Ještě před akcí samotnou jsme do Klenby s kolegou Pendolínem zajeli na oběd, abychom zjistili, zda je vše v pořádku a že Věrka na oslavu nezapomněla. Nezapomněla, jen podcenila přípravu a nezajistila rudý koberec, mažoretky a tutálku. Bohužel ani znovuupozornění, že aspoň na mažoretkách si trvám, nenašlo u Věrky pochopení a v šestnáct hodin, kdy se pomalu akce měla rozjíždět a já doufal, že Věrka zaboduje, nepřišlo nic. Škoda.
Tím jsem však veškerá negativa povedené taškařice vyjmenoval. Jako první jsme se v Klenbě objevili s Pivkem a to už před třetí hodinou. Ostatní pozvaní začali přicházet kolem domluvené hodiny a když se objevila před šestou hodinou i moje ségra (s tou jsem neslavil narozeniny už drahnou dobu!), byl náš stůl už plně obsazen. Plně doufám, že se všem líbilo, poáč já osobně jsem byl nadmíru spokojen.
K večeru pak do Klenby postupně došly na svou pravidelnou dávku i známé firmy z Klimkovic, objednali mi B52 (nebo co to bylo... ;-)) a určily dalším oslavám (aspoň v mém případě) dramatický spád. Ne, nebojte, neupadnul jsem, vykládalo se hodně dlouho a až před třetí hodinou jsme s Věrkou a Liborem Klenbu zavřeli.
Cesta domů autobrusem byla už z kategorie snů, protože tam už skutečně pracuji s paměťovými úlomky. Má paměť končí kdesi tam, když jsem se dobouchal zpátky do Klenby. I v tom stavu mi nějak došlo, že na stole zůstal mobil a peněženka. Sobotní den pak pro mne byl dnem doslova ztraceným, protože, jak už to po akci bývá, tělo jen s obtížemi funguje na základních životních funkcích. Proto mne potěšilo, že původní oběd u rodičů se nekonal (stejně jsem tou dobou ještě tvrdě spal), ale že naopak všichni navštívili navečer mne. Inu povedená taškařice... ;-))
Děkuji všem přítomným za účast. Na oslavu kristových poroděnin určitě jen tak nezapomenu...
md;-))) 21.1.2007