- pozvánka -
aneb
Jak jsme to původně plánovali.
|
Někdo ví, někdo neví. Něco se změnilo a to je vše, co k tomu můžu říct. Na něčem mám vinu já, za něco nesou máslo na hlavě jiní. Co už. Vánoční Besídka měla být původně o trochu o něčem jiném a dopadne jinak. Původní náhradní varianta v opevněném areálu Českých drah padla a tak pokud se během následujících dvou týdnů nestane nic zásadního, sejdeme se v medvědově doupěti. Co se tím pádem určitě změní, bude osazenstvo akce. Z čistě pracovní akce přerodíme Besídku v akci soukromou. Zcela pochopitelně. Odpadne tak tlachání o práci a naopak můžeme hodnotit končící rok z pohledu přátelství, lásky, pochopení, pohody. Zůstává "jen" hlavní motto Besídky: Promítání filmů pro otrlé. O něj rozhodně nepřijdete a pro neznalé nabízíme pro upřesnění: Speciální program: Hlavním důvodem našeho setkání je promítání filmů. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi hodnotné kusy, produkce započne již v brzkých odpoledních hodinách. Jedná se o tyto dlouhometrážní filmy, které nám zapůjčili ze soukromých archivů pan Pavel a Pavel: Moje svatba (part one), Posledně jmenovanovanému filmu jsme dali podtitul "dorážecí" a jeho produkce rozhodně nezačne z výchovných důvodů dříve než po 22. hodině. To už snad budou všechny děti spinkat. - zajištění akce -Pro zpříjemnění a pohodovější průběh Vánoční Besídky si dovolíme připravit malé občerstvení pro účastníky, mezi které patří například pečená kachna, selátko na rožni a podobně. K zapíjení poskytneme soudek pěnivého moku s mocnou přitažlivostí Gé, na nějž si laskavě přineste své vlastní nádoby. Naše zásoby jsou v tomto směru jen velmi omezené.Pozvaní AKtéři:Všichni ti z Vás, kteří mají dost sil na zvládnutí filmového maratonu ve vysokých otáčkách, a kteří se stihnou na akci zaregistrovat včas. Chcete termín? Tady je: 15. prosince 2001. A ještě maličkost: členové SZKF mají účast povinnou!Informace a kontakty vyřizuje za SZKF: |
Jak to vlastně nakonec proběhlo?
Neustálý chaos a změny zřejmě způsobily, že původně plánovaná akce pro všechny lidi se změnila na "obyčejné" spolkové zasedání. Zůčastnili jsme se ve stoprocentním složení: Brzdy, Kufberek, Medvěd a Skoumal. Z pochopitelných důvodů se nemohlo uskutečnit ani původně plánované promítání hororových filmů Svatba I., Svatba II. a Peklo na zemi. Z největší pravděpodobností by nás totiž ostatní hosté pivnice vyhodili.
Besídka byla dokonce ohrožena i v Klenbě, protože podle naší milé šenkýřky Věrky mělo být plno. Naštěstí nás ve středu při generálce na Besídku kolem půlnoci přichodivší Čenda ujistil, že stůl se najde a dokonce to bude náš oblíbený televizní. (viz foto výše)
Před Besídkou jsme se Skoumalem ještě ladili poslední přípravy na přestavbu našich webových souborů a já se těšil, že konečně přijdu po dlouhé době pozdě a nebudu muset dělat vedoucího schůze. Jenže, ouha, opět jsme byli v 18:05 první. Brzdy s Kufberkem se dostavili záhy po nás a bujaré veselí tak konečně mohlo propuknout.
Hned ze začátku a za plného vědomí jsme svěřili našemu novopečenému členu Brzdymu do rukou pravomoce k jazykovým úpravám stránek, a po té, co jsme z Brzdyho vytáhli první členský poplatek, začal tiše litovat svého vstupu do klubu. Tím bylo povinnostem odzvoněno a my se mohli pustit do oblíbené hry na konci roku, kterou tak rádi všichni hrajeme: Hodnocení našich životů, postojů, přehmatů, geniálních myšlenek, kravin, atd. Však to znáte. K tomu pivo teklo z našich číší proudem.
Ze začátku to vypadalo, že se Besídka protáhne do ranních hodin, jenže my, někteří pamětníci středeční generálky, jsme se raději rozhodli ukončit Besídku před odjezdem posledního busu z Klimkovic, čímž započala skutečná bojofka! Nejprve zaplatil Kufberek, řka, že jede. Jenže vzal za vchodové dveře Klenby a ty nešly otevřít. Bylo nám hned divné, že Čenda nějak nechtěl zaplatit. Za to číše plnil intenzivně, jak se na správného hospodského sluší a patří.
Vida Kufberkův zoufalý výraz rezignace, rozhoupal jsem sebe i Čendu k maximální aktivitě a zaplatil jsem taky. Společnými silami jsme s Kufberkem vyrazili vchodové dveře do Klenby a málem při úprku na bus i dveře autobusu. Ty, když se nám na silně zledovatělé vozovce lehce šmýklo. A kdy že jsme skončili? Nějak se nám vše rozleželo v hlavě a nakonec jsme si popřáli pohodové svátky o půl třetí pod svinovskými mosty u červené žbrďoly a vynikající gulášovky...
-md-