Itinerář: ÚBISLAV - pod Královským kamenem - Pustý Hrádek - hrad Kašperk - Kašperské Hory - Amálino údolí - Kačerov - Studenec - Jáchymov - Michalov - Stachy - Zdíkovec - Zdíkov - Jaroškov - ÚBISLAV (43km)
Paráda! Dneska cestu neorganizuju, takže se jen povezu podle Tomových plánů, který se jal role dnešního itenerárníka. První metry našeho dnešního výletu tedy vedou směrem pod Javorník, ale nikoli cestou, nýbrž zkratkou, která se mi však mimořádně zamlouvá a říkám si, že jestli to takhle dneska půjde celý den, není co řešit. A tak stoupáme, pěkně zostra a dnes jsme museli (konečně rádi) vzít s sebou i malého Lukáše. Jaké pak bylo překvapení, že místo skuhrání nad průběhem trati pěkně šlape. První zádrhel tak přichází až nad chatami ve druhé vracečce (to jsou ty na dnešním prvním snímku), kde se k nám přidává neznámá červená cyklotrasa, která však velí za chvíli úplně jinak než trasa zelená, turistická. V tento okamžik je však smejkyho léta pečovávaná mapa na houby, poáč podle ní tady žádná cyklotrasa nevede. Nezbývá než tedy pokračovat zelenou zhusta do kopce, abychom se s tou červenou za chvíli zase potkali. Nejde vám to taky dohromady, mě taky ne-e;-))
Zamotaná cesta pod Královským kamenem, což je jeden ze zdejších vrcholů nás nakonec nějak záhadně dovedla na cyklistickou hájvej, jejíž jeden konec byl označen zcela jasně: Kašperk. Máme tedy vystaráno a cesta to byla více než příjemná, poáč ač je to neuvěřitelné, téměř celou cestu klesáme! Při myšlence, že Kašperk je středověký hrad, to trošku nesedí, ale kdo by se zlobil. S Radimem jsme se pak ještě proti ostatním decentně předběhli a nechali se nasměrovat poměrně pochybnou cedulkou na Pustý zámek. Z něj se (po docela drsně rozorané lesní cestě) vyklubala předsunutá hradba Kašperku, ze které by se hrad dal báječně ostřelovat. A právě proto ji tady naši chytří předkové postavili. Už odtud jsme si všimli, že z Kašperských Hor mohutně působící hrad je ve skutečnosti takticky protáhlá nudle ve směru Zlaté stezky. Dali jsme pár snímků a raději pokračujeme za ostatními do zřícenin hradu.
Vstupné se zdá některým příliš vysoké vzhledem k velikosti hradu, ale protože dnes máme (zatím) odpočinkovou etapu, nespěcháme a necelou hodinu si na prohlídku počkáme. Je sice přístupná jen první ze dvou obytných věží, dokonce ani z původního inventáře se příliš nezachovalo, ale hrad jako takový je stavebně velmi zajímavý a proto i prohlídka nepůsobí nudně. Slečna se snaží, netají své neznalosti, ani že koukáme jen na náhražky a proto je sympatická. Zanechává stejně jako hrad příjemný dojem. Cestou z hradu zjišťujeme, že lepší taktický přístup k hradu jsme nemohli vybrat, neboť cesta ke Kašperským Horám je pořádným sešupem a nebýt toho, že ji nějaký trouba "vylepšil" svodidly, ale tady ve formě odtokových žlabů, šlo by i nejprudší krpál, jaký jsem kdy viděl.
Cesta do Kašperských Hor přinesla ještě jedno překvapení a tím byl drsný stoupák k Božím mukám nad náměstím, ale na druhou stranu šlo přesně o okamžik, kterým nám vytrávilo a mohli jsme s klidným srdcem zajít na jídlo. Já mezitím ještě odskočil do infocentra za sympaťačkama. Po obědě došlo k již tradičnímu rozkolu, kdy já s Tomem jsme se rozhodli pro lesní cyklotrasu (koupil jsem si cyklomapu...) a ostatní že pojedou do Zdíkovce po asfaltu. Svým způsobem to bylo vzhledem k Lukášovi dobré rozhodnutí, poáč to, co nás za chvíli s Tomem čekalo, překonalo všechna naše očekávání. Loučíme se a každý jede svým směrem.
Graf z EKG. Tak by se dala nazvat cyklotrasa, kterou jsme s Tomem absolvovali. Což o to, z náměstí to byl ještě sešup, ale spodní stanice lyžařských vleků nevěstila nic dobrého a když jsme se s funěním o chvíli později objevili u té horní, nebylo co řešit. A tohle si vynásobte pětkrát, jednou Tomovo zabloudění (takže šestkrát) a dokážete si představit, co to s našimi plnými pupky asi dělalo. Nechtělo se nám pořád věřit, že jsme až tak hluboko z Úbislavi klesali, ale když už se konečně cesta ve Studenci nadobro zlomila v náš propěch, přišla další pohroma: defekt. Letos teprve čtvrtý, takže jsem v klidu. Ostatní už se koupou ve Zdíkovci a ani my s Tomem nemyslíme na nic jiného. Lepení proběhlo bez problémů a tak můžeme vyrazit pěkně z kopce za ostatními. Ty potkáváme akorát při odjezdu od rybníka, což mé společenské ego nese opět nelibě, ale očista velí, takže se opět trháme. Hanin pohled na Toma netřeba komentovat...
Po famózní koupeli v jinak vyhřátém rybníku se vydáváme za ostatními do Zdíkova, kde už našli tu správnou hospodu, kde se zítra půjde na fotbal. Její interiér mi pro dnešek zůstává utajen, ale i na zahrádce si připadám jako někde na sídlišti. Inu, vesnička má středisková... Hana opět perlí a mne napadá: Zabít Kennyho, jinak z toho nevyjdeme živí! Na závěr dnešního pobytu jdu ještě prozkoumat Ostrov, na který se zítra vydáme za zábavou a Sifonem a ostatní doháním až v Jaroškově, za kterým řešíme, kterou cestu správce kempu myslel, když o ní mluvil. Nakonec se od ostatních trhám. Po předchozích stavech mám zapotřebí být sám a vůbec mi nevadí, že zbytečně stoupám až za druhý konec Úbislavi. To mi dává příležitost stavit se do hospody, dát pár piv, pokusit se popsat pár dnů (než mi fatálně zdechnou baterky u Psiona) a teprve potom se odvažuji do kempu.
Paráda! Sprcha pomohla nejen mně, ale i oběma Růžičkům, takže se přece jen dá i s Hanou sednout ke správcovi do Hospůdky na Slunce seno nektar (řezaný je nejlepší) a poklábosit až za půlnoc. To přichází šílená bouřka, ostatní se snaží v poryvech větru usmažit špekouny a kolem druhé nás pak zasypou i kroupy...
Vsuvka po dvou měsících: Až 16.8. dopisuji poslední dny šumavské anabáze, stejně jako v téhle kapitole na Šumavě se bojím, aby se Psion nezachoval podle, a vzpomínám už jinak na celou dovolenou. On ten čas je skutečně zatraceně dobrý hojič, tak na jeho zdraví;-)))
md;-))) DLh, Kaštan, 16.08.2006
