<<<       TRUTNOV 2000       >>>

FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í

chat

Akce roku 2000
Náš diář
17. až 21. srpna


První samizdat, který se mi dostal do rukou...!       Jo, jo. Ta moje věčná nerozhodnost! Ráno jsem do práce vyrazil jen tak nalehko, aby se mi dopoledne v hlavě urodil plán "B" , vlastně "C" jako cyklistický. A tak rychle letím domů, beru kolo a mířím na vlak. Z příjemně klimatizovaného Košičanu (už týden u nás konečně panují vedra) vidím na vedlejší koleji v Pardubicích připravený k odjezdu nový panťák. Že bych se svezl? Proč, ne. Leč na rozestavěném koridoru do Přelouče jsem si rychlost ani v nejmenším neužil. Škoda. Z nádraží v Přelouči jsem se na kole doplížil na náměstí. Dneska to bude fakt darda. Po chvíli odjíždím přes trať směrem k lávce přes Labe, u které chvíli vykládám s Fünfem po telefonu, a pak už definitivně opouštím město Františka Filipovského. Fijá! No, fijá, spíš se ploužím jen co noha nohu mine a sám sobě jsem stínem. V první nácestné dědině, tuším Semín se jmenuje, zastavuju u hospody. Cedule "Budvar" mne těší a rychle zapadám dovnitř. Pivo ve mě jen zasyčí. Kvapně platím a pospíchám na další cestu. Je třeba, poáč se zatahuje a fouká silný vítr, který urkitě něco přinese. Z mého kola, které mne dnes svým divným klapotem vytáčí, a hlavně ze sebe vydávám maximum. U Pamětníku moknu, což je vlastně docela vítaná změna. Do Chlumce je to odtud už jen co by kamenem dohodil.

- čtvrtek -

- Schůze v Lučicích -

Program na hlavním trutnovském pódiu.       Charlie se svým tatíkem zrovna dorazili domů z práce po mém příjezdu. Mezitím, co pášu hygienu, Charlie balí věci na zítřek, abychom se nemuseli zdržovat ráno. Chvíli po sedmé vyrážíme na schůzi do Lučic. Musíme zkratkou, poáč časově nestíháme. Aspoň si to Charlie myslí. Chlumečáci mají pěkný čtvrteční zvyk čekat na sebe na náměstí a společně na kolech dojet do hospody. Leč dnes holt nestíháme. I tak jsme s Charliem v Lučicích první. Postupem času se nás na jednu chvíli sejde dokonce patnáct!
Druhá scéna trutnovského festivalu...       Pivo mají dnes v Lučicích mimořádně hnusné a přitom tady mají Géčko. Větší polovina Chlumečáků je dnes na minerálkách, poáč řídí. Zato s Charliem a Konvískem se vůbec nešetříme. Naopak. Trénujeme na zítřek, protože zatím ještě netušíme, co nás bude čekat. Sedíme, popíjíme a vykládáme až do zavíračky, což ovšem neznamená, že odjíždíme domů spát, protože jsme stihli dát ještě jednoho Pilsnera v Sokolovně.
      Cestou za Sokolovny jsme koupili horký chléb a za výpadků pamětí přecházíme křižovatku u náměstí. Leč Charliemu se nelíbí, že bychom měli tuto rušnou křižovatku přejet jen tak, a jde mi signalizovat po bedlivém ohledání všech směrů, že je volno. Přejíždím na druhou stranu, Charlie se vrací nazpátek pro své kolo a proceduru opakujeme. Přejezd křižovatky nám trvá deset minut a naštěstí nejelo jediné kolo. Teda vyjma těch dvou našich. Vidět to někdo nezávislý, tak nestíhá. Jenže to už jsou tři hodiny ráno a my konečně jdeme spát.

