Pivko 30 + 37 Halis
... a taky cesta z města: Ostrava - Klimkovice - Jistebník - Kotvice - Nová Horka - Sedlnice - Příbor - Lubina // Lubina - Příbor - Kateřinice - Trnávka - Stará Ves nad Ondřejnicí - Krmelín - Stará Bělá - Ostrava
v noci z 25. na 26. srpna

      Zajímavá sobota to byla! Úplně z rána jsme s kolegou jeli shánět koberec do práce. Já, slavnostně vyšňořen na svatbu, jsem ve společnosti kolegy vypadal jako jeho kápo a v práci pak dlouho ze saka dostával žmolky čerstvě nařezaného koberce. V deset dopoledne už mne kolega Pendolíno odvezl k Nové radnice (ještě se pak později vráti jednou s mým v autě zapomenutým mobilem), kde jsem zhlédl díky poměrně nekomformnímu oddávajícímu příjemnou taškařici jinak zvanou svatba (Évika s Vendelajnem). Bohužel jsem byl určen coby zachránce svědka Rudolfa a jeho družky Míši, takže jsem se dosyta vychutnal pantátovu domácí slivovici, takže můj stav nebyl zcela ideální. Následná cesta do Malenovic se tak stala doslova očistcem. Zvolil jsem sice nejkratší možnou cestu, nicméně slunce ve spojení s vysokou teplotou bylo nekompromisní. Těsně před cílem, na Borové, jsem tedy musel vyhlásit poplach a jít aspoň na jedno do místní hospody, jejíž zakrytá zahrádka byla spásou...

