chat

Náš diář

12. až 19. januára

Sobota 12. ledna

- úvod, tedy cesta z Cesta -

      Pro mne osobně začínají Roháče už odjezdem z domu. Dospat jsem tak jako tak nemohl a ranní vstávání v sedm bylo v podstatě hračkou. Balím posledních pár věcí a jdu na vlak. V Českém Těšíně máme sraz s Tipo posádkou (Bobo a Zuzka) a než dojedou, stíhám ještě koupit lyžařské okuliare. Jako bych tušil, že je stejně nebudu vůbec potřebovat!
      Před desátou hodinou ještě bereme poslední benzín před hranicemi. Bobo na nás uspořádal slušnou bojofku, poáč mezitím, co čepoval, šli jsme se Zuzkou na kafe, a když Bobo dočepoval, byla mu zima a tak nasedl zpátky do auta. Přece se nebude zdržovat s nějakým placením. Pochopitelně po našem odchodu zevnitř pumpy se za námi obsluha rozeběhla: "Budete platit!?" ...
      Oproti kalamitnímu příjezdu před dvěma roky je dnes naprostá pohoda. Suché silnice a k tomu minimální provoz. Však je sobota. Zajíždíme do skvostného Kysuckého Nového Cesta, abychom vybrali peníze z bankomatu. Z nové Prima karty voláme Vladovi, že jedeme přímo. Někdy kolem jedné hodiny dojíždíme rovnou do Spálené doliny na parkoviště na cestě. Zatím je zamračeno, ale tak je to v pořádku, poáč aby bylo jako vždy, musíme mít na příjezd škaredě.

- Spálená dolina a Koliba u skanzenu -

      Ve Spálené je fantasticky. Kupy sněhu, kvalitně upravené svahy a na sobotu poměrně málo lidí. Ceny, pravda, šly dost nahoru, ale to jsme čekali. Někde by měl jezdit na snowboardu Paľo s Aďou, leč nemáme na ně ve spodním bufáči štěstí. Dali jsme alespoň jedno cestovní. Obědvat tady přece jen raději nebudeme!
      Koliba je velmi příjemné zařízení a až na standartní slovenský přístup k obsluhování hostů ve stylu: Je třeba ty parchanty nejdřív trochu nechat vydusit a deset minut počkat. Třeba se nakonec zvednou a odejdou.", jsme byli spokojeni. Jídlo kvalitní a u kamen, do kterých někdo z nás občas poleno vhodil, se příjemně nahřívalo.
      Aďa s Paľem nás v Kolibě zastihli a než si stačili objednat (obvyklých deset minut se číšnici "lehce" natáhlo), volal Vlado, že už jsou na středisku a že máme zaplatit a dojet za nimi. Tak se i stalo.

- první večer -

      Na středisko dorazil Vlado s Ali a Klčkovci s Lockayem novou Octavia. Do večeře se ubytováváme. Máme Búdu No. 4 a Lyžiareň nad ní. Na pařeništní boudu je pasována čtyřka a tento hrdý titul ji (k nemilosti některých zde spících) zůstane až do konce pobytu. Passat plný Fünfa, Zippa, Kačenky a Charlieho dojíždí těsně po večeři, po které začíná večerní program. Přestože odpadám mezi prvními (se mnou Kačenka a Charlie) nelze usnout při tuc-tuc pořádáné v bufáči. I na pařeništní chatce bylo poměrně veselo a perfektní hlášky a Aliina společenská únava byly bezkonkurenční.

Neděle 13. ledna

      Vstáváme kolem sedmé hodiny ráno. Je celkem umění vystřídat se v šesti na jednom společném záchodě s koupelnou. Asi už na to nemáme. O půl deváté dojíždíme nadrženě do Spálené doliny. Prvním šokem je parkovné: 80Sk! Lyžují dnes všichni vyjma Ali a Vlada, kteří zůstali k.o. na středisku. Kupujeme pět šestidenních permic, které se jeví jako optimální. Svah je perfektně upravený a jen Kačenka jej nedokáže naplno využít. Má chudák strach od nepříjemného pádu v Krkonoších.
      Po návratu na středisko odjíždí Passat (Kačenka, Charlie, Zipp a Medvěd) na termály do Bešeňovej. Cesta je brutálně kluzká a neposypaná. Chytáme na ní dvoje slušné hodiny. Jízdní doba do termálů je přes hodinu. Vlezné je brutálních 80Sk (přes hotel 120Sk!) a to už nás skásli za parkovné 40Sk. V ceně není skříňka(dalších 10Sk+100Kč záloha za klíče!). Co bychom za ty prachy taky chtěli, ne?! Naštěstí koupačka je už výborná a navíc docela pomáhá.
      Večer je opět pohodový. Vlado, Mates a Lockay končí až v šest ráno po dopití fľaše. Ostatní jsou proti nim naprosto v pohodě...

