chat

Akce roku 2006

Náš diář

Minuta po minutě

20.7. 9:00   Z EC Košičan (Charlie): Čau vole, jedu! Jídelák prázdný a klima! Jo, socky se maj! Dám kávu a pak asi zahájím čtyřdenní stravování pivem. Ty vole, to je chládek. Asi pojedu až do Košic!

20.7. 11:15   EC Košičan právě (načas) přistál na třetí ranveji a Charlie se seznamuje z drsnou realitou: Klímu mění za drsných 32 stupňů na vyprahlém nádraží. Jdeme raději rovnou na plzničku - je třeba se přivítat.

20.7. 12:15   Sedáme do vyklimatizovaného auta a míříme na oběd do Pivovaru ve Štramberku. Pivka jsme cestou vysadili v Kopru, šel se dospat a při zpáteční cestě jej opět nabíráme a odjíždíme do medvědova doupěte alias spací základny.

20.7. 17:15   Jsme doma! Panáček na přivítání, bublinky od Pivka, preventivně steleme (víme proč) a po šesté hodině vyrážíme do centra dění.

20.7. 19:30   S krátkým zpožděním začíná náš první koncert - Chinaski. Úplně první Kuličky štěstí jsme časově nezvládli a tak až teď vše oficiálně před koncertem na Černé Louce zahajují pořadatelé v čele se skvělou Zlatuší. Chinaski nepřekvapily a tak i Jirka ví, že není super kapela jako super kapela. Po pár setech přemlouvám k přesunu do Boomerangu.

20.7. 20:15   ... a vím proč. Od osmi tady totiž začal fantastický koncert Dubioza Kolektiv z Bosny a Hercegoviny. Vzduch je tady šílený, ale atmoška fantastická. Něco mezi Limp Bizkit, hiphopem a vše šmrncnuto balkánským stylem. Paráda!

20.7. 21:45   Pádíme hlemýždím tempem (poáč jinak nejde) ze Stodolní ulice s pepsi v ruce zpátky na Černou louku. Värttinä totiž už začali a jde o dnešní vrchol. A taky jo. Jen Charlie nemá radost z okolních studených čumáků. Dávám mu za pravdu. Na neškolené ucho klasického Otravaka bylo zaskočeno. My se však bavíme královsky, poáč stejně královsky to jde i holkám na pódiu. Příjemné šimrání v zádech je jen logickým doplňkem hudební koupele.

20.7. 23:15   A znovu zpátky do Stodolní, tentokrát naposledy. Černá louka se vyprazdňuje, my se jdeme naplnit. Nejprve do ex-Černého pavouka, později Desperada. Příchodem prvního panáčka přichází má definitivní záklopka a odcházím vyvětrat. Procházka třicetistupňovým popůlnočním vedrem však nepomáhá a já mířím domů.

21.7. 4:15   "Ty vole, Honzo, Charlie zatáhnul v tramvaji záchrannou brzdu a v temnu Dolních Vítkovic mi zmizel. Co teď?" Povídá Pivko a navrhuji, nechat jej vycukat. kolem půl sedmé mne budí Charliehho bouchání do dveří. Je doma. Můžeme tedy dospávat, nebýt však mého mobilu, který prudí jako o závod...

21.7. 9:27   Definitivně podléhám neustálému vyzvánění mobilu a vstávám. Zatímco dopisuji tyhle stránky, Charlie neví proč vstává, ale vstává. Zjišťujeme, že dnes bude zajímavý den, poáč Kačka nastoupila, ale bez mobilu, takže musíme být "... na smluveném místě ve smluvený čas..." Po půl jedenácté odcházíme na tramvaj a užíváme si demoverzi krematoria plnými doušky. Leč ani výstup ve Sviňákově pod rozpálené mosty nic nezachrání...

21.7. 11:23   S drobným zpožděním, ale přece jen právě dorazil páteční Košičan i s Kačkou na smluvené místo. Nezbytná přivítačka s Plzničkou v ruce v místní nádražce a pak se jdeme s Charliem mrknout na Galerii ve vlaku. Moc zajímavé a příjemné spestření festivalu.

21.7. 17:38   Linkou 13 míříme do centra dění. Předtím jsme ještě stihli oběd ve famózně vyklimatizované Alexandrii a Pivko stačil připravit suroviny na zítřejší gulage, mňam!

21.7. 19:15   První milé překvapení festivalu m´áme za sebou: Gypsy.cz. Přesouváme se do hradního areálu, kde to za chvíli rozpaří The Frames na hlavním pódiu. Drsně nás rozlaďuje RedBull stage nesmyslně otočená přímo k hlavní tribuně. Za co, soudruzi???

21.7. 23:12   Super! Mig21 s Macháčkem v čele nezklamali a předvedli (spolu se zvukaři) famózní výkon! Charlie s Kačkou šli na koncertík do Stodolní, přivedli Vendelajna a my s Pivkem ulítli na famózních Framus 5 s Michalem Prokopem v čele. Pro mne šlo o vrchol dnešního festivalového dne. Na hlavním pódiu se teď perou s tichem Supporti. Střídavě posloucháme a hlavně se snažíme dát trochu odpočinout nohám, které nás celý den nosí.

22.7. 2:35   Končíme! Charlie si užil Moimira s company naplno, já tak střídavě procházel (jsa již pln hudby) hradní areál, Pivko potkal kamarádky, se kterými se teď loučíme a odcházíme k domovu. Plánovaný Fabric dnes už (k Pivkově neradosti) vynecháváme. Nejde to...

22.7. 3:40   KT5D8 se myslím správně jmenuje tohle vozítko. Jenže tohle noční - festivalové - museli dopraváci hodně dlouho skládat než ho poskládali. Ke cti slouží tramvajákovi, že nereagoval unáhleně, nedusil nás ani vozítko, ale zábavka v přeplněné tramvaji plné neskutečných hlášek byla logickým završením příjemného festivalového dne. P.S. Děkujeme řidiči, že výhybkovou tyč nakonec nepoužil na nás, ale na zprovoznění beznadějně uvízlého trojčlánkového vozítka;-))

22.7. 12:02   "Ty vole, já ležím a potím se!" Povídá Charlie, Jirka zalezl pod studenou sprchu, z kuchyně voní chutně vařící se guláš a Kačenka se nám koupe na novém koupališti. Snad se nám vrátí. Začínáme třetí festivalový den a všichni máme spíš neděli než sobotu...

