Akce roku 2007

Náš diář

Jaký byl?

2007 - Stěhovací. Aspoň já jsem to tak cítil, protože hned po začátku roku nás česká pótrať vystěhovala z původních prostor, dvakrát jsme se hekticky stěhovali, a někdy před prázdninami jsme se do ještě značně nehotové budovy zase vraceli zpátky. Za dalších několik měsíců se nám pak podařilo vytvořit velmi příjemné pracovní prostředí, navíc jsme se rozšířili, z bývalého kanclu udělali zkušební laboratoř a sklad, takže výsledný dojem je nakonec pozitivní. Ale ulevilo se.
      Co se týče akcí, které proběhly, tak kromě klasických a lety prověřených, byť v některých případech vinou zcela ne-ladovské zimy netradičních - jako ne-ski Roháče, jsem se poprvé proletěl letadlem. Bylo to do Bulharska a jestliže jsem potřeboval přesvědčit, že jsou místa, která mi jednoduše nevyhovují, tak se to Bansku zcela povedlo. Dojmy jsou i více než po roce smíšené až negativní. Na druhou stranu jsem docela dost najezdil na kole (teplo v podstatě pořád) a poprvé vyzkoušel vodu. To tehdy v srpnu, když jsme s Klenbovníky jeli Ohři. Báječný zážitek a po dlouhé době jsem zažil (vlastně po deseti letech) báječnou pohodu mezi dvěma skupinami lidí, které se absolutně neznaly. O měsíc později jsme pak opět s Klenbovníkama byli na necelý týden ve Vysokých Tatrách a já se ještě dodnes v duchu omlouvám, jak jsem podcenil turistickou stránku dovolené. Byl jsem mile překvapen a místy si v sedlech sahal i dno sil.
      Rok byl významný i vztahy mezi lidmi. Tak nějak jsme se konečně vesměs přehoupli přes třicítku (takže nevěříme nikomu, komu je pod třicet:-))) a vztahy mezi lidmi se začaly vylepšovat. Jasan, že o některých lidech člověk ani neslyší, ale na druhou stranu už vím, kde je ten kvalitní základ. A navíc jsem k tomu poznání nedošel sám. A to je pozitivní konec roku, ne?

md:-)

Letem rokem

      Skončil rok psa, začíná (tedy až od 18. února...) rok prasete. Prosím neplést s prasaty, poáč ti foukají vlídní. Nechápete? Já také ne. Myslím si, že rok 2007 by mohl být rokem zklidněným a částečně i jubilejním. Už vloni nám začaly některé akce psát svou druhou dekádu od svého křestu (Roháče, Freedland) a moc jsme je nevzpomínali. Tedy myslím na těchto stránkách. Na akcích samotných bylo kolem kulatých výročí docela veselo. Letos však přijde akce nejdůležitější - Norsko 97-2007, která u mnohých z nás vyvolala změny přímo zásadní. Však v létě uvidíme, jak vše dopadne. Teď jsme spíš na začátku, takže pojďme postupně mrknout na ten zváštní sedmičkou končící rok;-)

      Leden 2007 začínám oproti jiným netradičně a to doma, poáč mám pohotovst. Přechodová Pecka se nekonala, Vendelajn cosi nejprve vyhlašoval o náhradní akci v Jeseníkách, ale i z toho sešlo. A jak už to bylo minulý měsíc, i začátek ledna rozhodně nebyl zimní. Spíš jarní, v televizi to rozebíral kdekdo a my měli stále více obavy o to, jak dopadne letošní lyžák. Když jsme pak s Kufberkem vyrazili ve středu 10. na kolo a já si dal navíc první zahrádkové pivko, bylo rozhodnuto: na letošní ski ??? Roháče ??? 007 se lyže neberou! Lyžák se pak scvrknul na pouhý víkend + pondělí. O co byl kratší, o to byl intenzivnější a nedělní porodeninový dýchánek mojí maličkosti zcela určitě letos nezapadne a ještě dlouho bude vyvolávat pozitivní emoce.
      Po návratu jsme si dali mírný oraz, počasí stále jarní, příroda blázní a my slavíme v druhom kole moje narozeniny ještě jednou, tentokrát coby Klenba33md speciál. Velká, rychlá a do tří hodin krátká akce. 23. ledna se pak stalo něco, v co už u nás nikdo nedoufal: přišla zima! Sněží a nejvíce sněhu snad tentokrát napadlo v Práglu. Tam se nic pomíjivého neřeší a tak ještě dva dny po napadnutí sněhu si to tam všichni v závějích nasolené břečky užívají. Jak to vím? Byl jsem tam. Zima však trvala pouhých pět dní a tak koncem ledna už zůstává sníh snad jen na horách.

