hustí bykeři (přitom ze Staré Páky by to měli ještě o kousek výš - jsou asi furt mladí a nezkušení...) a já se oproti nim vydávám zkontrolovat můj a Skoumalův přejezd (na oko:-) a pak už jistě zapadám na oběd do Novopackých sklepů. A taky proto, že Lenča-Delegace tady má rezervovány lístky na koncert. Když jsme se Skoumalem dělali ten přejezd, právě tady jsme bydleli a tudíž jsem se do zdejších kleneb vracel s mimořádnou radostí. Vše bylo v pořádku a na svém místě. Žádné nesmyslné novoty. Standardní provoz i náladička. Nelze se divit, že právě tady mne napadla hlavní myšlenka na mobilní web. Poseděl jsem tady vážně rád.
      A cesta na Pecku? Ale, prosímvás, stejně jako ti dva drsní mladí bykeři jsem to měl s výjimkou závěrečného finiše na Pecku kolem hřbitova (akce Cidlina už naštěstí skončila) pořád z kopce. Až mne samotného průběh cesty překvapil. Ale byl jsem za vlastně velmi rád, protože nachlazení začalo evidentně gradovat a můj stav / nestav taky ...

Taková typická Velikonoční Pecka

Jezdím na Pecku U Karloj kdykoli rád. Na velikonoce obzvláště rád! S výjimkou "tradičního" medvědího vetřelce jde o velikonocích o čistě rodinnou Laštovickovic záležitost. Jenže letos starý Karel chvíli před svátky byl na úspěšné reoperaci, takže staříci díky tomu zůstali v Chlumci na základně a chat nechali mlaďochům:-) Pro nás ostatní logicky ze vzniklé situace vyplynulo, že je třeba nahradit dva stálé účastníky nahradit někým jiným. Neříkám, že stejně kvalitním, ale pokus jsme museli podniknout. A to by tady popravdě nikdy nebyl žádný problém, děti moje. Nebo naopak?:-)

      Už se mi jednou na Pecce stalo, že jsem dobrovolně udržoval teplo rodinného krbu. To když jsem si v rámci silvestrovské Pecky málem ufik pravý palec na ruce. Tentokrát jsem vypouštěl s radostí jakékoli venkovní aktivity vinou drsného nachlazení. Ano, lámali mne taky na lyže, ale tuším, že bych nedopadl dobře. Minimálně bych skončil u Zubra a to by bylo to samé. Možná horší:-)
      Přijel jsem se svým nachlazení jako první na Pecku a snažil se co nejdříve zatopit a udělat chaloupku na užívání příjemnou. S novou pecí jde podobné úsilí téměř samo. Času jsem měl spoustu, protože limity příjezdových sekvencí zde bývávají obvykle neohraničené. Dnes nemělo být nic rozhodně jinak, takže první domácí se objevili téměř tradičně až po setmění. Těšilo mne, že proti venkovní kose bylo v pařeništi nadmíru příjemně. Kór, když nás přijel navštívit Jelda s Vendym. Neviděli jsme se hodně dlouho a obvyklé společenské hry tak neměly pramalou šanci:-)

Popisovat každý den na Pecce? Proboha proč? Ostatní účastníci obvykle ráno odjeli na lyžbu do Špindlu (ano, bavíme se stále o stejné velikonoční Pecce) a já se snažil po nezbytné vstávací sekvenci opatrně uklidit a něco málo na podoledne aspoň trochu připravit. Hlava bolela z nachlazení fest a tempo se tady táhne příjemně líně. Nikam nespěchat, maximálně relaxovat. Jo, přesně tak to mají medvídci rádi:-)

