chat

Akce roku 2006

Náš diář

víkend 11. až 13. srpna

      "Kam to zase jedeš na víkend!?" Ptala se mne napůl naštvaně moje drahá maminka a jak se dalo čekat, odpověď, že do Nového Bydžova, ji moc neuspokojila. Až teprve, co jsem řekl, že je to v okrese Chlumec nad Cidlinou, byla evidentně spokojenější;-)) Charlieho sestře jsem již před časem (a hned několikrát) slíbil, že se někdy (spíš teda konečně!) přijedu podívat na novobydžovskou pouť. Jakožto už mnohokrát předtím jsem i tentokrát na vše s klidnou duší zapomněl, ale Lenča se nedala, nenechala se odbýt (ale zároveň si moc velkou šanci nedávala), a počtvrté už jsem se z toho nevyvléknul. Slíbil jsem příjezd, i když mnozí z vás ví, že poutě nejsou zrovna akcemi, které bych vyhledával. Nakonec se však z druhého srpnového víkendu vyklubala akce navýsost příjemná...

pátek, kvalifikace a pouťový NjůBí

      Chlumec nad Cidlinou - Žabí Lhota - Lužec nad Cidlinou - NjůBí (14km)

      Tyhle řádky začínám psát už cestou z NjůBí domů. Zasednul jsem do jídeláku jinak koženkového krále Šohaje, z jehož naplněnosti mají manažeré České pótrati zajisté radost, jejich zákazníci však budou mít pocity zřejmě zcela opačné. Je to však jen drobná věc, která nemůže zkazit dojem z jinak báječného víkendu. Vše začalo mým příjezdem v pátek odpoledne do Hradce Králové, kde jsem věru dlouho nebyl a kde jsme měli sraz s Honsovýma. Pepan pro mne zaběhl k nádru a "babinec" mezitím čekal v bočním sektoru šíleného hotelu Černigov, v jeho cukrárně, která však dnes již spíš připomíná čínské centrum. Tam jsme se taky přivítali a dali první pivko a nějaký ten pohár pro řidiče a mladší. Docela se i dobře sedělo, kór když nás ještě před chvílí s Pepanem starší dáma lákala za záminkou šestiminutového průzkumu (o pivu) do vedlejších dveří, ze kterých se (díky našemu výbornému posezení) vyklubal vchod do nočního podniku. Jali jsme se tedy zkoumat, za jak dlouho a s jakým výrazem podchycení pánové odcházejí. Museli jsme s Pepou konstatovat, že nešlo o akci pro nás, protože platila úměra, že čím starší tím spokojenější. Mladší ročníci odcházeli evidentně pobaveni, starší s jistou jiskrou v oku. Jak říkám, nic pro nás;-))
      Po zaplacení vedly naše další kroky k parkovišti, kde stála pepanova octavia a ta nás převezla za Charliem do práce v nové práci v HK. Tam jsem přesedl ke Karloj a vystartovali jsme do Chlumce. Silnice I/11 je skutečné maso, už aby ta dálnice byla hotová. U Charlieho doma mne očekávalo staronové kolo, které Pšenda více než poladil a jak jsem za chvíli zjistil, činí mi jízda na něm nový a nečekaný požitek. Po chvíli (a drobné asistenci u Karla staršího, kterýžto zrovna ošéfovává opravu garážové střechy) vyrážíme po vlastní ose do NjůBí. Cestou se zastavujeme za Pšendou do práce poladit dluh a domluvit se na případný zítřejší