22.7. 13:30   Vyrážíme do centra dění. Jen Pivko zůstává doma, poáč jej příprava guláše natolik vyčerpala, že jde ještě na chvíli zalehnout.Počasí máme stále stejně horké a jízda šalinó je tradičně utrpením.

22.7. 14:17   Pomalu jsme prošli Černou loukou a došli pod Colours stage, kde jsme stihli druhou polovinu koncertu Nieriky. Frontmanka má naléhavý hlas, ale celkově mi jejich hudba nepřišla ničím zajímavá.

22.7. 16:23   Sklepáky ani Langerku nebrat! V prvním případě nejde ani tak o kvalitu, jako spíš o náladu. V tom neskutečném vedru, před kterým se nedalo nikam utéct jednoduše nešlo nic zažívat. Ale Sklepáci rozhodně zaujali, poáč tolik lidí se kolem divadelní scény na hradě ještě nevyskytlo. A Langerka? Mladá slečna nezaujala. Prostě přijela, odzpívala si to tady, kontakt s publikem minimální, stejně jako zážitek. Hlas jel asi nadoraz. Volám Pivkovi, kdepak asi je, když po Langerce tak toužil a zjišťuji, že jej právě budím... Charlie s Kačkou zkoušejí mezitím ještě kapelu 27, ale ani sousedi mé ségry (z Bostonu...) nijak nezaujali.

22.7. 17:50   Vrátili jsme se zpátky na Černou louku, neustále svlažujeme těla vnitře i vnějšně a čekáme na Pivka na tradičním srazišti u kukuřice. Nedaleko odtud na volné ploše rozložili svou show černoši z Afriky, kteří za doprovodu bubnů zapojili do svého představení i publikum. Jde o první příjemný zážitek, neboť se všichni kolem baví a tak by to mělo být. Na následujícího Titi Robina s Quintetem nějak není náladka a raději přecházíme do Marleyho na havířovský Post It. U jejich koncertu platí jako nikdy předtím pořekadlo, že dobrý mixák je půlka koncertu. Tohle tele neustále prznící zvuk a stále marně rozhazující rukama, však posralo co mohlo...

22.7. 19:02   Dělíme se. Zatímco já s Pivkem a Vendelajnem odcházíme na koncert Longitalu do kostela svatého Václava, Charlie s Kačkou zkusí nejprve Khoibu v otřesném Global Stationu, následně pak Gogol Bordella.

22.7. 21:02   Tak to byl famózní koncert! Longital bylo nečekané, o to příjemnější překvapení. Skvělý zvuk a akustika sólové a basové kytary, bezchybný zpěv jemnější půlky dua, to vše natáčeno kamerami TV NOE. Lidí vevnitř nebylo nejvíce, ale rozhodně dostali zásah pořádnou dávkou kytarové smrště! Kdepak, tohle se musí zajít spláchnout pořádným pivem a tak odcházíme do Spolku na tankový Radegast 12. Jde vlastně o první setkání Pivka s Vendelajnem a musím říct, že takové upřímnosti od druhého z nich jsem se dlouho nedočkal;-)

22.7. 22:38   Kačka s Charliem jsou plní, přicházejí do Spolku pro klíče a odjíždějí domů. My ještě chvíli posedíme, pak se rozloučíme s Vendelajnem a odcházíme zpět pod hrad. Na Louce nás nic nezaujalo, Salifa Keitu jsme už nestihli, zato sedáme na "naše" místo poblíž hlavní scény v Radegast stanu s Koprholkama.

23.7. 2:30   Jemný útlum ve vnímání přehlušuje koncert Ecstasy of St. Theresa svým rokovým podáním, které se mi ale pranic nelíbí, takže se plně spokojuji s poslechem "za rohem". Mnohem zábavnější byli australští Resin Dogs, po jejichž koncertu se loučíme a odcházíme do hajan.

23.7. 3:14   Ani dnes nás nenechává Dopravní podnik Ostrava ve zbytečných rozpacích. Trojčlánková šalina sice jede opět naprásknutá až po strop, navíc s nechutně afektovanou řidičkou - krávou. Nic jsme ji neprováděli, nadávala, jak to šlo, až došla trpělivost jednomu slovákovi, který ji poslal... však víte kam. Dokonce jsme opět cestou naprudko zastavili. Že by opět Charlie???

23.7. 10:02   Poslední festivalové vstávání. Psaní mi moc nejde, tak aspoň pár fotek dávám na web. Gulášek je příjemně odležený a tedy chutný. Ostatní ochotně pomáhají při úklidu chýše, za což jim patří můj vřelý dík.

23.7. 12:40   A jsme zase ve sviňákovské nádražce - takové malé dejá-vu. Stíháme hodně rychlé pivko a jdeme se rozloučit na nástupiště - hlavně také zjistit, zda Charlie s Kačkou skutečně odjeli;-)

23.7. 13:45   Naposledy vcházíme do centra dění. Užili jsme si revizory v tramvaji, Charlie s Kačkou to mají mnohem veselejší, poáč České dráhy opět bodují s akcí Vlak+. My co víme, se nedivíme. Na Černé louce rychle mizí Global Station, tibetský Lama Gelek nám nedělá dobře (jak někdo tohle může poslouchat stále dokola?) a jdeme pod hrad.

23.7. 14:22   Wohnouti jsou super! Jsou baviči, komunikují s publikem a tak se i my rádi houpem v jejich tempech. Následně jdeme sledovat počínání velkého týmu České televize. Věděl bych, na kterých pozicích by zde šlo ušetřit. Dávají rozhovor s takovým podivným týpkem, kterého identifikujeme o pár chvil později...

23.7. 16:02   ... byl to Švejdík! Priessnitz předvedli nadstandartní výkon a já se myšlenkami dostal na tu půldruhou hodinu zpátky o nějakých 15 let. Měl jsem je za mrtvou hudbu, ale kdepak!

