Akce roku 2008

Náš diář

Jaký byl?

2008 - Klenbovní.       Rozhodně! Aspoň pro mne. Mnohé se sice v roce 2008 změnilo, ale tuhle událost beru jako nejvýznamnější. Čím to? Klenba se stala totiž nejen zprostředkovatelnou hromadných resetů, ale i kulturním místem, kde se začaly dít dosud zcela nevídané věci. Čím to? Především se profesionalizoval klenbovní web. Na fotky už místa nebylo a převézt Freedland by šlo jen velmi těžko. Vznikly tedy stránky www.klenba.cz na něž se složili Klenbaři a když už si něco platíte (byť symbolicky...), už vás to více zajímá. To je můj letošní objev. Co je zadarmo, je možná hezké, ale nestojí za nic. Jako zprostředkovatel a přispěvovatel se chytil jistý Rejže, který se stylizoval do role šéfredaktora a začal se starat. Vymysleli jsme dizajn a v mnohém i obsah. Návštěvnost koncem roku stále stoupá a překonává rekord za rekordem.
      A Klenba? Lidé začali do pivnice chodit nejen za pivem. Občas se i zhaslo a sedělo jenom při svíčkách, občas se na stole objevilo něco, co nikdo nemusel řešit a jen konzumovat. Klenbovní seriály zaujaly nejen Klenbaře. Počet turistických výletů začal strmě stoupat a v posledních dvou měsících roku nebyl víkend, kdy by se něco kolem Klenby nedělo. Je to paráda a je třeba si tuhle situaci užívat. Funguje to:-)
      Ale nejen Klenbou žil rok 2008. Především vzpomenu totálně nepovedené Colours of Ostrava, které však zcela kompenzoval Trutnov i Tatrafest, což byly dokonalé hudební pastvy. Až na ten Kabát...
      Třeba takové Ski Roháče byly více alkoholové než lyžařské. Pecky byly dvě. Jedna Pepova, druhá Cyklo o měsíc později. První jsem zaznamenal, na druhé jsem nebyl. O prázdninových hudebních žních řeč byla, ale chybí tady povedená Bystřička, nepovedené České dráhy, luxusní Bláhova svatba a následně totálně relaxační a málo tekoucí Otava. Co z toho všeho vyplývá? Trvalky žijí a to je dobře!
      Z mého života? Poznal jsem, že i dva měsíce dokáže ženská zamilovaného chlapa tahat za nos, ač on žije bláhově v domnění, že už je na podobné fígly schopen včas reagovat. Blbost. Taky jsem přišel na to, že pro své vlastní psychické zdraví je dobré dokonale oddělit práci od soukromí. Po všech stránkách. Takhle jsem si to sice původně nepředstavoval, ale žije se pak podstatně lépe. Na dva měsíce odjeli za ségrou moji rodičové do Amíkova, což byla psychicky také velmi dobrá zkušenost. Začal jsem vnímat trochu jinak svět. Více z detailu (za to může foťák) a více si jej užívám. Více intenzivně vnímám barvy, ale třeba i vůně. Inu, lepší půlka života je pryč:-) Stal se ze mne životní poživačník. Dokážu také lépe otipovat lidi a nemám deprese z toho, že by mělo být hůř. Bude lyp!
      A politika? Nezapomenutelná volba prezidenta a s tím související Paroubkovy komunistické tanečky. Také mne oblila hrůza z bezprecedentního návratu komunistických kádrů do Moravskoslezského kraje v čele s komunistou Palasem. To mne hluboko zasáhlo. Možná ještě více mne zasáhlo, že stále více lidí volí s nastavenou dlaní. Kdo to bude, proboha, živit? Tady bych býval s politikou skončil, ale zvedla mne ze židle návštěva ruského KGBáka na 21. srpna u socanů (slon v porcelánu), stejně jako křupanské chování "evropské smetánky" na Hradě koncem roku. Kdepak, tahle Evropa bude rozhádaná a sjednocená nikdy nebude. Každý si bude hrát na svém písečku a o spojencích raději nemluvit. Ale dost o politice.
      A jako poslední událost (svým významem) je pro mne tzv. ekonomická krize. Místo toho, aby došlo na přímé investice do firem, opět se "dotují" zprofanované banky plné tesilových sráčů a šibalů. Kupodivu se to netýká nás, ale je zajímavé pozorovat, jak se podělal celý svět. Bublina splaskla a ze slova ekonomika se stal eufemismus.