      Únor přišel nenápadně, vlastně se nic nezměnilo a nebýt uzavření střediska v Bansku, kam se chystáme za týden, kvůli bombě a ukradených Kačeniných atomiků, nebylo by o čem psát. V pondělí pátého však již stojíme v hale Ruzyňského letiště, potkáváme se po dlohé době s Volejkou a chystáme se na svůj (ve většině případech) první let letadlem. Kam? Ski Bulharsko 2007 právě nenápadně začíná. Proč Bulharsko? Poáč tam mají Bansko - skiareál se sněhem, taky je tam levně, lidé jsou milí, hoteliéři ještě více. Užili jsme si jej. Pravda, nebylo to podle našich představ, o lacinosti si v resortu můžeme taky nechat zdát, ale bylo tohoto zážitku třeba, poáč člověk si teď tak nějak více váží výdobytků naší civilizace. Bulharsko skutečně nemá v Eu co dělat! Nicméně byl týdenní pobyt ve výšce min. 1750 m.n.m. (neplést z MNM!) dost zajímavým zážitkem.

      Zima se letos zřejmě definitivně rozhodla naštvat Charlieho. Nepřišla totiž ani v březnu, který byl letos nadprůměrně teplý. A co v takovém měsíci dělat? Snad jedině nějaká ta návštěva hospůdky, třeba taky koncertík ( v našem případě 22. ve Fabriku při příležitosti Mišíkovy šedesátky) a v těch lepších dnech trochu sportu. Přišlo nám také pár oslav narozenin (třeba 17. Nadporučíkovy kristovky...) a to je vlastně všechno, co šlo v tak divném měsíci dělat... ;-)

      Jó, to duben už byl mnohem veselejší! Hned na první víkend nám vyšly velikonoce a ty už tradičně s Charliem a celou jeho rodinou trávíme na Pecce. Začáteční počasí sice nebylo nic moc, zato na nekonečné hledání cesty nebo třeba "vyhnutí se" válečnému Chlumu, budeme ještě dlouho vzpomínat. Já k tomu přidám třeba taky vzpomínku na svou první samoručně upletenou pomlázku a vím, s čím to spojit. Z Pecky pak má cesta vedla přes Chlumec do Chocně, to vše pěkně na kole. Velkou událostí (byť lokálního charakteru) byla změna piva na Mexiku. 25. jsem si dal na místě naposledy Radegast a o dva dny později pak už svítí reklama Ostravaru. Nevím nevím, ale s tímhle přístupem se místo piva bude v Nošovicích vyrábět už jen auta...

