Tour de Slovakia Y2k
23. (27.)června až 9.července
| Hlavní stránka | <<< | 2000 | Pozvánka | >>> | Náš diář |
|---|
Naši společnou cyklistickou dovolenou v posledním roce dvacátého století jsme věnovali poznávání země našich východních přátel a sousedů zároveň - Slovensku. Smělá pozvánka informovala o poměrně dlouhé trase, kterou jsme měli obsolvovat. Slovíčko "měli" je zcela na místě. Sraz účastníků na začátku cyklistického putování byl u Medvěda v Ótravě v pátek 23.června. Pracovní zaneprázdněnost většiny z nás však plány značně pozměnila a tak fše nakonec dopadlo tak, že víkend mezi 23. až 25.červnem byl věnován paření přímo v Ótravě. Pokud mne paměť neklame, dostavila se tato dáma a pánové: LeV, Čárlí, Fünf, Manťas, Vaček a Zipp. Pařba byla značně poznamenána špatným počasím a to ovlivnilo i odjezd na samotnou Tour de Slovensko. Existuje jen několik málo fotografií z doby, kdy se k nám nakrátko přidal Lockay. Pro nás ostatní bylo víc než nad naše síly něco fotit.
Itinerář trasy a odkazy do jednotlivých dnů:
| pátek 23.června | Klenba | Příjezd do medvědova doupěte | - |
|---|---|---|---|
| sobota 24.června | Ondřejník | Ostrava/(Dobrá)/Frýdlant nad Ostravicí-Solárka-Skalka-Solárka-Frýdlant nad Ostravicí-Pržno-Baška-Staré Město-Frýdek-Místek-Sviadnov-Žabeň-Nová Bělá-Ostrava | 54km |
| neděle 25.června | Pařba u Medvěda | - | - |
| pondělí 26.června | nevydařený start | úvodní prolog | 3km |
| úterý 27.června | Beskydy | Ostrava-Brušperk-Hukvaldy-Kozlovice-Tichá-Kunčice pod Ondřejníkem-Trojanovice-Ráztoka-Pustevny-Prostřední Bečva-Hutisko-Solanec-Soláň | 75km |
| středa 28.června | Vačkova osmička | Soláň-Velké Karlovice-Podťaté-Na Kasárni-Štiavnik-Hvozdnica-Malá Bytča-Bytča-Predmier-Podháj-Jabloňové-Súľovské skaly | 58km |
| čtvrtek 29.června | Velká oprava | Hradná-sedlo-Bodiná-Prečín-Povážská Bystrica-Prečín-Domaniža-Domanížská Lehota-Sádočné-Čelkova Lehota-Pružina-Predhorie | 46km |
| pátek 30.června | Krásné hory | dolina Radotiná-Hluchá dolina-sedlo Zliechov I.-Zliechov-sedlo Zliechov II.-okolo Strážova-Čičmany-Fačkov-Rajecká Lesná-Šuja-Rajec-Rajecké Teplice-Poluvsie-Porúbka-Lietavská Lúčka-Žilina | 65km |
| sobota 1.července | 1.pěšárna | Žilina/vlak/Strečno-Starý hrad-Strečno/Žilina | 15km |
| neděle 2.července | Martinky | Žilina-vodné dielo DYlina-Mojš-Varín-Nezbudská Lúčka-Strečno-sedlo Rakytie-sedlo Javorina-Saračníky-Dialňa-Javorná dolina-Vrútky, kemp-Krížava-Skalka-Kobylie-Medzihorská dolina-Poluvsie-Porubka-Lietavská Lúčka-Dylina-Strečno-Žilina | 93km |
| pondělí 3.července | Vrátna | Žilina-vodné dielo Dylina-Mojš-Varín-kemp u Varína-Krasňany-Belá-Terchová | 35km |
| úterý 4.července | Malá Fatra | Horní Terchová-Terchová-Tiesňavy-Vrátná-Terchová-Zázrivá-Lúčivná-Párnica-Veličná-Dolný Kubín-Vyšný Kubín-Malatiná-Sestrčšská dolina | 57km |
| středa 5.července | Liptovská Mara | Sestrčská dolina-Bukovina-Hliník-Liptovský Trnovec-Liptovský sv. Mikuláš | 33km |
| čtvrtek 6.července | Kvačanská dolina | Liptovský sv. Mikuláš-Demanová-Jasná-LsvM-Liptovský Trnovec-Kvačany | 44km |
| pátek 7.července | Roháče a Orava | Kvačany-NPR Kvačanská dolina-Huty-sedlo Biela skala-Zuberec-Habovka-Podbiel-Nižná-Mäkošín-Oravská priehrada-Lokca-Breza-Zákamené-Ustrig | 72km |
| sobota 8.července | Kysuce a Beskydy | Ustrig-Oravská Lesná-Demänová-zákazové Muzeum kysuckej dediny-Vychylovka-Nová Bystrica-Stará Bystrica-Krásno nad Kysucou-Kadka-Svrčinovec-Mosty u Jablonkova/Ostrava | 68km |
A nyní se podíváme na jednotlivé dny poněkud podrobněji.