Tak vše NEJ do roku s devítkou na konci!
md:-)

Letem rokem

      Starý rok se překulil v nový na Silvestrovské Pecce tak rychle a nenápadně, jako se ráno vypařila z Charlieho chaty (ano, už je tomu konečně tak!) slečna Kateřina. Toho jsme si však všimli až odpoledne a jestli se říká: "Jak na Nový rok, ta po celý rok," tak to bude rok parádně prospaný, protože jsme vstávali až odpoledne. To už jsme balili a šli vstříct normálnímu životu:-) Jaký asi bude?

      Peckou leden začíná, dá se říct, tradičně. Čtvrtého odvážím maminku do Prahy a odtud letí za ségrou do Amíkova. Je v osmém měsíci, čeká dvojčata, takže její pomoci bude třeba. O týden později už zase pro změnu já fičím vlakem směrem zcela opačným - na východ. Důvod je zcela jasný, mým a nejen mým cílem jsou Roháče. Plni očekávání po loňské - zcela neladovské zimě - přijíždíme plni naděje, že si konečně pořádně zalyžujeme. Ale jak správně říkal Charlie svým fungl novým Lustům na svahu: "Holky, Tatry letos neuvidíte." Už při příjezdu foukal teplý vítr a sníh se změnil večer v led, do rána pak nebyl ani ten. Stejně tak mizel sníh i na sjezdovce a když pátý den nepustili lano kvůli větru, bylo rozhodnuto o předčasném ukončení akce. I tak jsme ale pořádně pomedvedíkovali, pokecali a zapařili.
      Devatenáctého slavím ještě jednou narozeniny, tentokrát v Klenbě a na stejném místě se vyskytneme ještě znovu s Vendelajnem o týden později. Mezitím vším je nadmíru teplo, příroda občas dokáže vykouzlit nečekané scenérie a já pak využívám každé chvilky volna, abych vyrazil kamkoli do světa fotit. A lyže? Ty jsem hned po lyžáku dal zpátky na skříň. Vzdal jsem to a nečekám, že zima překvapí. Ale, že nám první měsíc roku utekl jako voda...

      Jestli únor bílý, pole sílí, tak nevím v jakém stavu ta pole letos budou. Třetího února se vydávám hodně po lehku do přírody, fotím a cestou mi dochází zpráva, že dvojčata jsou na světě a mají se čile k světu. Než mi to dojde, chvíli to trvá, a taková událost k tak pěknému dni vlastně i patřila. Pak už vlastně k žádné další významné události vlastně ani nedošlo. Tedy nepočítaje báječnou volbu prezidenta, kterou nám naši slouhové vyplnili hned dva víkendy za sebou. Člověk si aspoň uvědomil, jak je důležité míti slouhy pod kontrolou a volbu prezidenta bych jim klidně nechal. Za přítomnosti kamer skvěle vynikla jejich sparchantělost a touha po moci. Je dobře je mít všechny takhle zavřené ve zlaté kleci. Člověku se uleví. A na hradě máme opět Václava II. z Proseka:-))

      Jo, to v březnu se nám s akcemi doslova rozthl pytel. Tak především jsme s Klenbovníkem Štykem a Poldou vyrazili na letošní první Tour de Lysá, což je sice trošku zavádějící název, neboť jsme na nejvyšší horu Beskyd nedošli. Počasí se rozhodlo být sice jarní, ale podle pana Komárka. Takže chčilo a chčilo a my dojeli na Ostravici, prošli kolem Peřejí na stejnojmenné řece a pokračovali k fantastické hospůdce U Zbuja, kam jsme asi toho dne dorazili jako první a moc se nám tam líbilo. Vichřice Emma se nám pak postarala o neskutečně vyfoukaný vzduch a díky tomu jsme si U Veličků mohli nejen vychutnat místní pivo, objednat místo na příští akci, ale také nádherný výhled hluboko do Polska. Ani jsem netušil, jak daleko lze dohlédnout.
      Hned druhý den jsem navštívil konečně Pivkovce, především pak malou Adélku, a v nastálém prvním pracovním týdnu jsem si "užil" školení svých bývalých kolegů. Není tedy divu, že když počasí o dalším víkendu ukázalo svou příznivější tvář, vyrazil jsem nejprve pěšky s tatíkem do Opičích hor a o den později si pak tytéž hory užil už v sedle svého kola. A věřte, že bylo fajn.
      Další týden utekl jako nic a v pátek 14. jsme pak oslavili s kolegy Pinďových 36, abych se v sobotu jen velmi těžce probíral. Batin však zavolal včas a díky němu jsem nejenže dojel na oslavu Věrčiných narozenin U Veličků, ale také jsme se ve velmi příjemném počasí pořádně projeli. Nikdy předtím jsem netušil, jak romantický je západ slunce nad kopci kolem Veličků. O den později nám počasí sice přálo jen do Brušperka, ale stačili jsme s Batinem zastavit cestou nejen na Kozlomlýně, ale také na jedno Hukvaldské v Dolním Sklenově. Po příjezdu do Klenby jsme sice byli durch, ale Věrka se rozhodla v oslavě pokračovat, takže se sedělo ještě hódně dlouho. Až jsme z toho celí uschli:-)
      Třetí březnový týden byl už spíše aprílový a ještě teď vzpomínám na zasněžený Kopr ve středu 19., kdy místní hokejový klub podpořil svým výkonem na ledě ex-profi sudí Smeták a především jeho zásluhou rozmetal Kopr na své cestě za postupem jinak zcela marné Uherské Hradiště. O tři dny později, totiž v sobotu 24. jsme pak seděli opět v Klenbě, tentokrát na Lukas 34 speciálce. To bylo o velikonocích, které letos byly spíše zimní než jarní, tudíž jinak nezajímavé a šedivé. Ale jinak se dá říct, že byl březen slušně propařený...:-)

