BOSKOVICE
8. až 10. září
| Hlavní stránka | <<< | 2000 | >>> | Náš diář |
|---|
Povídání o Boskovicích má v Nojtbúku č. 4 dvě logicky oddělené části. V té první popisuju své cyklistické putování z Olomouce přes Bouzov a Javoříčko až na místo činu a v té druhé se dozvíte, co se odehrávalo v Boskovicích při oslavě čtvrtstoletí páry slečny Lenky. Jedná se opět o medvědův pohled a protože některé mé "poznatky" byly poměrně drsné, upravil jsem je tak, aby události spojené s akcí byly srozumitelné všem čtenářům. (Někdy si s odstupem času říkám, že to tenkrát byly ale zlaté prciny...)
- cyklotrip Olomouc - Boskovice -
Olomouc - Hejčín - Řepčín - jezera Poděbrady - Horka nad Moravou - U Tří Mostů - Hynkov - Lhota nad Moravou - Karlov - Litovel - Chudobín - Mladeč - jeskyně - Třesín - Měník - Bílá Lhota - Červená Lhota - Hrabí - Podolí - Bouzov - Starý Pivovar - Javoříčko - Jeskyně Míru - Zkamenělý zámek (zřícenina Branky) - Vojtěchov - Hvozd - Březsko - Konice - Skřípov - údolí Úsobrnského potoka - Pohora (U Klementů) - Pod Karlovem - Melkov - Vratíkov - Hrádkov / Podlesí - Boskovice (107km) Vstávání mám dnes naprosto pohodové. Už včera jsem totiž zamítnul vstávání na rychlík, který jede v šest ráno, a pohodově jsem odjel po deváté hodině přes Hranice na Moravě a Přerov, ve kterých jsem přestupoval, do Olomouce, odkud už vyrážím po svých. Ranní hustá mlha se už naštěstí rozpustila a vypadá to, že se na čas vrátilo léto. Po více než týdnu, kdy se extrémně ochladilo. Je jasno a příjemně teplo.
První cyklistické kilometry jsou pro mne utrpením. Průjezd Olomoucí v dopravní špičce není nic pro mne a tak aspoň rychle hledám cyklotrasy, které by mne zbavily přítomnosti aut. Dokonce i v sadech jsou dnes cyklostezky. Ano tam, kde jsem ještě loni platil pokutu za vjezd do zákazu. Jsou to paradoxy! V Hejčíně opouštím město a naopak se dostávám do příjemného Litovelského Pomoraví, které je pro cyklisty rájem. Nekonečný lužní les, kvalitní cesty a pomalu nenatrefím ani na živáčka natož mrtváčka.
Kolem mé trasy jsou nově nainstalovány informační cedule CHKO, které jsou neuvěřitelně čtivé! Člověka ani nenapadne na chvíli nezastavit a počíst si. I přes časté zastávky u tabulí a taky esemeskování se brzy dostávám do Hanáckých Benátek - města Litovle. Město, které ještě nedávno vypadalo šedě se v posledních letech probouzí a barevné fasády domů vypadají pěkně. Jenže nemám vůbec chuť na jakoukoli pidlivizaci, ani pivovarská restaurace mne svou malebností nezastaví a já mířím dále směrem na Mladeč.
- Mladeč, 60. známka -
Cesta z Litovle k jeskyním byla nepříjemná. Tupě jsem šlapal proti větru po naprosto rovné šest kilometrů dlouhé silnici, což člověku nepřidá. Zahýbám do Mladče pod vrch Třesín, pod kterým je pro změnu známá jeskyně. Turistickou známku mají a stává se mou jubilejní šedesátou. V bufetu u jeskyně dávám dnešní obědovou pauzu. Mám najeto nějakých 40 kilometrů, takže si jej už zasloužím. Překvapivě v bufetu vaří minutky a obsluhuje tady starý bělovlasý pán, který má ještě starou školu, která se odráží i v jeho obsluhování. Páni, takhle kdyby se chovali všichni číšníci! Člověk by pak odpustil všechno! Litovel je po dlouhé době překvapivě pitelná a k tomu si ještě užívám sluníčka, ve které jsem už ani nedoufal.Po tvarůžkách s bramboráky jsem dal ještě jedno pivko, vyzkoumal další část trasy, kterou jsem ještě prodiskutoval s "panem vedoucím" a pomalu se připravoval k návštěvě Bouzova. Nemám tohle turisticky příliš exponované místo rád. Jenže když chce člověk známku, nezbývá mu, než se překonat. Však co, už máme září a tak lidé snad už nebudou tolik blbnout. Zaplatil jsem a vyjíždím. Třesíne, třes se!