- pátek -

- THC expres Chlumec / Trutnov -

Opičan Havel mezi svými.       Jo tak, přátelé, takovou atmošku ve vlaku pamatuju! Před šesti lety při jízdě na Pink Floydy do MNM. (Tenkrát vlastně ještě Praha) Jen jsem už skutečně nečekal, že by se mělo něco podobného někdy opakovat. Před devátou hodinou jsme se sešli v pěti lidech (Konvísek, Charlie, Vaničky a já) na nádraží v dychtivém očekávání vlaku. Charlie povídá: "Jsem zvědav, pojedeme-li po mém nebo mi České dráhy skrz tebe budou chtít dokázat, že umí." A po chvíli povídá dále: "Ááá, po mém! Máme dvacet minut hned na začátku!"
      Po dvaceti minutách vlak skutečně přijel a měl sedmnáct (!!!) vagónů. "Tak tohle mašina fakty neutáhne!" Zadní polovina se odstavuje a čeká na novou mašinu. Ve vagónech je lidí tak akorát, abychom se nemačkali. Ovšem atmoška, která vládne, je fantastická. Je evidentní, kam většina cestujících míří. Velmi tolerantní, tlustý a vtipný průvodčí přesně zapadal k posádce vlaku. Sice nekompromisně vyžadoval jízdné, ale pak už mu bylo úplně jedno, co se děje. Vlaku výrazně dominovala vůně trávy a tabáku. Výpravčí po chvíli povídá: "Mladej, máte nějaký lepší kuřivo, koukám?"
Výběr z hrajících bandů. Leckterý název mne po letech překvapil...       Vlak dnes rozhodně nespěchá, stejně jako jeho většina cestujících. Trutnov nám stejně neuteče a otevřená okna velmi úspěšně suplují chybějící klimatizaci v nastupujícím vedru. "Kde to stojíme?" Povídá jeden cestující a marně vyhlíží kromě stromů cokoliv jiného. "Ále, nějaký Veverkov," odpovídá jiný. Mašina se holt zadýchala. V Nové Páce vystupuje jen jedna cestující. Nepsal bych o ní, kdyby nešlo o starou známou hradní babu z Pecky! To je ale překvapení. Docela by mne zajímalo, co dnes bude vykládat turistům při prohlídce v hradních komnatách: "Sem vám dneska jela vlakem..."
      Do Trutnova jsme nakonec úspěšně dojeli. Pravda, hodina a půl zpoždění není málo, ale komu by to dnes vadilo. Město je plné mladých lidí a na autech s trutnovskou značkou mířících z města je vidět, že místní se radějí pakují a peláší pryč. Ti zbývající domorodci jsou pravda jemně nevrlí, ale to se chápe. I my vyrážíme směrem Na Bojiště, které se stane na příští tři dny naším domovem.

- A teď už trochu jinak -

      Poznámka: Popisovat sled událostí hodinu po hodině mě před rokem nebavilo a byla by to koneckonců i nuda. Leč něco jsem přece jen po festivalu napsal a to si teď dovolím předložit...

