Akce roku 2013

Náš diář

Letem rokem 2013

      ... Především! Naučit se správně simulovat byla výzva. A povedlo se. Jsem betatestér! Znalostně jsem se posunul o pořádný kuskus dále a zřejmě nikdo jiný neumí v naší továrně kvalitněji simulovat nežli já. Takže u mne vládne příjemná pracovní spokojenost. Občasné přirozené srážky s pitomcem mne už nerozháží. Rozhodně ne tak, jako v minulosti. Umím se bránit. V ostatním mocně pomáhá věk a zkušenost:-)
      Ano, táhne mi na čtyřicet. Ještě měsíc a čtvrtý křížek se pro mne stane samozřejmostí. Při letošním sčotu jsem se třeba zamyslel, zda bych vyměnil současný věk a palici (tedy s tím, co tam časem omylem naskákalo:-) za mládí. A? Ani náhodou! Jsem spokojen s tím, jak se cítím a jak konám. Mládí bylo fajn, ale dělal bych urkitě stejné chyby. Nic pro mne.
      Proč chyby? Protože jsem třeba výrazně obměnil skladbu lidí kolem sebe. Obrovsky se mi zvětšil časoprostor dopředu i dozadu. A když vezmu své cyklistické přátele, zjišťuji (třeba:-), že i v padesátce lze sportovat a zachovat si velmi dětskou svěží hlavu (pochvala!) se slušnou fyzičkou. Takže se rozhodně dalších let nebojím a naopak se do nich těším.
      Stejně tak, jako se těším společnosti lidí výrazně mladších. I tady nacházím spoustu životní inspirace. Učím se spolehlivosti (celkem v klidu), toleranci (tady je to se mnou horší) a zároveň si zachovávám mladý náhled na svět. Jasan, občas moralizuji, ale v téhle bandě se vždycky najde včas někdo, kdo řekne: Hovnajs! A taky je na co občas koukat:-)
      Sport? No jasan! Nové kolo MrX, 9200 kilometrů, snad několik stovek kilometrů na novém LISTÍ a opravdu výrazné zlepšení v obou disciplínách. Vždycky jsem říkal, že jsem jezdit uměl. Jen mi nějakým omylem chyběl ten správný sportovní hardware:-)
      Škola života 2013? Slušná. Čtyři přejetí psi, z toho polovina natvrdo, jedna smrt (detvan:-) live při práci pod vlakem. Nějaká ta pomoc (zcela skromně) a mnoho lidí, kteří mne motivují a kterým naslouchám. Slušná nálož, která mne tu více inspiruje, tu zoceluje. I když na svůj vkus (a předsevzetí) i já občas moc moralizuju. Snad to ve většině případů bylo k dobru:-)
      2013? Nejkratší rok mého života. Jedu naplno! V práci, ve sportu, setkávání, ve čtení, v psaní, v chlastání (ne, fakt mi to, Pony, nic nedělá...), ve skutcích a obvykle i ve spánku. Poslouchám podstatněji řeči svého těla. Držím se většinou jeho rad. Fičák, kterým jsem sjížděl celý rok, mne zároveň udržoval v dobré psychické kondici. Řekl bych jedné z nejlepších v historii. Bránil v mnohých srážkách s blbci a hnidopišení v sobě samotném:-)
      Předsevzetí? Svištět stejným tempem bez karamobolů. Vyhnout se pokud možno všem nehodám z vlastní blbosti. Fyzických i psychických. Být dobrým kamarádem a mít více pochopení (boj s minulostí je fakt blbej) pro jiné, i když si myslím, že chyba byla právě na druhé straně. A pak jet v roce 2015 konečně do Amíkova! Ne, to vážně není překlep! Do dubna/května 2015 mám už jasně naplánován pracovní program a tam se dva amíkovské týdny bohužel nevlezou. Budu potřebovat častější resety. Simulace je hodně náročná:-)

medvěd:-)

Nebuďte dětina, pane Kabát! Rok 2013 nám teprve začíná! Oproti předpokladům všech blouznivců konec světa nenastal a nám tady v české kotlině v podstatě zbývá už jenom dva měsíce přežít úřadování pošetilého staříka s jeho neuvěřitelnou skvadrou nahoře na Hradu. Hrad je vážně zaklet a jak to vypadá, nakonec jej ustál jedině Havel. Klaus (velké K jen vinou začátku věty, ehm...) definitivně propadl své vlastní středozemi. Propadneme snad i my něčemu podobnému? Věřím, že ne. Osobně jsem velký hrdobec na kamarády kolem sebe, kteří mne vlastní středozemi propadnout nikdy nenechají. Příjemný pocit, se kterým lze v klidu přežíti i na první pohled divný rok s třináctkou na konci. Myslím si, že bude rozhodně fajn. A jestli stejně dobrý, jako dvanáctka, tak to snad ani neustojím:-)

měsíc za měsícem

Lyže, Medvěd, LUSTI, Medvědín, Volejky, Alpáče, Laštovky, Olomouc a to vše několikrát dokola...

Mámínkó, tátínků, zástávtéééé tůůůů prááááčkůůůůůůůůůůůůůůůůůů! Nemám jak jinak navázat na rok 2012, který chytil pro mne naprosto neuvěřitelný fičák. Fofr životní (jak jinak), fofr zážitků a fičák dobrých událostí. Až jsem se těšil, kdy konečně po silvestru zabrzdím. Jenomže to by mne Laštovky nesměly po vánocích místo na svah postavit na Stoh. Poprvé v lyžařské sezóně (ano, vidíte dobře), poprvé na mém novém LUSTÍ RCT 155 - only (jo, ještě pořád jsem se nezbláznil!) a nesměly by říct: "Jeď, hňupe!" Takže o přibrždění se rozhodně nejednalo a naopak jsem si říkal, že má-li být těžko na cvičišti, bude snad lehko na bojišti. Pozor, psáno s malými písmeny! A bylo. Napadá mne ještě jedno pořekadlo: Jak na Nový rok, tak po celý rok. No potěš!