      Je snad jasné, že jestliže se v neděli probouzíte do minus sedmi a neuvěřitelné každopádně čerstvé sněhové pokrývky, nemůže se nikdo ližařské (kámo vole, to je pochopitelně záměr!) sekce divit, že s lyžemi okamžitě mizí do Špindlu na Medvědín užít kvalitního sněhu a ulevit své nepopsatelné a také nekonečné zimní nadrženosti. Věřte, že kdyby byla zima celý rok, jsou lidi (ano, fakt jsou takoví lidi), kteří by byli permanentně na svahu. Otázkou pak ovšem zůstává, kde by na ližbu brali, když by nikdo svá auta nepřezouval:-) Nicméně je fakt, že dopolední Medvědín musel být i bez Medvěda vážně cool.
      Jednou z nedělních radostí na velikonoční Pecce je barvení vajíček a pletení pomlázek. Říká se tomu snad folklór. Snad:-) Pochopitelně se každý z nás drží svého kopyta. Nikam jsme letos nespěchali a teprve po odeznělé ližbě, řádném odpočinku a medvědově obědě (no, ano, přihřívám si tady svou polívčičku - jenže si nikdo nestěžoval...:-), druhém odpočinku u bednaTV, pivku a panáčku jsme s Charliem vyrazili na rybník. Na proutí. Že se krátký výlet vyplatil? O tom ani náhodou nepochybujte, poáč příroda se nám nejen odměnila surovinou na pomlásku, ale taky fantastickým rybničním panorámatem. Neměl jsem pochopitelně problém se prostřílet až na konec filmu:-)
      Na velikonoční Pecce jsme taky obvykle úkolováni. Jenže Generál Starý Karel vyjímečně spočíval doma, sil mnoho nebylo a snad i proto byl soupis úkolů až příliš nezvykle řidký. Vlastně jsme dostali za úkol obstarat nový špalek ke coolně. Domluveno bylo panem Generálem vše předem. My měli jen celou akci nějakým seriozním způsobem provést. Ulehčit si práci? Není pro nás žádný problém! Pepa naleštil během podoledne fichtla, načepoval palivo, upravil přívěsný vozík na závozík a jelo se k hájovně. Největší dřinou pak bylo vlastně vybrat ten správný "coolna" špalek tak, abychom vyhověli generálovým představám. Pochopitelně jsme jej našli, naložili, Pepa odvezl a pak už jen nainstalovali. Velmi mi celá akce připomněla poslední budování ohniště. Někdo na něj jde Motykou, jiný Bagrem:-)

Cesta zpátky do !!!

pondělí 9. dubna: PECKA - rozcestí nad Kalem - Vidonice - Horní Brusnice - Zvičina - (zelená a později žlutá značka směrem na východ - po hřebenu) - Horní Dehtov - Zábřezí - Řečice - Doubravice - Libotov - Hřibojedy - Litíč - Vestec - Horní Dolce - JAROMĚŘ / PCE / OSTRAVA, 47km

Všechno musí jednou skončit a i velikonoční Pecka není výjimkou. Bylo tady jako vždy dobře. Medvěd vynechal sportovní výkony, byť původně měl úplně jinou představu, ale i tak má "štěstí" na kamarády, kteří mu rádi "přidali" jenom proto, aby jej potěšili. V pondělí už se vlastně nikdo neozval. Karel se sestřičkou znovu využívali zimních výhod sněhového Medvědína (dal jsem si na téhle větě fakt záležet:-), aniž bych pochopil, že na chalupě jsem nezůstal sám. Alýšek spala dlouho, Pepa mne naopak vyděsil, poáč jsem na něj úplně zapomněl. Moje blbost. Během podoledne jdu ještě fotit k rybníku a nad chatu a před polednem jsem na sebe drsný: Jedu!

      Nachlazený Medvěd se asi definitivně zbláznil. Místo nabízených jiných možností (Lázně Bělohrad, Stará Páka) se pustil zcela jiným směrem - totiž na východ. Zvičina? Ale ano! Z půlky pěšmo, z půlky na kole (o správném poměru nejsem dodnes úplně přesvědčen...), ale šel jsem se do toho. Nemusíte uvažovat dlouho, když mne Charlie svým telefonem zastavil, byl jsem totálně vyřízen, takže moje odflusávání jej jasně muselo přesvědčit, že se ten Medvěd vážně musel zbláznit.
      Ale zkuste hledat moje pohnutky. Možná už jsem chtěl už taky sportovat, já fakt nevím. Nicméně už od Kalu jsem koukal na Krkonoše se závistí a vzkazoval na Medvědín něco ve stylu: "Ty hajzle, ty hazle, ty hajzle!" A pak jsem se možná zcela logicky vypružil, takže ani Zvičinu jsem neminul. Jasan, že jsem ji nevyjel na jeden zátah, spíš jsem ji vyšlapal pěšky, ale taky jsem si při sjezdu dolů dal pořádně záležet, abych co nejdéle držel nadmořskou výšku. Je navýsost jasné, že plán v jistém kilometru musel selhat, nicméně i tak jsem koukal, že existuje další varianta, kterak se od Pecky dostat naprosto mimo provoz až na předměstí Jaroměře:-)
      S úlevou a z posledních sil jsem došlapal na jaroměřský kolodvor. Bylo mi celkem jedno, že liberecký expres do Pardubic byl našlapán až po střechu. Vlezl jsem se a to bylo nejdůležitější. Cesta do Perníkova se dala v pohodě strpět a mne trošku hnala představa Plzničky v Plzeňce. Z té jsem nakonec slevil na nádražku a dobře jsem udělal. Do Perníkova se totiž začali sjíždět fanoušci na finálové utkání v hokeji. Především na brněnské části fanoušků (druhým finalistou byla Kometa) bylo vidět, že velikonoční pondělí je nadmíru náročný den. Sluníčko a nezvyklé teplo po zimním výkendu způsobili, že mnoho odresovaných mohlo být vůbec rádo, že se k hokejové Perníkové chaloupce vůbec dostavilo. Zatímco já se tím vším královsky bavil schován v bezpečí vitríny místní nádražky.

