chat

Akce roku 2006

Náš diář

od úterý 13. do úterý 20. června

      Někdy na jaře v roce 2006 jsem dostal od kamarádů z FM nabídku, zda bych s nimi nechtěl jet na Šumavu. Budou se brát s sebou kola a to už byla zatracená výzva! Naposledy jsem se totiž téměř přesně před dvanácti lety. Tenkrát jsem objížděl jedné s jedním kamarádem hrady a zámky kolem celé republiky pod hlavičkou rádia Alfa. Pamatoval jsem si Šumavu čerstvě otevřenou, neboť naprostá většina dnešního národního parku (tenkrát ještě nebyl) byla pevně sevřena železnou oponou. Tím byla Šumava velmi bizardní. Zatímco okolí hranice bylo narušeno jen signálkami, protože komouši zlikvidovali jakoukoli památku po dávných vesničkách, vesnice za pásmem byly smutné a šedivé. Možností ubytování, rekreace a dalších laskomin bylo jen pomálu. O to větší šok jsem dostal nyní. Za pomyslnou čárou se život vrátil jen velmi střídmě a nejvíce se tato oblast používá k projížďkám na kolech, obce kolem čáry rozkvetly. Samozřejmě i tady přibylo nějaké to podnikatelské baroko se svou brutálností, ale ve většině ostatních případech jde o příjemné hospůdky, infocentra, penziony a další, kde je radost pobejt. V Pošumaví pak doslova rozkvetly staré barokní vesnice k nebývalé kráse a nejedná se jen o proslulé Slunce seno Hoštice. V několika kapitolách tedy můžete posoudit, zda se nám na Šumavě líbilo nebo ne...;-)

Itinerář aneb Jak jsme to jeli?

úterý 13. června:

R661 ROŽMBERK: OSTRAVA - STRAKONICE aneb popis cesty vlakem za šumavskými zážitky. Sama o sobě totiž také stála za zmínku, proto má samostatnou kapitolu, i když jde o stejný den jako kapitola následující. A protože jsme jeli přes Vysočinu, dostával jsem nejednou záchvaty sentimentálních nálad neboť taková jména jako Jindřichův Hradec, Kardašova Řečice či Veselí nad Lužnicí jsou mými těžkými srdcovkami...
HOŠTICE U VOLYNĚ - Volyně - Zechovice - Starov - Nahořany - Krušlov - U Mezulánů - Vacovice - Radešnice -Miřetice - Vacov - Benešova Hora - ÚBISLAV (37km)
      Hoštice u Volyně proslavili dva lidé. První z nich už z obce neodejde a je mi mnohem sympatičtější (Michal Tučný), druhý tady točil seno, jahody i erotiku. Ano, všichni víme. Až na Smejkyho, který je nadšen a zklamán zároveň neboť náš novodobý hurvínek sice nepřibrzdil, ale přece jen zastavil. Zastávka nevypadá ani náhodou zcela idylicky jako ve filmu, ruší ji hned vedlejší silnice I/4, ale vysvětlete Smejkymu, že film je jedna velká lež. Stejně opačně jako ve filmu k dědině stoupáme ostrým kopcem. Už hospoda vykazuje jiné rysy než ta filmová, zámeček je teď privat, ale zato opravený, jen vjezd do dvorku k Růžičkové je stále stejný.

středa 14. června:

KAŠPERSKÉ HORY - SRNÍ - MODRAVA:
ÚBISLAV - Šebestov - Nicov - Řetenice - Ždánov - Kašperské Hory - Rejštejn - Čeňkova Pila - Srní - Vchynicko-tetovský kanál - Tříjezerní slať - údolí Javořího potoka - Modrava - Filipova Huť - bývalou Zlatou stezkou - Horní Antýgl - Horská Kvilda - sejpy - Zlatá Studna - Churáňov - Michalov - Stachy - ÚBISLAV (71km)
      ...První vstávání v kempu v Úbislavi je v pohodě. Poprvé se vlastně seznamujeme s daným stavem, z nějž nás nejvíce mrzí, že nefunguje rybník. Ten jsem považoval za nejlepší vychytávku, poáč není nad ranní rozcvičku v bazénu. Co už, rekonstrukce byla nutná. Na poměrně malé chatce je nás vlastně sedm, takže k ukojení pravidelných ranních potřeb a rituálů potřebujeme s jedním wc a umývátkem v jedné místnosti hodně času a trpělivosti. A jde to! Dnes to sice ještě skřípalo, ale na všem se dá pracovat. Naplánoval jsem poměrně malou trasu, jenže jak to tak u mne bývá, podceňuji kilometry a tak jsme potřebovali poměrně hodně času. Z tohohle pohledu nebyl výjezd v jedenáct hodin dopoledne úplně ideálním termínem. Navíc bylo pro mne docela drsné zjištění, že Smejky není jen solitér fan tuti, ale k tomu i neskutečný oriinál, který prostě bez své krytky - gumičky na svůj mobil M75 prostě nehne z místa. Zdržování odjezdu se tak protáhlo neskutečně. Nakonec jsme se však u hospody v Úbislavi slavnostně sešli a mohli vyrazit...