Pondělí 14. ledna

      Mám narozeniny. Kdo si vzpomene? Počasí rozhodně. Nádherné azúro ve Spálené, super výhledy na Roháče. K tomu mne maximálně chytlo lyžování a sjezdovku jsem i zavřel. Slušná sedmihodinovka na lyžích. Pro Lockaye a Matesa bylo dnes lyžování holým utrpením, respektive jeho začátek.
      Po večeři jsem zašel s Kačenkou na panáčka. To bylo těsně před saunou, která byla sice slušně vytopená, ale její konstrukce je asi nic moc. Bylo v ní velké vlhko. Následovalo paření u karet, Macháčka, Člověče a to až do druhé hodiny ranní, kdy na chlastací boudě zůstala jen posádka Lyžiarne, a tak nás Bobo nemilosrdně vyhodil a pařeniště zamknul.

Úterý 15. ledna

      Dnes jedeme konečně lyžovat úplně všichni. Je třetí prý rizikový den a tak dáváme pro jistotu častější pauzy v Osviežovni 1346. Ve Spálené vládne opět nezbytné azúru, zatímco v údolích se povaluje inverze. Odpoledne zůstáváme opět jenom v pěti, tedy na jedno auto (Kačenka, Charlie, Fünf, Zipp a já). Ostatní šli dospávat spánkový deficit a následně se šli rozparádit na Teslu.
      Jo, tak dnešní večer bereme! Byla pořádná pařba. Fünf se Zippem sbalili na Búdě No.5 jakousi Evicu zo Zvolena a šli pařit na Metallicu do Passata. A co se nestalo: Zipp ztratil klíče. Byla zahájena pátrací akce, která nakonec dopadla v té tmě negativně a Vlado pro jistotu přirazil svůj čumák za Passata. Tedy ne svůj, nýbrž čumák svého auta. Na závěrečnou (snad kolem třetí hodiny) jsme ještě s Lockayem a Vladem vybouchali (bez ohlasu) Medvídka a šli pokojně spát.

Středa 16. ledna

      Opitý domov? Ne! Na sjezdovku! Dneska by měli policajti po cestě velké žně. Jenomže to by tady na Slovensku nesměli sami chlastat. (Prý nový a nečekaný slovenský fenomén...) Je fakt, že na sjezdovku jsme ráno jeli pouze v pěti: Bobo, Zuzka, Kačenka, Charlie a já. S Kačenkou a Charliem hned zůstáváme na horní Osvěžovně 1346 a velmi kvalitně čučorietkujeme. Ani Stano se nijak nebrání, čímž je ještě veseleji. Nakonec je tak veselo, že Charlie dnes pro jistotu nelyžuje a Kačenku na závěr svážejí na parkoviště skútrem. Charlieho neježdění využívám a labužím si na Atomicách. Fakt nejsou lyže jako lyže!
      Odpoledne končí Bobo se Zuzkou a začínají Zipp s Fünfem. Ostatní byli na procházku na Teslu a hlavně spali. Zipp stíhá závěrečnou a navíc ho dnes lyžování extrémně baví, poáč "chytil oblouk." Dnes už závěrečnou nestíhám, poáč jsem teprve dnes pochopil, co je to ta únava z lyží. Poslední jízdu mám co dělat a i tak několikrát padám. U auta okamžitě zavěšuju a spím, dokud mne ostatní neprobudí. Pak ještě paříme (rozuměj tančíme) do pěti u auta na parkovišti se spřátelenou "pětkou".
      Po večeři nastává velké soutěžení v kostkách o velké ceny, ze kterého vlastní vinou záhy odpadám jsa mrtev. Vyhráli: Fünf, Zipp,Kačenka, Lijénka a Vlado. Konečná prý nastala kolem čtvrté hodiny ráno opětovným vyboucháváním Medvídka. Zipp se ožral maximálně...

