LETNÍ TLUMAČOV
okolo 26. července 2003

      A je tady pátek. Ráno opět drsné, leč pracovní část dne uběhla jako nic, protože jsme se s Pivrncem vydali na nátěr závor do Polanky. Docela zábava brzdit takhle silniční dopravu (řidiči byli až neuvěřitelně tolerantní a měli s námi soucit) a tak nám den utekl jako nic. Ten pracovní. Pak následovala pařba v rámci Kufberkových narozenin u Doda v Michálkovicích, hromada zkonzumovaných makrel, kuřat a steaků, pracovní intermezzo a následná pařba s Pivrncem ve Stodolní, který se ujal svého slibu obabit medvěda sice razantně, leč na hodně blbém místě, což někdy kolem čtvrté ráno taky pochopil, když podroušeni usedáme "v ranních tramvajích přespávaj modelky..." Nevím jak v Pivrncově trajflu, ale v mé tramway tedy nic.

      Jeden by řekl: To by už snad stačilo! Jenže já už včera slíbil účast na oslavě narozenin u Havrana v Tlumačově a tak nevyspán sedám na ranní vlak a mířím k Napajedlům. Tedy naštěstí ne až tam (Otrokovice mají také své kouzlo;-))), ale vysedám pod Baťovem a mířím zmořen únavou spočinout k Moravě. Poslézová návštěva nádražní Mašinky mi taky dělá dobře, o místním kvalitním Géčku a roštěné Opeře ani nemluvě. Ano, teprve teď jsem připraven podniknout poslední část cesty k Tlumačovu a ve čtyři hodiny usedám na patřičný vlak.

      Vítá mne jak jinak Havran ve žluomodrém beraním dresu - nenechal jsem se zahambit! - a za údivných pohledů všude kolem nás kráčíme do jedné z místních hospod, odkud telefonujeme zatím nic netušícím Susedce a Susedovi, kteří za námi posléze docházejí a na přivítanou koštujeme Pivkovic slivku, která obstává bez ztráty kytičky (hlavní degustátor - Kačenka - schválila nápoj za velmi poživatelný a to bez jinak pro ni nutného brzdiče). Sedíme, vykládáme a zatím se nám vůbec nechce zvedat. Nakonec odcházíme před setměním, a mezitím už téměř celá havranova rodina holduje na zahradě mohutným oslavám narozenin pána domu, který je víc než skvělým hostitelem a především společníkem. Poznávám se s havranovými třemi brachy a sestrou Kačenkou. Udivené pohledy na dresy při našem příchodu samozřejmě nechybí. Zapadáme dokonale a mne nakonec neskolí alkohol (ačkoli tempo je slušné), nýbrž únava z předchozích dnů a někdy po půlnoci upadám. To už však máme za sebou intermezzo s koupelí ve fungl nové kašně u fary, kde jsme se s Havranem pokusili schladit lehce rozpálené hlavy susedovic;-)))

      To je žúžo! Vyspinkán do růžova, i když upocen k smrti a navíc v nezvyklé noční košili - Pivko12 -, snídám neskutečnou snídani (tradiční vajíčka, ovšem v netradiční úpravě s kaviárem - bomba!) a bez chuti na pivo jdeme dokončit s Havranem minule započatou exkurzi Tlumačova. Kašna tentokrát chladí aspoň naše rozpálené nohy, ale i tak je její přítomnost skvělá. Odpoledne pak odcházíme na místní lom s modrou vodou, kde přes přísný zákaz vjezdu (ne, fakt tam nikdo nejel autem), leží kolem břehu hlava na hlavě. I tak je koupel osvěžující, nicméně chuť k pivu nepřináší a tak jen tak odpočíváme zpátky na zahradě. Blíží se čas odjezdu, opět velmi nerad se s ostatními loučím a mířím k nádraží společně s Havranem. Po chvíli se loučím i s ním a vlak mne unáší k domovu, kde se ocitám před desátou večerní a místo, abych ulehl, jak vůl brouzdám internetem. Paušál je přece paušál...

      Tady by se dal příběh ukončit, jenže mne v pondělí přepadá krize, jakou jsem snad ještě nepoznal. Tělo začalo pořádně kopat, přestalo se mu to věčné zakalování materiálu líbit a dalo mi poznat, zač je toho popelka. Naštěstí však onen stav přešel s pondělním večerem a krom jednoho slibu, že si dám pauzu od alkoholu, přežívají jednoznačně pozitivní pocity. Je úterý;-)

Vzkazy:

md;-)))