      Ano, ano! Nový rok nás nepřekvapil. Teda půlnoc ano, při hraní Soudruhu, nezlob se. Ale pak už vše vzalo svůj na Pecce U Karloj tradičně radikální spád. A jestliže já ulehl v rozpařené místnosti únavou v podstatě ihned, Charlie s Volejkou rozebírali výhradně pánské téma hladomoru v Somálsku až kamsi k brzkému ránu. Nebo tak nějak. Vstávání měli určitě těžší, ale welcome drink u lana pod Medvědínem je evidentně vrátil do hry:-)
      A byl to parádní Nový rok! Zaluštili jsme sjezdovku nevídaným způsobem, načež jsem byl navečer v Hradci Králové Volejkama vyplaven na nádraží jen proto, abych nečekaně skončil vlakmo v Olomouci. Takže tři mouchy jednou ranou? Jak se to vezme. Spokojenost ze mne jenom zářila! Rozhodně ne naposledy:-)
      Týden jsme si my lyžníci dali od sebe pokoj. Vlastně skoro dva týdny, protože "až" třináctého jsme se sešli pod Medvědí horou na Medvěd baru u panáka v plastprogramu za 65 k medvědovým přirozeninám pozdvihli. Dráž než ve Špindlu, carramba! Ale bylo třeba vyzkoušet Kouty. Rozumíš? Kouty, tady! Za málo peněz slušná muzika a k tomu starší bratr Volejky. Na to, jak dlouho se známe, docela úspěch, že to tak dlouho vydržel:-) Volejky přijely obě dvě, stejně jako Laštovky a medvěd dorazil se Skoumalovic rodinkou, aby nakonec skončil? No ano, opět v Olomouci, kde (dejá-vu!) mne znovu z auta klopí Volejky. Pane jo, to je jízda! Sakra, v Olmíku se mi nějak moc líbí:-)
      Jenže to byl "pouze" konec povedeného víkendu. Ten osudný víkendový kvas totiž začal slušně v pátek. Tak, jak se patří, na Hotelíku na akci Medvěd, třicetdevěd. Sakafaka, poslední trojka na začátku. Co už. Vyjma prudícího Pivka povedená veselice, kde navíc na Hotelíku na konci světa někdo v osm jenom na chvilku zhasl. A najednou byla půlnoc. Což mi přiopomíná, že "Už je čas, soudruhu učiteli!" vrátit zapůjčenou mísu z Hotelíku, která znovu po roce posloužila coby dokonalý catering při jízdě via údolím potoka Porubky. Tentokrát bez ztráty jakékoli kytičky:-) Program pochopitelně pokračoval i v sobotu zabijačkovým zámkem v Zábřehu, odkud jsem vyprovodil pro jistotu kamarády až k vlaku jen proto, abych se s nimi mohl o necelý den později znovu potkat:-)
      A je tady další víkend a také malé dejá-vu. Někdy v roce 1998 (tuším?) snad nebyl víkend, kdy bychom se my kluci a holky, co se spolu bavíme, neviděli na nějaké té akci. Tudíž jsme s CK Martin vyrazili další sobotu v šesti (včetně obou Laštovek) do Tyrol a Mayrhofenu, odkud jsme vyráželi LUŠTIT sjezdovky buďto do Penkenu nebo kousek dále na ledovec nad Hintertuxem, kde jsme se potkali (jak jinak!) letos potřetí i s Volejkama. Kua, to je jízda! A tak zatímco my lyžbovali celý týden od neděle do soboty (Volejky od čtvrtka do neděle), čas utíkal jako bláznivý. Nádherně utíkal. A já? Jako obvykle. Když se kdykoli letos vracím z lyží, nutně skončím v Olmíku. Je to vůbec možné?
      Aspoň konec ledna se mírně přibrzdil. Dal jsem si placený detox a dokoukal zbývající narozeninové Bondy ze sérii k jeho padesátce. Jinak dárek pro mne k posledním třicátinám od kamarádů. Inu, byl to neuvěřitelný nářez. Celý ten leden. A tak říkám znovu: mámínkó, tátínků, zástávté tůůů práááčkůůůůůůůůůůů!

4.2.2013  medvěd:-)

Únor bílý, sílí pole, kámo vole...:-)

Máme za sebou měsíc ze suverénně nejmenším počtem slunečných dní. Ani jeden! Nemyslel jsem, že Hintertux či Penken, což bylo ještě v lednu, byly mé poslední slunečné dny na hodně dlouho. Poprvé na déle než pár minut vyrazilo slunce zpoza mraků až dneska, kdy píšeme poslední únorový den. A místo abych brouzdal sněhem na běžkách, zvykám své pozadí drsnému posedu svého fi:zika a pumpuju chybějící endorfiny z těla ven činností zhola nezimní. A poprvé se těším na čas, kdy začne příroda pučet, odetají zbytky sněhu a začnu drtit cyklistický tachometr nemalou silou, jak se sluší a patří. Ano, byl to hustý měsíc, ale naštěstí na depku mnoho času nebylo. A hlavně bylo kam zajet. Čímž logicky vzniklo i pár článků do Thájmsů. A také vyšly jedny Thájmsy, na které jsem tlačil silou, aby vůbec vyšly. Mám toho moc, jsem na to (skoro) sám. Jak říká klasik Bambulín:-)

      Takže teď zrovna sedím v hospůdce u brušperské přehrady, která je plná sněhu. Hospůdkovské "petry" jsou naštěstí plné sálavého dříví a je tady moc fajn. Tělo uvyká jinému drilu a mozek přemýšlí, jak popsat končící měsíc. Jak asi? Pozitivně. Proto začněme jednou smrtí: Viteček a včera. Velký učitel a výrazná tvář Háje ve Slezsku posledních padesáti let to má za sebou.
      A teď jinak: Olomouc! Jeden dlouhý víkend zkrášlený začátečním Dušano-Zuzkatým pátečním dejchánkem plném pochopení a laskavosti. Pak nápad na zájezd do Kroměříže a Černý Orel i s pozdějším Maxíkem. Dva místní pivovary, přičemž jeden činí full service zatímco druhý "jenom" vaří. A Kroměříž navíc vylepšuje v mých myšlenkách doposavad tragické skóre. Nenávist místa se překlopila v nadšení. Nejen díky géniu Locky, ale také atmosférou, kdy i ospalé město v sobotní večer propukne do víru velkoměsta. Klobouk dolů!
      A pak už nic než práce, dvoje běžky a simulace. Na pořadí záleží, poáč nepřicházet v určitém pořadí chytil by medvěd (potažmo člověk) nežádoucí depku. A tak zbývá už jen pár maličkostí, které hýbou zcela nezaslouženě mou hlavou. Tou první je vítězství Zlína v základní hokejové části a pak ten, který mne tam kdysi přivedl a jehož chování jsem přestal absolutně rozumět. Dříve než v únoru. Tak jej nechme spát:-)

28.2.2013  medvěd:-)

Březen? Jeden velký humáč!

Říkáte březen? Březen 2013? Jedním slovem: Humáč! A nebo jinak. Třeba tak, že lyžomilci museli být v březnu maximálně spokojeni. Mám taky kamarády, jež baví lyžba i tehdy, když už je hnusně. Totiž mlha, mokrý sníh a (na lyže) vedro. Prý je to ta správná masochistická lyžbovačka. Nechápu. Březen je pro mne obvykle skoro jarní měsíc, kdy sníh se klidně drží na horách, ale dole v dole (zhruba někde kolem řeky Odry...:-) už je takzvaně normálně. A člověk (potažmo medvěd) může uspokojit své cyklistické tužby. Ovšem tenhle březen se za posledních mnoho let všem podobným statistikám vymykal:-)

      Takže jsem byl rád, že jsem byl rád. Slunce svítilo snad i neskutečné dva dny. Jinak byl všude kolem deprézivní humáč. Tak velký humáč, že nám zřejmě poprvé bylo dopřáno pocitů, ke kterým se dostávají "normálně" pouze severské národy s až příliš krutým párhodinovým slunečním svitem. Na tenhle březen jen tak nezapomeneme. Až je mi skoro líto, že apríl je o den později, kdy píšu tyto řádky. Proč? Jen apríl byl ještě absurdnější, Kefalín:-) Ostravu a okolí zakryla více než půlmetrová sněhová kalamita.
      Začátek března? Snad jenom simulace a nečas. Nic více. Najdu jen pár světlých stránek. Třeba tu, když jsme se rozhodli oslavit (konečně!) Brekonoviny na Hotelíku v Zátiší. Přibyli jsme čtyři (Klárka, SKO a já), což podpořil svou účastí Vendelín. Zhavaroval jen Kufberek, který se neozval. A Brekoun? Vy jste ho zvali? Podle nás jej bylo netřeba. Přesto se oslava povedla a já si jen musím pohlídat další příští Hotelíkovouz návštěvu, abych vrátil nádobí. Už jsem mísu jednou slíbil, tak musím:-)
      A co ještě z března? Tak třeba před kamalitním víkendem do MOM zavítal se svou šou Jan Kraus do Gongu. Jinak bývalého plynojemu v areálu Dolních Vítkovic. A bylo veselo. Možná o to více, že pro mne ve stejný okamžik zafungovala jiná vazba (tzv. Krtkovská vazba:-). A na tu se můžete maximálně tak medvěda příležitostně poptat:-) Možná by i před chvílí zmíněný Kefalín by pukal závistí. A já si připisuji další neuvěřitelnou shodu náhod, která mne osobně potkala:-)
      A právě proto mám zcela nový cyklostroj, jehož přednosti ještě stále "jenom" dohledávám a přináší mi tu krásnou rozkoš z jízdy. Brzy jsem pochopil, proč LUSTÍm sjezdovky a MRXskám silnice či ještě lépe terény. A vo tom to je! I v tomhle bláznivém březnovém měsíci:-)
      A abych nezapomněl: I březen skončil stylově. Dlouho plánované Brekounoviny jsme sice oslavili bez Kufberka a oslavence, ale zato s Vendelajnem, který se dokázal v pravý čas ozvat a na Hotelík za námi dojet. A možná on přivolal následnou aprílovou sněhovou kalamitu. Kdoví.