- Jaký festival byl? -

Stránka 32 z programu.       Všude kolem psali, že "Open air". Otevřený byl skutečně lidem všech možných vyznání, názorů, myšlenek, umění, aniž by docházelo k zbytečným třenicím. Otevřený byl i sluníčku, které nás vyjma jediné letní bouřky stále vypražovalo. Hlavní festivalové dění se odehrávalo v areálu letního kina "Na Bojišti", u kterého byly k dispozici ještě další dvě scény, z nichž ta taneční byla celkem nepříjemně nasměrována hned u nocležiště, takže to známé tuc-tuc, dum-dum bylo všudypřítomné. Nešťastným byl ještě monopol Krušovic, který naštěstí porušovali prodejci mimo areál. A tím výčet negativních věcí končí. Dál už jen samá pozitiva a životní jistoty.
      Těch příjemných věcí bylo podstatně více: Mocná přitažlivost Gé byla k mání hned naproti hlavní brány a dokonce o kachli levněji než Krušovice vevnitř, což nás nutilo občas provést nějaký ten turistický pochod z kopce do kopce, ale co by člověk pro uhašení žízně neudělal. V páteční večer prodával jeden odvážlivec Géčko i uvnitř! Pochválit je dále nutné pořádkumilovnou službu, která byla maximálně taktní a slušná. Stánků s pivem bylo větší než malé množství a fronty se netvořily. K dispozici bylo mnoho roztodivných karcinogenních čůráků, prasat, sojových psů a dalších laskomin.
      Jenže nejen jídlem a pitím živ je člověk, kór takhle na festivalu. Zklamáním byl pouze Pražský Výběr tím, jak zahrál, Iva Bittová, Buty a -123 minut tím, že nepřijeli. Zajímavá byla čtveřice Liberečáků - Hash se svými anglicky zpívanými skladbami ne nepodobnými Metallice. Údajně dobří byli Plexis a Jiří Schmitzer, které jsem neviděl. Odvazem byl starý dobrý Vidiek a Českomoravská hudební společnost. Pozornost vzbudil zajímavý Mig21 se zatím neokoukaným Jiřím Macháčkem v roli zpěváka. Dobří byli také uvaděči Sucháč a Míla Holubová.
      Přesto všechno se vrcholem letošního Trutnova stal překvapivě Banjo Band Ivana Mládka s hostujícím Ivo Pešákem. Nebylo poznat, zda se baví více publikum či staříci na pódiu, nicméně úspěch měli mimořádný. Člověk by nevěřil, že dvě generace úplně mimo sebe můžou navzájem takhle ujet. Ale je fakt, že si na televizní masáž (Vzpomenete ještě na stanici Hvězda? Fuj!) za komoušů ještě stále dobře pamatujeme. Hlediště bylo jedinkráte za celý festival zaplněno do posledního místečka.
      To je tak vše, co z té přehršle kultury stačil skósnout můj mozek a ještě to vyplivnout na papír. (Teď jsem si ještě vzpomněl na Annu K: Šíleně toporný projev, špatný hlas... Sice to ustála a dokonce ani kelímek neletěl! Nicméně...) Ostatní by možná taky ještě na něco vzpomněli (třeba Boron), jenže to už je dávno a vše splývá. My kluci a holky co spolu mluvíme, jsme se snad ani jedinkrát nesešli Na Bojišti v plné sestavě. Neustále jsme se míjeli a proto logicky následuje další kapitola:

*****

- Samotáři aneb Jak jsem je ne/viděl já -

      Medvěd toho stihnul celkem dost. V rámci definitivního rozchodu (???) vztahu-nevztahu s LeV, což pro něj byla změna nemalá, nechal se odbarvit na blond. Jak říká Fünf: "Není to medvěd, je to ľadový medvedík." Může být. Užil si většinu popsaných koncertů, vypil 57 piv, koupil festivalové tričko na památku. Dobře pokecal v podstatě s každým, udobřil se se LVem. Příjemným překvapením byla chvilková sobotně-nedělní festivalová známost, kterou pak, blbec, vyměnil za hulení s Manťasem. Po zásahu vodním dělem utopil svůj báječný mobil a tím i svou víru v zázrak techniky. Rád po dlouhé době viděl Čepáka.

      O Charliem velice rád napíšu. Ani se, chudák, nestačil pořádně rozkoukat v práci po masňácké dovolené v Chorvatsku a opět se urval pryč do volnosti. V pátek byl totálně nadržen na ženské a sbalil si údajně šestnáctiletou Evu. Kromě toho byl ale kouzelně vlezlý kdykoliv a na kteroukoliv, ve které viděl třeba jen potencionální roštěnku. Evička jej v pátek v noci obrala o sandále výměnou za lodičky, které Charliemu pochopitelně "padly." Jak byl rád, že se s nimi v sobotu opět sešel! Užíval si festivalu plnými doušky a kromě limitovaného žlutého festivalového trika přikoupil i kalhoty a košili. Jako správný solitér si i on užíval především ty své koncerty a nebý nedělněpodvečerního telefonátu s Kačenkou, byl by snad v pohodě dodnes.