23.7. 16:19   Definitivně jsem osiřel. Loučíme se s Pivkem na zastávce u (dnes již) fiktivního Dolu Zárubek. Je mi docela smutno, poáč jsem právě zjistil, že přijdu letos o Trutnov, ale o pár chvil později bude už zase lépe. Proč?

23.7. 17:45   Poáč Monkey Business! To byl zase nářez! Jako jediná kapela použili Monkey oponu před začátkem vystoupení, Matěj Ruppert se předvedl opět ve famózní (nejen) pěvecké formě. Párkrát nám vyběhnul na konstrukci do výšin, Holý koupil nové klávesy, tak si je užíval a hit "...který znáte z rádia..." Slim Jim v podání Monkey byl super. Radost až na kost!

23.7. 21:02   Po Monkey to chtělo odpočinek. Nejprve vybírám stinné místo a ulehám s Reflexem nabažit se mimohudebních zážitků (i když ani to není pravda, poáč Colours jsou v RX hlavním tématem), abych před osmou zašel vedle areálu na pivko s kolegou z práce. Přišel jsem sice o Cheikh Lo, ale Jablkoň hrála hned vedle, takže rockový nářez doléhal až k nám.

23.7. 22:59   Jsme na konci! Za prvních tónů Roberta Planta a Strange Sensation už jsem zase pod hlavním pódiem. A dobře jsem udělal. Čekal jsem sice více lidí, jenže neděle večer asi není ideální čas na hlavního tahouna. Jenže! Jenže Plantovi samozřejmě hlas občas vynechával, ale stále byl tak vysoko, jak jej známe z desek. A když začali hrát příjemně upravené pecky od Led Zeppelin, tak to jsem byl v tranzu!!!! Floydy jsem viděl, U2 taky a teď Planta a navíc v Ostravě!?!?! Ještě v tramvaji jsem z toho byl celý off;-)))

23.7. 23:52   Závěr měl patřit Posmrtným zkušenostem, ale jak psali na jednom plakátu - asi umřeli. A tak závěr bude patřit opět ostravské tramvaji v podání jednoho malého kyblíku narvaného po strop. Kdo by to čekal? Zeptat se ředitele DPO, kdo je to Robert Plant, vsadím se o ferneta, že bude pod obraz;-))

v noci ze čtvrtka 20. na pondělí 24. července

      Tak je to tady! Vrcholná kulturní událost Města Omezených Možností, kterou se už Otravaci naučili brát jako součást svého života. Začínala před pěti lety ve Stodolní ulici a jejím okolí, aby se před třemi roky přestěhovala na výstaviště Černá louka a Slezskoostravský hrad. Jen pár klubů (Fabric a Boomerang) v rámci festivalu zůstalo a přibyly k nim dva kostely (Václavský a Božského spasitele). Zdá se, že jde o maximální možnou a návštěvníkem postižitelnou dávku hudby, filmu a kultury. Mluvím samozřejmě o festivalu Colours of Ostrava, na nějž jsem jako Otravak hrdý, poáč jeho šíře je skutečně fascinující. Letos jej "dáme" pohromadě s Kačenkou, Charliem a Pivkem, což je skvadra zahrnující různé žánry a chutě, které obohatí určitě každého z nás...

Něco málo o festivalu Colours 2006

Svět hudby, filmu i divadla:
      Festival Colours of Ostrava se letos koná popáté a rok od roku se jeho záběr zvětšuje. První dva ročníky se uskutečnily ve Stodolní ulici, pak se více méně festival odstěhoval. Letos nabídne návštěvníkům 15 různých scén, z nichž pouze club Boomerang se nachází ve Stodolní. V areálu výstaviště Černá louka budou k dispozici nejen klub Marley s decentní atmoškou, ale také 2 největší scéna Barvy. Z klubů "mimo" musím jmenovat ještě přívozský Fabric na Plynární ulici s Dance víkendem a dva kostely: Katedrála Božského Spasitele a kostel Svatého Václava (poblíž výstaviště). Vše ostatní se bude dít na hradě (divadlo, Templ, Tent a Red Bul Music Academy) a v jeho okolí, kde bude nejen stanové městečko, ale především hlavní stage. Je se tedy opravdu na co těšit.
Od začátku do konce:
      Vyjmenovávat zde všechny interprety snad nemá význam, vše najdete na správných stránkách. Směs to bude někdy až třaskavě namíchaná. Vše se probudí do hudebních zákoutí s Kuličkami Štěstí ve čtvrtek v 18:00 na Barvy stage a zcela symbolicky by vše měly ukončit Posmrtné zkušenosti v neděli ve 22 na Indies Scope Record. Jenže tou dobou budeme zřejmě ještě koukat na Roberta Planta and Strange Sensations, takže si pak vyberte...;-))
Divadlo od slova divit se:
      ... a tady to bude opravdu platit dokonale, poáč Ozvěny Besídky předvedené Sklepáky určitě nebudou standartním divadlem. I další společnosti svými názvy a kusy (Divadlo Kvelb - Černá rodinka, Otesánek; Bílé Divadlo Ostrava - Ty, který lyžuješ (zřejmě speciální program pro Charlieho;-))), Dekadentní divadlo Beruška či Děsně fajn) slibují netradiční podívanou, jen Adesa asi bude divadlo s divnou příchutí - jsou z Ghany a šaman určitě zapůsobí. Na hradě se určitě objevíme i my.

Více už na stránkách Colours.cz;-))

Colours den po dni...

Čtvrtek, pro nás spíš už pátek

      Čtvrteční program nebyl rozhodně jenom jako taková rozjížděčka. Kuličky štěstí jsme sice nestihli, ale kousek Chinasek už byl náš. Pivko je chtěl vidět naživo, viděl shodnotil a umělý (byť ne špatný) výkon ohodnotil: Chinaski nebrat! Raději poprvé přecházíme do Stodolní ulice, kde se ve velkém rozdávají pepsiny, korzuje spousta lidí a je z velké části zrekonstruovaná. Kolem Boomerangu se to houfuje, ale co říct o vzduchu vevnitř: Rákosníček by asi nestíhal stejně jako my. Charlie občas vybíhává ven na relativně čerstvý vzduch. Dubioza Kolektiv z Bosny má pořádné grády a dobře se bavíme. Strategicky nalézáme prostor u baru a doplňujeme během koncertu tekutiny. Jinak bychom se asi vyvrátili...

