chat

Akce roku 2005

Náš diář

samizdat

19. až 23. srpna

      V dnešní době, kdy jedeme plnouParoubek směrem k omezování osobních svobod na úkor touhy po moci námi u voleb vyvolených, na mne letos poprvé Trutnov zapůsobil pravou pohodou a oázou svobody, kde každý může dělat a říkat co chce, vypadat jak chce a nikdo nemá právo mu v tom nějak bránit. Organizátorům se podařilo namíchat velmi sympatický koktejl zábavy, do které patří i návštěvníci, ochranka byla precizní a ochotná, návštěvníci milí a i geniální tah s vracením kelímků se ukázal jako nápad k nezaplacení. Jednoduše jsem byl z letošního Trutnova nadšen a jen nerad se "přepínal" v pondělí do reality. Však mi to ještě ani dnes moc nejde...

kvalifikace

      Pojďme ale na Trutnov pěkně popořádku. Jako každým rokem, tak i letos začínáme celý festival základní kvalifikační disciplínou v hospodě v Lučicích. Jak se můžete dočíst na Peckovském webu, s Charliem jsme se čerstvě ve čtvrtek vrátili přes NjůBí (pro neznalé Nový Bydžov) z Pecky, stačil jsem ještě odeslat kolo do Pardubic a Rudolf nás potom po sedmé večerní na kvalifikaci dovezl autem.
      Kolem osmé se již scházíme téměř všichni (Lenča "Delegace", kterou přivezl autem Pepan, se svým bratrem Charliem, Konvi - ten před noční, Petr Dušků - který nám nakonec přišel říct, že nikam nejede a účast skrečoval, Rudolf, kterého pro změnu dovezla Kačenka, Medvěd a nejpozdější Zipp. Posledním skrečovatelem, který se navíc nedostavil, byl Fünf: "... poáč Jůlie..."
      Jako vždy na nás čekaly v Lučicích vynikající pečená kolena, géčko a nově těhotná šenkýřka, která zrovinka shání do hospody nového pronajímatele. Chcete ji? My poseděli snad tak do půlnoci, zpátky do Chlumce nás pro změnu vzali pick-upem a po chvíli posezení na náměstí nakonec přicházíme přespat až někdy kolem třetí ráno, takže začínáme pozdní příchody ze závěrečných koncertů docela statečně trénovat...

Do vlaku!

      Hned první překvapení nám připravily České dráhy. Náš oblíbený rychlík si s klidem posunuly o hodinu do rána, což jsme už včera brali jako nefér věc. Náš odjezd se tedy logicky posunul o hodinu později - na osobáček, který vyrážel z Chlumce k Trutnovu až v přímo ideálních 9:35. Ještě předtím jsme stačili posnídat v místním překvapivě příjemném vyžieráku svou první ranní plzničku a nějaké ty párečky. Na zásoby do vlaku jsme pochopitelně také nezapomněli a já aspoň částečně záplatoval původní zklamání z faktu, že čepovat ve vlaku nebudeme. Asi by nebylo ani komu...
      Cesta courákem nám ubíhala rychlíkem. Jednak jsme se stačili poměrně rychle po čtyřech hodinách připojit, druhak jsme v NjůBí naložili "Delegaci" Lenču od Pepčy (řešíte-li, jak je to možné, když večer byla v Lučicích, tak to neřešte. Řešíte totiž...) a Konvi vše korunoval svými (jako vždy) efektními kecy.
      Plzničky nám došly, slečna (zřejmě - vypadala spíš jako chlap) průvodčí nás žádala, ať se chováme slušně a neznečistíme kulturní prostředí koženkových sedaček. Jenže netušila, že Konviho zásoby Kozlů jsou právě v kurzu. Charlieho plech však otevřít (nešikovně urval "odčepšovadlo") jen tak nejde a my jsme svědky scénky jak vystřižené ze Slavností sněženek "Ještě že mne tady máte:" Konvi se chápe plechovky, svých klíčů, chce probodnout plechovku v místě perforace, ta však chvíli odolává, aby během následující sekundy vystřelila zeširoka svůj obsah na Konviho, Charlieho, koženky... Prostě paráda! Charlie jen poděkuje a běží pro ubrousky na záchod a společnými silami se pouští do čištění. A my ostatní? V hlubokém předklonu se chechtáme co plíce dovolí.
      Velmi milým překvapením pro nás byla revize jízdenek ve vlaku. Tak pěknou revizorku aby pohledal. Pěkně si nás zkontrolovala a nechala se přemluvit i na fotku. Cesta se nám snad tím ještě zrychlila a my si málem nevšimli, že už vjíždíme do Trutnova. Vloni to bylo s kapkami deště, letos s vysmátým sluníčkem. Ostatně my na tom nebyli nepodobně. Ještě jsme se rozloučili s revizorkou (na Trutnov se zlomit nenechala, škoda) a pomalým (totiž důstojným) krokem vcházíme do města, které už od prvního pohledu změnilo imáge - k lepšímu. Možná jej vylepšilo i slunce, ale je fakt, že ulice i domy jsou čisté a upravené. Welcome to Trutnov!!!

Na oběd!

      Cestu k Bojišti přerušujeme ještě pod náměstím. Hlad je hlad, víme co nás čeká, a tak rovnou zapadáme do "Budvarky". Trutnov - to kraj razovyty - abych použil Nohavicův výraz. Přesně se hodí na číšníka, který z nás měl nepředstíranou radost. Nejprve jsme se pěkně najedli a pak si Rudolf s Konvim hodili přímo umakartová čela a tak číšník povídá: "Vzbudíme me je? Já přinesu kohouta!" Marná však byla jeho snaha, oba spali tvrdě a kykyryký z jeho C55 nemělo šanci. My ostatní se ještě upravili jedním pivem, úspěšně jsme se pokusili vzbudit oba dva a konečně vyrážíme do posledních kilometrů (dvou) naší cesty za hudbou.

md;-))) 24.8.2005

fotky, co nám tak nějak zbyly ...

... z cesty a taky města

... z Garáže a západu slunce

... od "unavených" Kopeckých

... a samozřejmě z fesťáku!

... a snad ještě momentky z mobilu.