      Květen začíná zajímavě. Díky Lojzově totální (ne)schopnosti komunikace s hráči letos na Mistrovství světa nejen vytečeme poprvé se Slováky 5.5. (a my na to ještě koukáme v Klenbě, kde nás po mnoha letech navštívil i Vendelajn...), ale celkově jsou dojmy z účasti hokejistů velmi smíšené a my balíme kufry. Tedy oni;-) O den později, tj. 6.5. mne Vendelajn s Évikem berou jen tak na otočku do Vinoře, kde se hokejem dorazíme. 14.5. jedu služebně do Práglu a hned při zpáteční cestě si konečně zkouším pocity v kokpitu Pendolina002, které jsme pak ve finále museli ještě resnout, poáč během cesty zlobilo. Ten zážitek doporučuji všem, poáč doteď jsem o něm jenom vykládal a měl jsem pocit, že když to znám při stání (a případných cest ze Svińákova na hlavák a zpět - pracovně), nemůže mne nic překvapit. Opak byl pravdou.
      V sobotu 19.5. si dávám svou první letošní (více než) stovku kilometrů na kole a o týden později pak zaznamenáváme Vendelajnovu druhou svatbu na Nové radnici v Ostravě. Oddávající pojal svůj přednes hodně neformálně a díky tomu vlastně svatba dostala docela příjemný ráz. Z ní však odjíždím úplně jinam a to na svícu do Malenovic pod Lysou horu, kam jsem byl pozván Klenbovníkama. Jak sami vidíte, společenských akcí i přes příznivé počasí zatím mnoho nezaznamenáváme... ;-)

      Že by aspoň v červnu vražedné pracovní tempo a fičák v kalendáři povolili a já konečně mohl dopsat nějaké ty thájmsy? Ani náhodou! V pondělí 4.6. odjíždím brzy ráno na jižní Moravu a než dojedu na večerní poradu, stačím se podívat na Pohansko, do Valtic, zavzpomínat v Mikulově a místo vína si v Pavlově dáti Gambáč. Ve středu se pak vracíme (autem) domů a v pátek dopoledne vyrážím na Vendelajnovu After Wedding Party do Hynčic pod Jeseníky. O den později s Charliem dobýváme nejvyšší horu Moravy, jak jinak než na kole a o další den později, kde skončí Vendelajnova akce, mne žene bouřka a vítr takovým způsobem domů, že jsem před polednem v Ostravě. Šílený fičák! O další dva dny později, tj.12.6., podnikáme po čase s Pivkem Tour de koridor, kde se potkáváme i s Béďou a o další tři dny později, přesně v půli měsíce jdeme se Skoumalem vyzkoušet pátý ročník festivalu Za vodou, který mne dostává svou pohodou.
      Neděli pak strávíme s Nadporučíkem již opět v sedle kola a míříme oslavit Adolfův svátek kam jinam než na Prajzsko. Už mne tam zase dlouho nikdo neuvidí;-) Další týden si doslova "užívám" pohotovost, takže ve mě na můj svátek uzraje rozhodnutí, že je třeba spočnout a dobít baterky. Ve dvou dnech tak navštěvuji po pěti letech Českou Kanadu, Slavonice a také Národní park Podyjí se Znojmem. Na úplný závěr měsíce musím naštvat Bláhu svou neúčastí na jeho akci v Třemblatu (bude nějaký zápis????) a naopak o víkendu oslavuji Batinovo oženění tak intenzivně, že první červencový den naprosto vypouštím...

      První půlka letošních prázdnin utekla až nečekaně rychle. Co se týče počasí, počítali jsme spíše ty horní rekordy a skutečně bylo v červenci místy až nepříjemně vedro. Jako každým rokem, i letos byly pro mne stěžejní akcí Colours of Ostrava, které jsme si užívali v Ostravě od čtvrtka 12. do neděle 15. července pouze s Kačkou a Vendelajnem, přičemž mohu říct, že zbývající dvě účastnice, které nakonec vyměkly, o mnohé přišly. Festival byl tradičně barevný, ale po mnoha letech, kdy člověk vyhledával spíše exotiku, jsme si letos ujížděli na staré dobré československé klasice. Koncerty Petera Lipy, Marie Rotrové s Neřežem nebo třeba Blue Efect nám ještě dlouho budou znít v uších.
      V týdnu po Barvičkách bylo u nás takové peklo, že jsme se s Pinďou rozhodli trochu zvlažit a vyjeli jsme na Hornolidečsko, kde Pinďas za mlada mnohokráte pobýval a nakonec se z příjemného a pohodového cyklovýletu vznikl i popis, inu, Neplánovanou Selanku doporučuji ke čtení. Sám mám navíc chuť po letech uspořádat Freedland a dokonce tuším, kde by to po téhle středě mohlo být... Hned o víkendu, konkrétně v sobotu 21.7. uspořádal Kufberek svou Klenbu 17:07:35 speciál, která nakonec vyvrcholila v Desperadu u mojita. Že nevíte kde? To já také ne, protože jsem tentokrát do konce nepobyl.
      Další pátek 27.7. jsme se s Kufberkem opět setkali, tentokrát na cestě na Bystřičku nad Luhačovicemi, kde se již od čtvrtka odbývala tradiční inženýrská odysea. Vida, a máme konec července. Vždyť jsem na začátku psal, že byl rychlý...;-))

