Akce roku 2006

Náš diář

Jaký byl?

2006 Rok bezvládí a poklidného růstu. Byl v něčem rok 2006 mimořádný? Byl - uletěl jako nejrychlejší ze všech! Aspoň já jej tak cítil. V lednu jsem se stačil vrátit do ladovské Ostravy, koupit lyže a odcestovat na Roháče, které se proslavily "tichem" a "sněhem". Únor jsme strávili ZOH v Turíně a úspěchem Katky Neumannové, začátkem března jsme s Charliem stihli ski.Pustevny a na jeho konci pak (konečně!) 14. Freedland ve Vrátnej. Lyžovačka za korunu? Nekup to! Uprostřed dubna nám konečně roztává sníh a jsme na Pecce, v MNM a já pak v Doxech. Vše na kole. Začátkem června se radujeme na Pecce z toho, že Paroubek půjde do háje, ale volební pat to vidí úplně jinak a tak ani na začátku roku 2007 nemáme vládu... V půlce června jsem pak zažil famózníˇcyklo Šumavu a o měsíc později jste u mne na Barvičkách. V srpnu tak tak stíhám Pivkosvícu i svatbu, NjůBí pouť a Lysou, v září kolaudujeme Zippa a o měsíc později stavíme plot tamtéž. V listopadu nám padá Hintertuxxe a na dlouhou dobu vycházejí poslední Thájmsy, poáč v prosinci jsem na Svojanově. Už chápete? Rychlý rok to byl... ;-))

měsíc za měsícem

      Začínáme šestý rok tisíciletí a zároveň sedmý rok freedlandů.cz. Ještěže jsme to tenkrát tak pěkně stihli! Co nás čeká? Doufám, že jen sociální jistoty a pozitiva, mne 32. narozeniny a (konečně!) 14freedland v květnu. Postupně zde, jak jste zvyklí, budou přibývat stručné popisy jednotlivých měsíců...

      Začátek ledna nás zastihnul hned na dvou místech. Zatímco Zipp s dalšími odjeli oslavit silvestra do Neplachova, v komorním počtu deseti lidí opouštíme Silvestrovskou Pecku na Nový rok a odjíždíme k domovům - někteří dokonce po novoroční lyžovačce. Zatímco Pendolína najíždějí (spíš teda nenajíždějí) své první stovky kilometrů, vydáváme 5. Thájmsy No.81, které během týdne ještě několikrát doplňuji stejně jako některé stránky na našem webu. V pátek třináctého po poledni odjíždíme na další ročník lyžáku v Roháčích, čímž začíná jubilejní ročník lyžáku. Pro mne začíná stejně jako končí rozloučením u Aeroplánu v Rožnově. Fotek bylo z lyžáku spousta, času se nedostávalo a tak kromě jedné malé akci (která se nám však rozvila do rozměrů předem naprosto netušených) v Dětmarovicích pod heslem "Černá hora," o kterou vlastně nakonec ani nešlo, se do konce měsíce nestalo vůbec nic;-) Teda něco přece a souvisí to právě s fotkami z Lyžáku: vznikl nový web Roháče96.kvalitně.cz

