chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

Colours Line-up

bez komentáře...

Editorial No.167

Ahój!
      Před nějakým časem jsem tady psal, že do správné psací nálady se obvykle dostávám po třetím pivku. Obvykle dvanáctce:-) Jenže doba se přece jen majinko změnila. Především jsem o šest kilo někde jinde (oproti vánocům dokonce o deset) a kompenzační pomůcky pro potírání alkoholu vynechávám. Výsledek? Pod 80 (po deseti letech!) a především nálada psát o pivo dříve. Jak jsem k tomu dospěl? Jednoduše. Jedna paní na Pecce (Lenka Delegace I.) začala v březnu hubnout a na Norské Pecce byla o sedmnáct kilo krásnější. O jejím vlastním pocitu snad netřeba více popisovat než, že je více v pohodě a pozitivní náladou plísní všechno živé kolem sebe. Ostatně kus její nálady najdete i tady v Thájmsech. Teď na Coloursech byla opět ještě menší (byť nevím o kolik), ale to není důležité. Nakazila mne! Říkal jsem si, že jestli budu po pár pomenšených kilech stejně v pohodě jako ona, musím blahodárnou kůru vyzkoušet taky. A nasadil jsem stejnou dietu, byť přiznávám, že nejsem k sobě stejně drsný. Nicméně výsledek se dostavil, ponížil jsem se pod osmdesát, vzniklý pocit je fantastický, špeky (prý se tomu říká brišní pneuška) jsou téměř pryč a dokonce i topornost na kole, na kterou jsem si dávno před lety zvykl, zmizela. Jsem teď mrštnějsí a hravější. Kdo si hraje, nezlobí:-)
      Zavládla tedy všeobecná spokojenost. Dokonce i na Coloursech, kterým je věnováno celé tohle Thájmsí číslo. Ptáte se, kde se to zastaví? Já taky! Co já vím? 75? Ne, pojďme raději k jedenáctým Coloursům. Oproti loňským Culatým Kolosům došlo k zásadní změně. Především ke změně místa činu. Černá Louka a Slezskoostravský Hrad se svým podhradím a spojovacími lávkami přes řeku Ostravici byli nahrazeni ostravským industriálem. Osvícený majitel Vítkovic pan Světlík nabídl areál Dolních Vítkovic a Dolu Hlubina k pořádání Coloursů. S odstupem týdne musím říci, že osvícení lidé mívají fantastické nápady a výsledek se nutně dostavil. Většina návštěvníků kouká kamsi vzhůru po trubkách a obdivuje vznikající mimořádnost, která u nás nemá a ani rozhodně nebude mít obdoby. Kolbenka i Poldovka jsou dávno srovnány se zemí. Naopak tady v areálu Dolních Vítkovic zůstalo něco naprosto mimořádného! Areál, který se teprve probouzí po desetiletí těžby železa a medvědího spánku. Vše nasměrováno kroky architekta Pleskota, jenž si tady tak trochu buduje pomník. Sic! Jestli se okolí elektrocentrály No.6, bývalého plynojemu (dnes GONG) a vysoké pece číslo 1 bude postupně rozrůstat tak, jak je v plánu do roku 2015, kdy jsme měli být Evropským hlavním městem kultury, dojde k počinu, u kterého nelze litovat jediného utraceného eura. Doufám:-)
      A právě tady, kdesi uprostřed trubek a věží dolu Hlubina se obě Laštovky dobrovolně nerozlétly do světa. Nechaly se unést neskutečnou atmosférou, která nás nabíjela, a dozvěděl jsem se, že se jen málokomu otevírají svá "hnízda" tak dokořán. Pochvala? Samozřejmě! Byť si myslím, že ani já se nedržím nijak zpátky. Oba říkali, že napřesrok se vykašleme na Colours a půjdeme konečně sfarat, oblítat historické památky, kam se chystáme už roky a vůbec mrkneme na celou Velkou Ostravu. Nevím, rád bych, ale už se zmíněným týdenním odstupem si říkám, že i napřesrok budu zvědavý, kam až se dostane pokračující rekonstrukce Dolních Vítkovic. Přiznávám, že po letech byly Coloursy zajímavé a odpouštím nedotaženosti královny Zlatuše Já I. Respektive zavírám oko nad její blbostí a doufám, že i napřesrok se dostanu na stejné místo, abych vychutnal hudbu v místech, nad kterými jsem si původně zoufal, tak jako uprostřed července roku 2012:-)
      A propos, chcete recept na v počátku zmíněnou dietu, která nás posouvá úplně jinam? Pište si: žádná mouka (na chleba se stejně těžko vydělává, Zipp by vám mohl vykládat:-), žádné steroidy nadopované kuřecí maso (kór, když je z Polska a od tama nikdo příčetný nečeká nic dobrého), z příloh vylučte brambory, knedlíky a zachovejte maximálně rýži. Ale občas, ať se jí nepřejíte:-) Jakékoli maso a hromady zeleniny jsou povoleny v obvyklém množství. A teď to nejhorší: Pravidelný rytmus stravy. Jediný bod diety, který mi fatálně nevychází, přesto váha váží stále méně a jde parádně dolů! Třeba pomaleji.
      A teď přidám ještě jednu vypozorovanou zajímavost, na kterou jsem přišel v posledním týdnu: Bylo hnusně, navíc jsem měl placený detox a na kolo jsem nešel. Přesto jsem hubnul rychleji! Ano, přehánět dietu se sportem (a špatným svědomím:-) není dobré. Stejně mne z kola nikdo nedostanete:-) Ostatně od cíle své Tour (75kg) nejsem daleko. A pozor, kromě tvrdého lze i alkohol! Takže na pivo s Pivkem můžete klidně zajít:-)

Užijte nových Coloursích Thájmsů, další vyjdou někdy po B´12 Vranově. Budu se těšit stejně jako budu doufat, že se mi konečně podaří dopsat červnovou dovolenou. Fotek a myšlenek mám na skladě spoustu:-)
spokojený medvěd:-)

Co nás čeká?

B´12 VRANOV
v noci ze 4. na 6. srpna, to je jisté!

Pani,
      ked uz to Pisto nacal, tak podme este k B12 (Borovicka a 12-tka pivo). Takze Vranov? Je to sice daleko (hlavne pre Rada :O) ), vodici odtial nemozu odist nadrbani, ale zvysok pani, ..................zvysok su uz len same socialne istoty.

Caute. Milan

---

No mně je to fuk, klidně na Balatoně, ale MISS PLÁŽ je 4.8.2012.
      Ale jestli se ovšem zase polovina posádky, bude vymlouvat, že to má daleko a bude chtít u Kyjova hledat dálnici a přijede v pátek v noci, kdy ostatní jsou stěží schopni pochopit to, co se děle kolem nich, tak to raději přesuňme.