pátek 23.června
V odpoledních hodinách je sraz účastníků v klubové hospůdce Klenba v Klimkovicích. Ten se stal úplným prazačátkem akce. Do Klenby dorazili Vaček s Medvědem po vlastní ose, tedy na kole ze Sviňákova a Kufberek odtamtéž autobusem. Navečer pak dorazila pražská posádka (Čárlí, Zipp a Fünf) a v noci zbývající "Brněnská sekce" LeV s Manťasem. Po ukončení slavnostního zasedání jsme se na svých přemisťovadlech někdy kolem půlnoci přemístili fšichni k Medvědovi do doupěte, s výjimkou Kufberka, který se odpotácel k sobě domů.sobota 24.června
Dnes máme svátek svatého Jana. Na konec června je už od dopoledne poměrně chladné počasí a na obloze se honí mraky. I přesto před polednem vyrážíme do Frýdlantu nad Ostravicí; částečně vlakmo a částečně autmo, přičemž automobilová sekce jede ještě přes Dobrou, kde se marně snaží zlanařit na kolo Zippovo sestřenici. Do hor, konkrétně na Solárku, vyrážíme až před třetí hodinou odpolední, kdy už i Zipp vypigloval své kolo do správného lesku, namazel vše potřebné a přihustil přední i zadní kolo.
Počasí nám však ani trochu nepřálo a po zdolání Ondřejníku, respektive jeho nejvyššího vrcholu - Skalky, se rozhostila fšude kolem nás mlha, že by se dala krájet a k tomuzačalo drobně poprchávat. I vlivem naší únavy se překotem vracíme do Frýdlantu, kde se jdeme zahřát a posilnit do Rabaky (ex Club for you). Kolem šesté hodiny večerní jsme už dostatečně prohřáti a postupně odjíždějí Fünf a Čárlí domů a před osmou hodinou vylézáme z doupěte i my zbývající. Vaček se Zippem a Medvědem jedou do Ótravy po vlastní ose, zatímco LeV s Manťasem autem.
neděle 25.června
Neděle je vcelku nezajímavým dnem. Celý jej v podstatě prosedíme doma s tím, že v pondělí dopoledne tutově odjíždíme na Slovensko. Navečer se s námi loučí Manťas a odjíždí za prací do Brna, aby byl vystřídán návštěvou Marčelly s Kufberkem. Příjemně se nám klábosilo do nočních hodin.pondělí 26.června
Včerejší plány byly jedna věc a realita je zcela jiná. Venku vládne nefalšované aprílové počasí, které nám na náladě a optimismu příliš nepřidává. I přesto se odhodláváme k zoufalému činu a krátce před polednem vyrážíme na cestu. Po necelém kilometru a půl nás zastavuje bouřka, kterou sice přečkáváme v autobusové zastávce, ale vzhledem k tomu, že jsme doma zapomněli míč proti trudomyslnosti a nálada již nyní v družstvu velmi upadá, rozhodujeme se pro návrat. Vaček tuto situaci neustál a ...... takže opět sedíme u Medvěda. Vaříme společný oběd, opečováváme uraženého Vačka a plní nadšení očekáváme Vendelínovu návštěvu. Ten v podvečer skutečně přichází a spolu s ním ještě dvě lahve vína, čímž máme o večerní program postaráno. Pro jistotu si dáváme slib: Zítra už fakty musíme vyrazit!!!
úterý 27.června
Na konec června je poměrně zima. Počasí se nám ale přece jen částečně udobřilo a dovoluje konečně vyrazit na tu slavnou Tour de Slovakia, na kterou kolem jedenácté hodiny slavnostně odjíždíme. Hned v začátku míjíme prokletou zastávku, kolem které se náš peloton včera otočil zpět. První zastávku tzv. "hladovou" dáváme ve dvě odpoledne pod hradem Hukvaldy, kde na sluníčku a lavičce částečně rozmrzáme. Další zastávkou jsou až Pustevny, konkrétně Valašská koliba, ke které vyjíždím po vlastní ose sám, přičemž LeV s Vačkem využívají lanovku. Dobré jídlo ve Valašské kolibě nám vylepšuje náladu i chuť do další cesty.První konečnou na Tour de Slovakia se nakonec přes maximální úsilí a ochotu Lenči a Vačka stává chata - Na Soláni, kam přijíždíme po deváté hodině večerní, kdy už se sešeřívá. Na místní turistické chatě jsou velmi milí a ochotní hostitelé, kteří pro nás vymysleli grátis ubytování v chatě, z čehož má především Lenča obrovskou radost. Pan provozní se nad námi slitoval, poáč venku tenkrát (pamatujete?) putoval agresivní medvěd a také pánové z Pohraniční stráže, kteří neradi vidí potulné cestující spát jen tak bezprizorně. Zásluhou obětavosti chataře jdeme spinkat vykoupaní a čistí.