6.4.2013  medvěd:-)

Duben? Ale jo, nakonec to šlo:-)

Dovedete si představit mé utrpění, když na Apríl přišla sněhová kalamita? Končily velikonoce, obvykle svátky přicházejícího jara, a Ostrava se širokým okolím byla pod hlubokým sněhem. Však jsem si jej taky užil a královsky se bavil. Ostatně velikonoce 2013 byly po dlouhé době pro mne nepeckoidní. Sto a jeden důvod jsem měl k tomu, proč na Pecku nejet. Ještě do dalšího pátku se teplota držela kolem nuly a mé krásné nové kolo úpělo schováno pod střechou bez jediné možnosti vyzkoušet, jak chutnají terény. Ostatně i 533 kilometrů začátkem měsíce byly fatálním propadem oproti loňského roku. Tak pójďmi hop na duben!

      Takže první víkend v dubnu. Až v neděli bylo přeci jen troštičku počasí na kolo. Neříkám, že by byla chuť i nálada na kolo vtrhnout do terénů, ale silnice už docela šly. Samozřejmě žádné velké akce jsem nerozjížděl. Přesto jsem chápal, že jsem se cyklisticky opět dostal do jiného levelu:-)
      Následný pobyt v Olomouci neměl rozhodně chybu! Vidět derniéru v Tramtárii byl zážitek sám o sobě. A vzhledem k tomu, že mám kamarády, kteří jej dokáží svou přítomností náležitě exkluzivním způsobem "opepřit," bavím se nad derniérou ve vzpomínkách ještě teď více než měsíc později. Říkám si, že bych občas mohl mít už nějaký rozum. Ale kde nic není... :-)
      A po Olomouci "to" začalo! V neděli 14. dubna jsem dal první letošní stovku. A to výletem do Hadamczykova. Podivný kraj s pivovarem U Komárků, který se jeho zákonitostem zcela vymyká a kam se obvykle dostanu jen jednou za sezónu. Oproti loňsku o měsíc později a při návratové sekvenci via "Opičí hory," které jsem podcenil, jsem se dva kilometry brodil sněhem. Inu, měl jsem si terény ještě na chvilku odpustit a dva týdny počkat:-)
      Během týdne pak na kontě přibyly další dvě (vícenež) stovky kilometrů. Především na trase Ostrava - pramen Odry - Olomouc, kdy počasí začalo být konečně příjemně jarní (byť pramen Odry byl stále obklopen metrem sněhu:-), nicméně naděje zlepšení podmínek tady byla. Zpáteční cesta do Ostravy se vinou deště nekonala, ale neděle už byla opět cyklistická. Kontrola přítomnosti rodičů na zahradě byla negativní, ale další stovka byla v kapse. A s ní i pocit, že nové kolo je vážně boží!
      A dále? Opět kolo! Ve středu začínala nedaleko koKolína velká pracovní porada a takový čas nemohu využít jinak než cyklisticky. Ubytování ve Vigvamu dýchlo nostalgií po jižní Moravě svými papírovými zdmi, ale Vigvam samotný neměl chybu. Stejně tak jako nedaleká řepařská drážka, se kterou parádně spolupracují. Ve spojení s prvním skutečně letním počasím, jsme si užili neuvěřitelný jarní čas. A bylo na čase, protože o den později jsme mířili více na západ.
      Totiž do Bambergu. Města pivařů a staromilců. Levné Bavorsko a báječné vzpomínky na něj. Tedy kromě počasí, které nám přeci jen nepřálo a na mé kraťasy bylo dost podzimně a vlezlo. Nicméně takový detail nám nemohl zkazit zážitek ze zájezdu, jehož náhodné příhody začaly kousek poté, co jsme v našem kvartetu spojili síly za Prahou. Třeba takové tlačení autobusu v Bavorsku, oblití medvěda kozlem (to se mi zase něco povedlo:-) či putování Bambergem a jeho bližším i širším okolím. Nene, tenhle zájezd se vážně povedl od začátku do konce.
      A po Bambergu? Počasí stále nic moc. Pro mne však dovolená. Relax dovolená v Olomouci. Budu s radostí vzpomínat na monolog s Alešem, který měl patřit vlastně mně (ohledně Bambergu) a nakonec jsem se nakonec ke slovu nedostal. Nebo třeba taky na setkání s člověkem, se kterým jsem byl podruhé v životě na pivu. Po osmnácti letech. Dost dobrý!

Takže jaký byl letos duben? Exkluzivní! Plný dokonalých zážitků, jiných setkání třetího druhu, pár nových přátelství a pro mne také poznání, jak se změnit. Snad by nebylo ani moc třeba, ale pozitivních inspirací nebylo zrovna málo. Dobří lidé a kamarádi jsou velmi dobrým darem, čehož si obrovsky vážím:-)

22.5.2013  medvěd:-)

Květen? Konečně jaro!!!

První máj? Ano, přece lásky čas, ne? Jak se to vezme. Mám dovolenou a válím se v Olomouci jsa spokojen. I když... Tak pět-šest let se válet by to chtělo k mé úplné dokonalosti. Užívám si každý den, kdy nemusím vstávat a nemusím nic dělat. Ale vůbec nic dělat. Pravda, můj původní plán byl zcela jiný - totiž cyklistický, ale počasí mi (snad záměrně?) vůbec nepřálo. Chčilo a chčilo jako podle Dědy Komárka. Tak kam se tlačit? Krásně proflákaný začátek května. Tak moc se mi bezcílné válení líbilo!