Pišta

---

Panove,
      vzhledem k nedavne debate ( z ktere si z pochopitelnych duvodu nic nepamatuju :) ) ohledne terminu B'12:

termin #1 : 26-29 / 7 - Miss mokre tricko + volejbalovy turnaj

termin #2 : 2-5 / 8 - Miss plaz
Zvazte zda prvni nebo druhy termin s ohledem na :

- Miss mokre tricko je 26/7 tj v den prijezdu ( ucastnici z okoli Ulanbataru s pozdnim prijezdem maji smulu )

- nasledujici dva dny je volejbalovy turnaj ( moc sportu, malo kultury )

- Miss plaz je sice lehce dekadentni akce urovni srovnatelna s Ein Kessel Buntes, ale zas tam bude nas kamarad okurka :D
Cimzto zahajuji debatu o konkretnim terminu.

Lockay

Novinka

Colours of Ostrava

od čtvrtka 11. července do neděle 15. července

Colours - den první - čtvrtek

Už v pozvánce (viz níže) jsem kamarádům sliboval, že Coloursy budou v roce 2012 hustě industriální, což může znamenat exkluzivní zážitek nebo taky mega průser. Bohužel Zlatuše Holušová není zárukou ani jednoho a přirozeně kolísá pěkně ode zdi ke zdi. Jenže já jsem přesto natěšen! Dokonce i socka, která mne přiváží na zastávku Důl Hlubina je poprvé za svou existenci mezinárodní a hlásí "Next stop: Důl Hlubina. Main entrence to Festival Colours of Ostrava." A přesně tam vypadává v předvečer čtvrtku do podchodu téměř celá "kachní" tramvaj. Množství návštěvníků mne už tady překvapuje, přičemž ještě více udiven budu za malou chvíli. A nejen lidmi! Má sanice, jak se ukáže, zůstane propadlá ještě několik následujících hodin. Vítejte v areálu Dolních Vítkovic!

Trocha historie nikoho nezabije...

      A propos, co jsou to ty Dolní Vítkovice? Tak to vím náhodou naprosto přesně! První hutě na výrobu železa na Ostravsku byste museli překvapivě hledat v oblasti Frýdlantu nad Ostravicí a kolem Čeladné. Především v Podolánském údolí. Jsou to náhody, což? Moc pěkně se nám všechno propojuje:-) Jenže výroba železa v Beskydech měla jednu obrovskou nevýhodu - spotřeba dřeva, pomocí kterého se v horách kula ocel, byla enormní. Přišel však objev černého uhlí klimkovickým mlynářem pod Landekem, kde dodnes nad řekou Odrou můžete vidět na povrch vystupující sloje s černým uhlím, a odtud byl už jen kousek k výběru vhodného místa. Tím se ukázal právě prostor dolních Vítkovic, kde Olomoucký arcibiskup založil v roce 1828 Rudolfovu huť. Její název je na počest panovníka:-)
      Jenže církev je smutný feudál, který umí podnikat maximálně tak s odpustkama (i proto jsem proti tzv. "návratu" majetku církvím, ale to tady nepatří...) a už o tři roky později přichází kapitalista Rotschilld a olomouckého arcibiskupa ochotně zbavuje nechtěných majetků:-) A konjunktura začíná! V Evropě se začínají budovat železnice a k tomu je třeba železa až až. Rudolfova Huť byla přitom první v celém Rakousku-Uhersku! Výhodná poloha u vody (řeka Ostravice) i uhlí způsobí, že zemědělská oblast se během pár desetiletí změní k nepoznání. Přesný rok si nepamatuji. Jen tuším, že rok 1996 byl tím zlomovým, kdy vítkovická vysoká pec vyhasla definitivně. Nastalo období nikoho (divoké provatizace) a než někdo stačil zaregistrovat, kolik vytěžitelného železa je v Dolních Vítkovicích, přišel nový majitel Vítkovic pan Světlík (srovnání s Baťou sedí jen částečně, pan Světlík nezačínal na zelené trávě...:-), který se ukazuje jako velmi osvícený majitel a nevídané investice do průmyslového areálu začínají...

Vzhůru dolů mezi trubky!