      Jestliže jsem psal, že březen byl slušně propařený, nevím, jak bych měl zhodnotit právě skončený duben. Však posuďte sami: Hned třetího dubna vyrážíme ještě spolu s dalšími pracovními kolegy za mými ex-kolegy z pótrati na školení a zůstáváme i po něm a to až do čtyř do rána, kdy už nestíháme a ruce s celonočního neustálého pracování už docela bolí:-))
      Šestého dubna mi přijde už trapné, že mám najeto letos na kole nějakých trapných 300 kilometrů a vzhledem k parádnímu počasí vyrážím na první delší tůru na můj oblíbený Štramberk. Ve městečku jsem rozhodně nebyl sám a protože mi návaly nedělají moc dobře, dávám v pivovaru jen jeden trubač a po chvíli odpočinku jsem už mířil jinou cestou k domovu. V Sedlnici jsem se zastavil ještě v oblíbené hospůdce a jak jsme se se šenkýřkou shodli, neviděli jsme se přes devět měsíců...
      V sobotu dvanáctého dubna odjíždím po dlouhé době do MNM zcela nepracovně. V Socka aréně se bude hrát pátý zápas finále playoff a společně s Rudolfem a Vendelínem budeme u toho! Dávné smíšené pocity ze Socka arény zůstávají (Jak dlouho jim tam budou ještě tolerovat podmíráky za 35 kaček?) a Slavia nakonec až trošku nezaslouženě vyhrává 4:0. Škoda těch Varů. Večer jsme pak ještě poklábosili ve Vinoři a druhého dne, kdy je pěkné počasí, uvažuji, co s načatým dnem a jdu se podívat do Divoké Šárky, kde mne příroda skutečně dostává. Nečekal jsem to. Pěšky jsem pak došel na Ruzyni, kam se po čtyřech měsících vrací maminka z Amíkova a společne se jako spořádaná rodina vracíme do MOM.
      Šetnáctého dubna pak už definitivně vyhrává Slavia letošní titul a my jsme (přeneseně) s Kufberkem opět u toho. Tentokrát na hřišti na Horní Polance (HP). Víkend před pravidelnou poradou na Doksech pak přijíždím do Chlumce nad Cidlinou. Charlie po mě chtěl dát dohromady internetové stránky a já zase pro změnu chtěl zrekonstruovat horáka. Obé se povedlo, jen nám to vzalo nějak více času, než jsme očekávali. I tak jsme však v sobotu večer (19.4.) stačili dojet do NjůBí za Lenkou Delegací a její rodinky a tak nějak se nám odtud nepodařilo odjet dříve než v pondělí ráno. S tím se ale malinko počítalo a bylo příjemně. S podklady na vytvoření webu jsem tedy v poledne vyjel do Kolína pro Skoumala a s ním potom jedeme na onu zmíněnou třídenní poradu na Doksy.
      V pátek pětadvacátého dubna, tedy dva dny po návratu, už máme opět další oslavu a to Skoumalových 34 na Kamenci v Jilešovicích, kde je veselo až do půlnoci (s námi) a i dále (už bez nás). O dva dny později pak vyjíždím na kolo směrem na Žermanice, objíždím přehradu, nestačím se divit, kolik lidí je pod Prašivou (proč auty?), zajíždím k našim na zahradu a k večeru přes Hukvaldy mířím domů až z toho je první letošní stovka, z čehož mám obrovskou radost i přes totální únavu. O den později vzniká Causa Kráva, která je vlastně takovou roztomilou tečkou za tím naším dubnem. Tedy skoro, neboť ještě třicátého dubna jdeme s Pivkem na pivko do Kamence, neboť tam ještě nebyl a podle všeho se mu tam hodně líbilo. Nedivím se:-)

