chat

Akce roku 2006

Náš diář

sobota 5. srpna

      Před každou slušnou svatbou se sluší, aby ženich i nevěsta oslavili odchod ze světa svobodných do světa podčepcovitých. Jirka Pivko s Radkou Klosovou si řeknou své ANO v sobotu za čtrnáct dní a i tentokrát se rozhodli pro společnou oslavu. Jako to správné místo vybrali bráchovu zahradu, jako ten správný den pak sobotu 5. srpna. Jak už to tak chodí, jen počasí moc nepřálo a ze šílených veder jsme přešli rovnou do sychravého podzimu. Totéž se však nedá říct o téfo akci. Byla skvělá, jídla a pití bylo zajištěno akorát a když jsme v neděli po šesté večerní slavnostně dopili i druhý sud, mohli jsme konstatovat, že akce se vyvedla...

      Pisa - tak se říká člověku, kterého považuji za svého nejlepšího kamaráda, který celou tuhle akci spáchal. Jsme na výsostném území planety Kopr a tak je třeba řídit se zde zvyklými názvy. Tak Pisa - a to se skutečně nedalo už z dálky přehlédnout - byl nejpohyblivějším člověkem ze všech. Chvíli mi sice trvalo než jsem dnešní pařeniště našel, možná za to mohla i doznívající kocovina ze včerejší akce Kuf + Sko Klenba speciál, ale dobrá věc se podařil. Tak ten Pisa se rozhodl, že všechny své hosty patřičně pohostí. Před vypuknutím akce samotné uvedl bráchovu dáču do stavu, ve kterém snad ještě nikdy předtím nebyla a korunu tomu všemu nasadil vycizelováním chemického hajzlu. Kdo neviděl, neuvidí. Ještě předtím (to znám jen z vyprávění) dali s bráchou a Halisem, což je dlouholetý kamarád a bráchův soused zároveň, dohromady zahradní posezení s krytou zahrádkou dohromady, nanosili zásoby, načali první sud a pustili se (ještě společně s Halisovou ženou Evou) do přípravy posvícenského guláše v pro na ty účely donešeného měděného kotle.
      První hosté se začali scházet kolem páté hodiny. To už jsem byl přítomen také a s námi ještě jistý Eda, ale v jeho případě už zanechám vysvětlování, ke komu patří, poáč bych s tím nebyl hotov ani zítra. Dohromady se nás sešlo snad kolem dvaceti lidí včetně čtyř svišťů a svištic. Prvním vrcholem večera byla večere, která se skládala pouze z jediného chodu a to guláše. Kdo zná Pisu a ví, jak umí vařit (i když tentokrát s vydatnou pomocí ostatních), tomu se jen při vyslovení této kombinace sbíhají sliny. Stejně jako teď mně, když takto sentimentálně o tom všem píšu. Tešně před setměním, kdy začala trochu uvadat atmosféra vymyslel Pingvin (nová aktuální přezdívka pro Libora;-)), že zahrajeme fotbal. Nejprve to vypadalo, že zájemci nebudou, ale nakonec do FIFA osudí nastrkali téměř všechny. Jak už to tak u FIFA osudí bývá, vytáhli si kapitáni nejprve sami sebe a na konci žrebování zjišťujeme, že vlastně bude hrát Pivko-klan proti zbytku světa. Však znáte ten fotbal. Nutno říct, že většina hráčů šla do hry na dvakrát deset minut naplno. Měli jsme také asi štěstí, protože nakonec kromě vyraženého dechu brankáře Pivkotýmu nakonec všichni přežili. Jen já musel konstatovat, že je sice pěkné, jak má cyklistická forma šla letos nahoru, ale jsou přece jen svaly, o kterých jsem neměl ani tušení. A co teprve druhého dne!
      Naštěstí konec zápasu přišel akorát a Pivkotým nakonec podlehl výběru zbytku světa 2:1. Vrátili jsme se zpátky pod přístřešek a jali se utuhovat nově vzniklé svazky mezi námi. Obzvláště oboutýmové stařešiny za předvedený výkon musíme pochválit.
      S přibývajícím časem se naše společnost stále dostávala k původním počátečním počtům a kousek po půlnoci jsme na zahradě zůstali jen ve třech. Ano známé firmy Pisa - Halis - Medvěd. Myslíte si, že po předchozí probdělé noci jsme nemohli do rána vydržet? Chyba lávky! Jak já, tak Halis (ještě o dvě hodiny déle) jsme nabrali zřejmě tolik sil, že až před sedmou ráno, kdy padla poslední kapka vyhlášené zlínské meruňky (fungovala v mnoha chvílích předtím spíš jako oživovač, nikoli umrtvovač, jak by mnohý řekl), bylo rozhodnuto, že se jde spát. Halis snad až příliš toužil po své peřině než aby spal tady s námi a tak dokázal přejet na druhou stranu tágem bez zaplacení se slovy: "Já platím zásadně fakturou!!" až mu totálně zblblý taxikář nakonec ještě otvíral dveře u domu.
      Tu povídku o dveřích (Vy neznáte Halise???) jsme se samozřejmě dozvěděli až druhého dne po poledni, kdy se za námi Halis opět přijel podívat. A docela se mu mezi námi zalíbilo. A to tak, že i když už zase odjela halisova rodina, pisova Radka i Pingvin, zbyli jsme nebezpečně zase jen ve třech. A to smrdělo pondělním průserem, takže v okamžiku, kdy i ve druhém sudu definitivně zasyčel vzduch, neváhal jsem a okamžitě se vydal na cestu domů. Zbývající tandem však ne a ne skončit s různě vyvolanými diskuzemi, takže až poslední panáček halisovy slivovice určil vratký směr , kterým se měla pustit jejich váhavá chůze...

Piso, díky za pozvání, bylo radost pobejt!
md;-))) 07.08.2006

fotky