      Právě pan Světlík Zlatuši areál navrhl. Ona si však při své inteligenci nedokázala v železných rozvalinách festival moc představit, nicméně po devíti měsících vstupuji na místo, které znají naši dědové a tatíci výhradně coby továrnu. My ji budeme časem říkat Vědecké muzeum a snad také Památník industriálu. Už od prvních minut absolutně nechápu, čím mohla vyhrát Plzeň v soutěži Hlavní město Evropské kultury. A nebo v porotě sedí pitomci. Vstupuji do areálu, kde hned na začátku odpočítavají obrovské hodiny čas do startu fesťáku. Mám tedy více než hodinu čas na kochajdu. A vnímat rozhodně je co! Hned na začátku musím zmínit pohodovou ochranku a milé hostesky. Věc v Ostravě doposud nevídaná stejně jako program v ceně. Ještě aby ne, když na místě chce Zlatuše i bez Björk 2100 peněz. Není však problém ušetřit. Lidí s lístkem na prodej je dost a za 1500 jsem uvnitř i já. Vida, dokonce dostávám i plátěný obojek. A pěkný!
      Prostor před hlavní stagí se nedá popsat jinak než MEGA. Mega prostor mi asociuje Strahovský stadion a původní Předhradí se do něj vejde minimálně dvakrát. Možná i třikrát. Velikost samotné hlavní stage mne také ohromuje. A to si myslím, že jsem u nás viděl už leccos. Na obrovském place mne však nemá šanci nic udržet. Jsem mnohem zvědavější, jak říkal Pavel Krejsa, na ty trubky všude kolem a vyrážím do hloubi železobetonu. Spíše železo než betonu.
      Především musí každého ohromit velikost celého areálu. Jsem místní, přesto jsem jeho velikost absolutně podcenil. Čísla jsou marná stejně jako trapné pokusy zachytit areál na fotkách. Nejde to! Tohle, kámo vole, prostě musíš vidět. Mezi trubky a budovy ocelového města valem postupují úspěšné pokusy o renovací areálu, takže mnohde se rzí trubek a stavení skvěle koresponduje nová kostková dlažba. Kam kostky ještě nedorazily, dorazil štěrk, takže bahenní lázně lze snad s jistotou vyloučit. Nezbývá než se kochat všudepřítomným industriálem. Nejsem zdaleka sám, kdo neustále čučí do nebe a je nastalým pohledem fascinován. S přicházejícím podvečerem navíc začíná celý areál různobarevně svítit. I duha po dešti se přidá! Že by zvláštní objednávka? Jsem unešen ještě víc.
      Procházím dlouze a jednu z širokých "ulic" ihned nazývám First Avenue. Netypickou, velkou, dlouhou a naší ostravskou. V podstatě ale srovnání s New Yorkem docela sedí. Další scény "objevuji" až na druhém konci areálu. Vedle plynojemu a uprostřed obrovských trubek umístěnou Ostravar Czech Stage a kousek blíže k zastávce tramvaje pak OKD Fresh Stage. Ta je přímo v areálu prohlídkového okruhu vysokých pecí a je zastřešena plátěným přístřeškem i pro diváky s industriálními tribunami všude dokola. Znovu povadla má sanice a tady už musím telefonovat, poáč množství nečekaných zážitků je extrémní. Sakra, copak tohle skutečně nechce vidět nikdo z mých kamarádů??? Užívám prvního koncertu Pub Animals, kterým věřím, že umí dobře chlastat i hrát:-) "Vyrábí" typickou popinu, která nenadchne ani neurazí, ale díky jejich nasazení a mému natěšení na mjůzik se i já pohybuji v rytmu raegee...:-)
      Další "vynález" přichází vzápětí. Po první dávce hudby jsem jakš takš srovnal sanici a jako správný zvědavec mířím k bývalému plynojemu. Babalet dávám jen zkusmo a v podstatě už asi na celý set nemám. Nevadí, zážitky mne čekají i dále. Už podejít samotné vysoké pece je pro mne okamžik k sesazení sanice směrem dolů. Hned vedle však vidím plynojem (dneska již GONG) a vstupuji. Vstupuji a už od prvních okamžiků cítím, že jsou místa, kde jsem ochoten se hlásit ke svému městu. Architektu Kotasovi se neuvěřitelným způsobem podařilo napasovat kulturní stánek dovnitř kulovitého prostoru. Fantasticky zvolené materiály (sklo, beton a ocel, jak jinak) dávají vyniknout nejen budově samotné, ale i jejímu okolí. Zvenku i zevnitř. Plynojem zastavěl, ale taky odlehčil. Možná zrovna jednou tato stavba bude vyhodnocena jako jeho nejvýznamnější. A já znovu děkuji panu Světlíkovi za jeho velkorysost. Tohle je BOMBA!
      Kochám se a dávám pivko. Zároveň nacházím místo, kam se bude dát i v dalších dnech sednout a vypsat se ze zážitků. Dneska však není přístroj a navíc se chystají další kulturní zážitky. Hned tím dalším měl být Rufus Wainwright and his Band, který mne však jen přesvědčuje, že stejně jako neumí Zlatuše webové stránky, neumí ani vybírat své hosty. Možná se tenhle namyšlenec někomu zamlouval, ale já jsem asi už moc zmlsaný. Tohle vážně nebrat! Raději pro sebe "vynalézám" další (druhou největší) stage hned vedle a absolutně nechápu, kam ještě může celý areál dosahovat! Zkouším Kronos Quartet, ale ten vážně není mým šálkem kávy. Stmívá se a mne začíná bavit spousta nových barev industriálu, absurdnost Camel pláže a přilehlého bazénku pod dalším železobetonovým blokem a jdu se raději připravit na další hudební zážitek.
      Jsem zpátky na Ostravar Czech Stagi. Chystá se Vlasta Redl. Jaký bude, říkám si. A sakra, te byl! Hraní jej stále baví a aranžmá skladeb, které dal, se mi moc moc líbily. Ani tak lidový, jako výrazně rockový. Měl být sladkou tečkou dnešního dne. Vždyť zítra je třeba jít do továrny. Ale hned vedle začínají preludovat islandští Hjaltalín. Intro koncertu je nadmíru zajímavé. Hlas plnější než Bártův! Leč třetí skladba je stejná jako první a já začínám zívat. Kdepak, tihle trollové mne pozitivně neinfikovaly, jen způsobily odjetí tramvaje. Pěšky nakonec dojdu až k ČEZ aréně, kde se nechávám dobrovolně pohltit přeplněnou kachnou a dojíždím ve dvě ráno domů...

Musím konstatovat, že první den Colours byl pro mne nadmíru pozitivní! Nový areál (za který však Zlatuše nenese zodpovědnost) byl výzvou a jak se ukázalo, nebyl jsem zdaleka sám, kdo byl zvědavý jako opoce. Množství lidí, kteří se tady ve čtvrtek vyskytli, byl naprosto nevídaný. Oproti Zlatuši si však nemyslím, že se tady vejde padesát tisíc lidí. Navíc se tady nacházejí tři naprosto zbytečná úzká hrdla, která mohou přinášet krizové stavy stejně jako lávky přes řeku Ostravici. Vnímavý divák totiž rychle zjistí, že zátarasy mohly být mnohde podstatně velkorysejší. Jenže to by pak musela i ochranka více fungovat. Přesto všechno si po prvním dni myslím, že kdo zažije letos ještě nepředělaný areál Dolních Vítkovic, zažije něco, co už v Ostravě není dlouho k mání - původního ducha Stodolní ulice...

Colours - den druhý - pátek třináctého

Když jsem stál u vrcholícího koncertu Michala Pavlíčka Trio před Ostravar Czech Stagí a koukal při písní "Ó hory, ó hory..." na všechny ty nyní prázdné trubky, říkal jsem si, co si asi myslí? Já vím, je to jen pořádný kus studeného železa, který byl zvyklý po dlouhá desetiletí na rachot. Jenže rachot obvykle aktivně přenášel, kdežto dneska je jen němým svědkem poměrně nedávno zašlé slávy vysokých pecí. Jak asi Vilda Čok rezonuje uvnitř té (snad) dvoumetrové trubky? Ďábelsky uvažuji nad tím, zda se časem i uvnitř nich nebude dát prolézat ostravský památník hutního industriálu. Ne, uvažuju si, poáč mne to baví. Stejně jako všechny dnešní koncerty! Kadence, která rezonuje obrovskými trubkami všude kolem není rozhodně tak monotónní jako kdysi. Ale musí pořádně dunět stejně jako v mých uších.