      Celé čtyři dny válení. Až potom jsem dostal chuť se zvednout a z Blaťákova kutlochu odejít. Nevěřili byste, jak mnohoměsíční simulování v simulátorovně vyčerpává. I proto nedošlo na žádné nové Thájmsy. Počítač se stal mým nenáviděným nepřítelem. Ale po čtyřech válecích dnů byl čas začít myslet i na navrátila. Kolo celou dobu spokojeně zahálelo a jen zlehka jsem jej poškádlil až o první květnové neděli. Stejně jako své rodiče, za kterými jsem se nanominoval na oběd. A s radostí! Od doby (jak říkám), co nám švára opravil tatíka, mi činí dobře se za rodičema zastavit. Stejně jako i na svátek válečného osvobození. To už přímo na jarem vonící a kvetoucí záhradu v Beskydech u Janovic. Fajnový pocit po letech bezčasí. Jsem maximálně spokojen:-)
      Aha. Málem bych zapomněl: Majstrovstvá sveta v ledním chokeji. Tentokrát opět a znovu (bohužel...) ve Švédsku a Finsku. A znovu s mizernou návštěvností. A letos navíc s neuvěřitelně mizerným výkonem našich hokejistů. Vlastně nejen naším výkonem! Favorité klopýtali úplně všichni a jako štika v zatuchlém rybníku se protáhli Švýcaři až k finále! To už byli dávno doma Rusové, kteří vypadli díky Amíkům po deklasování 8:3. Snad ještě větší potupa než ta naše. My dojeli dvakrát na Švýcary. A to (je třeba říct) zcela zaslouženě. Až jsem se (marně) těšil, že Lojzu konečně vyhodí z trenérské lavice. Bratia Slováci se trápili sice o třetinu méně (a také oproti nám o třetinu více hráli), aby se také k bedajlím nakonec nedostali. Finále? Švédsko-Švýcarsko. Neuvěřitelné stejně jako blbost pořádat majstrovstvá dvakrát za sebou v nehokejových zemích. Ale vysvětlujte to zubaři Faselovi...:-)
      Letos jsme z Kufberkem u hokeje spíše trpěli než, že bychom fandili. Vrcholné utrpení přišlo s Norskem. Jako bych dopředu tušil, že na finále netřeba-mi zařídit si ne-detox. Vychází mi to parádně. Vím, že to říkám zcela neskromně, ale co mám dělat:-)
      Tak jo, přidám s radostí další víkend. Konečně jsem vyzkoušel, jaké to je v Prčicích. Ano, pochod Praha - Prčice. Těšil jsem se i obával zároveň. Nemám rád davy a také Sedlčanský Pepa se namnožil pořádně už v koze od Olbramovic. Nicméně dav se časem roztrhal a já pochopil kouzlo pochodu. Klidně mne příště pošlete do Prčic. Půjdu s radostí. Pravda, Skoumalovi se nezamlouvalo mnou nasazené tempo (co občerstvovna, to pivo), ale Klárka byla stejně spokojená. Česká Sibiř je totiž místem, kde jsem se doposud nikdy Limp(ne)Bizkit. A byl jsem nadšen! Místo bez jakýchkoli významných památek pochopíte až z pěškobusu. A až tady pochopíte, proč se zrovna tady Doktor z "Vesničky" tolikrát kochal. Byl jsem na tom stejně:-)
      Stačilo? Ale kdepak! I poslední květnový víkend byl parádní. Nejenže v pátek proběhla už čtvrtá Noc kostelů v Olomouci, kde jsem tentokrát nechtěl chybět, ale o den později jsem se rozjel ještě o nějakých sto kilometrů jihozápadněji. Přímo pod Špilas. Ani nevím, kdy jsem jen tak s někým bloumal tímhle městem. Nicméně Řezi pojal mou návštěvu zároveň jako svou slušnou nostalgickou jízdu. Tudíž jsme si štatl užili oba dva. Pivovary? Tentokrát ani jeden. "Jenom" místa, na která Řezi rád vzpomíná a která, jak říkal, musím jednoduše vidět. Jedna velká paráda to byla. A já cestou tam a zpátky stačil konečně zpracovat všechny fotky za poslední dva měsíce. Pravda, na webu už leží, ale zatím se stále na žádnou nedostalo:-)
      Abych nezapomněl: Jaký byl květen? Počasí jak kdy. Začátekpříšerný, střed jako jediný obstál a jeho konec zase propršel. Jedna velká depka. I proto nestíhám, když koukám na svou cyklistickou statistiku: 864km. Celkem 2335, což je o tisícovku méně než vloni. Čas drsných testů mého nového kola má však teprve přijít:-)

Dva měsíce jsem nic nepsal. Dva měsíce nevyšly jediné Thájmsy. Dva měsíce si drsně pracuji (každému říkám, že simuluji:-) a v rámci zbývajících možností užívám života. V rodině po obrovsky dlouhé době se zdá být všechno v pořádku. Jinak vůbec kamkoli dojedu, je pohoda džez. Nedávno jsem si užil vyznamenání. To když jsem jednomu ze svých velmi dobrých kamarádů, které mám, tento fakt oznámil. Měl radost a i já měl radost. Neříkám, že nejsou problémy. Zcela logocky přijdou po téhle větě, poáč Boží mlejny melou a medvěd (zas!) řehtá. Jenže já si všech dobrých lidí kolem sebe obrovsky vážím. Mám neuvěřitelné štěstí. Vím to. Jennyk Krompolc se zrovna rozvykládal. A já nestíhám, že dokážu někoho pozitivně ovlivňovat. Je to pro mne nářez:-)

31.5.2013  medvěd:-)

Červen? Machna a její mopslík...

Červen 2013 snad nelze ani jinak začít. Dřela jako kůň, brala za to (pro nás normální) nepřiměřeně vysoké odměny a premiér se jí zastával, co to šlo. Přestože šlo o obyčejnou úřednici s extrémně přebujelým egem a (pro mne) minimální přitažlivostí. Machny fakt nerad:-) Dokázala svou hloupostí (vlastní sestra arogance, ne?) sestřelit dva generály z vojenské rozvědky (jejich blbost) a nakonec i samotného mopslíka, kterému sice rozklížila dokonale kariéru i rodinu, přesto s ní Nečas stále zůstává. Zřejmě na věky. Chápete to? Já ne. Ke cti machny Nagyové budiž řečeno, že podle mne skutečně neudělala nic trestného. Jasný případ blbosti tzv. profi vojáků a její neukojená drzost. Nic více. Přiznám se, že už začínám s obavami sledovat řádění státního zástupce a úřadu proti korupci, neboť padají politické hlavy jedna za druhou, většinou jdou bručet do vazby a ti, kterých se korupce týká především (poáč právě oni kradli a mnohdy stále kradou naše peníze) se z Chorvatska drze smějí. Já vím, jsou to ubožáci, většinou ex-veksláci bez úrovně, jenže začínám být hodně nervózní z toho "ničeho," čím nás státní zástupce krmí. Představa, že na kmotry nedojde a zavírat se bude pouze za politické trafiky, je pro mne neskousnutelná. Byla by to obrovská blamáž zralá na likvidaci stavu zastupitelského, neb by se sami stali mafiány. Státní zástupci by podle mne totiž padli na úroveň exekutorů. Toho se dožít nechci a pevně doufám, že datum 13. června 2013 si nebudeme pamatovat právě pro tohle. To by byl skutečný velmi hluboký zářez do pažby demokracie...