      Únor můžeme jednoznačně nazvat olympijským měsícem. V Turínu 10. propukly pompézním ceremoniálem XX. ZOH. Většina disciplín se pak odehrávala daleko od města a České radiokomunikace svým testovacím provozem se rozhodly dokázat, že dokáží testovat naši trpělivost nekvalitním digitálem. Ano, kanál ČT4sport začal olypiádou... Tím byl dán i náš program na dalších 17 dní. A tak jsme sledovali skvělou Kačku Neumannovou, stejně jako mnohé naše další olympijské naděje. Hokejisté se předvedli - ale v úplně jiném světle. V základní části svými rozporuplnými výkony, kdy dokázali porazit jen domácí Italy a Němce, smetli bravurním výkonem doposud bezchybně válící Slováky, aby je od finále odstavili Švédové fatální výhrou. Zbyla pro nás aspoň bronzová po šedém výkonu Rusů a rozporuplné pocity v našich srdcích. Druhé Nagano se nekonalo...;-))
      A co u nás? Tak především hned na začátku měsíce vyšly další, tentokrát 82. Thájmsy, v sobotu 4. jsme zašli na původně nevinnou akci do Klenby, která (nejen) pro mne skončila až za rozbřesku a vysloužila si tak svůj název Klenba Desperado speciál. To podle filiálky Desperada v Klimkovicích, kde to také žije. Pak už přišla olypiáda a my pak vyzkoušeli hned několik možností sledování hokeje. Nejprve první brzká (od 16:30) Klenba (a první český výbuch se Švýcarskem 2:3), kam jsme se znovu vrátili po dvou dnech na další výbuch s Finskem 2:4. Zápas s Italy v neděli večer jsme dali raději všichni doma a v úterý 21. jsme šli na druhou (a poslední) brzkou Klenbu13:00 a na další výtok - tentokrát s Kanadou a to 2:3. Seznali jsme, že "tudy ne, přátelé.." a šli jsme s Kufberkem prozkoumat bližší okolí. Jako vhodná nám přišla nejprve hospoda na DP, ale nakonec o den později koukáme na fantastický (Slováci prominou...) hokej na plátně U Matěje v Bělé.
      A to už nám zbývají vlastně jen poslední dva zápasy. Nejprve nás Kačka Neumannová potěší v pátek 24. zlatou a hned na to nás zchladí Švédi 3:7. Opět (a naposledy) sedíme U Matěje dychtiví dobrého hokeje. Dobře nám tak;-)) Zápasy o medaile pak sledujeme každý po svém. A tím nám vlastně únor téměř skončil... Zbyly poslední dva únorové pracovní dny;-))

      Začátek měsíce března mne fascinuje hlavně svými východy a západy slunce. To jen tak mimochodem. Důležitější je, že v pátek 3. přijíždí na víkend Charlie a podnikáme společnou akci ski.Pustevny 2006. Začala nám pěkně ve společnosti Kufberka a skončila ve společnosti TroobaCze. Chápete? Asi ne. Tak jdeme dále: Přichází doba playoff a nekonečného dennodenního sledování hokeje, i díky ČT4sport. To už mám DBV-T přijímač a zkouším, co vše umí. V polovině března, konkrétně 17. přichází další akce, tentokrát narozeninová Klenba´64 Speciál. Byla dlouhá, inspirující, famózní a báječná. Týden na to utekl jakoby ani nebyl, Hamíci vypadli hnedka s Rudolfovcema (podotýkám, že zaslouženě)a už se odehrál po letech (konečně!) Freedland14. Nebyl sice na tradičním Opevněném areálu ČD, ani ve Frýdlantu, ale už je tak nějak zvykem nazývat akce svými jmény;-) Na konci téhož víkendu (Nu, dobrám, F14 byl ve Vrátné dolině;-)) přišlo jaro. Ale tak silně, že přišly povodně. Odra se nám 29. v Ostravě pěkně vylila...