      Do víru festivalového dění jsem vtrhnul podstatně dříve než ve čtvrtek. Už chvíli po druhé odpolední jsem opustil brány své tolik neidustriální továrny a přes enormní množství výkopů jsem vyrazil na Sviňákovské mosty, odkud mne socka odvezla na Náměstí Republiky. Záměrně jej zmiňuji, protože jeho podoba se za posledních několik málo let radikálně změnila. Ať už jde o jeho východní cíp s nevkusnou kostkoidní Novou Fukušimou či jen o něco málo lépe vydařenou administrativní budovu na druhé - západní - straně. Dle tohoto místa snad žádná krize neproběhla a my všichni z celé republiky moc dobře víme, proč jistý Multi Development ustál co, co nikdy ustát neměl...
      Vyrážím tedy s mnoha dalšími návštěvníky kolem nádraží Ostrava střed směrem na jih, odkud se line známé duc-duc (dneska mu však statečně sekunduje pro mne nezajímavá Nová Fukušima...), které jasně každému naznačí, který je ten správný směr. I vyfasovaná Cola ZERO se vlastně na dlouhou cestu hodila. Mno, ona ta cesta zase až tak dlouhá nebyla, ale je fakt, že tady se nějaká rekonstrukce bude teprve chystat. Koleje vlečky jsou (pro mne překvapivě) už dávno vytrhány a absence jakéhokoli osvětlení by do zdejšího kouta mimo festival jen těžko někdo někoho vyhnal. Přesně tady v buši, na konci světa, uprostřed Ostravy (jak sympatické), mezi náletovým šáším stojí festivalové stanové městečko. Obehnáno plotem a tudíž i bezpečné. Vlastně tady chápu i těch 160Kč za ubytování, poáč by všichni přítomní spící měli mít pocit bezpečí.
      Stejně jako včera jsem mile překvapen "friendly" ochrankou a vstupuji vchodem přímo k hlavní ČS Stagi. Oproti včerejšku je zde festaivalových hostů evidentně jenom hrstka. Obrovský plac tak působí ještě větším dojmem. Tohle je vážně strahovský stadion! Nezdržuji se však více než na raketě a u vzácně bezfrontovního prvního pivka a mířím k druhé stagi, kde už začíná první (pro mne, pochopitelně...:-)) produkce.
      Please The Trees jsou povedená česká kytarová kapela. Už jsem s nimi jednou na Barvičkách měl tu čest a věděl jsem, že ani dneska si jejich set nechci nechat ujít. Tuto kytarovku medvědi mohou a tihle pánové ji zvládají bravurně. Neurazí, naopak nechá posluchače parádně v tónech vykoupat. Navíc letos přidali divoženky se sboru Elpida, což jsou dámy ve věku s nadmíru sympatickou (totiž podstatně mladší...:-) dirigentkou. Spojení těchto dvou seskupení proběhlo obvykle jen při pomalejších skladbách, ale o to více vyznělo sympaticky. Lepší start do festivalového dění jsem si nemohl přát!
      Pátek třináctého neměl být rozhodně smolným dnem. Ba naopak jsem musel řešit občasná dilemata, komu dát přednost. Druhých norských divoženek se dilema však rozhodně netýká. Kvartet Katzenjammer totiž začínal sice ihned po "Stromech," ale naštěstí hned vedle na hlavní stagi. Tedy žádná náročné přebíhání a kontrola hodinek. Jak tahle děvčata popsat? Úleťačky rozhodně, ale se schopností hrát na všechny nástroje, jako všechny tři ostatní kolegyně (včetně zpěvu), takže se postupně každá ve svém "sólu" představila a protože i diváctvo bylo nastaveno nadmíru komunikativně, došlo na vzájemnou spolupráci a obě strany koncert náramně bavil. Sebe nevyjímám a zapisuji do paměti, poáč "tohle" si dám kdykoli znovu!
      A opět "běžím" jen hned vedle. Bratři Ebenové s Pavlem Skálou a Zelím jsou tutovka. Jen Marek tentokrát asi moc propařil celé Vary Vary Vary, takže celý koncert spíš odrecitoval než odzpíval. Duchem je však stále bohatý, takže průpovídky mezi jednotlivými skladbami byly jako vždy na vynikající úrovni. "Já na tom dělám" jsem pak navíc musel poslat Skoumalovi, když tak poctivě maká na přestavbě svého současného pražského sídla. Což vzápětí ocenil a zároveň mi pomohl rozseknout mé dilema, koho si pustit dále do uší.
      Dan Bárta s Ilustratospherou nebo Michal Pavlíček Trio? Výsledek znáte od začátku, takže jsem nedoposlouchal Ebeny a vyrazil celým industriálním areálem na druhý konec na Ostravar Czech Stage. Chytil jsem hned první kytarovku a ihned jsem ocenil, že zvukař se s nastavením hlasitosti nemazlil. Řekl bych, že i nedělní Boron na Trutnově se může jít schovat! Poctivě více než hodinový set odehrála kapela převážně instrumentálně, ale Michal Pavlíček vzpomněl Laurou Stromboli a s Vildou Čokem, jehož forma mne naprosto (v dobrém slova smyslu!!!) šokovala, pak "dali" Na Václavským Václaváku a už zmíněné Ó hory, ó hory. Trubky kolem musely vážně fantasticky rezonovat stejně jako Vildovy hlasivky. Kua, je tohle vůbec možné!? Jen těžko budu srovnávat dnešní koncertíky...
      I když jeden "povedený" se naštěstí taky našel. Hned vedle na OKD Stagi totiž po Triu začali předvádět svůj výtok francouzští GaBlé. Amatéři, kteří by svým stylem pochodili možná někde mezi nácky mne stále přesvědčují, že na hudební balast má Zlatuše Holušová stejný talent jako na cokoli jiného. Tohle GaBlé jsem vlastně ani nechtěl. Jenže po Triu jsem se šel protáhnout do Gongu s tím, že tam sednu ke stolíku a celý ten hudební přetlak parádně namačkám do klávesnice notebooku. Leč bar, který jsem včera objevil, byl dneska určen pro VIP, takže jsem ihned sebral a GONG opustil. Škoda...

Jenže co teď? Sakra, kruté dilema! Nikde nikdo známý, s kým se podělit o zážitky a čtyři hodiny kvalitního hudebního zážitku mi jednoduše zabránily k další "konzumaci" not. Už to nejde! Chvíli jsem ještě laboroval s myšlenkou, že počkám půl hodiny na Lauru a její Tygry, jenže mi v tom zabránili ti přitroublí francouzi a pak chuť na pivo. A to tady v tom množství návštěvníků prostě nefunguje. Takže dávám vale Lauře, jejím tygrům a opouštím areál. Mířím do zábřežského zámku, kde vznikl tenhle text. A už taky vím, že další koncerty už jednoduše nebudou, poáč buffer je přeplněn. Takže přijdu o Bobbyho McFerrina (až tak nevadí, poáč byl v rozporu právě s Laurou) a především o Lenku Dusilovou a Baromantiku. Jenže ta má být v GONGu a tam se vážně obávám, že bude problém se do sálu dostat...

