Itinerář:
ÚBISLAV - Stachy - Bláhov - Baurů dvůr - Nový Dvůr - Babůrek - Nové Hutě - Svinná i Borová Lada (Chalupská slať) - Kvilda - Jezerní slať - Horská Kvilda - Zlatá Studna - Churáňov - Říhov - Michalov - Jáchymov - Úbislav - Jaroškov - Zdíkovec - ZDÍKOV (60km)
Jak si včera všichni naplánovali a jak si všichni slíbili, tak si i splnili. Po třídenním cyklomaratónu byl pro všechny naplánován sobotní klid zbraní, pomalé vstávání a příprava na večerní přípravu. Jenže na Šumavu se člověk dostane maximálně tak jednou za dvanáct let a tak jsem před jedenáctou sám vyrazil směrem k pramenům Vltavy. Včerejší noční bouře sice slibovala pročištění vzduchu, jenže to se vzhledem k šílené horské vlhkosti absolutně nekoná. Za totálního pocení šlapu za Stachy do mírného kopce a u Baurova domu odbočím vpravo po zelené značce. Ta začíná nechutně stoupat a mám pocit, že mezi novodvorské chalupy snad nikdy nevystoupám. Na křižovatce na horním konci Nového Dvora potkávám snad jediné podobně založené šílence jako jsem já a mám co dělat, abych stíhal jejich ne nijak velkému tempu. Cesta stále mírně stoupá a teprve na rozcestí vimperské okresky přichází vysvobození. Okreska mne až k chatě Babůrek potěší nejen luxusním asfaltem, ale také jemným klesáním. U Babůrku opět měním směr a jedu na Novou Huť. Na další křižovatce mne vítá budvarský hotel Klostermann, kde dávám první dnešní pivko. Ale nějak moc nejede, stejně jako kolo.
Po poledni dopíjím a vydávám se směrem vlevo na Svinnou Ladu. Cesta nejprve příjemně klesá a od chvíle, kdy odbočím společně s bílou cyklostezkou z hlavní cesty si už nadmořskou výšku víceméně s cestou držíme. Po levici už jsou vidět náznaky mokřadů a o chvíli později už zastavuji u poválek, které směřují k Chalupské slati. Podle mne jde o nejkrásnější slať na Šumavě a potěšující je, že poválky oddělují slať na část nepoškozenou a část lidmi vytěženou. Rozdíl je patrný nejen ve výšce, ale i složení rostlinstva. Nemám moc štěstí na počasí, vlastně dnes vypadá Šumava skoro stejně mlhavě jako minule, ale zato vytváří táhnoucí se mraky tu správnou bažinnou atmošku. Tady už jsem narazil na více cyklistů - je vidět, že je dnes přeci jen sobota. Kola tady i tak málokdo zamyká a i já věřím, že člověk tvářící se jako cyklista není jen čekatel na nové kolo;-)) Půlkilometrová procházka k Chalupské slati rozhodně stojí za absolvování. Navíc na její "konečné" je jezero s několika ostrovy a živými kačenami - nekrmit!
Za Svinnou Ladou si už pomalu dělám chutě na oběd, ale v Borové Ladě mne žádná hospoda nezaujala, známka je také nedobytná, tak se rozhoduji kolem Vltavy pokračovat dále na Kvildu. Vida, Vltava! Vlastně je to moje první setkání s ní. Na další cestu směrem k pramenům nemám sil, ale i tak do Kvildy cesta jemně, ale stále šest kilometrů stoupá. Zhruba v půlce mne zaujala rybářská bašta se svými specialitami, jenže je plná a já tak mám chuť dneska poobědvat sám, takže pokračuji v cestě.
Kvilda je klasická středisková obec s hromadou penziónů za slušný peníz a infocentrem se suvenýry, kde konečně ukojuji svou známkovou vášeň hned třemi známkami. Je tu však všude opět plno a tak po krátké zastávce u dřevěného kostela s vedlestojícími plastikami pokračuji dále. Po třech kilometrech mne čeká pěší šlapání k další, tentokrát Jezerní slati. Její vyhlídkovou věž si také plně vybavuji z minula, ale slať teď vypadá rozhodně úplně jinak. Je více zarostlá a slovo Jezerní už bych v jejím případě nahradil spíš slovem stepní. Kromě potůčků, které jasně vymezují, kam už nelze vstoupit bez nebezpečí totiž voda už nikde není. Samozřejmě jsem vyzkoušel i věž - marně. Sedám tedy na kolo a mířím do staré známé Horské Kvildy.
