- pozvánka -MYŠTĚVES 2002
noc z 11. na 12. května V případě akce v Myštěvsi máme datum naprosto jasné. I další informace jsou k dispozici: Pořadatel: |
Něco pro zasmání...
Lučice
To už mám za sebou nejen onen obrovský oběd, ale i osmdesát kilometrů, na jejichž začátku jsem musel konstatovat, že jsem se skutečně okolím České Třebové za svých studijních let příliš nezabýval, což byla velká chyba. O třicet kilometrů déle jsem zavzpomínal ještě jednou na studentská léta, konkrétně bramborovou brigádu, v okolí Kameničné. Památnou hospodu U Jelena na pokraji Žamberka jsem musel testnout aspoň jedním pivem; Holbou, jak jinak. Pak už mi zbývala "jen" cesta Orlickým Podhořím, abych se na jejím konci přepravil z Týniště vlakem před Chlumec a tím utekl mrakům a hrozící bouřce.
Poměrně unaven tedy dojíždím do Lučic. Konvísek při loučení přislíbil svou přítomnost po práci. Hospoda oficiálně otvírá za deset minut, ale na příchozího sakra-pocestného se nedívají rozhodně nevraživě. Ba naopak - lidi tady mají rádi. A zdejší pivo berou zase lidé. Navíc Géčková desítka za dvanáct se už dneska skutečně nevidí a její lahodnost tolik konkuruje naší Klenbě. Ještěže máme možnost srovnávat; příjemný to kůň. Po hodině mého sezení mezi štamgasty u jejich stolu (Kdo to mohl tušit?) se dostavuje Charlie a jdeme sednout do příjemnější "zasedačky" k "našemu" stolu ve vedlejší místnosti. Moc toho nestihneme povykládat ve dvouch a po sedmé doráží větší část hostí - Dana se Zippem a Pan Roman s Manťasem. Pařba může tudíž začít. Šmarijá, jak dlouho jsme se, lidi, neviděli?
Pěkně dlouho! U některých jde již o pěknou řádku měsíců, a tak vykládání je předlouhé. Do toho ještě nejedna panRomanová hláška a naše bolavé bránice a špulící se huby nestíhají. Nestíhal jsem taky z toho, co všechno jsme již stačili mezi akcemi zažít. Již po osmé hodině přicházejí slibovaná kolena, která si rozhodně nezadají s těmi našimi na 12. freedlandu, a protože Charlie na množství nešetřil, dali jsme si každý takřka jedno. Odfukovali jsme dlouho, ale velmi dlouho do noci. Však také po desáté dorazil Konvísek a ač nerad (Však všichni určitě víte, jak je těžké Konvíska k jídlu přinutit?), pouští se do svého posledního kolena. Z hospody se nám vůbec nechtělo. A také šenkýřka s otcem a mámou se s naší přítomností rádi smířili a tak nakonec hospodu opuštíme po druhé hodině ranní za velmi příjemných kapek májového deštíku.
Člověk by ani nevěřil, jak dlouhá je cesta přes pole a kolem lesa do Chlumce. Pro mírně podroušeného Manťase se tma a úzká cesta stala chvílemi problémem. Nevím, nevím, jak bychom beze světla dopadli. Do všech volných postelí upadáme u Laštovičků zcela nenuceně a rádi. Já doufám, že panRoman dnes nebude mít moc bujarou noc, podobně jako minulý týden v Prackovicích...
Baras? Na půdě!
... naštěstí neměl. Vstáváme pomalu, kolem poledne; snídáme, (musíme poděkovat Charlieho tatínkovi za snídani!) a vyjíždíme na cestu. Zipp s Danou míří do MNM, aby Zipp o pár hodin už sám vyrazil ověřit slogan: "Čo v módě Pařiž, to v píve Šariš..." (hádejte, kam?), Charlie s Manťasem a panem Romanem autem a já po vlastní ose do Nového Bydžova, kde jsme se setkali znovu u Barase a Mónyčky Na půdě. Zatímco ostatní (již včetně Pepči/šváry) pokračují záhy do dnešního pařeniště, mě se nějak kvalitně vykládá a milou hospůdku se mi rozhodně nechce tak brzy opouštět. Však můj pozdní příjezd (za tři hodiny) vzbudil patřičnou publicitu jak u oslavenců, tak i gratulantů. Inu, nešlo jináč.
Maratón 24 hodin - Myštěves 2002
A jsme tady. Oáza klidu a pohody. Charlieho bývalý kolega a jeho manželka v rolích velmi příjemných hostitelů, kvalitní posezení pod slunečníky; ty byly třeba, poáč charlieho objednávka počasí vyšla na 99,99%; výborného piva ze sedmého schodu; a rožnění nutrií jako special bonus. Tyhle myši jsem viděl prvně skutečně tady v Myštěvsi a netušil jsem, o jaká hovada vlastně jde. Jejich přípravy se ujal Pepča, jehož Lenča už je tady také a samozřejmě nechybí ani druhá důležitá osůbka - Romanka. K večeru ještě přijíždějí Lukas s Kačenkou, čímž máme výčet přítomných vlastně téměř kompletní. Zdá se vám to málo? Inu, pozvaných bylo sice více, ale my jsme byli docela rádi, že nás bylo tak málo. Ne, žebychom ostatní neradi viděli, ale takto jsme seděli u jednoho stolu všichni a vykládali pospolu. Konečně sedm kilo masa a kostí z myší se také dělilo lépe. Pro vás ostatní: zaváhali jste!
"Tak mám pocit, že se dneska pořádně spražím...
... povídá Charlie, při pohledu na své napapané až přecpané okolí a odchází pro další objednávku, přičemž pokukuje po vnučce majitelů zahrady. Ano, tu již pamatuji od loňska a už tenkrát se Charliemu, jak jen to říct, zapalovala lejtka. Po sedmé večerní jsme částečně usedli dovnitř blíže k televizi, kde došlo k nervnímu finále na mistrovství světa Rusko - Slovensko (3:4), které nás vlastně tak báječně naladilo (Kdo by přece nepřál našim přátelům?), že po něm se Lukas chytá strunového pádla; ano, začaly všemi oblíbené zpívánky, u kterých bylo příjemně.
A jak to vše dopadlo? Charlie své předsevzetí spnil do puntíku (všichni dlouho budeme vzpomínat, kterak nás spící tahal s Romankou ze spacáků ve stanech, případně rozhoupávali auta ostatních), Manťas se taky nenechal zahambit a intenzivně přikrmoval celou neděli nejen legálním alkoholem, aby vlastně i ostatní prožili ty zajímavé gumové stavy při ulehání do pelíšků. Nevím, jak to naši hostitelé dělali, ale jejich báječné a neutuchající náladka nás provázela po celých více než čtyřiadvacet hodin on-line pobytu na páru metrech čtverečních, které opustili jen někteří odvážlivci z nás.
A to už je úplný konec. První odjíždí FocusTeam (Lukas s Kačenkou a panem Romanem), zatímco Fünf čeká nejen na formulky v TV; Charlie s příbuzenstvem odjíždí přes Chlumec do Špindlu, Romanka kolmo do Lodína a já dupu k Pardubicům. Víkend utekl jako voda a já musím poděkovat Charliemu s Romankou za pozvání a hostitelům za neúnavnou ochotu. Když nás tady budou chtít ještě někdy vidět, rádi urkitě přijedeme!
-md-14.05.2002