13.7.2012
medvěd:-)

Colours - den třetí - sobota, Alanis, Delegace I. a Charlie (i Straight:-)

Kua, snad dnešek nepřepálím stejně jako pátek! Neustálý více než čtyřhodinový poslech hudby mi včera zničil potřebu jakéhokoli dalšího přídělu (byť jinak skvělých!) not. Sebral jsem a kolem sedmé večerní jsa přeplněn zmizel. Snad i díky tomu jsem dneska (v sobotu) svěží a čilý a kromě vynikajícího obědu na zábřežském zámku už hodinu řeším, jak si počít s načatým večerem. Předpokládám, že Charlie s Královnou Delegací I. nyní už ukrajují první kilometry své cesty na Dálný východ. Přislíbili, že případný syndrom hudebního vyhoření u mne dneska vychytají. Kdyby nepřijeli, byl jsem celkem jasně rozhodnut, že sobota by byla mým posledním festivalovým dnem. Takhle ještě před vstupem musím ošéfovat pro dva milé návštěvníky lístky za kulantní cenu. Uvidíme. A později hlavně uslyšíme, poáč program je i dnes znovu nabitý...

      ... a málem jsem ani nevyrazil! Na Zámku se mi sedělo tak báječně, že jsem zapinkal sám sobě předem určenou tramvaj. Musel jsem přece dojet k areálu relativně včas, protože návštěva chtěla zajistit lístky a já jsem přislíbil, že situaci okouknu. Vystupuji znovu na hlavní Coloursí zastávce u Dolu Hlubina a až ke vchodu marně hledám jakoukoli šanci koupit lístek. Zlatuše chce stále plnou cenu, což mi přijde na sobotní odpoledne jako velmi solidní úlet. Tolik standardní. Dluhy jsou dluhy... Je tedy chvilku po patnácté hodině, kdy vstupuji do poloprázdného areálu. Hlavní stage je stále ještě pustá, vypnutá a její hlediště zatím obehnané zátarasy. Že by nový nápad??? S prvním červeným O(s)travarem vstupuji k druhé scéně, kde hrají sympatičtí Sauti Sol. Včera pánové museli slušně zapařit na Stodolní ulici. Byli zřejmě zvídaví, chtěli se u nás přiučit nějakou českou frázi (a měli jich v zásobě slušný počet!) a také nějaký ten klasický český válečný pokřik. Samozřejmě jim nějaký dobrák poradil a typický český válečný pokřik se jim moc moc zalíbil. Dali jej hned několikrát: "Baníííík pičóóó!!!" :-)
      Rozhoupán příjemným rytmem jsem vyrazil dále do hloubi trubek a vysokých věží. S hrůzou jsem totiž zjistil, že mi absolutně utekla jedna dokonale zašitá část festivalu. Totiž areál Dolu Hlubina. Není divu, protože zůžený vstup mezi těžní věž a trubky byl hodně blbě značen a ke vstupu dále nijak nevyzýval. Našel jsem jej a s oddechem také další raketové Toi-Toiky. Jupíí! Průchod do dolu se stále zužoval, projít se muselo kolem sympatických workshopů a stanků (třeba Uax) a teprve až nad nimi jsem objevil Active stage, kde zrovna běžel nějaký hudební workshop. Já však šel ještě dále do hloubi Hlubiny. A našel jsem bomba O(s)travarPUB a hned vedle Hlubina Stage v bývalých hornických sprchách, kde zrovna hrálo Sto Múch. Fantastická kapelka ze Slovenska plná mladých lidí prošla snad všechny možné styly od retra po hip-hop, že jsem rozhodně nelitoval návštěvy. Tady do Hlubiny musím vytáhnout ještě i ostatní! Však už se také hlásí, že jsou v tramvaji číslo dvě a míří se obarvit.
      Mám tedy ještě chvilku času a mířím zpátky k hlavnímu vchodu a ještě dále znovu k Arcellor Mittal stage, kde začínají hrát Framus Five s principálem Michal Prokopem. Jak se později ukazuje, mám čas na celý koncert, poáč Charlie a Delegace vystoupili společně s davem, což byla zásadní chyba, poáč vstup do areálu kolem OKD Fresh stage bez náramku použít ke vniknutí nelze. Tudíž je ženu zpět na socku popojet o zastávku dále. Hlubina je Hlubina. A to už hrají Framus Five novou píseň Stodolní, čímž mne maximálně baví. Ještě chvilku pak trvá než seženou oba chlumečtí delegáti levnější lístek a už se scházíme u velké stage, kterou, jak jsem si nemyslel, ani oni ještě neviděli. Jupí, začíná mi úplně jiná část festivalu!
      Přicházejí akorát na Mňágu se Žďorpem, která se překvapivě vyskytuje na hlavní stagi. Jenže jejich začátek "hraní zvuků" je natolik zoufalý, že se nám nechce kazit dojem jinak z dobrého ozvučení placu před hlavní stagí a jdeme raději do hlubin trubek. Kdybychom tušili, že Fiala pozval přátele a viděli bychom tím pádem nejen Petra Vášu, ale i Skyliny, možná bychom vydrželi. Jenže nás čeká Charlie Straight, na které jsme všichni tři zvědavi. Hrají na druhém konci, takže nás čeká průchod 1st FE Avenue a mne těší, že stejně jako jsem tady valil bulvy ve čtvrtek já, oba delegáti nejsou s valením nijak jiní:-)
      Charlie Straight už to před naším příchodem rozbalili a protože osobně považuji OKD Fresh stage za jednoznačně nejvychytanější (také je z ní na stránkách bezkonkurenčně nejvíce fotek) ze všech, je jasné, že musí koukat a poslouchat i oba dva noví delegáti. Navíc je přes mladost (nebo proto?) kapely zábava parádní, zvuk vynikající a dobrovolně se během vlníme všichni tři:-) Nečekaně se navíc ukázalo, že pánové z Charlie Straight umí vyrábět správnou show, což Bertík potvrdil i na konci, když se odvážil nechat zavřít do Zorbing koule a vyrazit mezi nás. Domluvili jsme se, že jestliže se přikutálí až k nám dozadu, rozestoupíme se:-)
      Parádní koncertík. Vedle začíná hrát Nebe a my zároveň myslíme na ZAZ, která započne za chvilku na hlavní stagi. Bude? Kua, byli jsme se na ni aspoň na chvilku podívat? Ale jasan, že jo! Ale než jsem delegaci ukázal Gong, elektrocentrálu U6 a jejich okolí, sám jsem se musel prostřílet duhou a industriálem. Úplně k ZAZ jsme nakonec nešli. Ponechali jsme si uctivý odstup (zvuk byli tak slušný - poprvé jsme zaslechli i druhou řadu repráků), houpali se v tempu a uvažovali, co dále? Mezitím pochopitelně Somálsko:-) Na druhé stagi začíná hrát Hugh Masekela, který nás však láká přece jen troštičku méně než Petr Váša bez Syčáků v hlubinách Hlubiny. Tam jsme ještě nebyli! Takže vzhůru do festivalového zapadákova!
      Jenže cesta do hlubin je vážně náročná. Věže, trubky a industriál všude kolem začíná neskutečně barevně svítit do tmy, takže než se dokoukáme a dokocháme, Váša skončil. Na jeho místě už po našem opožděném příchod ladí Václav Kořínek svou Ethno Industrial Show, takže my chvilku posloucháme a potkáváme pohodovou dvojičku z NjůBí. Načež zapadáme do vedlejšího O(s)travarského PUBu na pivko. Sakra, kde máme Pivka? Asi může jen litovat, že nepřijel! A Charlie s Delegací měli naprostou pravdu, když mi říkali, že se dneska dokonale vpijeme do festivalové nálady...:-)
      Co dále? Máme toho tolik co vykládat (dyť jsme se neviděli skoro celý měsíc!), takže se otřeme ppoommaalluu areálem k hlavní stagi, kde už chvilku hraje Alanis Morissette. Dívčina to rozbalila celkem slušně, ale zvuk je naprosto příšerný. Zlatuše se později vymluvila na jejího vlastního zvukaře a my ji to třeba můžeme (ale taky nemusíme) věřit. Odbékali jsme si hity znovu v povzdálí a bylo nám fajn. Výhodou byla dostupnost nedalekých stanků...

