Fotogalerie
aneb co se nevešlo do článku...
Průtok Ohře při naší akci
Jednoduše: měli jsme štěstí!
Hledáte všechny fotky z Ohře?
Jako každý jiný plně soukromý web máme omezenou velikost místa, kam bychom mohli uložit fotografie. Všechno dneska stojí peníze. Proto jsme zajásali, když jsme našli web www.Rajče.net, kde je možno uložit libovolné množství fotografií. Jednoduše si každý vytvoří své konto, stáhne si jednoduchý prográmek a může si vesele ukládat své fotografie. Jsou v rozlišení 700 na 530 a lze k nim přidávat jakýkoli text. Šikovná služba bez jakéhokoli "ale." Můj účet najdete na adrese Medd14.rajce.net a fotky z této akce potom na dvou adresách. Na první najdete Indurajnovy fotky a na druhé pak fotky Štykovy.
Poslední kapitola: Radošov - Klášterec nad Ohří
Radošov, 158řkm - Vojkovice nad Ohří - Perštejn - Klášterec nad Ohří, 132,5řkm
Královská nejdelší a nejprudší etapa
... a my s Nadporučíkem hnedka do vody. Při startu! Jak poznávám za pár chvil, bude s Nadporučíkem hodně veselo. Je prkenný jak sviňa, takže se hnedka dáváme do soulodě a pomocí zavěšených (nečistých, totiž rumových) alofoků se pokoušíme můj háček aspoň trochu ožrat;-) Řeka nám opět o poznání klesla, zahýbá doprava a poměrně často peřejí. V soulodi to sice moc rychle nejede, ale snažíme se pádlovat více, takže zase velké zpoždění za ostatními nemáme. Pod Velichovským mostem nás čekala nejdelší peřej na celé řece, ale zdaleka nebyla jediná, takže vybírání vody z lodi je téměř nepřetržitou činností. U Hradiště nestčíme ani v tom fičáku vnímat, že se zleva vlévá nějaká Bystřice, kolem Hradiště se krásně otáčíme a ve Vojkovicích poprvé zastavujeme.
Zatímco Nadporučík ihned běží zjišťovat, jak to bude večer s našimi spacáky ve vlaku, my ostatní zasedáme do hospody na bývalém nádraží. A hospoda to byla hodně netradiční - vyžraná. Jakákoli objednávka končí totální nezdarem a tak se ukázalo, že dříve příchozí měli štěstí a dostali aspoň polévku. Nám ostatním stačila plznička a hlavně bylo třeba odpočinout před další namáhavou cestu. Máme před sebou čtrnáct nonstop kilometrů.
A jakých, nádhera! Míjíme mlýn na pravém břehu, údolí se zavrtalo mezi kopce a jen občasný vlak nejdřív nalevoboku a pak napravoboku je nám společníkem. Také spousta chat a chalup, u některých je dokonalý pažit nebo třeba nějaký ten vodník číhající na zbloudilé vodáky. K tomu peřej za peřejí a nádherné výhledy na hory. Před Stráží se přidává už cesta, začínají občasné skály a peřeje se prodlužují, což se nám hodí, protože ani souloď pak není moc pomalá. Ještě více než třísetmetrová peřej pod Okounovem a zastavujeme pod mostem jej spojující s Perštejnem. Konečně zastávka!
Čas máme skvělý a tak se hotel Slunce stává naší poslední občerstvovnou před cílem. Výborná kuchyně a hlavně únava nás doslova přikovala ke stolům kolem kulatého ohniště. I tady mají vodáky rádi. K tomu šikovná obsluha a pár piv. Nadporučík opět marně shání známky, ale také odbíhá kouknout na ten dostavěný/nedostavěný jez, který je před námi. Povídá, že nic moc a ´že nás asi čeká opruz s přenášením...
Bohužel se nemýlil. I Štyk seznal, že tenhle jez je nejetelný a všechny nás čeká útrpný, snad kilometrový pochod. Nechápeme, jak dneska může někdo nechat postavit tak naprosto příšerný jez. S přestávkami docházíme všichni do areálu jakési bývalé továrny a z posledních sil nasedáme do lodí. Čeká nás sada posledních osmi peřejí a závěrečný olej. To už se jen tak vlečeme nekonečnou rovinkou a spíš než vodu vychutnáváme okolní siluety Klášterce. Škoda, že nebudeme mít čas, projít si tohle bezesporu zajímavé místo. V šest hodin totiž naše pouť deinitivně končí u jezu, kde se vyloďujeme, balíme věci, čistíme sebe i lodě a strašným fofrem upalujeme od Ohře na nádraží. Taxíkem za osm na kilometr!
Supercity Excelsior: Klášterec - Praha - Sviňákov
Trocha času na nádraží nám zbývá na dvě/tři pivka a dokoupení zásob na cestu. Zjišťuji, že ponor naší lodi Nadporučík celou cestu zvyšoval litrem rumu, takže o zábavu bylo rozhodně postaráno. O tu první se nám však postaral nádherný hnědouhelný revír v plné své kráse. I rodilý Ostravak musí uznat, že teprve tahle díra v zemi je čistá deprese;-) V Ústí jsme si fetli ještě trochu té Setuzy na usnutí a Kristýnka vyhrála soutěž v hledání Řípu po tmě. Odvážlivci pak během hodinové pauzy v Práglu zašli na hambáče na Václavák, zatímco já střežil ve spánku kupé...
Před pátou hodinou přistává náš expres na sviňákovskou ranvej a teprve teď mnohým z nás dochází, jak rychle ty báječné čtyři dny utekly. Bylo skvěle, vážení! Jako parta jsme si báječně sedli, po čtyři dny nedocházelo k žádným konfliktům, ba naopak se užilo smíchu na vodě i vedle ní více než dostatek. A rozhodně bude na co vzpomínat. Díky!
P.S. Fliny povídá: "Potkáme Bůčka u Šimka? Tuším, že tam bude ladit formu před šichtou!" Omyl, nebyl tam Bůček, byla tam Lucka z Klenby a né před šichtou, ale po ní. Zřejmě dlouhá Klenba to byla...