středa 28.června
Spíme jak zařezaní a spokojeně až do desíti. Únava po prvním náročném dni je znát a navíc si do naší suterénní místnůstky sluníčko jen těžce probojovávalo cestu. Snídani si dopřáváme ještě na chatě, abychom se po ní rozloučili a vydali se na cestu. Čeká nás slastných šest kilometrů z vršku Soláně do údolních Velkých Karlovic. Dále nás čeká pořádné stoupání a ne jeho konci státní hranice a sporná obec Kasárna. Ta už je na slovenské straně, i když vlastně podle logiky hřebenu hor by měla patřit k nám. Ve 12:55 až 13:25 jsme za asistence omaskáčované Pohraniční stráže SR nelegálně přejeli státní hranici, čímž začíná námi toužebně očekávaná zahraniční část putování. Ještě kousíček, asi do výšky 1000m.n.m. stoupáme a pak nás už čekal (dnes už druhý!) sešup. Neměl chybu až na malinký crash-test na jeho závěru:Jaký crash-test? Jedeme si takhle ve "vačku" (což je "odborný" Vačkův termín pro označení pelotonu) přes obec Štiavnik a na jejím konci vidím (co by první jezdec "vačku") malého kluka, který se marně snaží na silnici vytlačit káru plnou sena. Vzbudí se ve mě mirkodušínovství a prudce brzdím. To ofšem netuším, že zbytek "vačku" věnuje pozornost nádherné krajině a nikoliv mé ušlechtilé snaze někomu pomoci. O chvíli později pootočím hlavu a vidím, že celý "vaček" se na mne řítí plnou traťovou rychlostí. Okřiknu jej, ale oba reagují se zpožděním, které se v tu chvíli zdá přímo nekonečné. Dobrovolně opouštím jak kolo tak i silnici. Když druhá část "vačku" bezpečně stála, jeho poslední teprve začala brzdit. Navíc druhá část "vačku" měla účinnější brzdy než část poslední. Poslední části "vačku" se zablokovalo zadní kolo a majitel kolem nás obkroužil elegantním esíčkem. Úspěšně jsme se minuli a vypadalo to, že jsme neutrpěli žádnou újmu. Vše se mohlo seběhnout ve zlomcích sekundy.
Už podle vyděšeného obličeje toho malého kluka s károu nám mělo být jasné, že se asi něco stalo. (Klučina pomoc omítl a raději vzal nohy i s károu na ramena.) Pohled na Vačkovo zadní kolo připomněl vlnitý plech z profilu. I započala opravná anabáze. Pouhá úvodní snaha o vyhnutí kola do původního profilu nepomohla, takže: rozplést-vyrovnat(praskl svár)-vyplést-vycentrovat... Nejbližší autobus jel za dvě hoďky. My byli s "opravou" o 30 minut rychlejší. Do Bytče jsme dojeli pohodově a nejrychleji z nás Vaček, se kterým se ve městě chvíli naháníme. Leč ani jeden ze tří místních "cykloservisů" neposkytuje tak "náročné" služby jako je výměna ráfku. Natož, aby měli onen námi vytoužený ráfek skladem. Vačka tedy čekala další riskantní cesta. V Bytči jsme aspoň zašli na pizzu, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad vzhledem k tomu, že na další cestě už žádná reštika nebyla, a pak pokračovali do Súľova mezi skály. Posezení před místní hospůdkou při západu slunce a u orosených pivek a kofoly nemělo chybu. Spinkali jsme v údolí kousek za vesnicí. Tentokrát už ve svém stanu.
