Fotogalerie
aneb co se nevešlo do článku...
Jako každý jiný správný hudební festival je i tento rozprostřen během celého víkendu. V pátek tady však zahráli jen Jarret jako předskokan a pak hlavní tahoun Čechomor. Obě skupiny si pořadatelé ohodnotili na stejný peníz jako celý sobotní program a ten byl pro nás podstatně přitažlivější. Proto jsme se vlakem do děhylova vydali až v sobotu odpoledne. Netušili jsme vůbec nic, co nás čeká a počasí se také tvářilo všelijak. Nakonec však termozářič s přicházejícím večerem přece jen vylezl a patřičně usmažil hned několik interpretů.
Vystupujeme tedy v Děhylově a první, co nás zaujalo, byla poklidnost festivalu. Nejen hlukem, ale i takovou zvláštní pohodou. Nikdo nikam nespěchal, lidí bylo spíš méně než více a pořadatelé pohodoví a příjemní. Vstupujeme do areálu Loděnice, který poskytl zázemí pro festival a z většího ze dvou pódií, která jsou fikaně otočená proti sobě (záměr pořadatelů) zrovna hrají Šantré. Takoví zelení trempi se svým subjektivním názorem na svět a jak je u takových kapel zvykem, zachraňují nejen planetu, ale i nás. Dobrá poslechovka, během které procházíme festivalovým areálem. Vše důležité tady sponzoruje Kozel a za přijatelnou cenu 18 kaček včetně kelímku nabízí svou světlou i tmavou variaci. A bez front. I u ostatních s tánků s ostatními pochutina se žádné fronty netvoří, vládne prostě taková idyla.
Záměrem pořadatelů bylo vytvořit dvě pódia, na kterých se vzájemně střídají interpreti, takže nedochází k žádným programovým kolizím a navíc k ozvučení dochází při produkci na opačné straně, takže nevznikají žádné zbytečné prostoje. Lidé se jen jednoduše zvednou a přejdou si nějakých sto metrů vedle. Tuhle koncepci jsem bral s povděkem a hned si vzpomněl na Trutnov, kdy kolikrát člověk musí nerad řešit dilema, co dříve. Ještě pro jednu věc je mi tenhle festival sympatický. Vzhledem k tomu, že leží přímo u řeky Opavy, bude tady snesitelné podnebí i při těch největších pařácích a není problém si třeba jít během koncertu zaplavat nebo třeba aspoň smočit nohy. Opět velké plus pro tenhle festival.
Zaměření festivalu je dáno. Organizátoři jsou folkaři a většina účinkujících také. s tím souvisí i báječné nazvučení aparatury, kdy (hlavně u velkého pódia) je slyšet, že výkon běží někde na polovinu a přitom je zvuk hutný. Paráda pro uši. Jediným zklamáním se tak vlastně stal odvolaný koncert Mišíka a Etc... (naši hlavní tahouni), který byl však elegantně nahrazen delším koncertem Bratrů Ebenů. ale o tom dále.
Jak jsem už psal, do areálu jsme vkročili v okamžiku, kdy na velkém pódiu hráli Šantré. Pohodovka, klídek a tak jsme mohli sednout do jednoho otevřeného stanu a sledovat nezaujatě provoz kolem sebe. Pohodoví lidé, ze kterých ten optimismus sálal, samozřejmě ovlivnili i nás a také jsme tam byli rádi. I ty tři přídavky jsme skousli, stejně jako řezanou kombinaci kozla.
Zatímco Šantré dokončovali svůj výstup, na menším pódiu se připravovala roky u nás žijící číňanka Feng-yün Song. Přijela se svou free-jazzovou kapelou Trio PUO a předvedli nám mix čínské lidové tvorby z jazzem. Upřímně, tohle není moje gusto. Ze slušnosti jsme poslechli pár skladeb, ale kombinace čínského zpěvu s jazzem je natolik výbušná, že jsme se raději šli projít po areálu.
Jó, to takový Robert Křesťan s Druhou trávou, to bylo jiné kafe. Evidentně natěšení lidé se pod hlavním pódiem shlukovali už drahný čas před začátkem a ani my jsme nemohli říct, že by se nám koncert nelíbil. Když pak vlastně s malou pauzou přišel na stejné pódium usmažit své tělo i Wabi Daněk, bylo o mém názoru na tenhle festival rozhodnuto. Poprvé v životě jsem slyšel naživoRosu na kolejích a husí kůže mi z té vzpomínky běhá po zádech ještě i teď, kdy píši tahle slova. Ano, jedna velká paráda, super hudební výkony a tak jsem se vlastně vyděsil jen toho, jací jsou to už kmeti;-)))
Když nám Wabi Daněk dozpíval, na malém pódiu se chystal k vystoupení Pavel Šporcl. Abych přiznal barvu, chtěli jsme jen tak ukousnout kousek jeho představení a jít si po svém. Nevěřil jsem, že bych vydržel jeho výstup sledovat celý. A jak to dopadlo? Přesně naopak! Potlesk po každé skladbě nebral konce a v tomhle divadle pod oblohou předvedl Šporcl fantastický výkon: "Paganiny prý musel cvičit už od čtyř let až osm hodin denně a dřít. Hmm, mně stačilo pět minut...," povídá neskromně a má plné právo. Na závěr, když jsme si jej vynutili potřetí nazpátek, s čímž nepočítal a neměl nic připraveného (během jeho vystoupení nechali ladění Bratři Ebvenové, aby nerušili), předvedl famózní verzi znělky s Křemílka a Vochomůrku a po potlesku se omluvil s tím, že se také těší na protější vystoupení. Já jen smekám a říkám Bravo!
Jak jsem již psal, nedojel nám Mišík, ale protože Bratři Ebenové si na koncerty půjčují jeho Etc... skvadru, bylo naše zklamání přece jen menší. Ebeny jsem živě také ještě neviděl a musím říct, že komunikace s obecenstvem jim jde skvěle. Ta byla podpořena navíc hutným výkonem všech hudebníků a Ebenovým (Marek) nejedním komentářem: "Zprava?" "Dobrý!" "Zleva taky!" si zpívám ještě i dnes. Díky tomu, že Mišík nepřijel, ptotáhli své vystoupení až do půlky "jeho" času a my vlastně nepřišli ani o kus Etc... poetiky. Skutečně paráda! Na úplný závěr pak pořadatelé nahradili Mišíka příležitostným Flash-steel bandem a to byl přesně ten správný okamžik, kdy jsme se rozhodli k návratu domů o vlak dříve...
Paráda, byl jsem spokojen, ještě ve vlaku nám doznívala Rosa na kolejích a já si dal předsevzetí, že ke dvěma "svým" festivalům (Colours a Trutnov) přidám ještě jeden i napřerok. A budu Za vodou!
md;-))) 07.07.2007