      Krátce po jedenácté hodině dopolední se marně snažím vytisknout program festivalu a tak přibíhám na nástupiště ke Košičanu později než přijel - o devět minut dříve! Charlie však nikam nespěchal, takže se v klidu můžeme přivítat. O sviňákovské nádražce bude v dalších kapitolách řeč zcela určitě ještě několikrát, takže stejně jako příště i dnes tady dáváme uvítací plzničku, pak ještě jednu a teprve potom se odvažujeme vyjít do sluneční výhně. Na opavském nástupišti stojí vlaková galerie představující fotky Antonina Kratochvila a tak zjišťujeme, zda zde bude stát ještě i zítra, což se nám potvrzuje a můžeme tedy vyrazit do mé práce, kde na nás čeká kolega.
      Ještě čepujeme benzín a o chvíli později vyzvedáváme Pivka u polaneckého kovošrotu. Čekal na nás trochu déle, tak pak trochu z horka nadával. Ale nic vážného;-) Odjíždíme směrem na Štramberk, cestou v Kopru Pivko zase vystupuje a my pokračujeme do Městského pivovaru - mojí oblíbené destinace. Oběd nám dělá dobře stejně jako několik piv, jen kolega Jiřík vydrží pouhé tři třetinkové Birelly a raději odchází na zmrzlinu, na uši, do Podolí, do lékárny...
      Po půl čtvrté zvedáme kotvy a odjíždíme opět přes Kopr, kde vyzvedáváme Pivka, zpátky do Ostravy. Kolega nás odváží k mému doupěti, za což mu patří náš dík. Tam pak probíhá příprava na přípravu, vyměňujeme ložnici za obývák (tušíme, že bychom se snad mohli přece jen lépe vyspat) a po šesté hodině konečně vyrážíme do festivalového dění. Celkem nás šokuje množství lidí, kteří si už dneska udělali čas, naštěstí je však akreditace a obojkování otázka několika mála minut, takže za chvíli už se pohupujeme Černou loukou, která je dneska vlastně jediným areálem. Dost nás však překvapují velké fronty na pivo: "Zítra? Neposílíme nic, zítra to bude ještě lepší!" Povídal nám jeden obsluhující a z toho nemůžeme mít radost.
      Čtvrteční program nebyl rozhodně jenom jako taková rozjížděčka. Kuličky štěstí jsme sice nestihli, ale kousek Chinasek už byl náš. Pivko je chtěl vidět naživo, viděl shodnotil a umělý (byť ne špatný) výkon ohodnotil: Chinaski nebrat! Raději poprvé přecházíme do Stodolní ulice, kde se ve velkém rozdávají pepsiny, korzuje spousta lidí a je z velké části zrekonstruovaná. Kolem Boomerangu se to houfuje, ale co říct o vzduchu vevnitř: Rákosníček by asi nestíhal stejně jako my. Charlie občas vybíhává ven na relativně čerstvý vzduch. Dubioza Kolektiv z Bosny má pořádné grády a dobře se bavíme. Strategicky nalézáme prostor u baru a doplňujeme během koncertu tekutiny. Jinak bychom se asi vyvrátili.
      Po koncertíku se opět vracíme na Černou louku, tentokrát na Värttinä. A to byl nášup pořádné hudby a řízného zpěvu. Jen spousta lidí kolem podobající se studeným čumákům asi nepochopila, že jde o pořádnou festivalovou událost. Jen jim bylo asi hloupé za ty prachy odejít. Charlie se snaží rozpumpovat atmošku, jen se nikdo nechytá. Värttinä ukončuje dnešní hudební menáž, takže se opět vracíme do Stodolní.
      Zkoušíme ex-Černého pavouka, jehož skvělá atmosféra je dávno pryč a i přítomný Guinness nějak moc nejede, takže pokračujeme do Desperada. Tam na mne však přichází krize a jak vidím, že panáčci začínají panáčkovat, mizím do víru velkoměsta. Leč vzduch je tak hustý, že nakonec volím dobrovolný odchod domů. Tam mne po několika hodinách budí vyděšený Pivko a říká, že Charlie zastavil šalinu v oblasti Dolních Vítkovic a vystartoval kamsi mezi trubky. Nakonec se přece jen našel, došel a málem si ustlal před barákem, poáč vytočit číslo bytu u zvonků byl nadliský výkon. Přece jen však za světla ulehá a spinká...

Pivko - program

Pátek, pro nás spíš už sobota

      Na nádraží jsme se překvapivě docela zdrželi, neboť na opavském nástupišti zastavila Galerie ve vlaku s výstavou fotek Antonina Kratochvila, Káji Saudka, týdeníku Euro a taky sbírka mobilních Motorol. Kačka nám sice říkala, že je to poměrně rychlá výstava, my se však ve vagónech docela zdrželi, poáč koukat bylo skutečně na co a Charlie si našel i svého mazlika, jak vidíte na fotkách. Až teprve po druhé hodině (a po nezbytném svlažení nohou v přednádražním rybníku s vodotrysky) odcházíme plouživým tempem do tramvajové demoverze a míříme na oběd. Také se vám dere do hlavy otázka, kde jsme nechali Pivka? Vaří doma gulage!

      Jak je tak člověk zvyklý pařit už od čtvrtka, trošku se mu ten festivalový matrix posune v čase kamsi jinam a tak se to stalo i nám. V pátek vyrážíme do centra dění později než jsme předpokládali a to před šestou hodinou. Důvod byl nasnadě: nabitý program. Proč?
      Vstáváme před desátou hodinou ranní. Po noční Charlieho anabázi a jeho šťastném návratu po rozbřesku (od výstřelu z tramvaje v oblasti Dolních Vítkovic to vzal asi domů pěšky...) jsem zapomněl vypnout mobil a ten se mi patřičně odvděčil. Nejenže mne častoval neustálým vyzváněním z práce (Kde vzali moje soukromé číslo???), ale spoustou esemesek a hlavně důležitým sdělením od Konviho Lenky: Kačka nemá mobil, takže buďte ve smluvený čas na smluveném místě.