čtvrtek 29.června
Příjemné probuzení s výhledem na Suľovské skály všude kolem nás nemělo chybu. Pášeme hygienu, balíme a vyrážíme do Hradné na nákup a snídani. Vačkovi se lehce po fčerejšku vylepšila náladka. Sedlo mezi Hradnou a Bodinou má své kouzlo a taky i úskalí, poáč zde chybí asfalt a nevíme, co ještě vačkovo zadní kolo vydrží a co už ne. Nakonec vydrželo v pohodě a možná by i vydrželo i dále, ale pro jistotu volíme zajížďku z Prečína do Považskej Bystrice. Děsivější město panelákového typu jsem snad ještě neviděl. Společnými silami opravujeme vačkovu osmičku (servis opět nehrozí!) a kolem třetí odpoledne vyrážíme zpátky na původní naplánovanou trasu do Prečína. Místní hospodu už znám z naší O.D.S.tour´98. Nic se nezměniloa jídlo tady taky nehrozí. Tak že by penzionek a "Rešturácia" v Domaniži? Ani náhodou! Pokračujeme dále po silničce takřka bez provozu až do Pružiny a to už vím, že na teplé jídlo můžeme pro dnešek zapomenout. Sedáme před sockulturhauzem a cpeme se brambůrkama, pivem a kofolou. Večer přes Predhorie míříme do skvělé Radotiné doliny. To už jsme ve Strážovských vrších. Původně jsme chtěli spát v seníku, ale máme ještě tak nahnáno z medvědů, že raději volíme vlastní přístřeší u potoka. Je zde skvěle. Usínáme únavou takřka okamžitě.pátek 30.června
Tak jsme prý fšichni nevyspaní. Nahnáno jsme měli pěkně. V noci stále něco kolem stanu chodilo a funělo. Dáváme snídani a po ní vyrážíme kolem potoka dolinou směrem dolů. Tohle údolí skutečně nemá chybu! Místy se skály v údolí moc pěkně sevřou. Kolem nikdo. Ani živáčka ani mrtváčka. Na soutoku dvou potoků měníme směr a začínáme stoupat Hluchou dolinou směrem k hlavnímu hřebenu Strážovských vrchů. Sedlo nad Zliechovem nám dává pořádně zabrat. To už jsme pod Strážovem, který v následujících hodinkách pěkně obkroužíme. Za Zliechovem nás čeká ještě jeden výšlap po úbočí hory.Tady jsme trošičku pozměnily plán cesty. Jsme totiž domluveni se Sylvií, že k ní dnes dorazíme, takže se stáčíme směrem na Žilinu. Krásným sešupem po kvalitní "highway" dojíždíme do Čičman, které jsou krásnou rázovitou obcí s neskutečně velkým množstvím malovaných dřevěnic. To ale zjišťujeme o nějakou hodinu později, poáč nyní je naším hlavním objektem pozornosti penzion, ve kterém se (konečně!) vaří. U něj i nějakou tu hoďku spočineme. Je krásně a naše prokřehlá těla si velmi žádají slunečních paprsků. Zde jsme se setkali s bandou cyklo nadšenců, kteří míří opačným směrem než my. Tedy domů do Zlína. My ale přece teprve začínáme, ne?!?
Po třetí hodině odpolední zvedáme kotvy a údolím pokračujeme dále po proudu. Je to skvělé! Mám potřebu bušit a nechávám (nerad) LeV s Vačkem daleko za sebou. Setkáváme se až na hlavní silnici před Fačkovem. Do dnešního cíle nám stále chybí necelých 30 kilometrů a šlapání po hlavní silnici s hustým provozem nám moc nejde. V Rajeckých Teplicích brzdíme před pekárenskou prodejnou. Čerstvé pečivo, to je naše! Dobíjíme baterky, voláme Sylvii a Manťasovi. Cedule "Žilina" je naše záchrana. Máme toho fšichni tři dost. Dojíždíme na koleje ŽUŽ za Sylvií. Sláva! Konečná! Sprchu nevynecháme nikdo a večer nepohrdneme odchodem do hospody. Respektive do Laguny, kde se postupně potkáme snad se fšemi našimi známými. Spát jdeme... ??? Kdo ví kdy.
sobota 1.července
Dnes si zasloužíme pauzu. Jednak čekáme na to, až za námi dorazí Manťas během poledne, kterého pak Sylka odvádí na intráky a my ostatní zůstáváme v centru města, které Lenča ještě neměla tu čest poznat. Odpoledne pak už opět společně odjíždíme vlakem na Střečno. Naším cílem je Starý strečianský hrad, na který nakonec i s úspěchem dorážíme. Vládne skvělé jak počasí tak i zábavka a navíc nám dal ten pěší trip docela zabrat. V podvečer se pak uchylujeme do místních žilinských hospůdek a sdělujeme si vzájemně dosavadní dojmy. A večer? Ale, děti, vždyť jsme přece v Žilině!*****
Na dalších dnech se bude v průběhu let 2002 až 2056 intenzivně pracovat...
-md-05.05.2002
Šup k odkazům.