trip. Pak už vyrážíme směrem do bývalého a léta zavřeného vojenského prostoru, dnes pomalu se rodící chlumecké průmyslové zóny. Prohlížíme si místo nedávné havárie jednoho "orgána" na motorce (hodil si razítko na fasádu jednoho z okolostojících domů). Asfalt byl nový a tedy za deště pořádně mastný. Za posledními domy se v lese mění asfaltovka v panelku, tak pak později za zavřenou branou (máme klíče...) v alej ovocných stromů a příjemnou polňačku. Jen bych tady nenehával zbytečně hnít to ovoce... Cestou se zastavujeme jen jednou na jeden gambáč a už pořádně vyhladovělí míříme do posledních pár kilometrů na NjůBí.
      NjůBí, jinak taky třeba Nový Gadžov, či jak je libo, je bývalým okresním městem, jenž potkalo stejný osud jako třeba Rýmařov nebo Bílovec. Nicméně z dob slavnějších zůstala na svém místě poměrně slušná výbava v podobě dvou škol (o jedné bude později ještě řeč), honosných měšťanských domů, pohledného náměstí a praktického uspořádání ulic. A právě do jejich středu, na náměstí, jsme večer vyrazili. Město si dalo záležet na zvelebení celého prostoru a všudepřítomná květinová výzdoba dávala jasně vedět, že to s "poutí" myslí vážně. Jenže ty uvozovky jsou tady na místě, protože krásná zákoutí celkem bez problému přerazila klasiká kolotočářská agresivita. A to je věc, na kterou si nezvyknu a která mi vadí. Koukal jsem také, jak rasově pestré složení obyvatelstva NjůBí má. Po Praze asi největší směs. Obcházíme náměstí, sem tam zastavíme, ať se Alenka s Janičkou můžou svést, nestíháme z cen za pouťové atrakce a musíme přiznat, že jde o dobře vymyšlený kšeft. I Charliemu by se šiklo, kdyby v létě točil klikou, aby na zimu vydělal, a pak si jezdil do Alp. Třeba. Jako občerstvovací dok jsme zvolili zahrádku před Půdou, která (jak jsem se právě dozvěděl) už nepatří Barasoj. Jenže obsluhující pánové si občas spletli dvanáctku s desítkou, takže po setmění jsme vyrazili kousek bokem na chlumeckou cestu.
      A vida! Kousek za kostelem jsme našli zahrádku postavenou uprostřed cesty, kde měli čepovaný gambáč pěkně do krýglu - žádný kemilek! Šenkýřka si po chvíli všimla, že oproti ostatním hostům vykazujeme nezvyklou stálost a tak se oháněla, co mohla. Časem začaly vznikat malé drobné bojovky s projížděním aut kolem nás, které vyvrcholily typicky blondýnským sejmutím Charlieho (Ali odpustí;-)) a zlomením židle pod ním. Za sto pade. Musím připomenout, že jsme byli v zákazu vjezdu a že jediné, které jsme pustili, byli saniťáci. Samozřejmě platila přímá úměra, že Čím silnější auto, tím větší magor v něm. Ale i posádka policejního vozu patřila k tomu lepšímu, co může husákův mozkový trust nabídnout - neprojeli. Jak říkám, vykládalo se výborně a tak jsme se dostali domů až před třetí hodinou a náš návrat skončil totáním vypleněním ledničkových zásob. Bylo po obědě...