      To jsme taky splnili a tak zatímco jsem ráno doplňoval na web nové fotky, Charlie ofáfrně a nenásilně vstával. Pravým peklem se nám následně stala enormně pomalá a "vyklimatizovaná" - tady se tomu říká demoverze krematoria... - tramvaj, která nás odvezla do Sviňákova, tedy na smluvené místo. Kačku přivezl úplně stejný Košičan, jako včera Charlieho, jen vypadal úplně jinak a s klimatizací že prý to taky nebylo valné. Stejně jako včera jsme se na uvítanou dostavili do nádražky, šoupli do sebe pár plzniček a Kačku přesvědčili, že dodržování pitného režimu je prostě nutnost.
      Na nádraží jsme se překvapivě docela zdrželi, neboť na opavském nástupišti zastavila Galerie ve vlaku s výstavou fotek Antonina Kratochvila, Káji Saudka, týdeníku Euro a taky sbírka mobilních Motorol. Kačka nám sice říkala, že je to poměrně rychlá výstava, my se však ve vagónech docela zdrželi, poáč koukat bylo skutečně na co a Charlie si našel i svého mazlika, jak vidíte na fotkách. Až teprve po druhé hodině (a po nezbytném svlažení nohou v přednádražním rybníku s vodotrysky) odcházíme plouživým tempem do tramvajové demoverze a míříme na oběd. Také se vám dere do hlavy otázka, kde jsme nechali Pivka? Vaří doma gulage!

      Na oběd jsem nemohl vybrat výhodnější prostor. Klimatizovaná Alexandrie přinesla kýženou úlevu našim přepáleným tělům, ale také famózní obídek, u kterého si skutečně v nejtemnějším místě "lodi" chrochtáme blahem. To už nás nahání Pivko, takže kolem čtvrté hodiny se můžeme svorně přivítat a konstatovat, že jsme naplnili očekávané počty.

      Jak jsem se zmínil, po šesté hodině se konečně ocitáme ve víru festivalových událostí, překvapuje nás ne-fronta u obojkovávání účastníků a první, koho nacházíme na pódiu, je kapela "... slušných a hodných romů..." Gypsy.cz. Měli jsme je v plánu a po přivyknutí na netradiční komunikaci frontmana (i když mne pořád sral s neustálým připomínáním svých kořenů...) kapely jsme se s ostatními roztančili v rytmu kouzel jejich hudby. Závěrečný Michael Jackson nás pak utvrdil, že Gypsy.cz se jen tak neztratí - zaujali.
      Po Gypsy.cz nastal ten správný čas pro první přesun přes lávku Unie na druhý břeh do areálu hradu a předhradí, kde na hlavním pódiu vystoupili irští The Frames. Kvalitní hudba, neuvěřitelný zpěv, prostě zážitek, který se nezapomíná. Druhá hudební koupel a zase úspěch. The Frames jsme však nedokoukali všichni, poáč se s Pivkem rychle přesunujeme zpátky na Černou louku za Macháčkem a jeho Mig21. A stejně, jako si Chinaski můžou hrát na hvězdnou kapelu a přitom nepředvedou nic než studený odvar, Macháček a spol. si během chvíle publikum získali na svou stranu a perfektní práci v jejich případě navíc odvedli zvukaři. Nějak se námm dneska daří!
      Jenže za chvíli už stojíme ve vedlejší L&M stagei, kde čekáme na Skyline. Většinu předehrávaných skladeb neznáme, poáč jde o nové kusy z posledního alba, ale i u starých fláků došlo k příjemným změnám. Je vidět, že kapela jde nahoru, jen se bojíme brzkých komerčních konců, snad tam neskončí. Co však nepochválím určitě, byla snaha zvukařů zlikvidovat naše bubínky. Chápu, že ozvučit stan je docela problém, ale co předvedli tady na Skyline a později stejně na chvíli (dali jsme si kousek ještě jednou) u Dubiozy & kolektiv mne přesvědčilo, že zvukaře tady asi může dělat kdekdo. Škoda.
      Po Skyline se opět dělíme. Charlie s Kačkou mizí do Boomerangu, Pivkovi se z Černé louky nechce a tak s ním zůstávám. A dobře jsem udělal, poáč při nákupu pivek slyším známou Kolej Yesterday: "Hrome, já bych úplně zapomněl na Prokopa a Framus 5!" Jestliže jsem se chtěl podívat na staříky, kteří se z nostalgie u oslintaného piva v hospůdce páté cenové skupiny rozhodli, že opráší nástroje a projedou pár fesťáků, tak jsem se šeredně mýlil. Na profláklých flácích se pánové pouze rozcvičili a pak vytáhli trumf nejtrumfovatější - skladby z nové desky První poslední a začala pravá hudební koupel. I Prokop si byl jistější a přesvědčivější, Honza Hrubý (tato Vanessa Mae českého bigbítu...) vyloudil ze svých houslí opět famózní tóny, přišlo na řadu sólíček a my se koupali ve fantastických hudebních vodách. Pro mne šlo rozhodně o vrchol večera!
      Ke konci Prokopovců jsme už zase pohromadě, došel i Vendelajn a s mírným přičichnutím k Dubioze míříme opět k hradu, kde na hlavním pódiu hrají neuvěřitelně tiše (pro mne navíc nezajímavě) Support Lesbiens. Trochu posloucháme, ale hlavně jdeme na chvíli sednout do Radegast stage, poáč nohy už nás moc nenesou. Odpočinku je třeba! Po půlnoci se značným zpožděním začíná kosmický trip Moimira Papalescu and company, který si Charlie užívá naplno. Vendelajn mezitím mizí kdovíkam, Pivko potkal kamarádky (a s nimy pak trávíme další čas v Radegast stagei) a já se procházím po hradním areálu. Jsem totiž hudebně naplněn a tak se spíš snažím trochu odpočinout.
      Tak tuhle tramvaj musel dopravní podnik skládat hodně dlouho! Už jsme si zvykli, že v noci jezdí tramvaje, jejich stav svědčí o tom, že nyní vozíme dobytek, tak co, ale famózní bylo, že byla poskládána ze tří článků, z nichž ani jeden nebyl stejné barvy! Prostě směska. Tohohle jsme si však všimli až při výstupu. První bojofka nastala totiž jejím příjezdem k Elektře. Do plné tramvaje se pokusilo narvat další stejné množství lidí. Docela z úspěchem. Jenže vzadu se cosi stalo (zřejmě nešly zavřít dveře), řidič po chvilkách marného mačkání páčky znovu otevřel, vzal výhybkovou tyč a odešel. Zprvu do vypadalo, že se snad urazil a šel domů, pak vzadu přece jen něco poladil a po čtvrthodinovém pobytu se za mohutného aplauzu a výkřiku štěstí tramvaj rozjela. Těch hlášek cestou jsme si skutečně užívali, poáč bylo evidentní, že v pátek se lidé na Colours chtěli bavit;-)