      Ale zpátky k sobě! Červen měl totiž kromě všeobecné naděje v lepší zítřky i mnoho dalších nadějných soukromých akciček. Počasí začátkem měsíce ještě mnoho nadějí nedával, ale v pátek sedmého už bylo všechno úplně jinak. Do České Třebové jsem vyrazil na Čaj o páté, což byl takový náš malý sraz/nesraz po pětadvaceti letech od prvního potkání se s/na SPŠŽ. Blbost říkáte? Asi i většina spolužáků uvažovala podobně. Ovšem výsledkem byl velmi příjemný komorní sraz v pivovaru u Faltuse. V pár lidech (pravda, Áčko nás jasně převálcovalo:-), ale s o to větší šanci k povykládání. Jasan, že byla.
      Už do Třebové jsem dojel na kole. Hlad po cyklistice u mne byl tou dobou mimořádný a "Čaj" se stal skvělou záminkou k jeho ukojení. A tak ze Zábřeha přes Moravskou Třebovou a Kozlov jsem se protáhl na sraz, abych z něj pro změnu vyrazil na Šumperk a o den později pak na Rabštejn, Rýmařov, Budišov a via Štramberk završil příjemné čtyřdenní cyklistické putování. Bike2Jeseníky. Počasí se střídalo, stejně jako má potřeba občas jezdit sám, občas v tandemu a především pořádně vyvětrat, protože, jak říkal Zipp: "...poáč je třeba!" Červnové dovolené jsem si moc oblíbil, byť tahle letošní byla vskutku miniaturní. Ale proč ne?
      Přitom všem jsem se docela rozjezdil! Počasí přálo cyklistice i jiným letním sportům, takže o víkend později jsem už znovu v horách, tentokrát Beskydských a drtím sebe, kolo, Lysou horu, Šance, Smrček (dokonce hned dvakrát) a snad všechny malé pivovary, které v okolí jsou. A že se letos okotily: Kohútka, Beskydský pivovárek, Beskyd, Letohrádek a již známé Kozlovice, Vojkovice či Vratimov. Hodžu nevyjímaje. Vždyť bylo pekelné vedro a v takovém případě pitný režim neradno podceňovat! A tak v půlce měsíce mám na kontě konečně 3000 kilometrů. Oproti loňsku příšerná slabota, ale díky za ty dary!
      O další víkend později už se přece jen malinko ochladilo, měl jsem emcy a přesto (nebo proto?) jsem jen tak vyrazil na silničku. Opět jsem se ji omluvil za všechna ta příkoří a ignoranci, poáč za necelé čtyři hodiny jsem měl stovku v nohou. A to jsem se protáhl znovu kusem Beskyd. Loňská forma se mi začala k mé velké radosti vracet. O dokonalém odpočinku z neustálého pracovního simulování nemluvě:-)
      A máme konec měsíce. Zeman oproti slibům společnost rozděluje a drtí silou, jmenuje vlastní vládu a poslanečtí bezradní mopslíci jsou úplně mimo. Za to my si soukromě užíváme v Olomouci dalšího z (h)řady Pivních festivalů. Opět proběhl na Korunní pevnůstce, leč lidí a pivovarů znatelně ubylo. I spiklenecká atmosféra, kterou jsem si tady vloni tolik vychvaloval, zmizela kamsi do zákulisí. Ba ne, tam byl přece Dušan, který nás jistil:-) Přesto jsme užili spousty zábavy u naší "zasedačky" či "zalehačky." Některé pivovary jsme si oblíbili (Morasvký Žižkov), na mnohé kapely zakřepčili a ve finále vše v neděli příslušně vyhodnotili. Díky všem jsem se v Olmíku znovu naprosto luxusně a kus téhle příjemné atmosféry s radostí ochutnal i Vendelín. Červen byl velmi povedený.

9.7.2013  medvěd:-)

2020km - cyklistická odysea:-)

2020 kilometrů. Za měsíc!!! Dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má? Nejsem Paroubek s jeho super sexy mozkem, takže jsem si citát jenom půjčil. Ale dřel jsem jako kůň! :-) Když jsem totiž třicátého července zjistil, že mi do dvoulitru chybí nějkých stodeset, zasmál jsem se a nechal myšlenku být. Jenže pak přišel poslední červenec. Poslední den před půlkou prázdnin. Byl jsem v továrně jako obvykle a nic jsem do tří odpoledne neujel. Jenže pak jsem sedl na kolo a ono to šlo! Skvělý počas! Vítr sice foukal, ale takový ten, co moc nevadí a dá se. Neměl jsem v plánu machrovat. I pivko v Rohově mi nepřišlo na mysl. Ovšem jen do Hlučína, kde jsem vyzkoušel Avar. Možná ten mne svou nechutí nastartoval. Byl Rohov a jeho pivovar U Komárků, byl Hlubočep V Zatáčce, byla Šťastná planeta nedaleko a ve finále i Hodža, kde už jsem věděl, že už tam mám něco málo navíc. Nakonec se rafika zastavila na cifře, kterou jsem červen roku 1994 nezboural. Ale minimálně dost dobře srovnal. Takže jsem vlastně zvědav, zda září 2032 bude stejně úspěšné. To mi vlastně bude teprve...? Mno nic:-)

      Ale rychle zpátky na začátek! Na celoročním tachometru je trapných 3292 kilometrů a já si říkám, že letos to jednoduše nepůjde. A hned třetího července pokouším své síly. Ráno služebně do Mostů u Jablunkova a odpoledne přes Slavíč zpátky. Výsledek? 152 kilometrů. Svátky mám sice pracovní, ale pořád jezdím. V půlce měsíce mám čtyřlitr a mají přijít Kolos of Ostrava. Vynechávám, poáč není vůbec žádný zájem. Vadí? Nevadí! Sázím jednu cyklistickou stovku téměř denně za druhou a říkám si, jak krásné jsou Beskydy. Denně jezdím (musím:-) do Freedlandu a denně se vracím přes Peřeje - Smrček - Ondřejník. Každý den minimálně jeden a půl tisíce metrů výškových. Nechápu z vlastní fyzičky.
      Vrcholem je pak pátek pětadvacátého. Zpočátku stejná trasa jako v předchozích dnech. Odpoledne mám plán zaparkovat někde v horách. Svištím Podolánky. Parking? Třeba Martiňák? Šílená chata mne otrávila, takže svištím dolů na druhou stranu. Všechny Bečvy (Horní, Prostřední, Dolní), za chvilku pivovar v Radhošti ve dvě odpoledne a o půl šesté večer (!!!) přerovský Parník. 160 kilometrů. Jsem blázen? Možná. Celou půlku bečkařské cyklistické magistrály však mám...
      A do konce července nezbývá více než jeden víkend. Ten trávím v Olomouci a kromě Města hanáckéh možností svištíme s bandou do kopečků Nízkého Jeseníku. Opékat se. A především špekouny ve starém břidlicovém dolu kdesi nad Tepencem. Nádherný nápad a skvělá pohoda. A pak? "Jenom" cesta domů a závěrečný rekord, o kterém už tady řeč rozhodně byla. Hned na začátku. Ne, tohle byl skvělý cyklistický měsíc s desíti stovkami kilometrů. Z toho jednou přes 130 a dvakrát přes 150. Za měsíc řetěz na výměnu. Uznejte, tady nejde psát o ničem jiném než o vychytaném kole MrX, které mne chytlo a dodnes zatraceně baví. Obvykle do totálního unavena. Luxusního unavena. Toť červenec 2013:-)

16.10.2013  medvěd:-)

Skvěle i divně. Ode zdi ke zdi;-)

Jasan, už vím! Srpen začíná ve čtvrtek! To je úsudek, ba postřeh hodný medvěda, co? Mno, jenže je "to" důležité? Včera (31. srpna) jsem dorazil více než dvoulitr kilometrů. Dvoulitr cyklistických kilometrů za měsíc. Já vím, už je to tady zase. Jenže pro mne to byl vážně, kua, po devatenácti letech výkon! Taky mé tělo má dost a rozhodně i kdyby celý srpen bylo luxusně, uhnat se podruhé nenechám! A začnu dneska v klídku. Neštvou mne (ne)najeté kilometry. Je třeba zpomalit a srovnat se. A třeba se i připravit na další dávku zážitků. Bude jich moc. A je otázkou, zda projdu vlastním (interním) testem. Zjistil jsem totiž ke své hrůze, že neumím odpouštět. Obrovská výzva a mraky nepochopení s tím spojených. A vlastní vztek. Klasika. Vina? Kam se podíváš, stran moc. Dneska vím, že jsem obstál více jako cyklista než jako člověk. Aha, však jsem vlastně medvěd. Ne?

