chat

Akce roku 2007

Náš diář

samizdat

Prach, fronty a zázraky... 16. až 19. srpence

      Skutečně. Nenajdu zásadnější tři slova, která by charakterizovala letošní ročník českého Woodstocku. Prach, protože nám od pátku do neděle nespadla snad jediná kapka a areál podle toho vypadal. Místo tradičních Bahňáků se objevil párek Prašáků, který předváděli u hlavní scény vedle pravých beden svá salta v oblacích prachu. Trutnov byl pěkně kulatý a tak našlo zřejmě svou cestu na Bojiště více lidí, než pořadatel Geronimo předpokládal a tak se všude vytvářely fronty: na pivo, na trička, na záchody, na párky, ba i na vstupech do areálu. Jen stánek z Plzničkou za 35 byl čestnou výjimkou, která nás v neděli velmi zaujala. A zázraky? Největším zázrakek už je jen fakt, že se stále nachází jeden člověk, který je ochoten pořádat festival přes nevídaný nezájem města ještě i po dvaceti letech. Zázrakem je také ta zvláštní atmosféra, která zde panuje. Kdo ví, ten ví. Zázrakem je čisté, reklamami nepopsané pódium, snad jediné svého druhu v naší až příliš spotřební společnosti. A zázraky se nás dotýkaly i jinak, třeba když jsme s Lálou dostali chuť na klobásu a hle, stačilo říct a jedna se mezi námi náhodou objevila...

pátek 17. srpence, začínáme!
Benjaming Band, Peha, Skyline, Polemic, Švihadlo, Hudba Praha a Petr Váša, The Doul Foundation...

      Před psaním těchto řádků jsem se pořádně nabil energií z dokumentu, který vyšel na DVD před pěti lety k patnáctému výročí českého Woodstocku. Je skutečně zázrakem, že něco takového může v naší společnosti fungovat. Chtěl jsem dojet Na Bojiště už ve čtvrtek, jenže se nenašel nikdo, kdo by mé plány se mnou sdílel. O to větším překvapením bylo, když jsem se dozvěděl, že Charlie vlastně přišel na to, proč by si nemohl ve čtvrtek na Trutnov alespoň odskočit. Čtvrteční program byl totiž velmi lákavý. Jak se nakonec z Charlieho vyprávění ukázalo, úplně stejný nápad dostala naprostá většina všech nnávštěvníků a tak Bojiště praskalo ve švech už v tento nezvyklý den. Ani organizátoři paradoxně nečekali tak velký zájem, takže se Charlie nakonec dostal dovnitř až na poslední tři skladby Monkey Business a pobyl ještě i na Billy Gould and Harmful. Obé, jak povídal, skutečně stálo za poslech.
      Nakonec jsem tedy jako všichni ostatní vyrazil na Trutnov v pátek dopoledne. Po bezesné noci, kdy mne skroutila nějaká potvora střevní chřipka, jsem byl rád, když se přede mnou objevilo trutnovské nádraží. Hned dvacet minut na to přijíždí tradiční Trutnovský expres od Chlumce a přiváží mimojiných i Konviho, Wendyho a oba Jelínky. Odcházíme na gáblík do místní sokolky a začínáme pomalu nasávat festivalovou náladku. Návštěvníka festivalu lze totiž identifikovat poměrně snadno. Jeho oči mají zvláštní jiskru, jsou plné očekávání a v duchu se vidí Na Bojišti. Na páteční poledne je centrum města už skutečně slušně zaplněné a davy lidí korzují tam a zpět za město. Náš předpoklad, že vlastně díky čtvrtku nebudou fronty na akreditaci (alias oobojkování) a tak vlastně jedinou starostí zůstává, kam postavit naše přechodné stanové příbytky. A tady se stává zázrak. U benzinky, hned vedle areálu, už stojí hned nekolik stanů. A tak neváháme, překonáváme pět minut strachu a během chvíle už i naše stany stojí. Lepší místo jsme si snad ani nemohli přát. Ještě nezapomenout nechat trochu místa pro charlieho dva stany a je to.
      Bambini di Praga bez Mistra Kulínského nám nějak časově utekli, takže prvním koncertem, který posloucháme, je Benjaming Band, který však ve vzpomínkách zcela zanikl. I přesto člověk vstupuje k hlavnímu pódiu s určitou pokorou. Co všechno už tady bylo! Je prostě radost se tady objevit! Peha nás spíš překvapila mile, protože očekávání nebylo žádné, ale přes Visáče jsme se těšili hlavně na Skyline. Tahle partička vaří, i když ji letos čas nepřeje a hrají za denního světla. Prorála v kartách jsme nějak nevystíhali, zkusili jsme Našrot, ale hlavně se těšili na večer. Nezklamali jak Polemic (milé překvapení!), tak Švihadlo se Zeleným listem a ani Hudba Praha, která k sobě přidala Petra Vášu a z tohoto koncertu se tak stala událost fesťáku. Kdo kdy viděl Vášu, ví. Pro mne závěreční bubeníci The Dhol Foundation zavinili (v dobrém slova smyslu), že plánovaný Xavier Baumaxa vyšuměl do ztracena, stejně jako já, unaven přídělem hudby i piva. Jen cestou koukám, že tradiční žlabové bubnování už pěkně jede dnes.