Sobota, vlastně neděle

      Nemůže být tedy divu, že po tak náročném koncertíku bylo třeba zážitky pořádně prodiskutovat a také dopřát tělu trochu chladivého moku. Vendelajn dostal spásný nápad se Spolke, kde je sice na zahradě hodně drsná obsluha, ale radík12 z tanku dělá tělu vskutku dobře. Bylo to vlastně poprvé, kdy se setkal Pivko s Vendelajnem a měli příležitost si navzájem poklábosit. Šlo věru o zajímavé setkání neboť tolik otevřeného Vendelajna jsem ještě nezažil. Sedělo se a povídalo tím pádem dobře, takže jsme se ani nezlobili, že přicházíme o jinak skvělé kocerty (podle Charlieho referencí) Khoiby a Salifa Keita, po kterých přichází Charlie s Kačkou, jsa unaveni, pro klíče od doupěte a následnou tramvají, zcela vyjímečně bez zbytečných excesů, nás opouštějí. Snad o hodinu později nás opouští i Vendelajn, tradičně naslibuje spoustu předem nesplnitelných věcí (ale to známe, tak to bereme sportovně...), a s Pivkem se pomalu vracíme pod hrad.

      Vstávám jako první, ale Pivko mne následuje poměrně rychle a během několika minut se celým bytem rozline vůně připravovaného pivkogulage. Kdo nezná, neuvěří! Zatímco Kačka odchází na koupaliště, Jura vaří, tak Charlie spí. Já nějak nemám moc chutě něco psát na infernet a tak "jen" připravuji fotky ze včerejšího dne. Kolem poledne se vrací Kačka, ochutnáváme první porci gulage a o půl druhé sedáme na trambus, který nás odváží za pekelného vedra na výstaviště. Ne však všechny, poáč Jiříka příprava oběda vyčerpala natolik, že se na pár hodin vzdává a slibuje, že na Langerku už bude zase s námi. Cesta je pro nás všechny pořádně úmorná a horší je, že ani výstup nepřináší úlevu. Opět je dusno a ani náznak jediného mráčku.
      Procházíme poměrně klidnou Černou louku a přes lávku vcházíme do hradního areálu, kde začala vyhrávat Nierika. To byl zase můj nápad, ale že bych byl kdovíjak nadšen, to se nedá říct. Nějak mi nesedí, když se někdo snaží zpívat jinak, než jak mu zobák narostl. Raději čekám na vystoupení Sklepáků na hradě. Tam nás ovšem překvapuje větší než malé množství lidí, dychtících po divadelním představení. Navíc celé hlediště je nekompromisně zalito neutuchajícím sluncem, takže stát na lavičce nás dlouho nebaví a vzdáváme se. V Tentu se pomalu chystají bostonští 27, kam se chystají Charlie s Kačkou: "Raději tohle než Langerku!" Na tu se chystám já, poáč jsem na mladou slečnu zvědav. Během nijak nepřesvědčivého začátku koncertu, kdy se sice Aneta snaží, ale komunikace s publikem je mizivá, přicházejí Charlie s Kačkou s tím, že ani v Tentu se neděje nic zajímavého. Odcházíme tedy zpátky na Černou louku.
      A tam nás čekalo příjemné překvapení. Na pódiích se pro nás niz zajímavého nedělo, ale kousek od Barvy stage, přímo na volné ploše, rozložili své bubínky, mísy a koberce černoši z Afriky. Jejich jméno se mi nepodařilo zjistit, ale po nepřesvědčivých předchozích výkonech šlo přímo o balzám. Podařilo se jim totiž vtáhnout publikum do dění,občas si někoho vtáhli mezi sebe, přičemž hlavně dětem asi způsobili nezapomenutelný zážitek. Africká spartakiáda (jak bych celou akci nazval) se prostě povedla. Po ní dáváme trochu odpočinku a odcházíme na kofolu do klubu Marley, což je jediný podnik, kde ji lze sehnat. Hraje zde havířovská kapela Post It, kterou už jsem někdy před lety slyšel, leč tentokrát mají totálně katastrofického zvukaře. Jeho neustálé hýbání šavlemi, marným rychlým máváním rukou i rezignovaným pohledem s děsem v očích nás přesvědčují, že tuhle práci rozhodně dělat nikdy nechtěl. Naštěstí nám to tak nevadí, protože my přišli hlavně na chvíli posedět a svlažit hrdla. Úplně jsem zapomněl říct, že mezitím už potkáváme u kukuřice Pivka, takže jsme opět kompletní.
      Po koncertu se opět dělíme. Je s námi i Vendelajn, takže zatímco Kačka s Charliem míří pod hrad na Zakopower a Gogol Bordella, my ostatní jdeme k Václavovi na Longital. V tomhle kostele jsem nebyl hodně dlouho a jestli nás něco hodně překvapilo hned úvodem, bylo to nezvyklé vedro. Mnohem příjemnější pak byl koncert samotný. Chtělo by se s klasikem Jirkou Grossmanem říct, že kapela nebyla početná, ale oba muzikanti (sólová a basová kytara) dělali (zatraceně dobře!) co mohli. S chvilkového odskoku do klidu kostelních zdí se během chvíle stala maximální hudební koupel, kterou navíc snímala TV Noe, takže kdo máte zájem, víte vše. Akustika kostela byla famózní, jen s krátkou ozvěnou a výrazný zpěv křehčí poloviny dua přinášel místy pořádné mrazení v zádech. Ano, to je ono!

