Itinerář:
ÚBISLAV - Javorník - Klostermannova vyhlídka (věž) - Javorník - kemp Rohanov - Benešova Hora - ÚBISLAV (19KM)
Zajímavá byla tahle neděle. Vstávali jsme až po desáté hodině a jak jsem zjistil, ne všichni jsme se vrátili ze Sifonové zábavy včas. Dva nejmenovaní účastníci totiž odmítli večerní přepravu autem do kempu s tím, že když to došli odpoledne sem, dojdou to v pohodě i zpátky. A tak se stalo, že než odvedly domů slečny, se kterýmy se družili na zábavě, ztratili orientaci a přišli ani ne tak nad ránem, jako spíš v sedm hodin. Takže si pospali nějaké tři hodiny a už byli opět na nohách. Štěstím bylo, že neděle byla vyhlášena za pohodovou, takže jsme se až do pravého poledne sbírali a opět v nejúpornějším vedru vyrazili - jak jinak - nahoru.
Cílem dne byla Klostermannova vyhlídka nad Javorníkem, kterou jsme už mnohokrát okukovali při cestách okolím. První metry tedy opět zakoušíme po červené značce zkratkou k cestě ze Šebestova na Javorník. Zkratka má tu obrovskou výhodu, že vede téměř stále lesem a tak jsme vlastně napospas vystaveni pouze tomu horkému vzduchu. Silnicí pak už stoupáme až na Javorník a jak tak pozoruji, už jsme si na sebe zvykli a zdá se být o kus kratší než při prvním výletě. Radim sice i dnes tvrdil, že už jej to na kole nebaví, ale evidentně se bavil tím, že mu přestávám stíhat. Jojo, když mně bylo patnáct roků, tak... Jsme tedy v Javorníku první a už zcela samozřejmě mířím do "našeho" penzionu u křižovatky. Pan domácí rád vidí "kolečkáře", nalévá tradiční G10 a ptá se, zda nejdeme na oběd. Výběr má famózní, dnes nikam nespěcháme, tak slibujeme, že po výletu k rozhledně určitě přijedeme.
Klostermannova rozhledna ještě před čtyřmi roky pomalu nikdo neznal. Jak se to tak u nás stává, zájem o ni opadl, když okolní stromy přerostly její vrchol a začala pomalu chátrat. Až teď v mobilní době se o ni začali zajímat mobilní operátoři a vyšel z toho skvělý kompromis - na vrcholu jsou nejen antény, ale také nová vyhlídka, posunutá o notný kus k výšinám. Po 201 schodech stoupáme se stejným funěním, jaké jsme utrpěli při stoupání úzkou asfaltkou k jejímu úpatí. Netušili jsme, že z Javorníku je to ještě kilometr a půl a to pořádným stoupáním. V druhé polovině jsme naštěstí vjeli do lesa, takže už byla cesta snesitelnější. A nahoře? Paráda! Všude kolem nás se rozprostíral nádherný svět plný z jedné strany šumavských velikánů a ze strany druhé pak malebnou krajinou Pošumaví. Temelín se dnes schoval do oparu, takže se v dáli rýsovaly jen jeho siluety. Kochajda jak má být, něco málo snímků jsme vystříleli, konečně jsme poznali, kde je Boubín a kdysi zakázaný Poledník.
Zpátky do Javorníku to už byla jedna báseň. Jen závěrečné brzdění jsem trochu podcenil a málem to vzal do penzionu na kole. Chvíli po mě přijíždějí i ostatní a objednáváme jídlo: "Dáte si pstruha? Dneska ráno jsem byl na čerstvé!" A nekecal, takhle jsem si na pstruhovi snad ještě nepochutnal a ta skvělá smetanová omáčka, ve které plaval...mňam! Do toho vedra se nám ani moc nechce, v bedně běží další fotbal a tak sedíme. Jen Tomáš s Lukášem (na obědě už byli zase s námi) odjeli o kousek dřív. To ještě netušili, že pojedou na Churáňov - pro Lukáše za trest. My ostatní se před pátou hodinou taky sbíráme, slibujeme si, že bychom se tady měli rozhodně ještě objevit a chystáme se najít modrou turistickou stezku (která se nám tady ještě ale nikdy nezamlouvala) a směřujeme ke koupališti do Rohanova.
A že to byla jízda! Lesní cestou a téměř pořád z kopce, jen občas na chvíli (pro ochlazení brzd) byla nějaká ta rovinka. V půlce kopce jsme s Radimem čekali na zbývajícího Máru s Hadem, osvěžili se zevně i vnitřně a pokračovali dále. Koupaliště v Rohanově nebylo ani tak idylické, jako spíše slušně zaplněné. I přes zákaz koupání psů se našli určití exkrementi..., ale co už. Mě se do vody nějak nechtělo. Jedna Plznička to spravila, další dvě pak s ostatními také. Spěchat nebylo taky už ani kam a tak jsme se rozseděli natolik, že nebylo valné chuti k dalším velkým akcím. Zatímco Lukáš s Tomem nás zdravili z Churáňova, my zamířili přímo přes Benešovu Horu k Úbislavi. Moc nám to nejele a tak jsme rádi ten poslední kopec vyšlapali. S Radimem jsme jeli rovnou do hospody, ostatní že jedou do kempu a přijdou později. To že to bude trvat skoro tři hodiny jsme netušili.
Předposlední večer v Úbislavské hospodě. Pán, který coby inventář hospody moc nemluví, za to stále sedí na svém místě, nechybí ani dnes. Tlačenka ze dvou maxikol taky je, atmoška slušná, leč nedělně ospalá. Nakonec do hospody nikdo další nepřišel, měli potřebu spíš opékat a tak nakonec i já odcházím. Spát jdu celkem záhy, protože zítra nás čeká poslední velká akce na Šumavě a na tu je třeba se pořádně vyspat...
md;-))) 12.07.2006