      Tak to byl fičák! Měsíc utekl jako nic a tak dnes jdeme upalovat čarodějnice (asi tušíte, kdy tyto řádky píšu;-)). Nejprve hned 2. dubna (je to neděle) vyrážíme s Pivkem na vynikajícího Trubače do Štramberku a není to zdaleka tento měsíc naposledy. Nicméně jde o jedinou zmínku o této neděli. Pár fotek vzniklo a byly vyvěšeny v Thájmsech No.85, které vyšly hned prvního a tedy na apríla a jsou plné vody. Následuje poměrně teplý týden a s ním můj předpeckovský trénink na kole. Zatím to nijak nepřeháním, ale kilometry přece jen utěšeně přibývají.
      O druhém dubnovém víkendu se mi kolo už báječně rozjelo a tak v neděli podnikáme s Nadporučíkem letošní Tour de Hlubočep. Jak později zjišťuji, trénink proti prudkému větru se mi bude ještě věru hodit;-)) V týdnu pak nastává přímo hnusné počasí a pak jakoby zázrakem v pátek 14. se rozestupují nad Přeloučí mraky a já mohu s klidem vyrazit na velikonoční a tak trochu pracovní Havana Pecku 06, v rámci které se nám kromě práce podaří vsednout i na kolo. Dokonce vydávám poprvé mimo bydliště nové Thájmsy No.86 a snažím se (než mne definitivně otráví vítr) online psát o Pecce. Na pracovní Pecku pak ještě v pondělí navazuje brutální a větrnýTour de Prágl, abych o den později vystartoval na Kokořínsko a Doksy, což byla také čistě cyklistická akce.
      Z pracovních Doksů jsem se vrátil až ve čtvrtek večer a hned v pátek jsem si užíval sluníčka na kole, v sobotu v Beskydech a v neděli opět na Štramberku. Vždyť jsem vám říkal, že o něm ještě uslyšíte. Měli speciální švestkové pivo (vynikající) a protože jsme se tam náhodou srazili s Pivkem a Pivkovou, nemohlo to dopadnout jinak než dobře;-)) Až na úplný závěr týdne nám přišla zpátky zima a s ní přeháňky, pročež ze slibované zahrady nebylo nic a naopak asi Konvísek, Petr Dušků a Martin Beranů narozeniny oslavili na Pamětníku skvěle. Já teď mířím do Frajdku of Majstku neboť se Smejkymu narodila Maruška (To jsem ještě neřekl? Minulý týden!) a tak je třeba ji pořádně spálit. Pardon - zapít...

      Svátek práce jsem oslavil prostým návratem ze včerejší kalby a tím tedy pro mne začal nový měsíc květen. Nezaznamenali jsme svého druhu žádnou velkou akci. Hned druhého se vidíme po dlouhé době se Zippem a Fünfem v Kobyle, poáč práce mne zahnala do MNM a byl z toho velmi příjemný večer. Druhý prodloužený víkend však už užívám cyklisticky naplno a zamířím za kamarády do Zlína (to v sobotu) a druhého dne už jedu zase zpátky přes kopečky (poáč fouká nechutný vítr) a Kopr. Paráda. V oba dny jsem tak zaznamenal přes stovku kilometrů. Další sobotu 13. podnikáme s novým kolegou Pivní maratón, jehož hektický závěr nám zůstane ještě dlouho v paměti, aby o týden později 21. bronzový Lojza and her boys přesvědčili, že Jágrova generace může s klidem do důchodu. 24. si Pivko připisuje první výlet na kole a tak jej patřičně ozdobíme Štramberkem a 29. jsem opět, stejně jako na začátku měsíce, v MNM, kde s Charliem navštěvujeme promotion akci Colours v Roxy a vychytáváme lístky na Barvičky za 300 z místa.

      A máme tady červen. Ten začal pro mne pracovně na rozlučkové akci s bývalým panem ředitelem v Daskabátu, aby hned den na to mé kroky mířily do volební místnosti na Pecce. Ano začala Volební Pecka 2006. O týden později v neděli 11. dáváme s Nadporučíkem Lukášem další stovku kilometrů, poáč navštěvujeme Opičí hory a v nich pak třeba zámky v Raduni a Hradci nad Moravicí. V úterý 13. pak odjíždím natěšen na cyklistickou dovolenou Šumava 2006, kde jsem se ocitl po dvanácti letech a byl to zážitek vpravdě vynikající. Na závěr dovolené 20. navštěvuji z čisté nostalgie Soběslav, kde se náhodou potkávám s Nadporučíkem, který dostal stejný nápad, jen cestou na vodu do Vyššího Brodu. 22. nám božský Karel se svou partou předvedou, že do světového fotbalu zase až tak nepatří a s ostudou odjíždějí z Německa zpátky domů. V sobotu 25. pak stíhám ještě výšlap na Lysou horu, což se mi nepovedlo už pěknou řádku let.

