| Hlavní stránka | <<< | 2005 | >>> | Náš diář |
|---|
"Tak za týden v Klenbě!" Řekl Kufberek, pozjišťoval, zda nám všem termín vyhovuje, objednal v Klenbě stůl a vše mohlo bez obav propuknout...
Tak to je ona: Kateřina Tomisová - 3,45 kg - 51 cm + týden navíc, tak asi víc.
Krásnější počasí snad ani nemohl Kufberek vybrat. Jen Čenda prudil, že jestli chceme ten stůl vevnitř, ať jej bereme, protože pak už nám ho držet nebude (jak se později ukázalo, klidně jsme na té zahrádce mohli posedět, poáč když je v Klenbě Čenda, návštěvy nejsou tak velké)... Ale dost prudění, jdeme slavit.
Televizní stůl byl pro nás účastníky a členy Spolku jako stvořený. V udaný čas jsme se sešli téměř všichni, konkrétně dvojnásobný otec Kufberek, Brekoun s Janou, Skoumal bez Krtka a Medvěd tradičně sám. Pozvedli jsme číše, okořenili chuť fernetem (či rumem) a po nějaké době jsme vše znovu opakovali. To po příchodu Nadporučíka Lukáše.
Kufberek se coby starostlivý otec činil, dávky alkoholu patřičně rozděloval a tak nebylo divu, že jak jsme do prázdné hospody přišli, tak jsme ji prázdnou dlouho po zavíračce opustili. A mezitím bylo pořádně veselo! Vtipy frčely, Skoumal nás bavil tradičním hodnocením (zkresleným promilemi a dioptriemi jeho brýlí) okolních pokoutných dam, aby jako vždy skončil v lůnu Jany. (Nebo naopak?) To už fakt nevím, protože my s Kufberkem se spořádaně někdy po půlnoci vydali k domovu.
Nejprve však k tomu jeho, kam jsem přivezl dva horké bochníky chleba a ještě doteď nedokážu pochopit, jak jsem byl schopen bez tašky jen tak v podpaží a s tolika promilemi absolvovat cestu na kole (kór po předchozích zkušenostech) bez jediného karambolu. U Kufberků jsme dali ještě nějakého toho panáčka, probrali světovou politickou situaci, (snad) nevzbudily holky a před čtvrtou jsem se vydal (s pocitem překonané krize) k domovu. Jak se posléze ukázalo, pocit to byl věru mylný.
Clean je čistý, dirt je špína...
Několik dalších fotek...
Co říci závěrem? Kačenka musí být hodně zdravá! Tatínek to jistil ještě znovu v sobotu se sousedy a my ostatní budeme ještě dlouho vzpomínat...
A pánové, doufám, že přidáte taky svůj doušek...
md;-o