      Stále více se prodlužující stíny slunce i v pravé poledne, stejně jako síla slunečních paprsků nám naznačují, že tu teplejší část léta máme zřejmě už za sebou. Není divu, vždyť prázdniny jsou na svém kojnci. A jak jsem prožil druhou polovinu prázdnin? Tak především jsme s Pivkem 7. srpna vypálili letošní úrodu třešní. Nic moc, z 250 litrů kvasu vyteklo pouhých deset litrů 52 voltové pálenky, takže naprostá většina z ní půjde spíše do archivu. Tedy až odvětrá;-) Desátého jsme pak s Klenbovníkama měli sraz, neboť bylo nutné provést kvalifikaci na akci Ohře 2007. O co šlo? O skvělý vodní výlet na kánoích. Povedl se mimořádně, neboť jako parta jsme si báječně hráli do noty a tak jednotlivé etapy (Loket - Karlovy Vary, Karlovy Vary - Radošov, královská Radošov - Klášterec nad Ohří) utekly snad ještě rychleji než mírně rozvodněná řeka Ohře.
      Po Ohři jsem si dal na rekonvalescenci pouhé dva dny a protože se mnou nikdo nechtěl jet ve čtvrtek, sešli jsme se na jubilejním Trutnově 87 - 07 "až" v pátek sedmnáctého. Vysvětlovat tady, o jak skvělou akci šlo, je skoro nošením dříví do lesa, neboť každý Trutnov je zárukou kvalitní zábavy. Jak jsem psal na začátku, prázdniny nezaslouženě utekly jako voda a v poslední prázdninový víkend pak jetě slavil v Kopru Pivko své třetí kulatiny. O tři dny později jsme pak ještě s Kufberkem a jeho dvěma sousedy více než kvalitně poseděli nejprve ve Starých Výškovicích v osadě, abychom se dorazili o pár hodin pro změnu U Matěje ve Staré Bělé. Jojo. Úplně poslední prázdninový den byl pak ve víru tanečků na zámeckém nádvoří v Klimkovicích, kde jsme své střevíce protančili do brzkých ranních hodin.

      Začátek září byl spíše pracovní, respektive lítání kolem práce. Aspoň pro mne, poáč rekonstrukce sídla konečně skončila a tak vše vyvrcholilo inverturou, která dopadla nadmíru pozitivně. O to překvapivější pak byla velká voda, která přišla 7. září a která tolik o den později rozhodila našeho budoucího kolegu, že ze společné akce ve Štramberském pivovaru raději odejel zachraňovat majetek. Naštěstí zbytečně, poáč voda se nikde nevylila do obydlených míst a o den později se řeky začaly srovnávat. Jedenáctého jsme pak s Bartičem, Štykem, Nadporučíkem a Poldou vyrazili na skorotýdenní dovolenou do Vysokých Tater. Úvodní prolog do Bystrého sedla byl snad až příliš drsný, nicméně ani v dalších dnech jsme si nijak nešetřili a jenom soupis jmen všech vrcholových partií je úctyhodný. Za čtyři dny jsme našlapali spolehlivých 6 výškových kilometrů. Po návratu jsme vše samozřejmě patřičně zhodnotili v Klenbě, jen zápis z akce samotné se pořád nějaké nedaří ani teď v půlce listopadu...
      Druhou polovinu měsíce zaznamenávám, že 18. zřejmě naposledy obědváme na zahrádce a to na Kamenci, což je letos nově otevřená a námi oblíbená hospoda v Jilešovicích. 21. září pak slaví Pivko svou třicítku u nás v práci, o den později a ještě poněkud unaven pak odjíždím na sraz spolužáků střední školy do České Třebové, což byla akce rychlá, intenzivní a velmi povedená. Až v sobotu dopoledne se vracím domů a odpoledne se jedeme s Pinďasem provětrat do Jilešovic. Je pěkné počasí a sluníčka je letos na podzim přece jen málo. 24. září se pak vítám se svou sestřičkou, která přijela s Madli a dvojčaty (ty ještě nosí), ale bohužel jsme na sebe měli hodně málo času. 27. září jsem zaznamenal, že v práci máme konečně všechen nábytek včetně kuchyně a můžeme skoro považovat celoroční rekonstrukci za ukončenou. V sobotu 28. září pak s Pinďasem a jeho rodinou jedeme na hřiby - jak jinak, letos rostou!

