Jo! Jo! Jo! Jako malý kluk jsem se těšil na návštěvu Stadionu Luďka Čajky ve Zlíně! Tentokrát však nikoliv za účelem hokejovým, nýbrž zcela jiným. Ledovou plochu stadionu nahradily "indoor" zahrádky lemované řadou umělohmotných stromů. Každé z nich vévodil jiný pivovar a každý návštěvník si tady musel najít právě tu svou značku piva: Budvar, Zubr, Korgoň, Žabant, Krušovice, Černá hora, Amstel a další, kterým všem "kraloval" Radegast pěkně vysoko v tribunách (ovšem bez kolegy Pilsnera)... Samozřejmě mě to nedalo a stejně jako ostatní fanoušci, jsme vychutnávali atmosféru "z ledu". Pak stačilo vzít walkmana, vystoupat na naše oblíbené místo na tribuně, pustit si Medvědí hymnu a s přivřenými očmi se už poměrně lehce dala přehlédnout realita tam dole a naopak zaslechnout známý šustot, který vyluzují brusle. Jo, jo, do začátku sezóny si ještě chvíli počkáme! Svinov - Zlín za pouhých pět hodin!       Je pátek třináctého a my měli původně vyrazit s Pivrncem do Chorvatska. Teď už víme, že tenhle plán by neměl šanci, protože sotva jsme se posadili do překvapivě klimatuzované Polonie, naskakuje na cedulích nad naším vlakem zpoždění třicet minut. Chvíli poté nás předjíždí Jednasmrt, ale následného Pekelníka už si nenecháme ujet. Vlak nás přepravuje před Jistebník a tam se beznadějně na dvě hodiny zakousne. Na další části trati vytrhali indiáni koleje a tak zde Česká dráha organizuje náhradní autobusovou (doslova) popravu. V páteční odpoledne korzují mezi Studénkou a Jistebníkem slovy DVA busy! Věru nezávidím svým kolegům tuhle blamáž, kterou se jasně potvrzuje, že vyšší místa jsou beznadějně obsazena neschopností. Těžko takový stav vysvětlit cizincům (jak na potvoru se nehoda stala v době jízdy EC z a do Polska.) Rezignovaný český cestující vycvičený dráhou k poslušnosti sám vidí, že v nejbližší dobu nemá šanci a trpělivě čeká. Do toho letní bouřka a velikostí nedostatečná čekárna. Jo, jo.       Pro nás se další cesta otevřela zásluhou naší pohotovosti, která nás ráda převezla do Studénky, za což pěkně děkujeme a vyrážíme ve Studénce na nástupiště. Sotva na něj vyšplháme, stane se něco, což nelze označit jinak než drážní psycho: První vlak, který projel (EC Sovětský) je s klidem po vedlejší koleji propuštěn bez zastavení. To mne už vytáčí natolik, že konám. Vlakvedoucí ochotně zapůjčuje služební mobil a i přesto, že nevěří zázrakům (nebo právě proto), nedává mému konání žádnou šanci. Nicméně se podařilo a dispečer za chvíli volá na můj mobil: "Ano, Sobieský na vás v Hranicích počká!" Hlásím tuto novinu vlakvedoucí a ta hodně váhá, aby takovou zprávu poslala do světa. Nakonec zřejmě dispečer volal i jí a tak zatímco cestující v Sovětském vytočeně čekali 25 minut, my si v klidu přestoupili a s námi další kvantum lidí. Aspoň něco...       Zbytek cesty byl už celkem v pohodě a my si jen připisujeme nový rekord: Trasu Z Ostravy do Zlína za více než pět hodin! To bych dal už i na kole! V Otrokovicích využíváme kýžené pauzy a konečně obědváme. Jídlo jako vždy perfektní, ale je už třeba rychle vyrazit na opotený plech. Ten čekal na přípoj, táhla jej pořádná mašina a my si trať projeli za úctyhodných čtrnáct minut! Však je nejvyšší čas, že jsme ve Zlíně. Fijá rychle ke stadionu! Pivní slavnosti u medvědů       Je to hodně zvláštní, člověk šplhá cestou nahoru k Novestě a nestíhá z vedra všude kolem. Taky všudypřítomná zeleň... Ne skutečně, na tohle hokejový fanoušek není moc zvyklý. U Novesty už se ozve srdíčko, a za chvíli je to tady: Medvědí aréna a před ní první stánek. Vcházíme levým vchodem a u prvního vstupu na tribunu potkáváme prvního človíčka: Kačenka! Vítačka a už kráčíme dolů až na plochu. První krok (fakt to neklouže?) na plochu, po levé ruce hlavní tribuna s účinkujícími Schovankami (posléze jejich hru ještě při tanci oceníme), stánek se Zubrem a hned vedle už sedí Sused z Havranem a dalšími. Původně jsme tady s Pivrncem měli být dnes první, ale jak už bylo napsáno, dráha nedovolila. Žíža je veliká a tak jdeme vyzkoušet první škopek od Žabantu. Jediné, co nás zaráží, je všudepřítomná záloha na sklo. Tu za dvacet, tu za pade. Zábava je vynikájící a před desátou se dostáváme na Maximální turbulenci. Proč taky ne, když jsme si přišli pořádně užít! Teprve kolem půlnoci arénu opouštíme. Poslední pohledy na svatostánek a odcházíme na noční bus, který nás doveze k laguně v Otrokovicích.       