      Tak jo. Začínám tím, že celé prázdniny jsem vůbec nepsal. Aha, to už jsem asi psal, ne? Vyprázdnil jsem se snad? Možná:-) Nebavilo mne to. Nebavilo mne to až dodnes. A dneska psaní beru spíše sobecky pro sebe jako geniální (jedinou?) reflexi. Už teď se bavím představou, s jakou hrůzou a mnoha otázkami v myslích přistupují ke stránkám v obavách někteří z... Dámy a pánové, je to na vás! Je také mnoho takových, kteří nemají důvod pročítat v obavách, to mi věřte. Bavím se tady (na stránkách) tím, čím chci. A chci zrovna teď zavzpomínat na srpen 2013.
      Začal u Hada. Na jeho kulaté čtyřicítce. Nebyl jsem u něj doma snad sto let (kecám, možná desetinu...). Nic se nezměnilo. Snad to množství dětí všude kolem. Roste mu (nejen mu) drobotina jako z vody. Jojo, děti. I ty byly příjemnou součástí oslavy jeho poněkud drsně kulatých přirozenin. Drsně pouze číslovkou. Jinak atmosférou, kterou jsem nečekal a která potěšila. Ano, první srpencovým víkend. Navíc jsem ke své radosti pochopil, že tvrdé do mne jen tak někdo nedostane. Čtyřicítka nečtyřicítka. Už mi to nejede. To pro ty, kteří by měli podobné choutky. Škoda do dlažby a trávníku vylité kořaly:-)
      Tady mne napadá, že fotky i zápich z akce pořád chybí. Nechybí! Je jich moc. Strašlivě moc. Z celých prázdnin mi chybí drtivá (pro mne až příliš drtivá) většina fotek, které všechny musím ještě zpracovat. Už budou dlouhé zimní večery? A (jak říká Konvi): "Tak to je na dýl." Takže soráč. Dělám to, co kdekdo kolem. Tím se navíc zcela dostatečně držím nad vodou:-)
      Týden následného pohadího detoxu se mi docela hodil. I jsem si ho dokonce pořádně "užil." Natolik, že 11. srpna jsem s obrovskou radostí vystartoval nach Trutnov. Letos vlastně prý Trutnoff. Vážně? Zrovna, když mne začal neskutečně bavit?
      Na OAMF Trutnoff 87-13 jsem letos vyrazil netradičně z Perníkova nad Labem a na kole. Moc jsem se těšil. OFF byl OAMF pro mne třeba tím, že ubytování bylo zajištěno pro nás nechutné vyžrance (:-) u Kopeckých. Soráč, pumpu a její zázemí už ani medvěd nerad, byť uznávám, že letos byla v pohodě i "to okolí". Smažky konečně neměly na vlak a byl zřejmě klid nejen tam. Klasická hlášení o vykradených nebyla. Hurá!
      Nicméně Trutnoff jsem si užil především na kole. Ale nejen na kole. Přijel jsem (úterý), pochodil po Adršpašských skalách (středa), prosvištěl kus krkonošské cyklistické magistrály 1A a rozLUSTIl továrnu v Zacléři (čtvrtek) a uronil nostalgickou slzu dojetí na Zvičině (pátek). Pak už "jen" píča-píča-píča-chlorovaná voda. "Jen" třeba se Zippem. Čímž posílám nepatrný vzkaz a pozdrav zároveň. P-P-P-Ch-V do pondělka, kámo vole:-)
      V pondělí odjezd. Jak dopadla noc nevyzrálého jedince nehodlám řešit. Dávám závěrečnou snídani na Krakonošově náměstí a pak fijá směr dálný východ. Tři dny kosy. Ano, kosy, alias zimy. Přesto jsem dal kus Orlických hor a především po létech Velkou Deštnou a taky hlavní hřeben Orliček. Na doporučení, kterého nelituji. A třeba taky Šerlich. Pak Zemská brána, Hanušovice a rychle s větrem v zádech dolů do údolí a MhM (původně Olomouc) pro zahřátí. Poáč kosa byla hustá. Jen jsem nechápal, že za celý týden, co jsem se pohyboval po Krkonoších a Orličkách jsem byl exotem. Pár turistů, minimum cyklistů. A všude v penzionech volno. Mnohokráte jsem byl ubytován sám! Chápete? Uprostřed (teda skoro) prázdnin? Nerozumím...
      Dorazil jsem domů, dal víkend v Beskydech, dalších mnoho kiláků (1616) a začal mi další detox. Rodinný, lidský, divný. Divný byl ten letošní srpen. Pozitivní bylo potkávat cizí lidi a nepotkané věci. Tam bylo fajn. Moc fajn. V soukromí hustě úzku s výjimkou znova - přiznávám - ujetých 1620 kilometrů v sedle. Čekám na lepší čas.

9.9.2013  medvěd:-)

Září? Je přece obvykle stabilní, ne?

Tak nám letěl nikým nevolený a bez důvěry bezprizorní premiér SPOZ (skoro)vlády Rusnok na výlet do New Yorku. Mělo jít o zasedání ve světě obvykle celkem nepatrného Valného shromáždění OSN. Tedy na první pohled můžeme říct, že šlo o služební cestu. Dopotud. Avšak premiér bez důvěry nejel překvapivě česky sám. Je mi celkem fuk, kolik limuzín tak vyjímečně důležitou delegaci vezlo. Jednoduše nechyběla ani Rusnokova manželka. Ba dokonce ani dcera. A Rusnok? S naprosto dětinským výrazem (údivem) vysvětloval proč: "Vzal jsem manželku s sebou, protože se mi zdá, že mám právo na nějaký osobní život. A navíc máme desetiletou dceru, kterou nemáme kam dát. Moji rodiče nežijí a rodiče manželky jsou už relativně staří a jsou pět set kilometrů na Slovensku. Nebudu tam kvůli třem dnům odvážet dceru, abych ji odložil a zase přivezl. Letěli jsme vládním letadlem, čili stejně v tom letadle je místo, dcera bydlela s námi na pokoji v hotelu, který byl tak jako tak zaplacený, takže žádné náklady pro stát to neznamenalo." Inu, klasický český vychcánek. Navíc bez důvěry. Humus hoří! Další článek jednoduché bezelstnosti na nekonečném korálku Svazu Přátel Opilce Zemana. Nebezpečná to banda. Vítejte v září 2013.