sobota 18. srpence, (ještě) vnímáme a paříme!
Jablkoň, Pavel Dobeš, Jolly Joker, Petr Váša a Ty syčáci, Marta a Rasputin, Sto zvířat, Bambini di Praga part two, Jiří Schmitzer, vypnutý Záviš...

      Vstáváme před devátou, odcházíme se zkulturnit ke bubnovacím žlabům a do TOI, TOI. Snídáme pak na dva pokusy: První činíme v parku s hovnem za obchodem a v druhém pokusu pak přecházíme do nedaleké hospody Na Pažské, kde si Charlie dává sraz se svou bývalou vedoucí ze Šišáku. Velmi sympatická paní. Na Pražské se nám sedí až příliš dobře, takže stíháme až festivalovou Jablkoň obohacenou tentokrát dívčím zpěvem. Následující Pavel Dobeš nás moc nevzal a tak se jdeme toulat s holkama a Charliem do fesťákového Shopping parku. Koukám, že letos kromě sběru tradičních kelímků pořadatelé posílili starost o Matku Zemi i sběrem umělohmotného nádobí, což je super, ale nevypadá to, že by se snaha nějak moc ujala. Petr Váša, tentokrát se svou domovskou kapelou TY syčáci ukázal, že má právo se stát nekorunovaným králem festivalu, poáč jeho výkon byl špičkový. Tento majitel největších vlasů je ve formě, exhibice mu rozhodně nejsou cizí, takže má koncert koule. O chvíli později Už jsme doma na hlavním pódiu a vlníme se v davech. Místo po Syčácích totiž zaujal domácí pán v duu Marta a Rasputin a zcela surově nás vyhnal. Ne, Věchete, organizuj, ale proboha, nezpívej!
      Lidí k večeru znatelně přibylo, stejně jako všudypřítomného prachu. S Lenčou - Delegací jsme zaujali strategické místo za druhou scénou a zatímco Ivan rozhodně nebyl naHlas, jeho doprovod válel a zcela jej převálcoval. Olin je holt Olin (Nejezchleba;-)) V šest hodin jsme se pokusili ochutnat Bambini di Praga, ale raději jsme se po pár skladbách vzdálili, propagovaní The Race byl odporný popík, v osm Gibon volal Kulínskému, proč že nepřijel: "Však víte, nemůžu..." a po něm už zasedl na hlavním pódium Jirka Schmitzer. Jako vždy skvělý, originální a vtipný. Rozhodně Měl na to i bez Prdele;-)
      Letos Trutnov trápily poměrně časté výpadky elektriky a ušetřen nezůstal ani Záviš. Na něj bylo tak narváno, že jsme se tam ani pomalu nedostali (hrál na hospodské scéně), takže když jej násilně vypnuli, šel jsem se prospat. Výběr a Kubišovou, stejně jako The Young Gods jsem tak dal v poloze ležaté, neboť plánovaná hodinka prospání se protáhla až do rána. Pikantní bylo, že téměř ve stejný čas vystupoval Pražský Výběř č.2 a Vilda Čok, takže se mi místy nepodařilo definovat, kdože zrovna hraje. Hlavní i vedlejší pódium bylo zcela v jedné ose se stanem... Ostatní? Zmizeli kamsi na Krákoru a podle všeho moc koncertíků taky nedali. Byli jsme už hudbou zřejmě přesyceni.

neděle 19. srpence, (trochu) vnímáme a paříme!
Boron, Benedikta, Krucipysk, Vlasta Třešňák a Band, Banjo Band Ivana Stárka, Tleskač, UDG, Psí Vojáci, Sunshine, United Flavour, Karel Kahovec...