Proč je Horská Kvilda Horská fakt netuším, poáč její nadmořská výška mi přijde téměř stejná s Kvildou originální. Na jejím konci však nalézám suvenýry a v mém batohu končí dalších pět známek. Starou známou cestou se pak vydávám směrem na Zlatou Studnu a později na Churáňov. A je to paráda! Poznávám tady už každý drn či kámen, nebojím se kolo pořádně pustit a naplno si užívám krás Šumavy. Během chvilky (aspoň mi to tak přijde) jsem na Churáňově, marně sháním známku a uspěji až v už zavřeném obchodě pod druhou vracečkou. Je před druhou hodinou, kritický okamžik hladu jsem už překonal a tak se spouštím přes Zadov směrem na Stachy. Po včerejšku už vím, jak si cestu zkrátit přes Michalov a Jáchymov a během chvilky už brzdím na křižovatce v Úbislavi. To byl fičák!
Na konci výletu jsem netradičně vynechal hospodu a rovnou zamířil do kempu. A zrovna na odchodu jsem chytil Máru se Smejkym. Nastala samozřejmá smejkyho organizační chvilka a po vyřešení na první pohled neřešitelných problémů odcházejí pěšky zkratkou přes les do Zdíkova. Já dávám sprchu, trochu odreagovačky a za pár minut mířím stejným směrem dle navigační KTZ (krátké textové zprávy) stejným směrem. A úspěšně, proti včerejšku, bez bloudění;-)
Cestou už na mne přicházel pořádný hlad a tak už jsem se těšil na pořádnou večeři, což mi na první pohled v socialisticky nevábné hospodě nakonec vyšlo. Ovšem mnohem horší to bylo s televizí. Nejenže nebylo vidět na televizi odjinud než z výčepu vinou visících lustrů, ale ani se nenaplnila smejkyho vize (ze stejného důvodu) o plné hospodě. Mára tím pádem svými výpady hosty spíš lekal a komentáři pomalu vyháněl. Prostě to nevyšlo ani nám, ani našim zlatým hochům v čele s božským Karlem a Karlem II... Během fotbalu k nám přibyli i Růžičci a já musel s povděkem kvitovat, že nám někdo ve Velharticích vyměnil Hanu. Zaplaťpánbů;-)))
Po Ghanské tragédii vyrážejí Růžičci k domovu, kde nechávají kluky a mé kolo, ale vrací se autem zpět, poáč Hana se uvolila k řízení. (Však jsem psal, že nám ji někdo vyměnil, ne?) Kolem deváté se přemísťujeme směrem k "ostrovu", jak nazývají místní skutečný ostrov, který slouží ke kulturnímu vyžití obce a širokého okolí. To široké okolí píšu s vědomím, že poznávám spoustu lidí z Úbislavi a někteří z nich zde dnes slouží v rolích organizátorů a obsluhy. Vida! Na pódiu už vaří místní Sifón své skladby, později přechází na styl mechanického jukeboxu včetně písniček s pozdravem a na přání a tak to koneckonců na správné zábavě má vypadat. Trochu se tady i agresivní jedinci porvali, nás vynechali. Moc zajímavou a dobrou zkušenost jsme zaznamenali v úslužnosti k zákazníkům. Zcela jistě jsme tady trčeli a Toma (správně) odhadli na muzikanta, patřícího ke kapele (špatně, ne Sifon, ale Doga...), ale navíc nás dostávali nadměrovým pivem, klobásami a steaky. Doteď vidím před sebou scénu, kdy jeden místní předemnou stojící maník chtěl reklamovat míru piva a dostalo se mu (spíš teda mě) odpovědi: "Odprejskni, ale vy se pane nebojte, u vás si dám záležet..." Jo, Šumava;-)
Zapařili jsme kvalitně.cz a až po druhé hodině ranní jsme definitivně opustili ostrov a mířili k autu. A jak už to u Smejkyho bývá, i tentokrát si postavil hlavu a se sdělením: "Když jsem došel pěšky tady, dojdu i zpátky!!!" odešel společně s Márou za místními roštěnkami. A tak zatímco my už v pohodě vyspávali a připravovali se na další den, pánové kdesi v okolí Zdíkova marně hledali cestu domů, do Prahy, do Podolí, do lékarny, doprdele, kde je ta Úbislav...!!!-))
md;-))) Plesná, U Bzuka 16.08.2006
