Itinerář: ÚBISLAV - Benešova Hora - Vacov - Přečín - Chvalšovice - Dřešín - Češtice - Doubravice u Volyně - Nihošovice - Němetice - STRAKONICE // VESELÍ NAD LUŽNICÍ - Soběslav (Lada) - Chlebov - Přehořov - Lžín - Záhoří - Pleše - KARDAŠOVA ŘEČICE // OSTRAVA (66km)
Úbislav - Strakonice
Podle vstávajících kolem sebe koukám, že poslední noc v hospodě byla asi náročná. Jak jsem již psal, odešel jsem už kolem jednácté, takže jsem dnes naprosto v poho. Až jsem se pak divil, že už před devátou hodinou jsme všichni sbalení a můžeme vyrazit. Tomáš ještě dospává, poáč má výhodu, že pojede až odpoledne autem. My šlapeme již tradiční ranní úsek od kempu nahoru k cestě, jen poprvé odbočujeme doprava směrem na Benešovu Horu. První kopec, ještě jeden a už zastavujeme u obchodu jednoty ve Vacově. Snídáme, pánové dávají vyprošťovací prostředky a po nějaké půl hodině odjíždíme dále.
Cesta do Strakonic byla docela v pohodě. Aspoň do Doubravic u Volyně, kde se silnice stáčí na křižovatku s I/4 a poté už je provoz jako sviňa. Ani se mi nechce čekat na ostatní a pokračuji mezi kamiony dále. Do Strakonic pak přijíždím po staré cestě, abych se aspoň na chvíli vyhnul provozu a o půl jedenácté už stojím v hale strakonického nádraží. Za půl hodiny jede první brňák, tak začínám počítat, že mám velkou šanci mrknout do oblíbených míst. Za chvíli už mne dojíždí Had s Márou, sděluji jim svůj nápad, který se jim ale pranic nelíbí, takže se naše cesty rozcházejí a já sedám na vlak, který mne za hodinu a půl doveze do Veselí nad Lužnicí.
Soběslav, Kardašova Řečice
A taky jo. Sice s malým zpožděním, ale s velkou nostalgií ve Veselí vystupuji. Mám sice před sebou nepříjemných sedm kilometrů po hlavní silnici se silným provozem, ale touha po návštěvě Soběslavi je větší. Za nějakých dvacet minut už v dálce vidím opravený motorest Lada, na který se váže spoustu vzpomínek z roku 2001 především z povodňového roku 2002, kdy dostala pořádný zářez od vody. Teď však svítí novotou a láká. Ke stejnému stromu jako před čtyřmi roky jsem i teď přivázal. Tentokrát to nevypadá, že by se voda měla zvedat. Jdu si sednout na zahrádku a koho nevidím - Nadporučík Lukáš dostal stejný nápad jako já, jen dovolenou na vodě začíná a míří do Vyššího Brodu. Takže přisedám, objednávám pivko a smaženého kapra a pouštíme se do vyprávění. Tuhle historku nám stejně nikdo věřit nebude;-)
Čas běží jako bláznivý a čtvrtá hodina se nebezpečně přiblížila. Cestu k nádraží máme společnou, pak už se loučíme. Já se vydávám směrem k obci Chlebov a Přehořov a dále na Lžín a moc mo to nejde. Vedro je totiž drsné a vítr se ani nehne. Trošku jsem ve stresu ze 20 kilometrů, které mne čekají, ale snad vlak v Kardašově Řečici stihnu. Nad obcí Lžín stojí leta letoucí zřícenina zámku či spíš tvrze. A dnes se dá říct, že stála, protože dnes je v rekonstrukci a zcela určitě bude dominantou obce. Škoda že nemám čas na focení. Už vidím železniční pótrať, ale je to jenom takové šidítko, protože do Kardašek to je po rovné hlavní cestě ještě asi sedm kilometrů. Na státovce už do pedálů dávám všechno a už se vidím před Plzeňkou na náměstí.
Řečice ani Plzeňská pivnice nezklamaly. Vše na svém místě, jen přibyla plazma vedle výčepu. Ceny piv opět mírné a já tak tak soukám ze sebe slova: "Jedno rychlé tady a dvě na cestu do vlaku!" Šlak mne může trefit o chvíli později, když zjišťuji, že Rožmberk má skoro půl hodiny zpoždění. Kámošům, kteří už ze Strakonic vyjeli právě tímto vlakem se samozřejmě jako na potvoru dovolat nemůžu. A tak chytám dech a lapám do služební Nokie pár snímků, poáč na kartě ve foťáku už je plno. Zároveň vstřebávám zdejší jihočeskou idylu, kterou mám tak rád.
Vlak si nakonec slibovanou půlhodinu skutečně odvezl a já ještě prostojím celou cestu až skoro k Brnisku, protože (jak už jsem psal v první kapitole) tahle trať se tak kouzelně motá krajinou a zapadající slabé slunce tomu dodává ten správný šmrnc...
md;-))) 10.07.2006