      Pro jiné projekty se dostávám k popisu května až vlastně v druhé polovině června. A těmi projekty bych mohl začít, protože jsou pro některé lidi docela důležité. Především vznikly Charlieho oficiální stránky www.bopak.cz, kterými jeho pneuservis vešel v patrnost nejen v Chlumci nad Cidlinou. Druhým projektem, který sice patří chronologicky do června, ale zavinil mou "nepsavost" byly Okounovy stránky okoun.unas.cz, což jsou stránky jedné velmi sympatické hospůdky na břehu řeky Opavy v Ostravě Třebovicích.
      Ale vrátím se ke květnu, jak jsem jej zaznamenal: 1. vznikl Bopakweb a zároveň běží mistrovství světa v hokeji, kdy obzvláště druhého jsme v zápase s Běloruskem utrpěli výhru 5:4. Čtvrtého vycházejí 101. Thájmsy a zároveň s Ruskem prohráváme 4:5. O dva dny později se otevírá D47, konkrétně úsek Bravantice - Ostrava a pražáci tak mohou pukat závistí, poáč mají svou D1 bez tunelu, o který mi jsme nyní lepší:-) Devátého slaví Batin své 29 přirozeniny a o den později vypadne jeden baníkovec cestou do MNM z vlaku, čímž se má cesta na Pepo Pecku 40 stává doslova utrpením, ze kterého mne naštěstí vysvobozuje Vendelín. Pecka sama o sobě však byla vynikající a jen těžko se mi z ní druhý den v neděli odjíždělo. To jsem mířil do Vraného za Zippovci. Poprvé jsem vlastně seděl u piva u Vltavy:-)
      14. května jsem konečně pokořil svou letošní první tisícovku na kole a jako dárek jsem dostal prohru našich se Švédskem a tím konec zlatého snu a zároveň logický (konečně) lojzův padák z repre. 18. se pak po vynikajícím finále s Kanadou stávají mistry světa Rusové. Bylo skutečně na co koukat. 23. jdeme slavit kolegovy přirozeniny do bowlingového klubu v Suchdole nad Odrou a já se vlastně tuto hru teprve učím hrát. 26. odjíždíme na velkou pracovní poradu do Pavlova pod Dívčími hrady, což ve mne evokuje vzpomínky na pubertu. Bereme i kola, takže dojde i na projížďku a zároveň si také po letech procházím Pálavu. Na samotném konci měsíce pak Charlie pořádá oslavu prvních přirozenin BOPAKu přímo na generálním ředitelství firmy ve VIP salónku a šlo o velmi povedenou akci...:-)

      Prvního června se vracím z oslavy v BOPAKu na kole do Pardubic a téměř po 24 hodinách se zastavuji v Semíně v místní hospodě. V ní je stejná sympatická šenkýřka a prožívá zřejmě stejné dejá-vu jako já a to když přicházím k pultu a ona se směje a povídá: "Ještě jedno?" Ano tušíte správně, to první bylo včera. Škoda, že pendolino nepočká, dal bych ještě i dvě:-) Šestého pak dáváme po dlouhé době kompletní schůzi v Klenbě, abych se tady o den později vrátil ještě jednou na tradiční Kytarobití, které mne však nějak nevzalo a raději jedu o dům dál. Ano, kolo mi tento měsíc konečně pořádně jezdí a nechybělo mnoho, abych se dostal na tradiční tisícovku za měsíc. V pátek třináctého přijíždím odpoledne do hospůdky U Okouna a dávám dohromady definitivní verzi jejich stránek, z čehož máme všichni velkou radost. Od půlnoci do dvou pak ještě dělám DJe a je velmi veselo:-)
      14. června odjíždím dopoledne na X. hry bez venkovských hranic, o kterých ještě vůbec netuším, co jsou a o to větší a milé překvapení mne v Jeseníku nad Odrou čekalo. Soutěž šestnácti (z jednadvaceti) obcí sdružených obcí v regionu Poodří byla precizně připravena i s doprovodným programem. Cesta tam a zpátky na kole byla taky velmi příjemná. Tou dobou probíhala CykloPecka, kterou nám třeba někdo ze zúčastněných popíše a Zdena organizoval pod Pradědem na Kurzovní chatě pohodovou akci pro přátele. Jakpak bylo asi tam? Obě akce byly celovíkendové, u Zdeny pak nebyl problém pobýt i déle:-)
      Patnáctého si vyrážím na odpoledne jen tak do Kopru za Pivkovcema, poáč je třeba mrknout na drobotinu a po na kopulišti přestálém dešti se večer vracím domů. V úterý 17. navštěvujeme s kolegy z práce Czech raildays, což je vlastně taková naše povinnost, poáč firma tam vystavuje. Bohužel nic nového výstava nepřináší a Česká pótrať předvádí, jak si představuje recyklaci vagónů pro cestující (spíš otravný substrát). Otřesné a nedotažené. Další dva dny mám fotivou náladku. Jsem vnímavý svému okolí a co z toho bylo, můžete vidět ve fotogalerii k tomuto měsíci. 19. odjíždí Kufberek s rodinkou do Chorvatska Jadran expresem. 22. jedu navštívit rodiče do Beskyd a zpáteční cesta "Tour de bier" se mimořádně povedla. Vyladil jsem k dokonalosti návštěvu hned tří míst s vlastním pivkem, kterou se pokusím brzy popsat. O vánocích má navíc přibýt ještě jedno.
      Na můj svátek se socani se Štěchem v čele rozhodnou paralyzovat (rozuměj nasrat) všechny ty, kteří se živí sami (a které neživí stát), poáč se blíží volby. Naštěstí efekt vyvětral dříve než k akci samotné došlo. Tak jako tak nepřinesla nic než prudu. Česká pótrať stávkovala o čtvrt hodiny více a za to byla přírodou vytrestána o den později, kdy přišla velká vichřice a vlaky se na několika klíčových místech zastavily znovu. Nebojte, odnesli to především noční cestující, kteří se mnohokrát vzbudili tam, kde šli spát. Pro drážní mrzáky bylo jednodušší vlak otočit než zajistit náhradní dopravu... A konec mimořádně teplého června už je bez větších zaznamenáníhodných událostí. S Pivkem už spíš plánujeme Barvičky a tak nějak všeobecně asi všichni přecházíme na prázdninový provoz. Nebo se mýlím?

