Itinerář: ÚBISLAV - Javorník - Strašín - Rozsedly - Dražovice - Čímice - zatopený lom - Žichovice - RABÍ - Budětice - Lipová Lhota - Tedražice - SUŠICE - Podmokly - Dražovice - Rozsedly - Strašín - Javorník - ÚBISLAV (78 km)
Černého Petra si nakonec vybral den na Rabí, který vlastně popisuji až v půlce srpna. Emoce už přešly, hlava vychladla, takže by měly zbýt už jen ty příjemné vzpomínky na dovolenou na Šumavě. Pojďme na ní...
Odjezd je i dnes brilatním dílem Smejkyho, takže na něj u hospody opět čekáme a kolem jedenácté vyrážíme směrem na Šebestov. Ještě před ním však odbočujeme doprava a z cesty se stává táhlý kopec, kterým vyjíždíme do vsi Javorník. Nejprve marně sháním turistickou známku v hotelu panelákového typu s kru-kru cedulemi, aby o něco později přímo u křižovatky na nás zamával pan domácí ze staršího penzionu: "Ne, pánové, kola si nezamykejte, to byste mne hluboce urazili," povídá a já si jdu na pátém kilometru dát zasloužené pivko, ostatní kofolu. Nástup to byl více než drsný, ale Radim si už nestěžuje a do kopce makal.
Sjezd z Javorníku směrem na Strašín byl zaslouženou odměnou po namáhavém začátku. Plných osm kilometrů serpentinami dolů, občas jsme zastavili na výhledech, abychom zjistili, jak hluboko a daleko je hrad Rabí a celkem bez povšimnutí jsme nechali Strašínskou jeskyni a v ostrém tempu pokračovali přes Rozsedly až k Dražovicím, před kterými jsme počkali na pomalejší. V Dražovicích jsme odbočili na Čimice a stále kolem vody (i když už ne tak extrémně) klesáme. Za Čimicemi opouštíme asfalt a štěrkovou cestou se přibližujeme k malému dnešnímu překvapení. Tím byl starý vápencový lom zatopený vodou, který vyloženě vybízel ke koupání. Tom říká, že tohle musíme před Hanou zatajit, poáč jinak to neustojí. Se Smejkym a Márou se vrháme do překvapivě teplé vody plné pulců a užíváme si parádní koupele. Tom to vzal do vody jen, aby se taky zúčastnil a Radim ji vynechal.
Parádně občerstveni jsme se před druhou hodinou vydali na zbývající kousek cesty ke hradu. A ten se nám, šibal jeden, kamsi schoval, takže žádné majestátné vítání na příjezdu se nekonalo. Hana s Lukášem seděla v cukrárně na náměstí a po chvíli jsem musel konstatovat, že rodinná idyla vypadá zcela jinak. Vcházíme do zahrádky jedné restaurace, dáváme jídlo a to už mi neutuchající haniny výpady pořádně začínají vadit. Tak takhle ne, soudruzi! Po obědě pěšky odcházíme pod hrad, zjišťujeme, kolik bude stát prohlídka, rozhodujeme se pro okruh palácem (věž tak vynecháme) a máme ještě tři čtvrtě hodiny čas do prohlídky. Ten využijeme ke zchlazení a zároveň hraní. V hradním kostele totiž probíhá výstava funkčních mechanických hraček a vše je možno si pořádně vyzkoušet, což je přímo báječné a ani chvíli neváháme. Jsme pořád malé děti;-)
Prohlídka hradu trvala tak hodinu a stavebně je Rabí rozhodně velmi zajímavý hrad. Jak už to tak u nás bývá, po významných majitelích přicházejí i tady kšeftaři a hrad vlastně nikdy nebyl dobudován do své původně zamýšlené podoby reprezentačního sídla. Na jednu stranu škoda, ale pak taky, kdo by platit ten náročný provoz. Prohlídka byla příjemná, informací akorát, takže spokojeni odcházíme ke svým strojům a pod náměstím dochází k tradičnímu rozkolu, kdy Smejky s Márou chtějí jet do Sušice po rychlejší, ale provozem zatížené přímé silnici, kdežto já s Tomem a Radimem volíme úzkou a sympatickou cyklotrasu přes Budětice a malebně znějící i vypadající Lipovou Lhotu. Radost projíždět takové vesničky. Cesta nakonec nebyla ani tak prudká, jak jsme očekávali, sjezd do Tedražic byl famózní a z nich už to bylo do Sušice jen coby kamenem dohodil.
Sraz z ostatními byl na náměstí, rychle stíhám koupit ještě turistickou známku a pak fijá sednout na zahrádku před hotelem. Plznička je plznička, i když v ní jedu opět sám. Radim mi kupuje Reflex, takže jsem maximálně spokojen. Co dále? Pokusíme se vyhnout Javorníku! Mejprve ještě zkoumáme břeh řeky Otavy, kde je míst ke koupání přehršel, a pak se už vydáváme směrem domů. Vzhledem k únavě se snažím vybrat správnou cestu, jenže křižovatka za křižovatkou nás háže úplně jiným směrem a po pár kilometrech před Chmelnou už vím, že jedeme špatně. Tuto zdrcující zprávu si však raději nechávám pro sebe a přes Podmokly a Dražovice ještě projíždí všichni v pohodě. Ve Strašíně však už není co řešit a je třeba jít s pravdou ven. Představa Javorníku je drtivá stejně jako delší trasa kolem Kašperku. Ten nakonec padá a celý peloton vyráží na Javorník.
Tak to bylo drsný! Drsných osm kilometrů se každý snažil absolvovat svým tempem a cesta se pořád zdála nekonečná. Závěrečné dva kilometry náhorní plošinou v té únavě spíš připomínalo další kopec, ale s velkou radostí jsem se shledal s panem domácím, který se s námi kolečkáři tak vítal dopoledne. Opět dávám pivko a čekám, kdo přijede za mnou: Radim, Smejky, Mára a nakonec zdeptaný Tom. Chudák toho má opravdu dost a slibuje si, že zítra rozhodně nikam nepojede. Pivo jsem dal opět jenom já a opět se dělíme na dvě nesourodé skupiny. Zatímco Tom s Radimem a Smejkym volí kratší a prudší sjezd po značce, já s Márou si chceme užít ještě jednou ten parádní klesák po asfaltu. "Takže sraz v úbislavské hospodě?" "Jasně!"
Jasně? Nasrat! S Márou zastavujeme v hospodě, dáváme vynikající tlačenku a gambáč, marně čekáme na ostatní a Smejky to opět korunuje: "Však jsme byli domluveni, že dojedeme do kempu..." No comment. Venku se rychle stmívá a ochlazuje (dnešní výlet se nám skutečně protáhnul), takže se s ostatními nakonec shledáváme až po dvou hodinách v hospodě. A ta je zde v Úbislavi velmi pozitivní!
md;-))) 17.08.2006