... a tady někde došlo k mému jinak netradičnímu "blik." Tudíž jsem se přestal orientovat v prostoru, natož v čase. Tím pádem netuším, zda jsme mrkli na Ewerta a jeho dva dragouny a po nich na Animal Collective, či jsme byli na druhé straně areálu na Acollective či Midi Lidech... Chcete mně?:-)

      A přece jsem se dneska ještě jednou zachránil! Den B přišel přesně akorát! Ve dvě ráno totiž začal závěrečný koncert večera. Na druhé stagi se naplno rozjeli Skylini. A rozjeli se více než báječně! Lidí bylo překvapivě větší než malé množství, neskutečná show a tanec všude kolem, kterému jsme propadli všichni tři a můj návrat k sobě. Takhle zapařit na konec dne? Prý je to dramaturgický tah Colours každoročně. Na nás samozřejmě zafungoval dokonale, takže domů jsme nakonec vyrazili až ve čtyři ráno. Samozřejmě jsme opět hlídali, aby nám Charlie někam nezdrhnul (první zdrhací pokusy proběhly už v areálu...), takže svítáni noci a švitoření ptáků před barákem dali najevo, že jsme se skutečně propili k dobrému ránu...:-)
      Sousedé museli mít nad ránem z naší přítomnosti obrovskou radost. Především z našeho (mého) rozestýlání. Nejdříve posuny nábytku, pak naše logické chechtání a nakonec ještě "rozumy." Ano, Lenča zalehla ke spokojenému spánku v podstatě okamžitě, zatímco my s Charliem zasedli tradičně do kuchyně a začali řešit naše tolik oblíbené světové problémy. Mno a protože jsme k tomu vytáhli basičku, ve které byla luxusní meruňka z roku 2005. Vlastně ani nevím, zda se nám do sedmé hodiny ranní,kdy jsme už zalehli i my dva, podařilo nakonec rozseknout nešťastný a letitý problém se Somálskem...:-)

22.7.2012
medvěd:-)

Deset otázek pro Královnu Delegaci I.

Deset Otázek jsme tady dlouho neměli. Pravda, v dubnu na ně po dlouhé době odpověděl Skoumal v rámci svých Thájmsů a oslavy přirozenin, ale předtím Otázky zvědavého hlodavce nebyly v Thájmsech k vidění několik let. A těchto jedenáct odpovědí vznikalo slušně dlouhou dobu. Vše začalo po Pecce. Spokojeností zařící Delegaci jsem musel jednoduše zneužít. Jenže po Pecce se válela na Zlatých Píscích černomořského pobřeží zahalena jen odkládanou četbou. Pak ji stávkovala technika, takže otázky jsem posílal hned několikrát a různými kanály. Až po čtvrté jsem byl úspěšný (pro jistotu jsem Lenku obeslal na všechny její emailové schránky...:-) a během jednoho večera (tuším, že se skleničkou dobrého vína...:-) bylo vymalováno. Akorát do nových Thájmsů. Byla ovlivněna Coloursy a tím pádem otázky do monotematického vydání parádně zapadají...

      Nevím zda budeš spokojen, ale vyplnila jsem ti otázky dle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Měj se moc fajn a někdy páááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá. Lenka

1. Z čeho máš teď největší radost?
      Z toho že, příletem německých turistů ala Růžičková, kteří měli spíše skončit v Lipové, se i já u hotelového bazénu cítím jako křehká drobná dívenka.

2. Naopak, co Tě teď prudí?
      ČAS..... chtěla bych toho strašně moc stihnout, ale nějak chybí ten ČAS!! Když se však nad tím zamyslím, "prudí mě to vlastně" ?? A jako správný optimista = jsem spokojená, že mám stále co dělat....
Honzo, je to vůbec odpověď na tvoji otázku? :-))

5. Práce? Baví? Nebaví? Proč?
      JAK KDY........ Nemám ráda zahradničení, kdyby se mi líbily, tak mám doma kytky jen umělé. To přesazování a hnojení a myslet na zalévání, uf. To je největší dřina. Jediné co mě z toho těší jsou orchideje. Mám doma už dvě (Kelišky mě zásobují), o ty se nemusím moc starat a krásně a dlouho kvetou. Pak taky ráda žehlím, pustím si hudbu do uší, popadnu žehličku a jedu:-) navíc tomu moc nedám, protože jako správná moderní žena mám sušičku a ta udělá dost práce za mne. Docela i ráda vařím. Fakt mě nebaví uklízet sezonní věci a převlíkat postele, fuj. Ve finále když si otevřu lahev vínka, tak mě baví fšechno :D

7. Jaká hudba a film Ti zrovna frčí hlavou?
      TĚŽKÁ OTÁZKA. Hudba : momentálně při psaní poslouchám Massive Attack. Poslední koncert - J.A.R. a jako předkapela Monkey Business. Fesťák v !!! - pro mne zajímavá hradecká skupina DVA. Film : s chutí jsem si pustila Akumulátora a moje slabost je kdykoliv PAT a MAT.

9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
      ANO - maso, maso, a zase maso :D, pivečko, vínečko a rajec mateřídoušková. NE - zelené fazole, křenová omáčka, plněné papriky, fernet.