      ... mám pocit, že když takto vysvětlíte služební šméčko svému zaměstnavateli, všechno pochopí. A příště letenky zahrne rovnou pro zbývající část rodiny. Chcete snad i své strýce a tetičky nechat doma? Ve spojení se Zemanem se dá pochopit i další Rusnokův neuvěřitelný mozkový výplach o nutném omezení vědeckých rad, protože nevydělávají v drtivé většině případů svého činění. Takhle ničivou vládu bez mandátu jsme tady vážně neměli! Blíží se volby, tak si dovolím ještě jednu poznámku: Zvyšující se preference takových partiček jako Babišky nebo Úsvity s Kanimůrou a znovuodrodilcem Bártou. To jako jedny Věci Veřejné nestačily? To jako tenhle národ je natolik debilní? Napadá mne jedna citace ze Světáků: "Najde - li se mezi třemi aspoň jeden chytrý člověk, nesmí dopustit, aby došlo k hlasování!" Většina národa je zřejmě hloupá. Hledí na zprávy v TV jako na svatý obrázek a tupě věří všemu, co vidí. Takže se nechá ovlivnit. Komouši malovali zářné zítřky, dnešní mrdky mediální činí opak. V pocitu naprosté dokonalosti a neomylnosti jsou obojí entity naprosto identické. Nebuďme, proboha, ovce! Září 2013.
      A teď konečně něco z vlastního dvorku: Prázdniny odešly dříve než se dalo čekat. Alespoň počasí típlo krásné prázdninové dny podstatně dříve než jako obvykle počátkem září. A i letos platilo, že v září je v podstatě nejstabilnější počasí. A tentokrát bylo v podstatě stabilně hnusně s jedinou pozitivní víkendovou výjimkou. Vlastně i včera my cyklisti, co se spolu bavíme, jsme si zanadávali, jak ta sezona byla letos krátká. A tak mne vlastně až překvapilo, že jsem dokázal natočit 1200 kilometrů. A to především v první polovině měsíce.
      Měl jsem taky pádný důvod. Především pracovní porada u Chocně ve zlomu první a druhé třetiny měsíce mohla za spoustu najetých kilometrů. Sice jsem cestou ze Zábřeha nedojel do prvního cíle vinou deště. Ale v dalších dnech už "to" šlo. Užil jsem si údolí Divoké Orlice kolem hlavní trati hned několikrát stejně jako následnou cestu do Olomouce. A další 140 kilometrový zářez na pažbě mého MRX byl tady.
      Jen na dva dny jsem se vrátil k rodné hroudě, abych se otočil zpět vlakem a vyrazil na Chmelový dožínke do Olomouce. Příjemná a komornější "konkurence" místního spáleného mega Beerfestu se odehrávala na Americe. Rybník na dohled železničního koridoru a "starého" shopping parku slouží v létě ke koupání, jindy rybářům a teď všude kolem na hrázích stála snad dvacítka malých pivovarníků. Milé prostředí zavánělo ze začátku megaprůserem. Nebyli lidi! Sobota vskutku nezačala kdovíjak příjemně. Jen Děda Komárek ví, jak situaci správně okomentovat Ale k večeru se počasí umoudřilo a mnoho dalších lidí do ztracených končin dorazilo k všeobecné spokojenosti.
      A přišel týden z další várku hnusného počasí. Vysvobozením z nastávající depky byl odjezd na jižní Moravu. Do Popic, kde jsme v pátek koštovali nadmíru skvělé vínko. Obzvláště červený rýňáček mému čumáčku fantasticky (nejen!) voněl. O den později jsme navštívili Mikulov, který jsme slušně prochodili, na Svatý Kopeček vylezli a leccos zažili. Jen vzorky už nebyly takové "echt." Ovšem co člověk, to jiný vinonázor:-) Neděli jsem pak proti ostatním trávil na kopcích. Kopcích Pálavských. A mohu s radostí konstatovat, že hřebenovka od Věstonic po Mikulov je fantastická! Kus Alp a panenské přírody uprostřed jinak zemědělské nížiny. A mohu-li doporučit, vezměte ji naopak. Od Mikulova do Věstonic. Tak bude "WOW" efekt mnohem parádnější:-)
      Přišlo to. Muselo. Divnotýden v režimu letošního září. Nic víc. Svatováclavské pivní slavnosti jsem musel z důvodu pracovních pro ostatní skrečovat. A možná tím i někoho třeba naštvat. Akce DUSALKA 007 jednoduše nebyla. Nemohla být. Tentokrát. Jenže zítřky obvykle neumírají a tím pádem bude plnokrevná nálada. Urkitě bude:-)
      A jsme na konci divnozáří. Nebo ne? Každý víte, co a jak potěšilo. Poáč to je nejdůležitější ze všeho. A vlastně každý musíte uznat, že jsou témata, kterým se programově i Thájmsy vyhýbají:-)

12.10.2013  medvěd:-)

Kam v říjnu? No přece od Olomouce i zpátky.

Venku od včerejška duje neuvěřitelný a nepříjemný vítr. Nedivu, že se mi nechce městem nikde courat a rovnou jsem zaparkoval do olomoucké Mtrojky. Svíčková už je ve mně, hlad zažehnán a potřeba psát stále veliká. Důvod si vždycky umím najít. Třeba i teď začátkem prosince, poáč psacích dluhů mám větší než malé množství. Baví? Nebaví? Spíše baví, jen času je málo. Dnes jsem navíc v očekávání oslavy kulatin jednoho nejmenovaného kamaráda, jenž právě chtíc nechtíc přirozeně vstupuje do klubu důchodců. A velkolepě jej chce oslavit právě tady. Ale ve vzpomínkách se musím dnes přece jen vrátit o notný kus zpátky, kdy Peťanovi chybí ke kulatinám pár týdnů. V diáři mi totiž chybí popsat celý říjen! Tahám z těžkého batohu deníček (přeci jen budeme slavit celý týden...:-), nahlížím do října, usmívám se a píšu...

      Vida, chtíc nechtíc, z Olomouce se zase ann teď nehnu. Hned první víkend v říjnu jsme strávili intenzivně v bodu G (pavilonu G) olomouckého výstaviště. Proč? Inu, propukla podzimní Flóra. S ní máme spojené ochutnávání vín či dalších pochutin z (jak jinak:-) darů naší země:-) Ve čtvrtek jsem ještě nemohl, ale od pátku jsem se jasně umístil. Styl degustací se oproti loňsku zcela změnil. Píár akce jednotlivých výrobců bylo nahrazeno příjemnějším poznáváním typů. Každý den dvakrát jinak a úplně na jiné téma. Sám pro sebe jsem si objevil "růžovky." Vína, ke kterým jsem měl odstup. Zcela nesmyslně. Jsou skvělá! A stihl jsme vlastně i něco jiného? Ale ano! Pár fotek, krásnou podzimní náladu a v podstatě i fajn počasí. Akci už jsem dávno sepsal a doslova pulzuje pozitivní atmoškou:-)
      Po Flóře uprostřed týdne jsem si říkal, kdypak asi přijde poslední letošní pivní zahrádka? Osmého jsem musel služebně do Freedlandu, takže jsem neváhal a popojel odpoledne ještě o kousek výše do Beskydského pivovárku. Užil slábnoucích slunečních paprsků a vychutnával správně hořký mok. Peřeje a jejich okolí už ztrácely barvy a když jsem stejnou cestu podnikl znovu za dva týdny, mohu zodpovědně říci, že víckrát už na pivovárské zahrádce letos neposedím. Kilometry jsem zodpovědně drtil celý měsíc, poáč jsem si dal za úkol dorazit devítitisícovku. Dneskam už jsme v klidu:-)
      Jeden víkend (ne) vinná Flóra, následující týden pro změnu vzhůru do hor! Plán? Jasný: Branná a Jeseník. S Řezim a Skoťákem vzhůru do hor vyzkoušet horské typy piv. Výsledek? Mno, do Branné se asi už nepodíváme, poáč pivo ničím nezaujalo (škoda, poáč jídlo bylo skvělé!), ale do Freiwaldova se musíme zcela určitě ještě někdy příště podívat. V továrním objektu pekelně zašitý a s citem rekonstruovaný prostor pivovaru měl nejen vlastní pivo, ale vzhledem k výročí i "dočesnou" ze spřátelených pivovarů. Vlastně bylo obrovskou výhodou, že jsme nebyli zdejší. Dojížděli jsme snad každý sud. A jak se říká: ode dna nejlepší:-) Jen jsme si mohli odpustit závěrečnou nádražku. I když, začátek zpáteční cesty nevypadal příliš optimisticky. Ale nakonec jsme Ostružnou i s mokrým listí a rosou na kolejích úspěšně zvládli. Smekám ještě dnes před fírou!
      Musím tady zaznamenat, že Hodolanská Hospoda U Švejka začal vařit. Hustě obšlehl recepturu Svatováclavskému pivovaru (věděl, poáč tam dlouho dělal...) a jede! V Městě hanácké Možností nám pivovary rostou jako houby po dešti:-)
      16. října vycházejí po dlouhé době nové Thájmsy. Tentokráte drsně předvolební, poáč to, co se děje na Hradě a v podhradí, se mi vůbec nelíbilo a nelíbí. Cítil jsem svou přirozenou potřebu se vyjádřit. Proto Thájmsy. Jako obvykle mne překvapil volební úsudek českého národa, porážka socanů a vzestup komoušů s babišovci. Raději snad budu fotit! Je kde, poáč příroda se krásně zbarvila a Poodří mne vyloženě lákalo. Kdypak asi konečně fotky zveřejním?
      A je třeba taky drtit pedály. Půl měsíce je už pryč a do vysněného devítilitru mi stále chybí jeho polovina, kua! Počasí mi přálo. Přišlo babí léto a kromě už zmíněného epesního úletu do Beskydského pivovárku jsem jezdil hlavně v okolí (h)rodné Ostravy. Ujel jsem něco přes tři sta kilometrů a devítilitr stále nepokořen. Zůstal mi na listopad. Nešť:-)
      Kolikrát jsem tady už psal, že měsíc začal i skončil Olomoucí? Říjen není rozhodně žádnou výjimkou. Poslední říjnový víkend jsem však začal v Kurnikšopa hospodě se Zippopocí společností, abych o den později s Brňáky vyrazil na elpíčko do Líšne, Magistra na Veveří. A skončil u deskových her. Ano, opět a znovu v Olomouci. Prý bych se tady měl už přestěhovat. Říkají jisté kruhy:-)