      Kdyby celý říjen byl, jako dopoledne v jeho první den, bylo by super. Jenže právě v poledne se začíná kabonit a já se na rychlo vracím do práce. O 24 hodin později pak jedu pracovně do MNM, ale ten den večer jdeme s Rudolfem a Zippem na Spartu (Perníci bouchnou, jak jinak...) a večer dokončíme ještě na pár pivech v Kobyle, jak jinak. Druhý den je v práci těžký, nicméně zvládnutelný a tak jenom u večerního cestování zpět domů do MOM mne prudí Bursík, respektive servilita lidí kolem. Humus. V pátek pátého se scházíme v Klenbě a nekončíme před půlnocí, takže sobota je zcela pyžamková. Pondělí 8. října by bylo zřejmě tuctové, ale je to poslední den, co jsem na kole. Bylo hnusně a tak nějak mne to zlomilo, takže se mi z Klenby vůbec, ale vůbec nechtělo.
      Druhý den (9.) pak přijíždí navečer Pan Roman na týdenní pracovní dovolenou, takže po chokeji ve Vítkovicích (s Perníkáři) kecáme hodně dlouho po půlnoci. Proto další den nezbývá než vybrat havarijní volno a do práce se přesouváme po svých, což Pan Roman ani nezaregistruje, poáč stále mluví. Ne se mnou, ale do telefonu. Odpoledne přibíráme ještě Pinďase a našeho nového kolegu Adama, který nás prozřetelně opouští (poáč emcy) a my ostatní bavíme sebe a hlavně okolí restaurace Kamenec v Jilešovicích. To je fór! Ano. Čtvrtek dáváme jako nutně odpočinkový, nabíráme síly, přijíždí Romanova Ivanka a v pátek nejenže stíháme Mexiko, ale také To je fór Klenbu speciál. Myslíte, že bylo smutno? Ani náhodou! V sobotu máme každý svůj program (já pyžamkový) a v neděli ráno oba odjíždějí.
      Sakra, třetí odstavec a já jsem teprve v půlce října! A kde? V MNM. Poprvé od porodu navštěvuji Vrané, druhý den pak pracuji v Práglu a o den později pak jdu fotit novým foťákem do Jistebníku, kde se potkáváme s Pivkem. Ve čtvrtek 18. máme pak v práci první středu (po hodně dlouhé době...) a o den později pak hodně vyklidněnou Klenbu jen s Kufberkem, takže v deset večer jsem už pěkně doma. Takže po klidné sobotě můžeme vyrazit v nové servisní sestavě do Štramberku zatrúbit, poáč je třeba. Nejen prací je živ a emcy je tak jediná věc, na kterou se nám ještě hodí Skoumal. Hodně málo... Celý týden a něco poté pak mám na programu jedinou věc - zuby. Klubou se moudráky, rovnou dva a zaměstnávají mne naprosto dokonale. Fuj. Snad i proto pořád nic nepíšu a celé dva měsíce tak pravidelní čtenáři Thájmsů nedostávají svou dávku:-))