sobota, zlatá etapa a létající Písek

      NjůBí - Venturka - les a vrch Chlum - Zdechovice - Budín - Zvíkov - Kunčice - Hrádek u Nechanic - Nový Přím - Horní Přím - Těchlovice - Radíkovice - Starý Radostov - Homyle - Boharyně - Babice - Kosičky - Oktaviánov - Písek (47km)

      Ranní (spíš teda polední) vstávání začalo rozebírkou včerejšího závěru večera, který nebyl tak jednoznačný, jak se každému z nás původně jevilo. Lenčin údiv nad tristním stavem kuchyně a jejich zásob a Charlieho jednoznačným přiznáním, že už o policajtech nic neví, započal sérii neuvěřitelných teorií. I já jsem však svou původní představu o tom, že o všem vím musel kvapně poupravit a to v okamžiku, kdy zapínám foťák, abych zjistil, že jsou baterky zřejmě vybité. Sháním se po nějaké nabíječce a za pár okamžiků zjišťuji, že baterky už dávno foťák opustily a jsou nabité. Inu, hlavě neporučíš. Nakonec jediný Pepa byl "in" překvapivě až do konce, což potvrdil i svým ranním nástupem do práce. Nedopitý panák tak podle něj patřil Lence;-))
      Před polednem za námi přijíždí Pšenda v plné polní. Vlastně jeho "ranní" telefonát způsobil naše vstávání. Dáváme mu kafe a výborné koláčky (všechny BIGmaky - od českého velký mák - jsem už zlikvidoval), abychom poněkud oddálili očekávaný příděl kilometrů. Zamítli jsme i navrhovaných 70/80km a po poledni konečně vyrazili. Naše jízda však netrvala dlouho, neboť jedna ze dvou základních škol - Karlovka, měla den otevřených dveří. A musím říct, že za nás takové školy rozhodně nebývaly. Škola by vlastně mohla fungovat jako takové místní ZOO. Množství plazů, opiček, ptáků a další havěti by závidělo lecjaké terárium. Vše vystaveno na chodbách a v přírodopisném kabinetu. Fakt paráda! Vlastně můžeme poděkovat Ivance, že nás sem vlákala. NjůBí má jasnou atrakci, kterou by měli dokázat využít.
      Po jedné hodině odpolední konečně opouštíme NjůBí a míříme do lesa Chlum a později na Hrádek u Nechanic. Ten zrovna přemalovávají ze žluté na rudou, ale jestli je to ta správná volba, to nevím. Zato z okolí jsem naprosto nadšen! Zajet s Pšendou na kolo kdekoliv kolem Chlumce se rovná výletu téměř exkluzivnímu, každopádně s množstvím silniček provozuprostých. Naprosto udivující a lákavé. Zážitky z první půlky cesty jdeme spláchnout jednou plzničkou k parkovišti pod zámkem.
      Druhá - delší - půlka cesty do Písku je zase trošku jiná, ale až na závěr, kdy Pšenda nasadil tempo, také pořádně cyklisticky výživná. Ještě pár takových výletů a začnu se v chlumeckém kraji poměrně slušně orientovat a rád se sem vracet. Poslední fáze (mnou jetá spíš v křeči) kolem rybníků a písáků už smrdí deštěm, ale nakonec u Peťova domu zastavujeme bez ztráty kytičky. Nová pergola a její okolí je již slušně zaplněno a náš vyhladovělý příjezd spíš připomíná nálet žravých kobylek. Příjemné odpoledne je spestřeno předváděčkou vrtulníkového modelu a večer pak (po vytříbení) sedíme už jen v pěti a ne a ne dopít bečku. Nakonec se těsně před finále vzdáváme a ač i déšť se uklidnil, využíváme vřelé pohostinosti Peti a Peti a před jednou uleháme. Děkujeme!

neděle, dočesná a cesta domů

      Písek - Mlékosrby - Vysočany - NjůBí - Metličany - Humburky - Měník - Bydžovská Lhota - Kosičky - Káranice - Chudeřice - Chýšť - Voleč - Rohovládová Bělá - Lázně Bohdaneč - Semtín - Rybitví - Pardubice (60km)

      Příjemné, byť trochu tupé ráno. Budí nás sice déšť, ale naštěstí brzy ustává. Péťa s malou Míšou odjíždí k rodičům, s Petrem ještě pořešíme včerejší fotky a pak s Charliem vyrážíme na cestu do NjůBí. Ze slibovaných osmi kilometrů se sice vyklubalo konečných jedenáct, ale to nám vůbec nevadilo. Postupně jsme se prokousali všemi polními zkratkami a o jedenácté už zvonkem budíme Pepana. Povídá sice, že nás čekali mnohem dříve, ale že šli spát před dvanácti hodinami. Takže do růžova. Propuká mohutné vstávání, malá Alenka si odskočila na rande již před naším příjezdem, takže se s ostatními pouštíme do druhé snídaně a vykládáme zážitky - koneckonců byli do Písku také zváni a všem chyběli;-))
      Po jedné hodině odpolední se balím, loučím a chystám na cestu. Jak později zjišťuji v Pcích, jéděn ljéstok na Trutnov jsem samozřejmě Charliemu nedal. Sedám na kolo, naposledy se vyhýbám bydžovskému city a mířím si to k Pardubicím na vlak. Jako bych počítal s tím, že mne čeká déšť a dojezd z Rybitví bude jen velmi pozvolný. Ale udělal jsem si malou radost turistickou známkou z Lázní Bohdaneč, tak co, vydržím!
      A jsme zase v Šohaji. Na pardubický mejnstejšn mi to dalo akorát, seběhl jsem do podchodu, naložil kolo, proboxoval se do Urblíka a teď můžu v klidu uvažovat nad tím, jak skvělou akci jsem prožil. Honsovic holkám musím poděkovat za skvělé nápady a inspiraci na svatební bojofky, všem za společnost a se vzkazem , že radost z prožitého mi teď dělá dobře, se těším znova brzy na viděnou!

md;-))) 13.08.2006

fotky