- Javoříčko, Jeskyně Míru, 55.km -
Fuj, další šílená etapa! Dva piva u Mladečských jeskyní mi na sluníčku rozhodně nepřidaly, což mi dalo příčinu k úvahám, že pít bych měl až v cíli. "Na tomhle kole, panáčku, úplně s klidem!" Povídal pan vedoucí o cestě přes Třesín. Lepší než po asfaltu a navíc jsem ušetřil nějaký ten kilometr a brzy vypotil pivo. Přes sadu vesnic s názvem Bílá a Červená Lhota a pidi vesnici Hrabí jsem dostoupal na hřeben, který odděluje Malou Hanou od Hana valley. Podolí jsem profičel a na Bouzov mne čekal už "jen" závěrečný stoupák. Turistickou známku na hradě kupodivu měli. Nijak jsem se nezdržoval a popojel směrem ke Starému Pivovaru, kde mne poněkud zarmoutil pohled na čas. Musím za čtvrt hodiny stihnout dojet na Javoříčko!První dva kilometry od Starého Pivovaru cesta příjemně klesala. Dostal jsem se do údolí bývalé Zemské stezky, ve které je zhruba uprostřed odbočka cyklotrasy na Boskovice, kterou pochopitelně musím minout. Údolí stezky je famózní a já při kochání marně vzpomínám, kdeže vlastně v Javoříčku ta jeskyně je. Do zavíračky chybí jen pár minut a tak se pouštím do závěrečného stoupáku po cestě-schodech, které mi připomínají výšlap k Harmanecké jeskyni na Slovensku. Z posledních sil se dodrápu k okénku pokladny a kupuji známku. Hned poté se okénko uzavírá a zaměstnanci kvapem opouští jeskyni. Za to já si musím dát aspoň pár minut pauzu. Čeká mne ještě dalších padesát kilometrů a sil mnoho nezbývá. Tak do sebe lámu železné zásoby jídla a pití.
- Pohora, 80.km, po šesté hodině večerní -
Od jeskyní jsem vystoupal po schodech k chatě Jeskyňce a dále od ní vedla má cesta ke Zkamenělému zámku, jenž je pozůstatkem hrádku Špraněk. Ve 13. století se jmenovali jeho pánové Z Branek, pak název poněmčili (jak se za rytířů nosilo) na Von Spranek a odtud je už jen kousek k dnešnímu názvu. Z hrádku mnoho nezbylo (jen krásná kamenná přírodní brána) a jen s dobrou představivostí si může člověk domyslet jeho původní vzhled. S kolem se dostat do údolí pod hrádkem byla dobrá bojofka a i další cesta hlubokým údolím směrem na Vojtěchov nebyla žádná zývačka. Místy jsem šlapal přímo kolem potoka, aby těsně před prvními chatami značka vystoupala prudce do úbočí, ve kterém jsem si o jízdě na kole mohl nechat jen zdát. Pěkná ZVZ. Zipp by měl určitě radost.První šílenost na cestě: Jakási panelová dětská ozdravovna. Terasovitý panelák utopený hluboko v údolí vypadal bizardně. Vojtěchov jako obec už byla lepší, jen mne zaráželo, že veškerá odpadní voda teče do údolí, ze kterého jsem vyšel a jehož vody živí růst krápníkové výzdoby v jeskyni Míru. Tak až někdy budete obdivovat ony krásné dómy v podzemí, vzpomeňte, co že za vodu vám padá na hlavu.
Z Vojtěchova jsem se přes kopec po nudné cestě překulil do Konice, které už znám a ač jejich střed není škaredý, jedu ještě dále směrem po cyklotrase 5028, která by mne teoreticky měla dovést až k cíli dnešní cesty. Do Skřípova byla cesta nudná a nepříjemná, ale pak se vše mění. Bývalé německé městečko si zachovalo svou původní malebnost, jen z místního zámku zbyly jen ruiny. Klesám kolem něj do údolí Úsobrnského potoka, kde pro dnešek definitivně oblékám bundu (holt léto je pryč) a po pár stech metrech sešupu dolů odbočuji společně s cyklostezkou do slušného stoupáku na Pohoru. Pěkný kraj je to tady. Trochu připomíná Českou Kanadu, kterou tak můžu!Mám před sebou další z nutných technologických pauz. Jó, kde je moje dávná kondička!? Přede mnou je ještě posledních asi 14 kilometrů do Boskovic a navíc jsem po poměrně náročném stoupání narazil na skvělou hospodu U Klementů právě tady v Pohoře. Stavba hostince svou malebností doslova lákala a i uvnitř se skrývá před zraky vnějšího světa příjemný lokál. Mají v něm na čepu Litovel a ještě k tomu horkou "novinku": Maestro. Výška ne nepodobná Velvetu, barva obsahu i lavina taky sedí, chuť mnohem lepší a to vše v půllitru za 12Kč! Jaká škoda, že ještě stále nejsem na konečné!