6.12.2013  medvěd:-)

Lysá, Olomouc a drsný Sviňákov

D2 pod K1, jak by řekl Jennyk. Co to? Prodlouženě lze říci snad: Domov2 pod K1. K1 už však nelze nijak prodloužit. K1 je totiž nejvyšší vrchol rozsáhlého krmelínského masivu s betonovým "stonechenge" a přečerpávací nádrží pitné vody na vrcholu:-) Mimochodem, právě proto v Himalájích mají až K2. Jednoduše K1 byla už v době výběru názvu dávno zabrána. Přišli pozdě:-) Tak tedy D2 pod K1. Ideální místo. Syčák na stole, komp přede mnou a myšlenky v hlavě akorát setříděné akorát k hodnocení předposledního měsíce roku 2013. Jaký byl letošní listopad?

      Začnu od konce, poáč ten je na stránkách nejvíce vidět. Ano, nastala po nějaké době změna designu. Změnu původního neučesaného, divného a nemoderního xichtu jsem si vytrénoval (toužíc po návratech do minulosti:-) nejdříve na akci ODS98. Cyklistický trip "Holou hlavou vzhůru" Slovenskem ležel ladem před deset let na stále ještě původním medvědwebu a po patnácti letech se mi jednoduše chtělo v nastalých sychravých dnech (spíše večerech) nostalgicky zavzpomínat. A troštičku prověřit vlastní paměť. Taky to máte? A? Přesně podle hesla: Hodně zážitků, málo vzpomínek:-) Původní plán překopat dvě kapitoly za den jsem zdaleka překonal a za tři dny bylo všech patnáct kapitol (včetně nového komentáře) hotových. Mákl jsem si:-) Ale nejen vzpomínkami jsem žil. Také i úpravou javascriptů, kaskád a vizuálu stránky jako takové vůbec. Výsledek vidíte sami. Návrat původních diářových barviček snad oceníte. Jediné, co jsem neměnil, je navigace. Je prostě dokonalá:-) No jasně, pýcha předchází iPad. Jenže zatím mne nic lepšího nenapadá. Úpravy akcí vyvolané přišly do příslušného roku diáře a tak vlastně zůstává jen rok 1999 takový divný nedodělaný.
      A teď zpátky do kalendáře na začátek měsíce. Je totiž proč. Hned prvního listopadu jsem viděl na vlastní oči (fuj, to je profláklý pojem:-) reakci člověka, jehož identita na facebooku vznikla jako iniciativa někoho úplně jiného. Takže vlastně falešný profil, který si žil poměrně dlouho vlastním životem. Pravidelně doplňován, pravidelně aktualizován. A? Chytili jsme se snad úplně všichni. Po týdnech laškování došlo právě v pátek 1. listopadu při lahvi Horce a Tatrčaje72vol... k pokusu o předání předpokládanému majiteli, který vlastně dosud ani netušil, proč by facebook měl mít. Seznamovali jsme jej pomalu a opatrně s funkcemi. Během večera Dusalkovi postupně docházelo, čeho byl vlastně svědkem a jak jednoduché je vstoupit do Matrixu. Veselý večer. A protože autor vtípku se předání přihlašovacích údajů účastnit nemohl, předání přístupového hesla proběhlo velmi vtipným způsobem, kdy Aleš přecenil nám své síly a poněkud podcenil naše uvažování. Věru, maximálně povedená taškařice a jasný prásk těch, kteří četli Máchův Máj jen povinně:-)
      V následujícím pracovním týdnu jsem pochopil, že nebude již nikdy jindy šance (v tomhle roce, pochopitelně) dorazit kýženou cyklistickou devítitisícovku. Chybělo mi trapných necelých dvě stě kilometrů. S mírnou rezervou jsem ji skutečně dorazil. Byl čas! Samozřejmě jsem se už do žádných velkých akcí nepouštěl. Přeci jen, listopad byl klasicky pošmourný a tma je brzy. Takže zbylo jen ukecat Hodžu, že jednoduše zachová (musí!) otvíračku od čtvrté hodiny. Ve tmě mne tady totiž na kole jen těžko někdy dostane:-)
      O příchozím víkendu jsem měl jasný plán. Teda co já, především Pivko. Byť jsem nebyl dlouho přesvědčen (ani pár dní před akcí), že se mi chce vlakový výjezd vůbec podniknout, vyrazili jsme. Po tradiční trase Ostrava - (tentokrát paštikářem) - Pardubice - (klasika jýdelák) - Brnisko nad Svratkou - (R jako RETRO - supersity koženkové království) - Ostrava. Ano, klasický Tour de koridor. Jen jsme s radostí sobě vlastní vyměnili nevyzrálého Vendelína za (z úplně jiné kapitoly - viz Bamberg:-) Skoťáka. A to v brněnské menopauze:-) Celou akci jsme odjeli vlastně jen ve dvou. Bylo třeba, poáč věcí na vykládání bylo větší než malé množství... A jak to dopadlo? Klasicky. Vzali se:-)
      Na státní svátek mne kouslo (zbývající sportovní) svědomí a vyrazil jsem znovu do terénu. Tentokrát na Lysou horu. Pěšky, po svých, z freedlandu via (ještě zavřené, poáč velmi brzy) Veličky a Lukšinec. Počasí vynikající, výhledy nad inverzí přesně jak bylo třeba a výkonnost stále famózní. I když... Jak jsem viděl stovky šílenců běžících z Ostravice (kam už jsem naštěstí klesal) nahoru do už tak beznadějně přeplněného Šantánu, sklízeli můj obdiv. V poledne jsem si dal v Beskydském pivovárku sváteční 17° speciál a obdivoval dva husté bykery, kteří jich zvládli rovnou pět... No co, no. Zřejmě dobrej oddíl KoprDrtičů:-)
      Lysá byla příjemným bombónkem před fakt drsným týdnem. Zažil jsem nejhustší, nejdrsnější a nejnáročnější týden své dosavadní pracovní kariéry. Dvě noční obden, trocha pracovního stresu (první mne doslova točí, v druhém případě jsem ve svém živlu) a hromada odvedené práce na jejímž konci jsme s úspěchem překlopili Sviňákov do nové verze software (a také hardware). Takže celý týden utekl tak brutálně, že sobotu jsem si dal čistě pyžamkovou, abych nabral sil do neděle čistě deskové a Dr. Ápalí. Jsme sice jediní, kdo chodí hrát společenské hry do náleven, ale obsluha má pochopení a ví. Luxusní záležitost!
      Málem bych úplně zapomněl! Součástí deskových her tentokrát byla předvánoční Olomouc. Krásně osvětlené náměstí a k tomu koncertíky. Třeba: "Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veseló..." A bylo veselo! Moc fajn a příjemně. Malý skromný pán u piána s doprovodnou kapelou rozproudil celé olomoucké Horní náměstí. Moc moc fajn zážitek.

A jsme vlastně na konci měsíce. A na začátku jeho popisu. Počasí se podzimně vytunilo a chuť na sportování "outdoor" mne přešla. Tak aspoň občasný a pravidelný indoor. A nemyslím zrovna hospodskou kryglistiku...

4.12.2013  medvěd:-)