      Byl to den skvělých zážitků. Začal sice pro značně nezajímavě, totiž domácími i pracovními galejemi, ale ještě před polednem jsem Skoumalovi předal auto a vyrazit z práce směr Kopr. Cíl cesty byl jasný a já se na kolo moc těšil, poáč už jsem po něm dostal po čtrnácti dnech absťák. První kilometry jsem věnoval cestě do Klenby. Stavba dálnice statečně pokročila a po nových mostech nad ní jsem objevil poměrně pohodovou cestu do Klimkovic. Žádná auta, jen nějaká ta dlouhá rovinka a super sjezd z kopce k benzince pod klimkovickým hřbitovem. Pak už se stačí protáhnout kolem Verdunu a stoupákem přes Klimkovické náměstí už to je jen coby šutrem dohodil. Na čepu byla Věrka, takže o nejnovější drby z podpalubí bylo postaráno (;-))) a společně s Uhlem jsme poobědvali. Leč cestu jsme měli naplánovanou každý zcela jinak. Ještě pivko do druhé nohy na spláchnutí lehké stravy a mohl jsem vyjet.
      Cesta po zelené značce do Jistebníku je úplná klasika s pěknými výhledy na Beskydy a kolem rybníků a Odry dále na Kotvici u Studénky je naprostý rovinatý relax. Jedinou bojovkou je tak přejezd od nikud nikam uprostřed polí a nebyl bych to já, abych neměl štěstí a nezakousl se. Pomalý náklaďák nezklamal. Za Kotvicí už se cesta stáčí na Novou Horku a na jejím dolním konci je záchytná hospoda. Však už bylo na čase. Je vedro a tekutiny je třeba doplňovat. Už minule jsem koukal na místního čepáka a uvažoval, koho mi to pořád připomíná. A dneska mi to konečně došlo - dvojník Karla Kryla jako vyšitý. Všem samozřejmě tyká a starý dobrý rockový Výběr i výběr k němu docela sedí. Jen ta desítka Radegast je vážně nepoživatelnina. Nicméně žíža velí.
      Kilometrům jsem moc nedal. Hned za Novou Horkou se sice nemůžu vyhnout hlavní cestě mezi Studénkou a Mošnovem, ale po kilometru už naštěstí začíná zkratka do Sedlnice kolem vody. A hned na začátku obce je sympatická hospůdka. Obsluhuje v ní paní Ludmila (ona se sice jmenuje jinak, ale připomíná mi stejnojmennou hrdinku z Četnických humoresek), která mne zdraví se slovy: "Jste si dal letos ale pořádně na čas!" No uznejte, po takovém pozdravu jednoduše nemůžete dát jen jednu skvělou plzničku (k tomu ještě do předchlazeného krýglu!), ale je třeba povykládat, co se za ten necelý rok všechno stalo, kór když navíc hned druhého dne odjíždí na dovolenou do Bulharska. Mám tyhle náhodné setkání třetího druhu hodně rád, i když si ty veselé historky ze života snad už ani nevěřím. Je možné, že jsem toho tolik prožil a všudemožně byl?
      K Halisovi na zahradu, kde slavil své a Pivkovy narozeniny, jsem tak dorazil již patřičně "upraven." Na druhou stranu, oni tam seděli už od poledne, takže jsem alespoň lépe zapadl;-))) Ze Sedlnice jsem to vzal po bývalé cestě do Příbora kolem bývalého vokenského tábora (baví mne tyhle cesty Od kostela ke kostelu vyhledávat), na konci Freudova rodného města jsem pak ještě na přechodu málem přejel ex-kolegu (nevím, kdo z nás dvou se více lekl...) a kolem řeky Lubiny jsem pak už v pohodě dojel na oslavu. Ta proběhla v klasickém gardu, takže pivo teklo proudem, steaky voněly a guláš byl vynikající hlavně až o den později. V podvečer, těsně před setměním jsme pak zahráli tradiční fotbálek a za naprosté tmy se stoupající hladinou alkoholu jsme pak tradičně řešili celosvětové problémy a nesmrtelnost brouka. Však to znáte;-)))
      Ráno druhého dne tak bylo těžké. Nejenže jsem pro neutuchající škytavku v podstatě od půlnoci už nemluvil, ale zároveň jsem odmítl jakýkoli další neřízený přesun a zůstal spát v psí boudě. Nějak jsem se naučil poslední dobou brát si s sebou i na kolo spacák...
      Ranní koupel v bazénu tak byla naprosto blahodárná a před příchodem prvních uklízečů jsem si načepoval vyprošťováka. Jako první se objevili Pivkovci a samozřejmě mi bylo vyčiněno, že jsem nepřišel, byť lože bylo připravené. Pustili jsme se do úklidu a než přijel pan domácí, stačil jsem roztočit šnýtek i pro Pivka. Ouvej, došlo... Myslíte, že v takové situaci Halise něco zviklá? Ani náhodou! Sebral rodinu, pár věcí a dojel pro štěně. Čeká ještě další návštěvníky, tak se to snad vypije.
      Bláhově jsem si myslel, že zajedu ještě na kole za nový kolegou do Jeseníku (nad Odrou...). Očekávaní hosté nepřijeli a se sudem bylo třeba něco provést. Ne, nebojte se. I na čtyři píče to byla přece jen velká dávka, takže jsme se do čtvrté hodiny odpolední nedopracovali dále než ke třetině sudu, nicméně z výletu sešlo a já byl jen rád, že se v tom všem všeobecném pletichaření (Halis je v tomhle oboru přeborníkem;-))) kolem Perníka a tajemné Paní Em udělala přítrž. Ještěže máme ty ženy. Docela by mne zajímalo, zda i Perníkovi se tak škytalo. A propos, kdo to na mne v noci tak intenzivně myslel???
      Cesta domů tak sice nebyla žádná procházka růžovým sadem, nicméně jsem vybral nejen nejkratší variantu, ale i cestu s nejmenším (nejlépe žádným) provozem. A tak cesta lesy, polňačkami a vedlejšími uličkami přes Příbor, Kateřinice, Trnávku, Starou Ves nad Ondřejnicí, Krmelín a Starou Bělou (za ty roky ji mám už skvěle nadrcenou...) byla skvělá. Pivní občerstvení mi vůbec nechybělo, stačila obyčejná voda a tak jsem si užíval slábnoucího skoro podzimního slunce, bramborovou natí vonícího vzduchu a krásných výhledů. Nespěchal jsem a dokonce i vítr byl oproti předpokladu mým kamarádem, stejně jako včera. Za necelé dvě hodiny jsem tak byl, zcela unaven, ale v pořádku, doma...

md;-))) 27.8.2007