      Jak nám tedy začal červenec? Třeba tím, že hned prvního jsme se zastavili s Kufberkem na Pádle, mimojiné, trapně letos poprvé, a příjemně povykládali, jak ten svět běží. Aha, je to málo? No dobře, hned o den později jedu na kole, zcela nadšen do Opičích hor, odkud zcela fyzicky vyřízen odjíždím do Klenby, kde šíleně dlouho švitořím s Věrkou... Aha, jasně, pořád nuda. He? No dobrá, o dva dny starší chlastačka s Kufberkem na DP nikoho nerozpálí, ale nic proti tomu, když mne o další dva rodičové požádají o sponzoring již druhé kadiboudy na zahradě. Přijde to jako síla a jeden medvěd by se tomu neubránil. Nakonec však přece, tatínek pod tíhou financí přeci jen zmoudřel:-)
      7. července procházím novým levelem, kdy probíhá naše družstevní schůze a na jejím závěru musím (rád!) konstatovat, že pravda a láska přece jen (někdy) vítězí nad lží a nenávístí. Kdyby ne, asi všichni mladí pak z našeho domu již definitovně zmizí...
      O den později se scházím na příjemném pokecu s Ovlivněnou a dva dny lejtr pak začínají Barvičky. Festival, který jsem jako rodilé Ostravak bral vždy hodně repre. Jenže Zlatuše Holušová and her girls se rozhodly zaexperimentovat natolik, že i Lenča Delegace, coby zástupkyně něžnějšího pohlaví, musela konstatovat: "Tak na tohle umcacá umcacá jsi mne zval???" Nicméně ve finále byly Barvičky sice světově zcela šedé, ale naši interpreti situaci zachránili:-) Však o letošních Colours najdete můj zápis.
      Co se dále stalo v červencu? Třeba měl Kufberek 36 Klenba speciál, kterážto akce mne mimojiné definitivně přesvědčila, že můj názor (na zcela neinformovaného) Skoumala se přece jen tak brzy nezmění...
      Nicméně oslava Kufberkových přirozenin byla velmi povedená a to šlo především:-) A tak zatímco jsem dvacátého musel ujít cca 20km v okolí svého bydliště střízliv, poáč emcy, o tři dny později k nám do MOM přivítal před polednem Pan Roman. Ještě bych celou akci rád popsal v extra článku, ale než vznikne, bych rád napsal, že ještě i s Pivkem jsme zašli společně do Klenby na pivko, abychom zjistili, že pan Létající je jednoduše před dovolenou zcela nesnesitelným a v kombinaci s neuzrálými tvarglemi pak jde o nálož přímo karcinogenní... Mno, nechme to, s Panem Romanem jsme si víkend více než užili a závěr patřící našim rodičům, kterého jsem se dobrovolně neúčastnil, byl natolik opikantní, že ani stránky Thájmsů jej ve zdraví nesnesou:-) Nic proti tomu, co se mi celou dobu honilo hlavou...
      22. přichází okamžik, kdy si sám se sebou nevím rady. Respektive jsem sám a dobrovolně rozpoutal akci, nad kterou jsem musel sám tři dny přemýšlet, než jsem s příslušnými lidmi, kterých se to přímo i nepřímo týkalo, začal znovu komunikovat. Ve finále jsem si sám připadal, že jsem z toho vyšel jako kokot a Lenky (ano, všímáte si?) si velmi vážím.
¨       Pan Roman odjel do Teplic, lešení kolem našeho baráku zůstává a zateplení kolem něj se kvapem plní. O tom to samozřejmě je. Člověk a dokonce i Medvěd si časem přestane všímat všudypřítomných kuliček polystyrénu a otrní. Nebráním se tomu ani já a tak závěr měsíce trávím služebně v MNM, abych o den později jel s Kufberkem na akci...; ale ne, to už je vlastně srpen, takže příště:-)