      Zipp byl zdánlivě v pohodě. Leč v pohodě nebyl. Jsa v pohotovosti, držel se od alkoholu dále. Stejně tak i od lidí. Snažil se i přesto festival užít a snad se mu to i povedlo. Zhodnotil bych jej: tajemný Zipp. Sice jsme spolu stačili hodit poměrně dlouhou řeč, leč většinou jsem hovořil já. Prý i on chtěl mluvit, jenže jsem byl pořád zhulenej nebo ožralej a nepustil jsem jej ke slovu. Zippe, promiň!

      Konvísek je dnes už klasický pohodář. Ježíš, toho člověka fakt žeru! Byl, pravda, trošku nesvůj z přítomnosti Vaniček, leč ty stejně úspěšně splynuly s davem a ten je k nám jen občas vypustil v nějakém malém výjevu. Ač jsem znal důvody obou soutěžících stran, nechtěl bych být soudcem. Konvísek si koncertů taky užíval, jen mi přišlo, že byl hodně sám. Potkávali jsme se jen málo a když byla konečně příležitost k vykládání, vykládal jsem zase jenom já, což mne v případě Konvíska štve. A to jsme se ke všemu v neděli ani pořádně nerozloučili!

      S Manťasem jsme se zprvu hodně míjeli, abychom se nakonec našli a pořádně poklábosili, popili a zahulili. Nebyl na festivalu zrovna "in" hlavně vinou vytíženosti v práci. Místy si připadal, že byl uměle vysazen na neznámé planetě, ale po půlnoci v sobotu byl už takový, jak jej všichni známe. Pražský Výběr jsme společně ignorovali v Gambrinusím stanu a dobře jsme udělali. Tři hodiny jsme se viděli a pak už vůbec.

      LVíče přijela na festival zřejmě s tím, že mne bude ignorovat. Tomu říkám výzva! V sobotu jsme naše problémy nakousli jen zlehka, čímž se proti mě zatvrdila ještě více. Přes noc přemýšlela (Šikovná holka!) a v neděli tříhodinovým rozhovorem Nad Bojištěm jsme se konečně dořešili. Z těchto důvodů jsme se během prvních dvou dnů slušně míjeli a tak si snad Lenča festival užila: "Noc ze soboty na neděli? Nebyl jsi, Medvěde, se mnou. Lepší to být nemohlo!" ...

      Fünf podle svých slov měl nejdříve přijet, pak zase ne, pak... Však známe jeho rozhodnost. Nakonec přijel v sobotu večer i s Čepákem na Pražský Výběr. Měli to, chudáci, ještě za plné vstupné a k tomu si vybrali takový debakl! Ale hádám, že atmosféru festivalu stačil užít. Stává se z něj konečně pohodář a to je jen a jen dobře. (md:-o)

      Čepák byl milým překvapením. Viděl jsem jej po více než dvou letech. Podařilo se nám sednout a kvalitně poklábosit mimo areál, totiž přímo v centru. Neděle byla holt naše. Je stále stejný introvert - pohodář.

      Vaničky tedy Monika a Petra s námi jely na festival, aby s námi nakonec byly a nebyly. Moniku jsem ani neznal a Petra je na nás prý slušně naštvaná. Naštěstí měly obě na festivalu spousty známých, takže o nudě nemůžou urkitě hovořit. Míjeli jsme se.

      Teď mám neodbytný pocit, že jsem na někoho zapomněl. Kdyby snad jo, tak se omlouvám. Jinak patří můj dík všem přítomným pařmenům. Udělali jsme společně vynikající atmošku!
      V neděli v podvečer jsme využili siemensáckých přemísťovadel a vrátili se zpátky do Chlumce, kam jsme dojeli v osm večer a částečně se loučili. Lenča s Manťasem přesedli do svého auta a jeli dále k domovu.

*****


Poslední aktualizace: