After Wedding Party
Hynčice u Města Albrechtic, ale také Tour de Praděd
8. až 10. června

Fotogalerie
aneb co bylo v Hynčicích...

pátek 8. června, cesta do Jeseníků

      ... tak nějak by mohlo začít povídání o slušném cyklistickém víkendu, jenže my jsme se s Charliem sešli za zcela úplně jiným účelem. Nedaleko Města Albrechtice v malé, ale zatraceně dlouhé vesnici, totiž Hynčicích, svolal Vendelajn s Évikem svou After Wedding Party pro své přátele. Sraz lidiček byl stanoven na páteční podvečer. Charlie přivezl autem nejen kolo, ale i nezbytnou Plzničku a na zkoušku Mastera. Toho jsme věnovali novomanželatům jako dík za pozvání. Jenže teď je pátek ráno a je stojím na startu cesty, o jejíž náročnosti zatím ještě vůbec nic netuším.

Itinerář trasy:
      Ostrava - Okoun - Děhylov - Jilešovice - Háj ve Slezsku - Smolkov - Lhota u Opavy - Mokré Lazce - Štítina - Komárov - Opava - Palhanec - Držkovice - Holasovice - Skrochovice - Brumovice - Úblo - Lichnov - Nové Heřmínovy - Kunov - Skrbovice - Široká Niva - Karlovice - Holčovice - Hynčice, 115,7km

      Cesta z Ostravy po cyklostezce kolem řeky Opavy mi ubíhala velmi příjemně. Vítr byl neznatelný a tak až na hloupý nápad, že město Opavu projedu centrem, si nemohu na cestu ani náhodou stěžovat. Ve Skrochovicích, to bylo tak kolem jedenácté hodiny, jsem už potřeboval naplnit poněkud prázdný žaludek a před další cestou jsem navštívil místní motorest. Sluníčko svítí, je příjemně teplo a tak zasedám na jeho zahrádce, kam není problém přinést ani jídlo, což je příjemné stejně jako jídlo samotné. Bylo žúžo. Ještě druhý gambáč na příjemné trávení a krátký odpočinek, protože další kilometry už nebudou tak jednoduché jako doposud. Rovinaté okolí řeky Opavy vyměnín za kopečky Jesenického předhůří.
      A taky že jo. Cesta přes Brumovice až na Ublo, které je díky svému kostelu zcela nepřehlédnutelné, skutečně stoupá, kopce se blíží a rozhledy do okolí se zvětšují. Nádhera. Za Úblem mi cesta dává chvíli vydechnout a na spodní konec Lichnova, kam mířím, cesta příjemně klesá a já padám kamsi do hluboké rokle. Lichnov je skutečně neskutečně dlouhá vesnice. A až na jejím horním konci mne očekává kamarádka Marcela na své chalupě. Funím, nestíhám, kolik kilometrů to ještě bylo a už se vítáme na prahu domu. Seznamuji se s manželem, dáváme kafe a jdeme se podívat (a já pochválit) Marcelinu zahrádku. Jahody má skutečně lahodné...
      Snad po dvou hodinách se loučíme a mne čeká ještě nějakých čtyřicet kilometrů. A už začátek je docela veselý, protože mi kdesi v kopcích mizí cyklostezka a na neznačeném rozcestí mám dvě možnosti. Samozřejmě se rozhoduji špatně, takže mi pak nějakou dobu trvá, než najdu správnou cestu do Nových Heřmínov. A tady v těch hlubokých lesích je skutečně příjemně, cesta chvíli traverzuje a nakonce příjemně klesá kolem místního nádraží až k hlavní silnici z Krnova do Bruntálu. Té bych se nejraději vyhnul, ale kilometr nezbývá než po ní jet a k rozcestí, ze kterého odbočuje cesta do Karlovic. Byla by to docela nuda, kdybych jel dále čistě po asfaltu a tak za Kunovem následuji cyklotrasu a uhýbám na starou cestu, která mne přes Skrbovice přivádí až do Široké Nivy poklidnou a příjemnou údolní cestou. Vesničky už jsou podhorsky malebné a mých sil už mnoho nezbývá.
      I proto jsem v Široké Nivě vyhledal místní hospodu a nechal si načepovat Ryzí pivo z hor. Holba v těchto koncích docela chutná a já dávám spočinout svým údům. Čas už mne však přece jen tlačí, takže dávám skutečně jen jedno a vyjíždím (opět cyklotrasou) výše z údolí výše a výše nad pravým břehem řeky Opavy, ano stejné řeky jako na začátku. Síly začínají chybět, takže má rychlost klesá a s ulehčením stojím na dlouho vyhlíženém sedle, ze kterého to už je jen pár kilometrů do Karlovic. Ty nejprve nadjíždím opět nad nádražím, pak přejíždím koleje a už jsem v centru obce, kde mne láká na spočinutí příjemná zahrádka u jedné z restaurací. Tady už dávám nejen Holbu, ale i polévku. Jako bych tušil, co men na posledních dvanácti kilometrech čeká.
      Těch poslední dvanáct kilometrů je skutečně kritických. Hlavně prvních osm, kdy cesta stále stoupá do sedla, už mé nohy nestíhají, ale jak se říká, že v krizi člověku třetina sil stále zbývá, dofuním až do sedla nad Jelením. Odtud už cesta naštěstí jen klesá, takže průjezd Holčovicemi je jedna báseň, pak už koukám po dinosaurech s bufetem, vjíždím do Hynčic a dříve než zmizí signál, volám Vendelajnovi, kdeže ta jejich chalupa stojí. O chvíli později se již vítáme a je nás dohromady jen pět a půl. Avšak s blížícím se večerem příjíždí další a další lidé, Charlie přiváží vytouženou Plzničku a Mastera. Večerní posezení a pokecání u steaků a dalších laskomin tak začalo a pokračovalo do hlubokých nočních hodin...

sobota 9. června, Tour de Praděd

Itinerář trasy:
      Hynčice - Holčovice - Karlovice - Freudenstein - okolo Vysoké hory - Hvězda - Ovčárna - Praděd - Ovčárna - Hvězda - Karlova Studánka - Ludvíkov - Vrbno pod Pradědem - Karlovice - Holčovice - Hynčice, 85km

      Bylo to těžké ráno. Master je holt těžké pivo a tak než jsme se s Charliem vydali na plánovanou cestu, museli jsme se opravit dvěma pivy. Zcela symbolicky pak došel Master a my mohli s ulehčením vyšlápnout. Ty poslední včerejší čtyři kilometry, které se mi tak líbily, jsme si teď na začátek museli dát naopak, takže permoníci své tempo v našich hlavách zvyšovali tak intenzivně, až sami sebe brzy zabili. Naštěstí. V sedle koukáme na majestátný Praděd, který je jen chvilkami vidět a trošku si zoufáme s počasí, kdy se nad námi honí mraky. Zatím si však nechceme kazit náladu a pokračujeme dále dolů do Karloic. Pro změnu těchto osm kilometrů bylo příjemných a hned na křižovatce brzdíme u jedné z místních hospod doplnit nutný vitamín P. A hlavně musíme naplánovat další část cesty. Rozhodujeme se, že počasí nás nezlomí a cíl je tím pádem jasný!
      Z Karlovic začínáme stoupat po "zelené" cyklotrase do úpatí Kamenného vrchu, cesta je příjemná, jen u mne se projevuje únava ze včerejších kilometrů a viditelně na Charlieho ztrácím. Jen chvilku se svezeme po cestě na Andělskou Horu a už zase stoupáme po úpatí jakési zříceniny a také kolem Šindelné na další rozcestí cyklotras, odkud se pro změnu protáhneme kolem Vysoké hory, kde cesta konečně přestává stoupat a my už jsme ve výšce 900 metrů, tedy jako na Pustevnách. Třeba. Další cesta pak traverzuje, občas na nás kápne a my koukáme na ubíhající kilometry a přitom Praděd stále vidíme na protější straně. Kolem Kopřivového vrchu už zase stoupáme, potkáváme nějaké zbloudilé pocestné a už nedočkavě vyhlížíme rozcestí na Hvězdě. Konečne jsme tady!
      Jsme unaveni jako po cestě na Praděd a ne před ní. Dáváme polévku, Alofok a Gambáč, nabíráme síly a kroutíme hlavami nad počtem najetých kilometrů: 45! To je síla! Trochu jsme se vzpamatovali a za občasných kapek začínáme stoupat známou nekonečnou cestou na Ovčárnu. Kdesi v polovině dáváme pauzu a pod stromem čekáme, až intenzita kapek klesne na únosnou mez. Když se tak konečně stává, s ulehčením šlapeme s miliony much kolem nás dále. Proti nám schází stále více durch promoklých lidí a od Ovčárny dále, kde nezastavujeme, proti nám kromě mokrých lidí proudí i voda. Před chvílí prý tady byla pořádná čina! Tak vida, děd Praděd nás má přece jen rád.
      Dobyt. Charlie sesesá z kola, mrská blembákem na zem, nadává a kolemprocházející maník, když to vidí, povídá: "Úplně ti rozumím." Charlie nadává a nechápe, co na tomhle ježdění do kopce kdo vidí, že tomu nerozumí a už to příště určitě nikdy neudělá! Odchází pro pivo a jako jediný přichází ven s pivem ve skle: "Ty vole, oni mi to chtěli dát do kelímku! Člověk se tady honí jako mamlas a ještě tohle!" Ale Charlie je šikovný, takže všichni ostatní jen závistivě koukají. Máme taky docela štěstí i na výhledy, nic moc do dálky, ale v mlze a oparu zahalené hory vypadají hodně tajemně. Ještě obcházíme celý vysílač a chystáme se na sjezd dolů. Vida, i voda oschla, takže nebudeme nadávat, kde máme blatníky.
      Fičák! Fičák!! Fičák!!! Jinak nelze popsat ten nádherný pocit! Dvanáct kilometrů za deset minut, průměrná rychlost nad šedesátkou, krásný a luxusní asfalt, rychlost, položili jsme se do zatáček, no nádhera: "Teď jsem to pochopil! Kua, pro tohle se celý den ženeš jak magor na kopec!" Povídá Charlie a v jeho (Karlově) Studánce hledáme nějakou příjemnou zahrádku, kde bychom dali zasloužené pivko. Nakonec jednu takovou nacházíme až na dolním konci tohoto milého lázeňského kouta, bez lidí a bez obsluhy. To nám však nijak nevadí. Jen blížící se nacucané mraky na obzoru nám přece jen trochu dělají vrásky. Takže jen jedno a jedeme!
      Další kilometry utíkají samy. Údolím zaslouženě klesáme přes Ludvíkov, během chvilky jsme projeli kolem kempu na horním konci Vrbna, které pak kolem řeky nějak záhadně projíždíme a stále šlapeme jako o závod. Čtyřicíctka žádný problém. S přesností na minutu pak zastavuji po 24 hodinách na stejné zahrádce. Dáváme polívku, pivko a znovu hodnotíme báječný trip na Praděd. Na obzoru však opět straší mraky, takže nakonec další pivo už nedáváme a raději si jdeme "vychutnat" těch posledních dvanáct kilometrů, které jsou přece jen příjemnější než včera a já si konečně stačím vychutnávat i okolní horskou krajinu. Atom heart mother...
      Osádka chalupy v Hynčicích se oproti včerejšku mírně promíchala, někdo přijel, někdo odjel, zastavili se i Zippovci a bylo příjemně až do dlouho. Jak dlouho? To už vlastně nikdo neví. My s Charliem jsme byli pořádně unaveni, takže s námi moc zábava nebyla a spíš jsme vnímali příjemnou atmosféru z okolí...

neděle 10. června, cesta zpátky domů

Itinerář trasy:
      Hynčice - Město Albrechtice - Opavice - Linhartovy - Krásné Loučky - Krnov - Úvalno - Skrochovice - Holasovice - Palhanec - Stříbrné jezero - Opava - raduň - Komárovské Chaloupky - Pustá Polom - Kyjovice - Zátiší - Vřesina - Poruba - Svinov - Ostrava, 113,4km

      Ranní vstávání je tady příjemné. Jen kolem sedmi ráno tady moc lidí ještě nevstává. Charlie se balí a nakládá vše do auta a já začínám stále intenzivněji uvažovat, že se také dlouho zdržovat nebudu, protože mraků a hromů začíná docela přibývat. Loučím se tedy s bdělými, v duchu s ostatními a jednu vzpomínku si budu z Hynčic ještě dlouho pamatovat: Ráno vyjde Évik s kosou z chalupy, loučí se a ztrácí se v dáli jako Smrtka. Tak to je ten mladej, novej, co se nezakecá...? ;-))
      Do Města Albrechtic cesta běží jako o závod. Aby taky ne, když je to z kopce. Držím se stále cyklotrasy, která opouští hlavní cestu a naopak prochází sympatickými dědinkami jako je hranicí rozpůlená Opavice, či Linhartovy se svým nově opraveným zámečkem, kde na chvíli zastavuji. Od Linhartov už raději spěchám po hlavní silnici, protože to za mnou stále více hřmí. Za Krnovem, který jsem doslova profičel i díky větru, mne chytá déšť, který si pak "užívám" až před Opavu. Je neděle brzy ráno, hospody mají zavřeno, takže raději jedu v dešti dále. Opavu jsem tentokrát projel po cyklotrasách a místo hlavní cesty raději volím cestu na Raduň a dále na Pustou Polom, před kterou konečně na chvíli zastavuji, abych po těch šedesáti kilometrech trochu spočnul. Hlavní odpočinek však dávám na konečné ostravských tramvají v Zátiší, kde jsem v jedenáct a kde dávám konečně jídlo a pivo. A jak jinak, nebyl bych to já, aby zase nezačalo pršet, což se mi na zahrádce ani trochu nelíbí.
Domů tak přijíždím kousek po poledni, mokrý a unavený. Dávám vanu, trochu se jdu dospat a na večer už mne kolega Pendolíno láká na pivo do Okouna. Konečně, proč ne. Bude to přece taková pěkná tečka za tím mým putováním. A taky byla;-))

md;-))) 11.11.2007