      První prázdninový měsíc byl pořádný fičák. Vedro nás neopustilo prakticky celý červenec a tak není divu, že jsme šli stále z akce do akce. Začátkem měsíce jsem pobýval na příjemné dovolené na zahradě. Mamina nám odcestovala za ségrou do Amíkova a tak jsme se snažili s tatíkem zahradu nějakým způsobem udržet v chodu. 5. července jsem však osiřel, dopoledne udělal co bylo třeba a odpoledne vyrazil na koupačku do Žermanic. Co čert nechtěl, potkal jsem klenbovníky a vznikla z toho báječná akce Kotař 2006, kvůli které jsem nakonec dal dohromady i nový web. O týden později, tj. 15. jsem pro změnu zajel na kole letos již podruhé do Tlumačova, kde se tou dobou konalo velké fotbalové bláznění. O týden později kolo nechávám kolo kolem, přijíždí Charlie, Pivko a o den později Kačenka a začíná vrchol letošní kultury u nás v MOM. Ano, tušíte správně jsou tady Colours of Ostrava a protože nás hodně dostaly, vznikl po dlouhé době hned pětidílný popis jejich klání. 29. se nám pak vrací maminka z Amíkova a jak sami vidíte, půl prádnin je v čudu...

      Právě na tomto místě se nejvíce přesvědčuji o tom, jak rychle čas letí. Proč? Už tady momentálně chybí krátký popis dvou měsíců. Takže se nejprve musím pustit do srpna. Ten byl oproti prvnímu prázdninovému měsíci zásadně studenější. Teplota jen málokdy vyšplhala přes den přes svou dvacítku a tak ani nelákalo k nějakým velkým výletům na kole. I přesto se mi však podařilo najezdit 765 kilometrů. Ale o tomhle tato stránka není. Hodně přelomovým byl tento měsíc pro Pivka, který právě 19. řekl své ANO své nyní již manželce Radce a nějaké fotky z Pivkovy svatby najdete i tady u nás. Jenže před každou správnou svatbou je (jak se u nás říká) Svíca (jinde třeba brána) a ta se uskutečnila v poměrně chladnou sobotu pátehosrpna. Týden nám doslova probrečel, na kolo jsem skoro nesednul a už jsem byl na cestě. O víkendu začínající pátkem 11. totiž proběhla akce NjůBí a Písek, kde mi Pšenda předal skvěle zrekonstruované kolo Author (a Heavy Tools tak logicky spadnul z lopatky). Těsně před Pivko svatbou jsme pak s Kufberkem navštívili Vlada, Lockaye, Milaje, Mišpulína na Bystřičce, která se už tak nějak tradičně koná v Luhačovicích. A koncem měsíce si pamatuji jeden slunečný a jeden deštivý den na klenbovní akci Visalaje 2006. Tak trošku mimo je založení stránek Okounských stránek, což vyprovokovala jedna náhodná akce ve stejnojmenné hospodě v Třebovicích u řeky a vznikla taky tradice "prvních střed v měsíci." Vidíte, a prázdniny jsou pryč...

      Jestli srpen stál za prt, září se předvedlo svým babím létem naprosto naopak. koukám do análů a nestíhám: pouhé dva dny klesla teplota pod dvacku a pršelo jen jednou. Toho se samozřejmě nedalo nevyužít a hned 9. se potkáváme na Vraní kolaudaci, kam jsem vlastně zavítal vůbec poprvé v životě. V sadě různých cyklovýletů nesmím zapomenout na Charlieho návštěvu Ostravy, která byla za hubičku a leccos jsme viděli - včetně hokeje. Ano, začala nám další hokejová sezóna, ale vinou dohody čtrnácti mocných manažerů, kteří se nemusí nikomu zodpovídat a jejich úpravou pravidel, stojí zcela za hovno. Pardon. Hned po Charlieho víkendu jsem vyjel na pracovní poradu do Doxů. Ovšem hanebně jsem vyměkl a tak kolo zůstalo doma. 22. jsme si velice příjemně zaokounili v Okounovi a o den později pak přijíždím na oslavu narozenin dvou klenbovních kamarádů, z níž zůstal "zářez" v podobě akce PoMalenovice 2006. Září bylo skutečně velmi příjemné;-)

      Měsíc říjen byl opět téměř celý pěkně teplotně vybarvený. V jeho druhé půli sice slunce hřálo stále méně, ale na druhou stranu se příroda začala vybarvovat do těch nejkrásnějších šatů. My jsme však na začátku měsíce, a to hned v neděli prvního, kdy jsme nejprve kolem poledne s Pendolinem zkoušeli fotit podzimní přírodu (abychom zjistili, ze i přes ochlazení je pořád brzy...) a také zašli k Matějovi na dvě. Odpoledne jsme pak pro změnu s Nadporučíkem Lukášem vyrazili směr Hlubočep. To uz na zádné vysedávání na zahrádce nebylo a raději jsme nepohrdli milým posezením takříkajíc "indoor." Celý den jsme pak zakončili jízdou mezi kapkami deště az na Mexiku, kde jsme docela "zamrzli" a domů odjeli az za tmy. Tam mne pak uz čekal Pan Roman, se kterým jsme se sice viděli uz na tvarglích, ale tam nejezdí za ničím jiným. Kolem půlnoci pak zjištuji, ze můj zivot je vlastně jedna pohoda...;-))
      V následujícím týdnu jsem se málem v práci uškolil a o to více jsem se těšil na víkend. Sedmého uz jsem pomalu zvazoval, zda naposledy nesedím U Okouna (kdepak, k tomu došlo az 28., kdy se nazmíněném místě likvidovaly poslední zásoby, a kde jsem byl s Míšou - inu, první pondělí je první pondělí...), abych pak celý večer ukončil temnou jízdou s Kufberkama bez světel domů. O den později (8.) pak buším do pedálů v Opičích horách (74km) a den končím v Klenbě - Věrka má svátek. Devátého pak sedíme znovu U Matěje v Jistebníku s Pivkem, dozvídáme se o Pivkově novém angazmá v Pardubkách. Jako černé úterý desátého si bude pamatovat Pendolino, vzniká totiz pojem Salto di Pendolino a uvazujeme o jeho památečním vytýčení u budoucí D47. Nakonec se stává jedinou ztrátou jeho modrý blembák.
      V pátek třináctého přijízdí Zlín odehrát vítězný zápas do Vítkovic a já tím zahajuji poměrně hokejový, hlavně však školící víceneztýden v MNM. kdy bydlím ve Vinoři a kromě hokeje mi celý pobyt ozvláštňuje brigáda ve Vraném (21. a 22.) u Zippa. V neděli dokonce můzeme říct, ze u Zippa na zahradě, poáč jsme dokončili stavbu plotu. Ten víkend jsme začali i ukončili s Charliem hokejem.
      Poslední zaznamenáníhodnou situací je poslední víkend v říjnu. Uz jsem psal, ze 28. své brány definitivně zavřel Okoun, jenomze o den dříve byla schůze Spolku (kde jinde nez ve spolkovní Klenbě), která skončila daleko za půlnocí. Já se doma ocitnul nevím jak (nicméně bez ztráty kytičky) a tak bylo důlezité pozjištovat ještě před Okounem, zda-li nedošlo v Klenbě k nějakému faux-pass. Nedošlo, jen nejen já jsem nevěděl, co, kdy a hlavně jak... Následující konec měsíce byl pak poznamenán mou fatální ztrátou energie, kterou zapříčinila polská parta Hic, jenz se jala měnit naše pracovní (skleněná) okna. Karamba!!!