Spolek a předchozí šílenec v Marley klubu

      Nemůže být tedy divu, že po tak náročném koncertíku bylo třeba zážitky pořádně prodiskutovat a také dopřát tělu trochu chladivého moku. Vendelajn dostal spásný nápad se Spolke, kde je sice na zahradě hodně drsná obsluha, ale radík12 z tanku dělá tělu vskutku dobře. Bylo to vlastně poprvé, kdy se setkal Pivko s Vendelajnem a měli příležitost si navzájem poklábosit. Šlo věru o zajímavé setkání neboť tolik otevřeného Vendelajna jsem ještě nezažil. Sedělo se a povídalo tím pádem dobře, takže jsme se ani nezlobili, že přicházíme o jinak skvělé kocerty (podle Charlieho referencí) Khoiby a Salifa Keita, po kterých přichází Charlie s Kačkou, jsa unaveni, pro klíče od doupěte a následnou tramvají, zcela vyjímečně bez zbytečných excesů, nás opouštějí. Snad o hodinu později nás opouští i Vendelajn, tradičně naslibuje spoustu předem nesplnitelných věcí (ale to známe, tak to bereme sportovně...), a s Pivkem se pomalu vracíme pod hrad.

Spolek a předchozí šílenec v Marley klubu

      Na Barvy stage na Černé louce zaznamenáváme dnes poprvé sice Lenku Dusilovou, ale jinak nás nějak moc nezaujala, takže pokračujeme na "naše" místo do radegastího stanu hned vedle hlavní Colours stage, kde se opět potkáváme s Kopr holkama. Vykládáme si vzájemné zážitky a po nějaké době v celkem nezáživném rockovém koncertě zaznamenávám známé riffy Ecstasy of St. Theresa. Jenže tahle úprava mi nějak moc nesedí, tak se mi ani nechce zvedat. Stačí sledovat projekci s přitroublými vzkazy. Po Ecstasy dáváme ještě zajímavý koncertík australských Resin Dogs, kteří končí o půl třetí a to už je akurátní čas k odchodu. Pěšky pomalým tempem přecházíme ke Stodolní, kde dáváme klasického kuřecího steaka, potkáváme Lenku Dusilovou and his boys, kterak natěšeně vcházejí do úplně jiné Stodolní a očekáváme, jaký zážitek nám připraví opět dopravní podnik. Nutno říct, že opět nezklamal. Afektovaná řidička - to tady ještě nebylo. Never more DPO!