S jedním přestupem se dostáváme k Bahňáku. Na jeho břehu se rozkládá dvojitá tuc-tuc. V jedné části je skutečná tuc - tuc a tady je doma právě Pivrnec, ve druhé je spíš rockotéka a vše se propojuje na zahrádce, na které zůstaneme nějakou chvíli. S prvním rozbřeskem se jdou Sused s Kačenkou koupat a pak zamíří k domovu. S Pivrncem a našim andělem strážným pak zůstáváme do sedmi, kdy nás taxík odváží k hypermarketu Mažňák, ve kterém dáváme ranní vyprosťovací a protože už mi hlava pěkně padá, jdeme k Susedovi spát.       V sobotu vstáváme kolem poledne. Kačenka se Susedem, pravda, o kousek dříve, ale chodili kolem nás hodně opatrně. Následně zavládla báječná siesta na zahradě za domem. Sedíme a vykládáme, nějaké to pivko a hlavně nepopsatelná pohoda, kterou tady skutečně umí. Člověka Tlumačáci vždycky dostanou a jsem pak z toho naměkko. Nakonec s Pivrncem odjíždíme z Tlumačova velmi neradi po čtvrté hodině. Povinnosti jsou povinnosti a jestliže jsme měli ochutnat, jak se těžko odjíždí z nejlepšího, tak děkujeme. Ještě dlouho jsme o prožitém vykládali. To už náš vlak mizel na Valachy... Děcka, děkujeme!!! -md&pisa- (Fotky použity z archivu Kačenky a Suseda z minulé sezóny Extraligy)

Pisův dodatek       Tak téměř se vším bych souhlasil, až na to, že ty stromky na stadionu byly pravé a nikoli umělohmotné a hypermarket se jmenuje Maňas. Však znáte Medvěda a jeho řidkou paměť;-))) pisa ... a ještě jeden:       Nazdarek pivari, to jiste Kacka byla rada, ze ma kolem sebe same chlapy! To si bud jisty! A ja jsem byla prece v patek v praci, nemuzu byt prece na dvou mistech najednou.       P.S: Jak to dohlizis na Jirku? Pokud nekam jedete a kdyz zrovna nic neztrati ze svych osobnich veci, tak si pro zmenu rozbije mobil. To jste teda museli vyvadet. No radsi nevedet! Papa Radka ... a nutná reakce: Nazdárek Radko!       Musím hrube nesouhlasit! Vyvádet budiz, to uznávám a ani nechtej vedet, jaké mínus si svou lehkomyslností (to jako tím, ze si radeji pracujes) zpusobila u Tlumacováku;-))) Jsou to neuveritelní a fantastictí lidé, kterí se do nasí spolecnosti vubec, ale vubec nehodí. My dva s Pivrncem dostali behem pár hodin (já pritom ponekolikáté!) tolik morálních polícku, ze jeste sedíc ve Valasském Expresu a míríc k domovu jsme vse museli znovu a znovu rozebírat! A rozbitý mobil? Kdyby aspon to, ale nejaká trapná 3310? Konecne funguje tak, jak má správný telefon fungovat. Na co jsou nám takové ty dekadentní serepeticky, jako abychom vedeli, kdo nám volá, či nedejbože, co píše?       Dnes mne Pivrnec zanechal vlastnímu osudu a já jsem tomu po dlouhé době rád, protože se mi tak skvěle bruslilo, že bych si příště s klidem bez pocitu trapnosti, oblékl Pivkův dres i na brusle. Skvělý den, ze kterého mám jeste skvelejší pocit! Něco málo pro zvídavé: TLUMAČOV       je městečko ležící severně od Otrokovic a je připomínáno již roku 1141 jako majetek olomouckého biskupství. V 15. až 17. století byl samostatným statkem v rukou drobné šlechty, aby byl roku posléze 1638 přikoupen k napajedelskému panství. Místnímu hospodářskému životu dominovala od roku 1872 zdejší seilernská cementárna, známý je také tlumačovský hřebčinec založený roku 1925 a z novějších závodů pak patří závod na výrobu hraček z roku 1938 a velký závod na zpracování šrotu, ve kterém nedávno například ukončily svou pouť patrové jednotky oblíbené z osobních vlaků na Valašsku a Plzeňsku.       Ve středověku stávala v Tlumačově tvrz, která byla na konci 16. století přestavěna na renesanční zámeček. Místní farní kostel svatého Martina s gotickým jádrem a renesanční věží ve svém interiéru skrývá renesanční náhrobek Rudolfa z Donína z roku 1610. K dalším historickým památkám patří také barokní fara z roku 1759, také kaple za kostelem, socha svatého Jana Nepomuckého z 18. století a kříže u kostela a hřebčince.       Tlumačov leží na státní silnici Přerov - Otrokovice, jejíž přítomností bohužel trpí i typická široká ulice s úzkými, ale nekonečně dlouhými dvory z různých dob. Dále leží na II. tranzitním železničním koridoru a je tak dopravně perfektně přístupný. O svéraznosti a zásadovosti místních kolují pověsti (socha T.G.Masaryka například své místo v parku vedle kostela sv. Martina nikdy neopustila - oproti jiným místům u nás), na druhou stranu jsou velmi dobrosrdeční, s čímž my "normální" máme problém. Více info třeba na stránkách www.tlumacov.cz, což jsou místní oficiální stránky.