10. Co zrovna čteš?
      Na dovolené jsem se válela hlavně v knihách a množstvím přečtených knih se mi podařilo ukojit absťák, protože viz odpověď na otázku číslo 2. Moc mě nadchla a musím doporučit knížku od Waltra Tevise Zpěv drozda, r.1980. Žánrem je to science fiction, i když mě to spíše připadá jako psychologický román, protože se kniha přeci jen nehemží mimozemšťany, vetřelci ani nepochopitelnou technikou. Na zemi v 25. století vládnou lidstvu roboti. Ale nedošlo k tomu válkou mezi lidstvem a stroji, ale jako přirozený proces moderního světa. Lidé veškeré své činnosti a to především myšlení svěří strojům. Lidé jsou pohodlní, apatičtí, nečtou, nemyslí. Ve stylu "Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy!". Jsou vedeni k naprostému osobnímu soukromí, bez přátel, rodin. Člověk ztratil zvídavost, schopnost dosáhnout vůbec nějakých svých cílů, posunout se v životě dál. O to je to strašidelnější, že naše společnost se už tak chová - rodina už není v módě, sex se provozuje bez zábran, masáž médií úžasnými a těmi správnými informacemi je silná, a lidé tráví více času u internetu nebo facebooku než nad knihou. Právě na znalosti čtení a psaní je založen příběh. Přečtěte si ji.

11. otázka, je otázka, která nikdy otázkou nebyla, a každý si tady mohl říct bez cenzury co chtěl! Tak se do toho s vervou pusť:
      No asi sis všiml, že mě kniha opravdu nadzvedla, takže na poslední otázku odpovídám: "Lidičky čtětě, myslete, plánujte, mějte se rádi, radujte se, mějte přátele a hlavně užívejte života..."

S velkou radostí jsem použil fotky z Coloursů. Nevěřili byste, co tihle dva lidičkové prokecali ve vzájemné konverzaci hodin! Několikrát jsem si říkal, že se snad neviděli několik měsíců:-)

Colours - večer poslední, neděle - ... a my tři snad pořád jenom fresh. V OKD stage...:-)

V neděli vstal první překvapivě Charlie. Chtělo se mu zřejmě ukrutně na záchod. Zcela neprozřetelně se však po splněné potřebě nevydal zpátky k pelechu, ale zvědavě nakoukl do kuchyně na ze včerejška naštěstí nedopitou basu tvrdého. A především na hodiny. Na těch se nezadržitelně blížila čtvrtá hodina. Čtvrtá odpolední! Nějak už se mu najednou nechtělo spát. Šel se na nás podívat, aby se záhy zpátky odšoupal do kuchyně, kde začal páchat randál spojený s přípravou brzké ranní kávičky. Když ještě v polovědomí Lenka Delegace I. zjistila, že si Charlie začal připravovat kafé, přišla ji do hlavy myšlenka, že přece není možné, aby by si dal Charlie kafe bez její maličkosti! Takže jsem se v zápětí z polospánku vzbudil i já a po chvilce taky sám nevěřil vlastním očím. Takhle barevně (totiž do růžova) jsme v Ostravě ještě nikdy nezachrápali. Jindy by nás už dávno vzbudil Vendelín nebo Pivko. Dva známí nespáči:-)

      Šestnáctá hodina rozhodla, že šly definitivně vniveč mé najivní plány, abychom například sfarali pod Landek či mrkli na Ostravu jako takovou. Na opičky už dneska vážně není čas! Ostatně než jsme stačili vůbec posnídat, sprchnout se, namalovat se, zasypat se atd..., bylo pět hodin podoledních. A než jsme se vůbec vybatolili z medvědova doupěte, propadla i včera s jistotou spočítaná koupená 24 hodinová jízdenka. Takže já jsem si musel dát během rozcvičku přes křižovatku k automatu na jízdenky, abychom společně už bez dalšího zpoždění vyrazili do areálu Dolních Vítkovic. Dneska navíc poprvé můžeme využít zastávku Vítkovice Vysoké Pece:-)
      Velmi zvláštní pocit. Do areálu vstupujeme až po šesté večerní. Nějak podvědomě vnímám méně lidí a podivný klid. Je snad brzké ráno? Celovíkendový nečas rozlišuje den na noc a den. Nic více. Takže nám kromě nápadného vylidnění nepřijde zvláštního už absolutně nic. Copak asi provedeme s načatým večerem? Nebo snad ránem? Uvidíme! Zatím s nelibostí zjišťujeme, že Pito pro Delegaci už skoro nikde není a červený O(s)travar taky ne. Kua, toto! Co budou panáčci pít!? Snažíme se chvilku pohybovat areálem, aby nám snad zcela logicky došlo, že areál OKD Fresh Stage by se nám mohla stát zázemím na celý večer. Její konstrukce je vychytaná a udělaná tak, že lze přečkat bez úhony i přeháňky. Na Toi-Toi kousek a jak se ukázalo, v Harendě mají i červený O(s)travar! Jen, prosím, nevykládejte Delegaci, jak jsa zahleděn do krás 90-60-90 všude kolem (ptakopysk jeden!), zapomněl optat se na Pito právě pro ní. Jsem majinko rozstřelen:-)
      Pohled do nedělního line-upu nás nijak nenadchl. Známe snad jen Buty a zbytek kapel a účinkujících klidně necháme naprosté náhodě. I dneska znovu potkáváme spokojené a vysmáté Bydžováky. A pak už posloucháme na OKD Fresh stagi Ladě. Začíná pršet a my si užíváme nejen dneska fialové Pleskotovy střechy, ale také slušné hudby, kterou produkují zmíněné Ladě. Cože to je? Originální kapela hrající melodický rok odkudsi tady od nás z moravskoslezska. Zvuk je tady dneska opět dokonalý a my nemáme důvod Ladě se nepohupovat v rytmu. Ovšem s výjimkou mé maličkosti. Zvědavost zvítězila a konečně mne napadlo "ochutnat" žlutých patrových ochozů na třech stranách arény. A dobře jsem udělal! Vystoupal jsem po továrních schodech a v prvním patře najdete onen místními tolik hýčkaný poklad! Vysokou pec číslo 1 i s její otevřenou tlamou. Struska jakoby odtekla naposledy před týdnem a každý, kdo tady byl, zcela pochopitelně jen nevěřícně koukal ze své do její pootevřené tlamy. K tomu přesně ladí Ladě! Sotva si Charlie obstaral vopcháčik a vrátil se do arény, jasně jsem oběma naznačil, že tohle musí vidět!
      Unaveni celovíkendovým provozem jsme dneska vzali zavděk i schodišťovými tribunami. Tahle "naše" stojí přesně naproti OKD stagi a není problém najít místo, ze kterého se vlastně nehneme až téměř do závěru festivalového dění. Jen catering nás občas vyhnal. Naopak nám nevadilo, že Billy Barmann hrají "až" na vedlejší stagi. Spíš se pokoušíme uhádnout při hudebním ladění, co nás čeká na závěr...
      DVA. A skutečně byli dva! Těžko popsatelný styl tady chytil kdekoho a přitom třeba stačilo, aby jen procházel k potřebě na raketách. V nádheře všech těch světel jsem si hned vzpomněl na Jasného film Až přijde kocour. Na scénu, kde kocourovi sundá mladičká Emília Vašáryová brejličky a lidé se začnou zbarvovat podle svých povah a vlastností. Fantazie a nejen příjemné vlnění našich těl, ale i pohled na frkot všude kolem. Tohle je vážně parádní závěr!

