Hlavní stránka | <<< | 2007 | >>> | Náš diář |
---|
Máme začátek května. Sníh letos skoro žádný nebyl, teplo bylo od začátku roku a tak teď začátkem května mám na kole nalítáno krásných 2000 kilometrů. V pátek před víkendem jsme dali scukana s Pivkem U pádla, což je hospoda u mostu z Polanky do Kufberkova, kdy bylo krásně a skoro letní počasí. Tím vlastně ten zajímavý rychlý víkend vlastně začal...
Za to sobotní ráno bylo z úplně jiného pytle. Chčije a chčije, jak by řekl děda Komárek, takže na plánovanou odpolední Klenbu nakonec odcházím pěšky po svých a i to mne přešlo na DP, poáč začalo pořádně kydat a zbytek cesty jsem dal busem46. Do Klenby jsem dorazil jako první, ale vzhledem k tomu, že nás čeká Česko - Slovenské derby, brzy tomu bylo zcela jinak. O výkonu našich hráčů nemá smysl psát - v podstatě jsme vytekli a tak jediné, co stojí za zmínku, že naši schůzi po dlouhé době navštívil Vendelajn. Kolem půlnoci jsme se rozpustili, ale i tak jsme toho měli všichni plné brejle.
Během nedělního dopoledne, které však také neslibovalo bůhví jak pěkné počasí, ke mně dorazil Vendelajn s Évikem a podle předchozí domluvy jsme jejich "pašíkem" vyrazili do MNM. Vendelajn chtěl zamachrovat svým vymazleným GPS a protože jsme podle plánů měli dos času, navrhl jsem, že bychom mohli jet do Práglu přes Jeseníky, pěkně po Route11. Oběma se tato myšlenka moc líbila a protože jsme měli v plánu zastavit v Dreiseitlově na oběd, byla myšlenka přijata. Cesta mlhavou krajinou naštěstí díky malému předobědovému času utíkala a ani po obědě nebylo hůře. Jen čas jsme poněkud neodhadli a Vendelajn byl kesi před Hradcem přistižen, čímž jeho nálada padla pod bod mrazu. Navíc jeho skvělá GPS poněkud ignorovala začátek D11, který je jinak od Hradce Králové "báječně" značen, takže až do Chlumce jsme jeli po staré cestě. Pomálu, jak jinak.
Průjezd Práglem také nebyl nejrychlejší, navíc jsme Évika vezli na druhý konec za ségrou, takže začátek chokeje v novém Kačerovi ve Vinoři (kde jsem ještě nebyl...) jsme nestihli. Každopádně ani dnes nás hokej nijak nezaujal, zde však šlo o úplně něco jiného - o pokec. A ten byl. Intenzivní a jak to tak chodí, i rychlý. Intermezzo s Řehákovou bylo takové charlieho faux-pass ve foyer a bohužel dalo směr našim příštím hovorům. Jak už to tak bývává, vykládalo se hluboko do noci, Vendelajna časem opustila i prudící nálada a akce dopadla skvěle.
Druhý den ráno to jednoduše nešlo. Těžký a prkenný den a tak plánovanou práci jsem odložil a pinďou se raději v klidu přesunul zpátky na dálný východ. Počasí se však v mnohém vylepšilo, já se cestou pořádně prospal a nakonec přidal padesát kiláků k těm dvěma litrům ze začátku. Překvapil jsem sám sebe, stejně jako překvapil Landek a jeho okolí...
md:-) 18.11.2007