      Původně to vypadalo, že s pár odvážlivci zůstanu až do pondělka. Jenže postupem času začali všichni měknout, až jsem měl obavy, jak celá věc dopadne. Dopadla dobře, ale o tom později. Teď to chce pořádný Budíííčééék!!! A ten umí na Trutnově pořádně jediná kapela: Boron. Tradiční nářez, hluk či jak to nazvat spolehlivě vzbudil všechny okololežící lidičky ve spacácích a jejich výrazy při vyklubání byly nečekaným bonusem při koncertu. Po Boronech jsme zaveleli k ústupu do města a volba padla na skvělý hostinec U Kopeckých. Stejná obsluha jako před dvěma lety, stejně skvělá atmosféra a úslužnost. Inu, nezklamali a my pořádně pobyli do odpoledních hodin.
      Jestliže páteční počasí nevypadalo, že by neměl být Trutnov jiný než bahenní, teď na nás slunce smaží o sto šest a tak se pomalu přesunujeme zpátky Na Bojiště. Cestou ještě zastavíme na benzínce na jednoho Krákoru (ano, i Gambáčem se dá přepít!), který působí na naše buňky pozitivně. Mariána Vargu, respektive jeho klávesy, tak slyšíme kdesi z povzdálí. Koncert Photolabu jsem si už uniknout nenechal a byl jsem mile překvapen. Ostatní si dávali Krucipysk a Vypsanou Fixu jsme pak opět prokorzovali. Však už se vše schylovalo k Banjo Bandu Ivana Mládka, který se na koncert patřičně se svou kapelou připravil a zároveň i těšil. A bylo to vidět. Počáteční odstup publika byl velmi krátký a skvadra pankáčů, metalistů i dalších individuí se už pohupovala v jednodném rytmu. A ty chorály! Každá jiná kapela může jenom závidět, poáč tohle známe přece všichni. Mládek tady vystoupil potřetí a opět úspěšně! O jeho koncertu si však Wendy, Konvi a Jelínci mohou nechat jen vyprávět, poáč už odešli balit.
      Zkusili jsme Tleskače, který nás moc nevzal, což naopak nelze říct o pro nás zcela neznámé partě UDG na vedlejší scéně. Jejich vystoupení bylo dalším objevem a doufám, že si jejich chytrou hudbu ještě někde poslechnu. Psí vojáci jsou na nás letos nějak moc těžcí, takže se věnujeme frontám na pivo. Vlastně ne. V neděli jsme se rozmlsali a popíjeli Plzničku za 35. No nekup to, byla bez fronty;-)) Fronty nás totiž dostávaly celou dobu. A nejen ty. Letmým pohledem si musíme přiznat, že obsluha nám téměř všude vyká a naopak mládež (no fuj!) neuznává fronty a prosazuje se dopředu bez uzardění. To trochu kazí dojem, ale nedá se nic dělat. Mladí nám holt postupně kradou fesťák. Ale "Kdě máš číslo, kua!?" na ně přesto stále platí... ;-)
      To to uteklo, kurva, to to uteklo, říkám si, když po pro nás závěrečných Sunshine přicházíme jen k mírně prořídlému stanovému areálu. Balíme se už za tmy a Lenka - Delegace je ta, která byla vylosována, že celou tuhle bandu odveze. Kdesi za obzorem se blýská a s ubíhající cestou začínáme bilancovat. Dvojkulatý Trutnov byl báječný, to víme! Ještě chvíli nám bude pískat z uší z ranního Boronu a vzpomínky zůstanou. Já si tak parádně dokončil letošní festivalovou trilogii. Zatímco Děhylov byl pohodovým překvapením, Colours milou povinností, tak Trutnov, Trutnov je Trutnov, vole!

pondělí 20. srpence
Chlumec nad Cidlinou, BOPA-K

      Malinká douška na závěr: Přespal jsem u Laštovičků a hned, co jsem se vzbudil, psal Charlie, že je třeba, abych se zastavil za ním v práci: "Potřebujeme dopít sud!" Koukal jsem jako blázen. Nejen já si umím zařídit práci k obrazu svému, ale i Charlieho kumptoár za poslední půlrok, co jsem tady nebyl, doznal mnoha změn. Na čepu byl Gambrinus, ale mohl být i Master a třeba taky Alofok. Birell, sorry, jen v lahvi. Prostě pohoda a klídek. Jak taky jinak začít první den po Trutnově, ne? A tak jsme zasedli do sofa, načepovali po šnýtku a i Peťa Dušků, zcela zblbnut naší náladkou, automaticky sáhl po pivu, chtíc se napít: "Hele, vole, nic mi do toho, ale piješ pivo," povídá Charlie a Peťa jen nerad a s úlekem odkládá jeho krýgl...

Dámy a pánové, díky moc za společnost!!!
md;-))) 16.08.2007

Fotogalerie aneb Co se nevešlo do článku...

      Jako každý jiný plně soukromý web máme omezenou velikost místa, kam bychom mohli uložit fotografie. Všechno dneska stojí peníze. Proto jsme zajásali, když jsme našli web www.Rajče.net, kde je možno uložit libovolné množství fotografií. Jednoduše si každý vytvoří své konto, stáhne si jednoduchý prográmek a může si vesele ukládat své fotografie. Jsou v rozlišení 700 na 530 a lze k nim přidávat jakýkoli text. Šikovná služba bez jakéhokoli "ale." Můj účet najdete na adrese Medd14.rajce.net a fotky z této akce potom na adrese 2007-08-17_Trutnov.