Sedím na děhylovské Loděnici. I tady býval svého času festival Za Vodou. Ten už však dávno odnesla ve svých vlnách řeka Opava. Ale stále se tady pořád dobře sedí. Kór se sPlzničkou. Vodáci tady zastavují či brousí své podvodní umění. A když zrovna z kouzelné skříňky zahraje Alanis Morissette, mám dokonalé dejá-vu. Vždyť je to už deset dní, co jsme ji slyšeli v Ostravě LIVE!

      DVA byl skutečným závěrem. Na Janelle Monae jsme se zašli kouknout jen na chvíli. Hlavně vlastně jen proto, abychom ještě naposledy vychutnali nasvětlený trubkový industriál všude kolem. Ano, byla to parádní jízda! Celé čtyři dny mne bavily, byť připouštím, že sám bych celý fesťák zřejmě nedal. Laštovky přilítly akorát včas. Za "odměnu" si odvezli mou starou televizi, jejíž stěhování nám dalo v jednu nad ránem pořádně zabrat:-) Druhý den jsem pak jenom obdivoval Delegaci, jak ji stačila hodina a půl na vyspání a pak šupinky šupinky do továrny. Ne takové, ve které byla po oba víkendové dny. Jiné, byť trubek si tam užívá také. Ale to už by byla slova o hovně. Takhle obdivuji, jak dokáže svým přístupem k životu nakazit své okolí. A to jsou teprve barvy!

22. a 25.7.2012
Děkuji oběma za účast a doufám, že i příště přijedou. Jak asi bude vypadat areál Dolních Vítkovic příště???
medvěd:-)

---

ex-post (Kua, a hned dvakrát?)

Jak to bylo letos s kamarády a s pozvánkami?

Úplně jinak než kdykoli předtím! Přecházím na úplně jiný - léty dobře prověřený Charlieho systém. Takže nikoho nezvu a jen prohlásím, že tehdy a tehdy budu tam a tam. Žádná lámání prstů protestujícím pozvaným, žádné žadonění, prosby a výhrůžky:-) Mnohem výhodněji pro mne osobně vychází, když někdo nepřijede, poáč jej prý nikdo nepozval, jak říká. Automaticky se tím blbost přesouvá někam jinam a já jsem v pohodě:-)

      Prosím? Co říkáte? Že si koleduji o situaci, kdy nikdo nepřijede? Ale ano, i to se může stát. Jenže už samotný stav "nezvaní" parádně osvobozuje. Neřeším otázky, co připravit, kolik toho nakoupit a jak vše naplánovat a zařídit. Jasně, že se může stát, že víkend probudu na Barvičkách sám. No a? Napřesrok se může stejně stát, že žádné Barvičky nebudou a litovat bude zase někdo jiný.
      Kdepak, přátelé, letos vypověděl své služby i Jirka Pivko. Vedly jej k tomu rodinné důvody a z jistých jasně daných specifických důvodů jsme si vše řádně vyříkali ještě před samotným festivalem. Takže nebude ani kdysi proslulý rybíz ke kávě:-) Přátelé, když prostě někdo někam chcete jet, tak si akci buďto sami zorganizujte a nebo se laskavě podbízejte případnému organizátorovi. A je mi předem zcela jasné, že podbízet se budou především ti, co ještě nikdy nic nezorganizovali...:-)

13.7.2012
medvěd:-)

---

Proč by měl dělat festival Colours of Ostrava někdo jiný?

Počtení o ostravském festivalu na freedlandských stránkách bývává obvykle neveselé. Nikoli z důvodu "nepovedených" kamarádů, ale z důvodu organizace festivalu samotného. Každým rokem jsem se snažil Zlatuši Holušové napsat a s výjimkou zveřejněné jedné pozitivní reakce na stránkách Coloursů jsem se odpovědi nedočkal.

      Ne, že bych na její odpovědi kdovíjak lpěl. Ale osvícený vůdce by měl být za každou kritiku rád, popasovat se s ní a odvodit pro sebe z ní důsledky. Chytrý vůdce pak má šanci zpyšnět pouze v okamžiku, kdy žádné negativní reakce skutečně nejsou. Ovšem to není v žádném případě případ naší Zlatuše. Neříkám, že nemá své zásluhy. Ty ji rozhodně nepopírám. Ovšem ne-reakcí a neodpovídáním na nepříjemné argumenty je její vizitka. Navíc si myslím, že jakákoli akce nemůže být jednoduše lepší než její centrální mozek. Dále jednoduše nedovidí.
      Snad každý rok srovnávám nesrovnatelné. Trutnov a Colours. Já vím, že srovnávám dvě zcela rozdílné planety. Martin Věchet si komerci do rajonu nikdy nepustil a festival pravidelně obohacuje spikleneckou náladou, ovšem recept na spiklenectví zřejmě asi ani on sám nezná:-) Zlatuše naopak na komerci postavila úspěch svého festivalu. Původní myšlenku obohatit Ostravu o kulturní zážitek se časem zcela přehoupl v čistý byznys. V záchvatu své upřímnosti však přiznala něco, co jasně určuje styl už každých příštích Colours: Každoročně doplácí z rozpočtu minulý ročník! Tušíte, co tady smrdí? Mně už je zcela jasné, proč nás každoročně "obšťastňuje" svými dokonalými službami Česká Spořitelna. Zlatuše tady jednoduše zatla sekeru a absolutně nechápe, že tady je zakopán pes celého snažení. Hypotéka je kurva, která drtí jakýkoli charakter, když není na splátky. A Zlatuše do takové bojofky jde snad i dobrovolně.
      Když pomineme naprosto zvrácené uvažování ve stylu: "Musím udělat znovu festival, abych zaplatila ten minulý," je šílené, že se do podobného podniku vůbec pouští. Předpokládám, že podmínky zmíněné banky budou stejně dusící, jako její nadmíru nevkusné a stupidní "barevné akce" na festivalu samotném. Já prostě vidím toho tlustého kravaťáka, který pořád nevidí důvod, proč snížit poplatky. Air bank:-) Takže Zlatuše těží jen ze značky, kterou má. Horší je pak program samotný. Mám už za život naposloucháno leccos, ale ta kvalita s nekvalitou, co předvádí Zlatuše, je nevídaná. Ústupky a diktát banky? Nebo jen kšeft? Nebo snad mám programu věřit stejně jako stránkám Colours, kde anonce na kapely je jeden velký copypást a invence žádná? Ne myslím si, že festival je stejně chytrý a dobrý jako jeho mozek. A to už jsem psal na začátku, ne?

13.7.2012
medvěd:-)

---