      Hned druhého listoprdu se scházíme v Klenbě, jen tak na pár piv a Čestmír to natolik přehnal, že je třeba začít chodit do Klenby, jen když bude Věrka. O den později pak jdeme oslavit narozeniny Pinďasovy manželky. V sobotu 10. je nad Ostravou sice otravně olovnatá obloha, ale i tak jdeme s Kufberkem pěšky z Polanky na výlov Bezruče do Jistebníku. Nějak jsem z toho však onemocněl, takže akci o následujícím pátku, totiž klenbovníky pořádané Tour de Lysá vynechávám. O den předtím totiž navíc k nám na dálný východ přišla ta pravá ladovská zima a i dole v městě máme sněhu neúrekom.
      V druhé polovině listopadu vlastně došlo k jedné jediné události a to té, že Brekoun oslavil / neoslavil své poroděniny, poáč oslovil / neoslovil kamrády, takže si za celou blamáž může vlastně sám. A to bylo slziček! Brekoun Klenba speciál proběhla 23. listopadu a Kufberek na ní jen tak nezapomene. Koncem měsíce pak po čtvrt roce vychází nové číslo občasníku Frýdlatské Thájmsy, konkrétně číslo 97:-)

      Začátek prosince začíná u nás na dálném východě obzvláště slavnostně. Zatímco Klaus s ostatními noshledy hned prvního střihají pásku na naší malinké dálnovýchodní dálnici D1 (než se naváže na svou starší sestru, bude to trvat určitě minimálně pět let...) ve Sviňákově, ve stejný den, jen o hodinu později (v 14:20) se stává otcem Pivko a je na tuto skutečnost patřičně hrdý. Malá se má čile k světu a my ostatní jí přejeme hodně štěstí a zdravíčka do života!
      V půlce měsíce, přesněji 15.12., mi přišlo docela líto, jakým způsobem se nepovedlo oslavit Brekounovy narozeniny a tak jsem pod stejným účelem svolal do Klenby schůzi a můžete si být jisti, že to byl povedený večer. Dokonce i oslavenec přišel, popil, pobavil a odešel. Prostě veselo:-) Hned druhý den odjíždím po dlouhé době do MNM a protože je neděle, zastavuji se konečně mrknout na malou do Vraného. To byla otuda, že až teď.
      Vánoce se potom přiblížily docela rychle a po dlouhé době nebyly tak hektické. 20. jsme s kolegy zajeli trošku posedět do Jeseníku nad Odrou (zhodnotit a ta, ehm, že?), o den později pak bývalí kolegové z Kundic pořádali za stejným účelem svou besídku v Nashvillu u Plynárny a 24. jsme pak spokojeně mohli mrknout pod jedli, jestli ježíšek nedonesl něco i každému z nás. Kostí z kapra člověk měl dost a tak 25. sice nejdu na plánovanou tůru na Lysou horu, ale alespoň trošku vyvětrávám a funím v Opičích horách, abych na večer došel do Klenby, kde se konal tradiční Vánoční šprtec. Že bylo nejen soutěžně, ale i zábavně, snad nemusím nijak zdůrazňovat.
      Sotva jsem den odpočinul, už jsem se těšil na tradiční Silvestrovskou Pecku. Tentokrát Charlie (zcela vyjímečně:-)) vůbec nic neplánoval a jen pár lidem odeslal sms, kdeže se bude na přelomu roku nacházet. Nakonec jsme silvestra oslavili třikrát, přičemž první dva byli jednoznačně nejlepší a ten poslední byl díky jisté Kateřině spíš rozporuplný. Já se navíc velmi šikovně natáhl na schodech u chaty takovým způsobem, že jsem si pořádně narazil záda a málem odsekl pravý palec. Málem. Takový povedený konec roku... :-)

09.03.08md;-)