      Listopad začíná uprostřed týdne, je sychravo a v práci bojujeme s těžkodrážní realitou při výměně oken v naší kanceláři. Never more! Před víkendem už však zase bydlíme a tak můžeme v sobotu 4 v pohodě s Kufberkem vyrazit na Kapr Festival 2006 do Jistebníku. Jak se později ukáže, jde o jeden z nejhnusnějších víkendů celého listopadu, v televizi běží relace SNIH, jen Voldánová neprojevuje příliš snahy vtrhnout do studia na saních. Zato silničáři mají jasno: budeme mít co dělat, abychom vyšli letos se solí...
      A následující období jim dává plně za pravdu. Po víkendu se totiž začíná oteplovat a jen málokdy není přes den aspoň deset stupňů nad nulou, čímž se prý listopad stal opět rekordním. I přes tento fakt se u nás nic rekordního neděje. Původně plánovaný Hintertuxe o víkendu 16. až 20.11. se stává blamáží vinou tradiční řidkostí fünfových kamarádů (a taky mou...), načež Charlie zcela oprávněně prohlašuje, že příště by se na organizování mohl vy..at a s lyžemi nakonec odjel možná sám. Já také několikrát měním plány a nakonec aspoň s Pivkem vyrážíme na tradiční svátečný výšlap - tentokrát na Velký Javorník, a šlo o výšlap vskutku jarní. Aspoń podle teplot. Na závěr jsme ještě navštívili Štramberk, respektive jeho pivovar.
      Zatímco v týdnu předsvátečním jsme se pracovně radili v příjemných prostorách Mutěnických, o sedm dní později jsem nezaznamenal žádnou akci, poáč jsem byl emcy. A tak až 27. mohu konstatovat, že letošní cíl jsem splnil a na tachometru mého siemense se objevila magická hranice 7000km. A co dělám na konci listopadu? No přece jezdím na kole. Teploty jsou mezi desítkou a patnáctkou a tak k sedmitisícovce přidávám ještě dalších 85 kilometrů...

      Svojanovský prosinec! Takhle jednoduše mohu pojmenovat poslední měsíc roku 2006. Proč? Protože práce zavelela do těchto odlehlých krajů a od začátku měsíce až do vánoc (vyjma víkendů) jsem se vyskytoval ve Svojtownu. To samozřejmě až po práci. Během většiny měsíce jsem tak navštívil nejen studentskou Českou Třebovou, Svitavy, Letovice, Adamov, ale také Poličku, Bystré, nezapomenutelné mikulášské Hamry, ale samozřejmě i několikrát samotný Svojhrad. Z jeho stavu jsem však měl jen pramálo radosti, neboť viditelně za roky chátral a ani v personálu nezůstal na kameni kámen.
      O tom všem se tedy můžete dočíst na Svojanovských stránkách, konkrétně pak na stránce Kulatého Svojanova, kteroužto jsem však vzhledem k obsáhlosti musel rozdělit na několik podstran. Počasí nám pracovně přálo, tak není divu, že šlo o nejteplejší prosinec blahé paměti, což je vidět i na fotkách. Osobně návštěvu Svojtownu a okolí vřele doporučuji!
      A cože ještě jiného přinesl prosinec? V podtstatě jsme zaznamenali Vendelajnovu návštěvu Ostravy (15.), já se pro změnu alespoň na chvíli vyskytl v MNM, resp. ve Vinoři (16.). A propos Vinoř: Dějí se tam podivné věci... Ale kdepak, žádný Rákosníček, to jen Rudolf úspěšně zabral byt a není na to sám. Budiž mu přáno! A Silvestrovská Pecka? Pro velkou Charlieho pracovní řidkost zcela vyjímečně zrušena. Tak happy new year 2007!!!

md;-)