Přistání jednoho z oslavujících bylo v jednom okamžiku poněkud dramatické, nicméně David v roli pilota zvedl letoun v pravý čas a padák nakonec nevzlétnul, nýbrž zcela elegantně přistál...
... a pak se již "jen" slavilo. Pro valnou hromadu slavících bylo připraveno nejen selátko, 100 piv na oslavence, ale i dostatečné množství sedacího a hodovního hmotného materiálu.
Třemblat, Třemblaty, Třemblato? Všechny tři názvy jsou přípustné a na mapě najdete první, zatímco na cedulích při vjezdu do obce druhou variantu. Právě tuto ves zvolil jako nejvíce vhodnou k oslavě svých narozenin Lukas. Sezval spoustu lidiček a nechal si jimi nadělit adekvátní počet dárků, mezi kterými byl i přelet letadla nad námi a seskok s padákem jednoho z účastníků pařby. Sešlo se nás téměř třicet, pivo teklo proudem a selátko bylo bezchybné...
Zpráva o akci
Těžká rána opilcova a k tomu nevyspání mne provázelo celou cestu vlakem z MOM do MNM. Ve čtvrtek jsem zapařil v nové práci a mí noví spolupracovníci si už nemusejí o mě dělat obrázek jen podle toho, co jim práskli a práskají mí spolupracovníci bývalí. Kufberek míří ve stejnou dobu mnohem jižněji až do nártu evropské boty, odkud se již také ozval. Já mezitím vlakem rozlámaný scházím na krtka, kde mne čeká při přestupu příjemné překvapení. Dita s Mírou vycházejí ze dveří, do kterých já se chystám nastoupit. Zatímco oni míří Mezi ploty do Bohnic, já za Danou a Zippem do Strašnic. Stačíme se jen pozdravit a vagón mne odváží kamsi do temného tubusu směrem na východ MNM.
K Lukasovi, respektive do Třemblatu míříme po třetí odpoledne. Podle Lukasových slov jsem měl pocit (a nejen já), že akce se odehrává na fotbalovém hřišti. Po mírném bloudění nakonec nacházíme správné místo u hřiště podstatně menšího, totiž nohejbalového (nebo volejbalového, chcete-li). Na improvizovaném parkovišti se již nachází několik Focusů a Rangerů, jejichž posádky zasedly k hodovnímu stolu, který je obtěžkán zatím jen pivními půllitry, což se již brzy má změnit a nakonec i změní.
Postupem času aut i lidiček přibývá a navečer, kdy už dochází k první konzumaci selátka, je nás kolem hřiště větší než malé množství. To už nechybí ani Volejníčky, Mára se psem (ten tady není jediný...), Romanka, Fünf a další a další lidičkové. Zlatým hřebem celého klání se stalo vypadnutí jednoho Oskara z letadla (měl naštěstí u sebe náhodou padák), přičemž strůjce hrůzné události David obletěl několikrát svým letadlem místo našeho paření, učesal nám naše kadeře, a nakonec přistál v Benešově, aby dorazil o několik hodin později za námi. Chudák byl celý střízlivý a Lukasův vyhlášený limit 100 piv byl již dávno v trapu.
S postupující nocí začalo lidiček ubývat, aby nakonec zbylých pár vytrvalců zasedlo k ohni a vykládalo a vykládalo dlouho. Jedinou vadou na kráse byl občasný deštík, který se ale na druhou stranu dal celkem pohodově ustát nebo spíš usedět. Jeho mnohem prudší a intenzivnější kolega nás pak nakonec s Lukasem jako poslední dva vytrvalce vyhnal do pelechů někdy kolem čtvrté ráno. Propili jsme se do střízliva.
V neděli ráno by člověk i pospal, jenže neustálé narážení plechů na plech okolních vozidel (občas i nějaký ten klakson...) vytáhl ze spacáků i nejtvrdší spáče kolem deváté ráno. Počasí bylo podmračené a tak se nikomu moc nechtělo nadále v Třemblatě zůstávat. Jediní Brňáci se snažili zvrátit nastálé odjezdy, leč bez účinku. Holt jsme zapařili kvalitně a naše zubožená těla chtěla domů. Byla to báječná pařba. Transmišn Lukas ji fakt vymyslel báječně!
-md- 30.05.2002