      Tak jsme se těšili na prázdniny! Mám je rád, rád je také pořád odlišuji od jiných měsíců v roce a zachovávám si aspoň nějakou vzpomínku na dětství. Jenže teď, když se konečně chystám psát o druhém prázdninovém měsíci, je přesně polovina září a před dvěma dny definitivně odešlo léto. Vraťme se ale o něco více než měsíc zpátky. Srpen začal totiž tradičním dýchánkem na Bystřičce v Luhačovicích a byť Mates psal, že po přečtení mého zápichu na této akci snad vlastně nebyl, já si za svým stále trvám...:-)) Opět se jen velmi špatně z Bystřičky odjíždělo a snad pomohlo i naše postupné rozprášení po Luhačovicích:-)
      Hnedle o týden později se konala další vtipná a nutno říct, že i povedená taškařice, kterou byla Bláhova svatba. Dělat svatbu na zahradě, oddat se u prostého "oltáře" a pak vše pořádně oslavit s kamarády (včetně pořádného ohňostroje!), to všechno byly naprosto vynikající nápady a já jsem rád, že mne Lukas pozval. O den dříve jsem navíc konečně podnikl návštěvu Teplic a Pana Romana, čímž jsem po létech vyhrožování splnil slib a zároveň se vyhnul cestování v den, kdy neslavně padl most na vlak ve Studénce...
      ... však si také toho cestování "užili" Klenbovníci, se kterými jsme se šťastně setkali na Smíchovském nádraží po strastiplné těžkodrážní cestě, kterou jsem shrnul do (dodnes nezodpovězeného) dopisu tiskové mluvce Českých drah, která dostála své funkci... A kamže jsme to s Klenbovníky jeli? Na Otavu! Po loňské Ohři šlo o mou druhou vodu a Nadporučíka, který vyměkl dva dny před odjezdem nahradil Vitold, čímž jsme se stali jednoznačně posádkou s největším ponorem. O co méně vody řeklo korytem Otavy, o to více teklo rumu. Na Bartičovo noční putování jen tak nezapomene. Ale ve finále vše dobře dopadlo, neb ztráty byly nevelké a šťastně jsme se všichni vrátili:-)
      Přesně v půlce srpna, patnáct dní poté, jsem se cestou z Klenby kochl pro změnu zatměním měsíce. To už běželo plným tempem zateplování našeho baráku a rekonstrukce jeho okolí, což nám na začátku září úspěšně dopadlo. O víkend později jsem pak již pořádně nadržený mířil na východ Čech, konkrétně do Trutnova a moc se těšil, která kapela pořádně nadzvedne Krakonošovy pokličky. Ano, tušíte správně, (nejen) hudební svátek na konci prázdnin - Open Air Music Festival Trutnov (nebo chcete-li třeba: Český Woodstock) měl své další pokračování a tentokrát jej pořadatelé věnovali nejen nám, ale vzpomínkám mrtvých v srpnu 2008. Dočkali jsme se tak symbolických 108 kapel (dle počtu obětí) a také spousty milých setkání a vůbec dalších laskomin. Zřejmě se také Trutnov naposledy konal Na Bojišti, což je velká škoda. Ale nekončeme tenhle odstavec smutně, bylo tam moc moc fajn!!!
      Jestliže jsem Trutnov Bobkem skončil a ještě cestou z Trutnova do NjůBí jsme si parádně v autě zpívali, o to větší očekávání jsem měl o týden později, kdy jsem s Jirkou Pivkem šel na Tatrafest. Absolutně jsem netušil, co od téhle akce čekat a tak jsem se především držel profláklých jmen. Už areál Tatry mne překvapil svou neskutečnou rozlehlostí, stejně jako její polygon, na kterém se vše odehrávalo. Na polygonu parkovalo větší než malé množství tatrovek všech typů a kubatur, v kombinaci s překrásným počasím mne pak dostávaly ty nablýskané káry do tranzu, stejně jako jsem si nadával zato, že jsem zapomněl foťák. Kromě toho pak překvapila Špinarka, Buty dozrály, Monkey Business to nerozjeli jen vinou studených čumáků pod pódiem. Ti už si drželi fleka na Kabát a tohle hudební zjevení naprosto nepochopili. My ano! A bavili jsme se stejně jako oběma ohňostroji. Následnou neděli s burčákem si pak nechám na zimu jako takový super ohříváček do nadcházejících podzimních dnů. Srpen se totiž nadmíru povedl!!!