Někde tady by měla Velikonoční Pecka končit. Přesto se našel ještě jeden zážitek, který nemohu nezmínit. Jestliže jsem zhruba před týdnem radil Charliemu, jak co nejlépe se ctí vyjít při jednání s debilem a zachovat si vlastní úroveň, nemohl jsem ani já teď při nástupu do pendolina kázat vodu a bumbat víno. Bylo tedy logické, že na agresivní otázku pendolinovského štíplístka: "Máte tady na to (myslel kolo) vůbec MÍSTENKU!!!" jsem místo agrese s úsměvem řekl pouze: "Dobrý den." Frajer při kontrole té MÍSTENKY svůj renonc uznal a dokonce se omluvil. Těším se na dobu, kdy jemu podobní se začnou k člověku (potažmo medvědu) chovat jako k zákazníkovi a ne jako k substrátu. Ale na to si u ČD asi budu muset na trase MOM-MNM dlouho počkat...

medvěd:-)

letem měsícem

Ještě ani zdaleka nekončíme! Jsme kdesi na začátku druhé třetiny dubna a já stejně uvažuji, čím letošní duben správně definovat. Že by snad skutečně aprílovým počasím, které fatálně přibrzdilo mou jinak slušně rozjetou cyklistickou sezónu? Nebo snad hlavní událostí měsíce, kterou se stala Velikonoční Pecka, jenž vždy přináší rodinnou pohodu, klídek a letos navíc i lyže? Kdepak! Nakonec zvítězilo (aspoň u mne) něco zcela jiného! Příprava různých akcí zaměstnává a jedna z důležitých je sraz SPŠŽ po dvaceti letech. Trneme s Petrem Blaťákem, zda se konečně začnou scházet peníze ze zálohy na organizaci nebo se sraz stane jen malým vzpomenutím u pivka. Vše mne ovlivňuje a tak jsem se pustil do řádné inventury všech akcí, které se týkají právě železhniční průmky. Týden práce snad zanechal pozitivní dojem. A navíc vznikl nový design, který pronikl i do kmene Thájmsů. Jo, to je přesně ten duben.

      A co ještě zmínit z dubna? O velikonoční Pecce tady řeč byla a do Ulambátaru ještě daleko. Takže snad konec VV a Bárty? No fuj! Nebo raději hned dvojí vydání Thájmsů? Ale ano! Druhé vydání šlo totiž téměř celé mimoň mne. Psali jej účastníci Ulambátaru během necelých tří měsíců. Komunikace byla nejprve neuvěřitelně aktivní, aby po chvíli umřela na nějakou dobu. Pak přišla druhá "upřesňovací" vlna, na kterou navázala až třetí těsně předodjezdová, kdy se nečekaně odmlčel Milajko v roli organizátora akce. Jak to vše dopadlo? Sakra, počkejte si na květen. Všeho do času:-)

Což takhle dát si mínus deset? Let.

      Duben byl všemi očekáván, neboť jsme se těšili na devátý Svojanov. Leč doba byla vážná, Manťas s Lenčou nestíhali a nakonec Svojanov odpískali.
      Zato já se ještě činil! 1. přijíždím z Drnholce na kole do Kyjova a Ostravy a druhého dne poprvé nastupuji na nové působiště - dojmy jsou smíšené. Pak následuje pravidelné dvoudenní školení v Kunčicích pod Ondřejníkem a následné doražení se na Verdunu. Kromě toho trénuji pořádně na kole a abych na konci měsíce, kdy se upalují čarodějnice, mohl na skvělé akci v Roudnici a především v Krušných horách excelovat, zatímco Kufberek stavěl s ostatními májku v Klimkovicích a bylo prý u toho také hodně veselo.

medvěd:-)