- konečná v Boskovicích, 110.km -
S oddechem přijíždím k chajdě Volejníčků za hřbitovem. Cesta byla víc než drsná! Z Pohory jsem jel po nesprávné straně přehrady a to jsem si ještě stihnul "střelit" za úplné tmy a v neznámém terénu rychlost 62km/h z kopce. Trochu nám trvala domluva na posledních kilometrech, ale nakonec jsem po deváté hodině úspěšně dorazil...- Čtvrtstoletí páry slečny Lenky aneb Smuteční slavnost -
Za hřbitovem kousek před westernovým městečkem stojí na poměrně vysokém kopci chatová osada, v níž se na jedné chatě odehrálo zapíjení žalu nad "těžkým stářím" Lenky. Krásu či malebnost okolí si budeme vychutnávat až zítra a dnes se pustíme do oslav. Prvním návštěvníkem byl Zipp, který chatu podle Želvích cedulí našel po osmé hodině. Pak jsem přijel na kole já a o další půlhodinu později jsme byli už kompletní, poáč přijeli Chlumečáci. Chudák Paľo Okenka chytil slušnou haluz z mých zlatavých vlasů a až do svítání mu to hlava nebrala. Slušně společensky unavená Lenča od nás převzala za hlasitého vzlykání a nepředstíraného utrpení našeho kondolenční listiny, nějaké dary a poslední pomazání, načež se atmosféra rozjela do postupného hulení a chlastání. Spát se šlo až nad ránem, leč svítání noci se nekonalo. Tak dobří jsme zase nebyli.- sobota aneb Zlatá klec -
Ranní, řekněme raději dopolední, vstávání má každý podle svého stavu, ke kterému se včera dobral, což je poměrně zajímavé sledovat. Před polednem jsme společně posnídali, abychom se následně jali trávit krásné slunečné odpoledne každý podle svého. Někdo prohlíží fotky, někdo se třeba jen tak opaluje, někdo si vykládá a někdo se chystá na kolo. Po jedné chci vyrazit. Pojedu sám?
Hovnajs! Nikam jsem nejel. S Fünfem byla totiž tradiční domluva-nedomluva a než se rozhodnul, zjistil, že jeho duše je ucházející. Když postupně zlikvidoval duši rezervní jak svou tak i mou, bylo rozhodnuto. Jak řekl Zipp: "Podléhám fantasticky pohodové atmosféře a nikam se mi nechce!" Měl pravdu, protože v téhle naší malé zlaté kleci bylo dnes velmi příjemně. I rozškatulkovali jsme se na malé skupinky, jejichž členové se neustále mísili a řešili ty správně důležité světové věci. Jako třeba my s Manťasem a Zippem kvalitně ohovorili "M" a "V" sluně se pod stromy na spodním kraji zahrady. Konvísek naproti nám byl v klidu a do večera se v tichosti ožral fernetem, Charlie se plně věnoval své polovičce Báře, Kačenka nakonec rezignovala a sama si udělala trip do města. Paľo se pomalinku shulil a Hradečačky se kvalitně vyspinkali. Opravdu příjemné odpoledne.Musím se taky zmínit o Manťasovi, který si pořadatelství vzal patřičně k srdci a staral se o "oslavenkyni" jakožto i o nás, smuteční hosty, víc než vzorně!
V podvečer nastalo období přípravy jídla, kterého bylo větší než malé množství. Společnými silami jsme připravili všechny ty francouzské brambory, stejky, karbenátky, do zálohy i grilovací klobásy, na které došlo po dokonalém vyuzení až ráno, saláty atakdále. K tomu jsme si přivodili příjemné náladičky, které byly přece jen mírnější než ty včerejší.
- neděle -
Boskovice - Doubrava - Chlum - Příhon - údolí Bělé - Horní Štěpánov - Lipová - Hrochov - údolí Brdeckého potoka - Dvorský Žleb - Ptenský Dvorek - Ptěnín - Zdětín - Lešany - Kostelec na Hané - Smržice - Prostějov - Vrahovice - Čechůvky - Kralice na Hané - Hrusčice - Viklice - Tovačov - Troubky - Henčlov - Přerov - Žebračka - Prosenice - Radslavice - Sušice - Oldřichov - Osek nad Bečvou - Osecký jez - Lipník nad Bečvou Poměrně brzké ráno. Vstal jsem společně s Paľem. Něják jsem se včera stačil přežrat tou spoustou jídla a není mi kdovíjak do zpěvu. Tož jsem si po dlouhé době popovídal se stromkem. Bylo osm, když jsem pustil Samotáře a kdy začalo ospalé probouzení ostatních. Tyhle naše ranní siesty fakt žeru! Jediný, kdo nevstal, byl Manťas. Včera večer jeli s Fünfem jak žoci autem do westernového městečka, ze kterého přijeli nad ránem. Řídil Fünf a přibral do cesty pluh, který tak de facto zabránil devastaci chalupy a třeba i životů nás uvnitř. Vzhledem k tomu, že už od čtvrtka má Manťasovo auto vylepšený fejslift od bouračky na dálnici, nebylo přes ohromující ránu na autě nic poznat.
Snídáme opět společně a každý podle svých chutí. V deset jsem se dobalil, hodinu se pomalu loučil a pak vyjel na zpáteční cestu domů. U westernového městečka mi sice Zipp ještě volal, že jsem si zapomněl krígl, ale mě už se nějak nechtělo vracet. Byl před námi další příjemný prosluněný den. Jelo se víc než dobře, poáč jsem měl v podstatě celou cestu vítr v zádech a nakonec jsem to přes Prostějov, Tovačov a Přerov dotáhnul až do Lipníka na vlak.
Expreska k odkazům.