      Podzim letos přišel, dá se říct, na čas. Zatímco první polovina září byla příjemně letní, druhá byla místy až nepříjemná. Není tedy divu, že v první polovině se ještě odehrálo leccos letního. I já ladil formu a sedmého jsem vyrazil na Lysou horu. Po dlouhé době na kole a počasí mne odměnilo stejně jako den předtím na Žermánkách. V druhé zářijovém týdnu pak odjíždím na Tour de Novohradské hory, kam jedu víceméně služebně a nestíhám, jak je tam krásně.
      Zatímco já se toulal ve výšce kolem tisícovky a užíval si šumavské přírody, klenbovníci vystartovali úplně opačným směrem a řádili v Tatrách. Zápis o téhle bájo dovolené již postupně vzniká, máte se časem na co těšit:-)
      A tím vlastně povídání končí, protože druhá polovina září stála vážně za houby. Dokonce i Den NATO byl uplakaný. Takže jediným světlým okamžikem konce září byl výlet do Olomouce na Pana Romana, konkrétně pak na hru Losers.

      Listopad byl měsícem , kdy se mnohé točilo kolem Klenby. Na velké akce nebývává v ten čas počasí, nálada a ani chuť. Za to v Klenbě a kolem ní se s těmi malými akcemi rozthal dolova pytel...
      Však hned prvního listopadu jsem se nad brzkým ránem z jedné akce v Klenbě vracel. O co šlo? Ále, nic významného. Jen se nám u piva nějak moc dobře povídalo:-)
      Hned druhý den jsem na kole dojel za Klenbovníkama na fotbalový zápas ve Vřesině, kde domácí v místním derby drtivě zlikvidovali Klimkovické přivandrovalce 6:3. Jen Mexičan se pořád nemohl rozhodnout, které straně vlastně fandit. To je svět! Jak by řekl:-) Po zápase mi byly u Verdunu předány vybrané peníze za web a novodobé stránky www.klenba.cz se mohly rozjet k novému životu.
      Však také o týden později jsme svorně s lampiony v rukou uspořádali VŘSR Klenbu na uctění návratu komunistických zmetků do čela našeho báječného kraje a o den později jsme to šli raději ještě jednou zajíst kaprem do Jistebníka. Ano, tradičně jsme s Kufberkem vyrazili na medovinu a kapra na několikerý způsob. O ten výlov nám přece jen zase tak nešlo:-)
      V pátek 14. listopadu sezval Čestmír mnoho lidí na oslavu svého půlstoletí páry. Oslava to byla bujará a Čestmír nás mnohé překvapil. Třeba tím, že už před dvaceti lety, kdy hrál s jednou místní kapelou (z níž později vzešel Rezon - místní zábavový juke-box), vypadal v podstatě úplně stejně...:-)
      Nebyli bychom to však my, abychom pouhý den doma malinko nespočli a v neděli večer se pokusili o zcela nový experiment. Mluvilo se o něčem podobném už docela dlouho, v podstatě se na nějakou podobnou příležitost čekalo. V pondělí navíc nikdo nemusel do práce a tak bylo rozhonuto: od páté odpolední začne první Arabela Klenba seriál. Pěkně od prvního do třináctého dílu. Zvonečkem to začalo a zvonečkem před půlnocí také skončilo. Ovšem jak pro koho, poáč Věrka si hodila třetí noční za sebou. Pižva nás rozvezl domů až ve čtyři:-)
      Týden po Arabele jsem měl emcy, takže žádná akce nehrozila, což mne mrzelo především o následujícím víkendu, kdy Klenbovníci uspořádali druhý letošní výšlap na Lysou horu. Oproti tomu prvnímu - jarnímu - se dobrá věc podařila a navíc existuje o akci velmi dobrý záznam. Konečně nepíšu jenom já:-)
      Hned po emcy jsem po dlouhé době zašel na pivko s Pivkem k Verdunu (ajtakrajta, zase podražili!) a v poslední listopadový pátek se pak rozhodl Brekoun oslavit své čtyřicetiletí páry. Kde jinde než v Klenbě. A protože Kufberek nechtěl trpět věčným stigmatem, že on dostal ve třiceti kolo a Brekoun skoro nic, postaral se i mě o první předvánoční nákupní šílenství:-)
      A Brekounovinama vlastně skončil Klenbovní listopad. Kromě téměř neustálého pobytu v Klenbě jsem však občas fotil i přírodu, na jejíž krásy se můžete kouknout hned dále...