Neděle aneb konečně to sedí

      Brzký ranní příjezd způsobil, že i vstávání tentokrát trvalo poněkud déle. Charliemu se opět moc nechtělo, ale nakonec se všem před polednem podařilo sbalit. Pivko nachystal svůj gulage, tentokrát ještě lepší, poáč odležený. Musím tady poděkovat všem za úklid, neboť mezitím, co jsem ládoval na infernet fotky, mizelo vše dále nepotřebné. Z ložnice se stala zase ložnice, z obýváku obývák a Kačka i chodbu vytřela. Prostě díky! Po poledni pak vyrážíme vyhřátou a děsivě lenivou tramvají do Sviňákova. Stejně jako ve čtvrtek a v pátek, i dnes přichází na dejá-vu v podobě nádražní restaurace, loučení, které tak nemám rád, bylo naštěstí rychlejší než jsme čekali (a než jsme vypili pivo). EC Praha tak odráží kotvy a s ním i Charlie s Kačkou. Tentokrát se však klimatizace prý nekoná a k tomu i pivo je teplé. Intermezzo se slevou VLAK+ je pak už jen logickým těžkodrážním vyústěním.
      My s Pivkem vyrážíme po jedné hodině zpátky na festivalové dění. Zatímco Charlie s Kačkou stále řeší slavnou slevu VLAK+ stylem "nechci slevu zadarmo", nás kontrolují revizoři v tramvaji. Jsme v klidu. O pár chvil později už vcházíme do areálu Černé louky, ve které hraje tibetský Lama Gelek, který nám absolutně nesedí (bubínky nebrat!), kupujeme jedno procházkové pivo a kolem už zbořeného Global stationu směřujeme k hradu. Na hlavním pódiu už chvíli hrají svou zábavnou hudbu Wohnouti a i my se rádi přidáváme do rozhoupaného rytmu slušně zaplněného hlediště. Příjemný začátek nedělního odpoledne. Wohnouti to s publikem skutečně umí!
      Po jejich koncertu máme zajímavé intermezzo v podání štábu České televize. A po shlédnutí celého ansámblu se musíme přidat k lidem, kteří tvrdí, že televize má skutečně ještě velké rezervy ve snižování nákladů. Posuďte sami: Kameraman, který drží kameru drahnou dobu před přenosem na rameni, první asistent, který ví, kterým tlačítkem se kamera spouští, druhý asistent, který stále hlídá, aby kameramam necouvnul do kabelů a nezrušil přenos, třetí asistent, který stále a zuřivě komunikuje (zřejmě) se studiem a zjišťuje stav a dobu "KDY TO PŘIJDE." Nesmíme zapomenout na vlastního zpravodaje, který si drží v jedné ruce mikrofon a ve druhé rozpité pivko. No a pak už tam byl pohodový Švejdík s Priessnitz čekající na rozhovor. Schválně sledujeme výkon všech při přenosu a zjišťujeme, že první asistent je skutečně potřeba, poáč kameraman je těsně před zhroucením (ona ta kamera vskutku něco váží). Zpravodaj informuje o tom, co tady máme: "... jeden kolaps, vyvrtnutá noha..." Prostě paráda. Po přenosu pak odhodí svůj mikrofon, kameraman kameru a asistenti přicházejí k hlavní práci - vše složit...
      Raději jdeme na další pivko a zkoušíme kus pantomimy na hradě. Docela zajímavé. Za chvíli však už slyšíme známé táhlé riffy z hlavní scény a jdeme se vrátit do puberty - na hlavní scéně začali Priessnitz a rozhodně ne špatně! Teprve teď nám dochází, s kým byl onen rozhovor z ČT24 a burácející chladné tóny kdesi z pražského Jesenicka nám dávají vědět, že kapela stále umí. Místy mi až naskakovala husí kůže - holt nostalgie po začátcích devadesátých let chutná. Zvuk byl téměř stejný!
      Po Priessnitz dáváme poslední společné pivko s Pivkem a po čtvrté odpolední jsem definitivně osiřel. Ještě odprovázím Jirku na trambus k dnes již virtuálnímu dolu Zárubek, fotíme se na zastávce u velkého plakátu S Trutnovem a právě teď zjišťuji, že na Open Air Music Festival letos nepojedu - půjdu dělat na svatbu svědka, ach jo. Smutné rozloučení, pár hradních fotek z netradičního místa a odcházím zpět do dějiště. Yellow Sisters mne na Indies scéně nijak nezaujaly, na hradě také nic, tak přicházím pomalu k hlavní scéně, kde se vše schyluje k prvnímu vrcholu dnešního dne...
      Hlavní scénu poprvé (a taky naposledy) zahalila černá opona. Jen vítr občas pustí chvilku zákulisního kvapíku směrem k nám a pak to začalo: Monkey Business jsou tady: "Nazdar Opavo! Přijeli k vám Monkey Business," povídá Matěj Ruppert a s ostatními rozjíždí vskutku báječnou podívanou. To, že umí, není žádná novinka. Otázka je, kolikrát se jim podaří hrát na tak velkém pódiu a tak se snaží pořádně. Zvuk je dokonalý (a poprvé mne uspokojuje!), Matěj lítá doleva doprava, chvílemi i nahoru a dolů a já nestíhám, jak při tom všem pohybu ještě stačí zpívat! Závěrečný JAŘí Slim Jim ("... znáte z rádia...) nakonec Matěj doprovodí excelentní několikanásobnou čárou pěkně do rytmu, salta nechybí také a lidi kolem musí být rozhodně spokojeni, stejně jako jeden Ostravak, který komentuje vystoupení tak, že na živo je bere, ale desky jsou opruz. No comment...
      A stačilo! Říkám si a odcházím pro jedno z dalších piv, vyhledávám kousek stínu a usedám takticky někde do středobodu všech scén, abych měl přehled o případném zajímavém koncertíku a rozčítám Reflex, jak jinak, rozhovor s Robertem Plantem. Příprava je nutná. Místo senegalského Cheikh Lo odcházím do baru vedle benziny, protože se ozval kolega z práce, že má obrovskou žížu a potřebuje ji zahnat. Ideálně tak trávím mezičas, rockovou Jablkoň si dávám jen vzdáleně, ale i tak mne Baba Aga rozhoupá. Loučíme se vlastně až před devátou. Docela dlouho nám trvalo, než jsme probrali zážitky za poslední dva dny;-)
      A je to tady! Překvapivě rychle se dostávám nedaleko mixážní věže a už začínají rozehrávat Strange Sensation první tóny své hudby. Za chvíli se ozývá i vysoký Plantův hlas (zatím se rozezpívává) a já uvažuji, zda to není jen sen. Floydy jsem si dal před dvanácti lety, U2 před devíti a teď asi třetí vrchol mého žebříčku (byť už neucelený) a ještě k tomu v Ostravě! Strange Sensations mají věru kvalitní hudebníky, i starým peckám Led Zeppelin dali inovovaný háf, leč základní riffy zůstaly a božský Plantův hlas jen s občasnými výpadky rozřezával jinak hustý vzduch nad Ostravou. Páni, to je extáze!!!
      Konec koncertu se přiblížil strašně rychle, přídavek a vlastně poslední tóny letošních Barviček. Odcházím s davem na jednokyblíkovou tramvaj (naposledy vivat DPO!) a přemýšlím, jaké ty Barvy vlastně byly. Byly super! Pivko zjistil, jak dávkovat přehršel hudby tak citlivě, aby nezblbnul a výsledný dojem se neslil, já měl radost, že jsme se sešli a i dobře poklábosili, Kačenka s Charliem snad taky došli uspokojení a i když jsme neviděli úplně vše, co jsme chtěli, vládla spokojenost. Těším se na příští ročník!

      A je to tady! Překvapivě rychle se dostávám nedaleko mixážní věže a už začínají rozehrávat Strange Sensation první tóny své hudby. Za chvíli se ozývá i vysoký Plantův hlas (zatím se rozezpívává) a já uvažuji, zda to není jen sen. Floydy jsem si dal před dvanácti lety, U2 před devíti a teď asi třetí vrchol mého žebříčku (byť už neucelený) a ještě k tomu v Ostravě! Strange Sensations mají věru kvalitní hudebníky, i starým peckám Led Zeppelin dali inovovaný háf, leč základní riffy zůstaly a božský Plantův hlas jen s občasnými výpadky rozřezával jinak hustý vzduch nad Ostravou. Páni, to je extáze!!!

      Konec koncertu se přiblížil strašně rychle, přídavek a vlastně poslední tóny letošních Barviček. Odcházím s davem na jednokyblíkovou tramvaj (naposledy vivat DPO!) a přemýšlím, jaké ty Barvy vlastně byly. Byly super! Pivko zjistil, jak dávkovat přehršel hudby tak citlivě, aby nezblbnul a výsledný dojem se neslil, já měl radost, že jsme se sešli a i dobře poklábosili, Kačenka s Charliem snad taky došli uspokojení a i když jsme neviděli úplně vše, co jsme chtěli, vládla spokojenost. Těším se na příští ročník!

md;-))) 07.08.2006

Náš plánovaný jízdní řád...

Photos from Colours

Nierika

Soomood

Černošská jízda!

Longital

Monkey Business