Čtvrtek 17. ledna

      ... ožral se tak, že sice ráno neustále tvrdil, že bude za chvíli vstávat (a nechtěl půjčit permici), až vypustil snídani a nakonec lyžování jako takové. Vstával, věřte, nevěřte, už ve tři odpoledne! My ostatní z Lyžiarne jsme se rozdělili o permice s ostatními bez keců a spinkali po snídani až do jedenácti, kdy odchází Charlie s Kačenkou na oběd do Koliby, za kterými posléze dorážíme s Fünfem.
      - "Hento daj tamto a toto tuto!"
      - "Tuto?"
      - "Ale nie, povedal som toto tamto a hen to tadialto!"
      Takto tuto v Kolibe hovorili tieto ujovia, keď chceli povesit tuto ceduľu "WC" hento. Mám pocit, že jejich rozhovor nás poznamenal všechny. To už dorazili do Koliby i lyžaři a Mates plodil jednu skvělou hlášku za druhou. Ve tři zanecháváme dobrovolně Kačenku u Koliby a jedeme se připravit na přejezd do Bešeňovej. V Passatu dnes jedou Charlie, Fünf, Medvěd a řídí opitý Zipp. Passata navíc ještě stíhá Tipo posádka v základní sestavě. Po cestě tam se nám naskýtají nádherné výhledy na Nízké Tatry a později dole u Liptovské Mary v inverzi skvělé zapadající Slunce. Termály každopádně pomohly.
      Večeři jsme stihli i se zastávkou v Zuberci u bankomatu. Chvíli telkujeme (zprávy) a na chatce se dnes paří vyjímečně jen do půlnoci, po které ještě některá individua navštěvují spřátelenou Búdo No. 5. P.S.: Nějak divně se nám všem spí. Kačenka má navíc sen, že nás kdesi morbidním způsobem vraždí a pohřbívá ...

Pátek 18. ledna, poslední lyžovačka

      Nezbytné krásné ranní počasí nás opět vítá do nového dne. S Lockayem absolvujeme hororovou jízdu s Tipo posádkou do Spálené, která nás při nejbližší příležitosti donutí navštívit Osviežovňu 1346 a nalít do sebe pár čučorietek. A lyžování? Svah je po ránu katastrofální. Je vidět, že i tatrawesťáci dnes prudce pařili. Upravují svah až během dopoledne. První jízda byla katastrofální a další se naštěstí vylepšují. Osobně končím po třetí hodině po několika srážkách a sestřelech s Poláky a jedu dolů na parkoviště.
      Bobo se Zuzkou uspořádali sami pro sebe odpoledne Tour de Pádovod, ke kterému nakonec stejně z časových důvodů nedošli. Charlie měl dnes špatný den a protože nelyžuje vůbec (namožená noha), vyšel na svah aspoň pěšky.
      Před večeří přijíždí Ali s Evkou a ještě s nimi stíháme dojet pro dozásobení dolů do Zuberce. To už se v pařeništi silně Calvadosuje a je jasné, že z plánované sauny dnes už nic nebude. Za to večer se rozjel famózně! Kolem desáté přijíždějí navíc ještě Kociánovci (Vladovi známí) a Peter přiváží Malinovicu. Nuž, do dna, přátelé! A taky jo! Fünfa a Zippa vyvádíme v jejich k.o. stavu do Lyžiarne, aby Fünf nakonec ještě jednou klesl dolů a dopařil. V kolik to bylo? Šmankote, tak na tohle se mě fakt neptejte...

Sobota 19. ledna, odjezd!

      Všechno dobré nakonec končí. I letošní lyžák. Tedy jen částečně. Do Spálené mne na lyžovačku odmítají odvézt a tak nakonec dospáváme deficit až do jedenácté, kdy se definitivně balíme. Ali, Evka, Vlado a Kociánovci zůstávají do neděle a momentálně odcházejí na oběd do Koliby, kde se s nimi loučíme. Náš další osud se zdál býti jasný až do okamžiku, než ...

- Harley Davidson pub, Vŕtky -

      ... než jsme otevřeli dveře (za Zippova zvukového doprovodu: "Opitý by fakt řídit neměli." - což potvrdili spolucestující) hospody s tímto názvem. Matýsek s Lijénkou a Lockayem se s námi sice rozloučili a jeli, ale i tak nás na paření zůstalo dost. Hospodu nemá cenu popisovat. Je fakty cool a v prvním patře má dokonce ring! Fšak přijeďte sami posoudit. Dali jsme Rozstříleného Mexičana, Zipp pochopiteklně steak, nejedno pivo a do toho Kačenka s Fünfem házeli Tequilly! Kolik jich bylo, těžko říct. Každopádně hodně. Ano, hodně veselo bylo a nebýt jediného jedince, který řekl to proklaté NE! (Čímž nás všechny zachránil.), zůstali bychom až do neděle.
      Po páté odpoledne jsme se definitivně rozloučili a Tipo i Passat posádky se rozjely každá svým směrem. V Těšíně jsem opět přestoupil na vlak a dojel domů. A to je vlastně konec další pohádky. A protože každá správná pohádka má pěkný konec, má ho i ta naše: Stejně jako při našem příjezdu do Roháčů ještě dokydalo trochu sněhu, abychom měli na čem lyžovat, následovalo celotýdenní azúro, které po našem odjezdu bylo vystřídáno oblevou a deštěm...

Poděkování:
Vladovi za zorganizování a vedení lyžařské taškařice,
Charliemu za zapůjčení Atomic Beta Race 9,20.

-md-