      Prosinec nám začal krásným nebeským představením, kdy se Venuše přibližovala k Měsíci, který byl zrovinka krátce po Novu a tak vlastně tato dvě nebeská tělesa vytvořila zešikma padajícího parašutistu. Moc pěkné! Bohužel hned potom, co se Venuše skryla za Měsíc, se obloha zatáhla a tak svítící diamant na prstenci Měsíce jsme si už v Ostravě vychutnat nemohli. I tak šlo o báječnou podívanou. A co se na konci roku 2008 dělo u nás?
      Především jsme druhého prosince svolali s Rejžem svolali první redakční radu Klenbovních stránek, z čehož měli srandu všichni ostatní přisedšivší, ale faktem je, že jsme se museli pomalu vypořádat se stále se zvyšující návštěvností stránek:-)
      O šest dnů později jsme v Klenbě vyhlásili pěší Tour de Beskydy, kde mohli všichni svobodně hlasovat, na kterou ze čtyř hor se vydáme. Nakonec zvítězila Skalka na Ondřejníku s následující návštěvou nového pivovaru na Fojství v Kozlovicích. Zatímco první část vyšla naprosto, druhá se stala naprostým fiaskem - pivovar otvírá až těsně před vánocemi. A kdo šel? My dva s Rejžem, ostatní to ráno nezvládli, Nadporučík pak už zcela standardně:-)
      Dvanáctého prosince se vrátili do Evropy mí rodičové, což bylo spojeno s předvánočním úklidem, čímž jsem vlastně elegantně vyřešil vánoce. O dva dny později pak přišla již druhá Klenba seriál, tentokrát s výmluvným podtitulem Mimikry ve Studni, Bestie!. Pro Zemana znalé netřeba dále představovat, pro ostatní doporučuji stejnojmenný článek. Klenba začala fungovat nejen jako nálevna (zprostředkovatelna kolektivních resetů, či jak jinak to nazvat:-)), ale jako kulturní centrum. Radost z toho mají všichni a v Klenbě se začaly dít věci dříve zcela nevídané...
      18. prosince stojí za zmínku zápas našich hokejistů se Švédy na tradičním EHT, který nejenže vyhráli 6:2, ale po dlouhé době předvedli mistrovský hokej s totálním nasazením. Že by se konečně blýskalo na lepší časy? Myslím, že ano. Už jen odchod křupana z Kravař byl příslibem:-)
      Tři dny před Štědrým dnem jsme podnikli další z experimentů. Samotná pěší Tour de Velký Javorník by ještě experimentem asi nebyla, kdyby Pižwa nevytáhl s sebou do kopců své dvě děti. Šlo se sice pomaleji a veseleji, ale utahaní jsme byli dvojnásob. I příroda k nám byla nahoře milosrdná a poskytla nám přece jen na chvíli pěkné výhledy. Bájo trip!
      A přišly vánoce. Prošel Štědrý den a na 1. svátek vánoční Čestmír oprášil staré známé hrací plochy (velkou a NHL), na kterých se sedmým rokem hraje Vánoční Šprtec. Zatímco ve dvojhrách ještě k překvapením nedocházelo, u čtyřher, kde chápali pravidla všichni kromě věčně se vztekající jury, nastal obrat a outsideři kralovali. Navíc Rocker Červajz se zúčastnil poprvé a objevili jsme v něm hravého ducha. (hraní jako hraní, ehm) Jeho a Věrčino absolutorium bylo zcela zasloužené!
      Vida, konec roku je tady. Ještě poslední dva dny byly sportovní. 30. sice pouze pro Rejžeho, který oprášil tenká prkýnka, aby na nich vyrazil na Lysou horu, aby tutéž zdolal i o den později s mnoha dalšími. Nečekán, nezván se tam objevil třeba i Brekoun. Já musel zůstat dole, poáč emcy a tak lze doufat, že aspoň někdo sepíše článek do Klenbovních stránek...

md:-) 090104