čtvrtek 15. června:

HRAD RABÍ - SUŠICE A JAVORNÍK (pro jistotu dvakrát):
ÚBISLAV - Javorník - Strašín - Rozsedly - Dražovice - Čímice - zatpený lom - Žichovice - RABÍ - Budětice - Lipová Lhota - Tedražice - SUŠICE - Podmokly - Dražovice - Rozsedly - Strašín - Javorník - ÚBISLAV (78km)
      Po včerejším drobném zapřehánění s kilometry jsem chtěl zvolit poněkud odlehčenější variantu. Prostým pohledem do mapy jsem zjistil, že poměrně nedaleko od Úbislavi se nachází největší hrad v Čechách - Rabí. Jeho zříceniny se tyčí nad stejnojmennou obcí, která materiálu z hradu zase vděčí za svůj vznik a tak trasa byla dána. Ještě jsem přidal jedno překvapení v podobě zatopeného lomu a abychom nemuseli jet stejnou cestou, přidal jsem Sušici. Co čert nechtěl, původní úvahy o málu kilometrů vzala křižovatka na konci Sušice, která nás neomylně nasměrovala zpátky do Strašína, odkud je to do Úbilsavi sice jen 15 kilometrů, ale z toho deset pěkně zhurta do kopce. Našli se tací, kteří chtěli rezignovat, ale nakonec jsme se s kopcem porvali statečně...

pátek 16. června:

HRAD KAŠPERK a famózní "zkratka" do Stachů
ÚBISLAV - pod Královským kamenem - Pustý Hrádek - hrad Kašperk - Kašperské Hory - Amálino údolí - Kačerov - Studenec - Jáchymov - Michalov - Stachy - Zdíkovec - Zdíkov - Jaroškov - ÚBISLAV (43km)
      Tenhle den jsem měl moc rád. Nejelo se totiž podle mne (i když to taky není zdaleka pravda...;-))), ale tempo a vývoj akce určoval Tomáš, kterému byl svěřen Lukáš a s ním čekal problémy. Úplně zbytečně, protože Lukáš ukázal, že když chce, tak pojede. Úvodní stoupání pod Javorník bylo drsné, ale odměnou byl skvělý (dá se říct sjezd) až k hradu Kašperk. Divné, že se k hradu jede z kopce? No, není konečně v Čechách nijak ojedinělý. Ale zakrátko jsme pochopili, že ze strany od Kašperských Hor je nedobytný více než dost. Ten kopec bychom věru nahoru šlapat nechtěli. Ještě zábavnější byl pak poobědový odjezd skupiny "B" (já s Tomem) po značené cyklotrase, za jejíž profil by se nemuselo stydět nejedno EKG;-) Mezitím se skupina "A" pohodlně svezla k rybníku asfaltem (ale zase přišli o zážitky), zatímco já ještě i píchnul. Nakonec jsme se sešli ve Zdíkově, kde pan Smejkal vybral tu správnou hospodu na fotbal s Ghanou pro zízřek, ale to je už búplně jiná kapitola...

sobota 17. června:

KVILDY, BOROVÁ LADA, tři slatě
ÚBISLAV - Stachy - Bláhov - Baurů dvůr - Nový Dvůr - Babůrek - Nové Hutě - Svinná i Borová Lada (Chalupská slať) - Kvilda - Jezerní slať - Horská Kvilda - Zlatá Studna - Churáňov - Říhov - Michalov - Jáchymov - Úbislav - Jaroškov - Zdíkovec - ZDÍKOV (60km)
      Sobotu pan Smejkal vyhlásil za klidový den. Protože námm dělalo značný problém se navzájem přizpůsobit, rozhodl jsem se jeho příkazu vyvarovat a vyrazil jsem na samostatný zájezd. Netrval ani moc dlouho, ale chtěl jsem trochu prozkoumat nejvýhodnější cestu k pramenům Vltavy, kterou plánujeme na pondělí. Oproti minulým dnům se po obloze honily těžké mraky, ze kterých však nic nespadlo, a ani noční déšť nepřinesl kýžené ochlazení a vzduchem se táhlo šílené dusné vlhko. Skleník hadra. Ve výškách kolem tisíce metrů nad mořem už bylo lépe a zatímco tělo pohladilo občasné pivko, duše si plesala nad nádherou Chalupské slatě. Nějak jsme si tady zvykli nezamykat kola a naštěstí ani tady se mi to nestalo osudným. Teprve dnes si připadám jako na Šumavě, teprve dnes je to správné šumavské počasí s táhnoucími se mlhami. Tak si to pamatuji z minula...

neděle 18. června:

KLOSTERMANNOVA VYHLÍDKA, kemp ROHANOV
ÚBISLAV - Javorník - Klostermannova vyhlídka (věž) - Javorník - kemp Rohanov - Benešova Hora - ÚBISLAV (19km)
      Rozkaz zněl jasně: Neděle bude nenáročná a pohodová! Tomáš to měl o to jednodušší, že musel svou drahou choť odvézt na vlak do Strakonic (a vzal si k tomu i mladšího Lukáše) a my ostatní jsme kolem poledne začali vyšlapávat starý známý kopec do Javorníku. Tentokrát ale s vrcholovou prémií u Klostermannovy vyhlídky, z jejíž kupole se nám Šumava za námahu odvděčila parádními výhledy do okolí. Pozdní oběd jsme už dali zase pohromadě (vyjma madam) v oblíbeném penzionu na křižovatce dole ve vsi. Po něm (a po fotbale) jsme se pak vydali směrem dolů ke koupališti v kempu Rohanov a ... a najednou už byl večer a nikomu se už dále šlapat nechtělo...

pondělí 19. června:

K PRAMENŮM VLTAVY
ÚBISLAV - Stachy - Bláhov - U Baurů - Nový Dvůr - Babůrek - Nové Hutě - Svinná Lada (Chalupská slať) - Borová Lada - Knížecí Pláně - Alpská vyhlídka (Bavorsko) - prameny Vltavy - Kvilda - Jezerní slať - Horská Kvilda - Zlatá Studna - Churáňov - Říhov - Michalov - ÚBISLAV (67km)
      Poslední pořádný den našeho pobytu na Šumavě měl být jakýmsi logickým vyvrcholením celého zájezdu a dá se říct, že se jím i stal. Po včerejší pohodové neděli se nám skutečně podařilo vstát už před osmou hodinou a už před devátou jsem vyjel do Stachů povyřizovat pozdravy a pohlednice se známkami. Kromě Toma a Lukáše, kteří nás vlastně dojedou autem, jsme pak vyrazili stejným směrem jako já v sobotu. Nešlapalo se do kopců o nic lépe, ale za Borovou Ladou nám asi všem došlo, že mělo tohle lopotění stranou. Čtyřicet let zavřené pohraničí nám totiž skutečně ukázalo všechny své trumfy v podobě fantastických přírodních scenériích v oblasti Knížecích Polí...

úterý 20. června:

SOBĚSLAV a KARDAŠOVA ŘEČICE
ÚBISLAV - Benešova Hora - Vacov - Přečín - Chvalšovice - Dřešín - Češtice - Doubravice u Volyně - Nihošovice - Němetice - STRAKONICE // VESELÍ NAD LUŽNICÍ - Soběslav (Lada) - Chlebov - Přehořov - Lžín - Záhoří - Pleše - KARDAŠOVA ŘEČICE // OSTRAVA (66km)
      Jak souvisí Soběslav a Kardašova Řečice se Šumavou? Celkem jednoduše. Nějak se člověk musí dostat zpátky do Ostravy. A protože se nám podařilo vyjet z Úbislavi poměrně brzy, tak jsme dojeli do Strakonic relativně brzy. Celou cestu jsme dali pouze s jedním zastavením ve Vacově. A protože i poslední den nebyla shoda na trase - má sice kopečková, ale bez provozu, padla, nebyla chuť se zastavovat...

md;-))) 04.06.2006