Náš diář

FREE´D´LANDy

      Vycházím od Veličků ven, vlastně jsem chtěl jen na potřebu. Jenže koukám před sebe na protější kopce, jejichž svahy se zbarvují do červena pomalu zapadajícím sluncem. Do údolí se otevírá daleký rozhled a v dáli "září" Dombas. Vnímám i vůni lesa a jemně tlumený hukot správně rozjeté hospody, kde ostatní už ladí hlasivky na zpívání. Úplně jsem zapomněl, co jsem tady venku chtěl a jenom se kochám. Moc pěkný kus kraje - tady u Veličků...

      Celý den mi však začíná někdy kolem desáté hodiny, kdy se budím z kocoviny a vůbec se mi nechce. Všechno zachránil naštěstí Batin, který volal, jestli nepojedu náhodou na kole. Rychlé rozhodnutí pak znamená, že po poledni vyrážím do Staré Bělé, kde se za pár chvil potkáme. Bylo by chybou nejet na kole, protože počasí bylo na březen více než vlídné a jen mírný protivítr nás trochu drtí. Tak jedééém!
      První mezistávku jsme dali vlastně až v Místku U splavu. Zdejší hospoda je dostavěná a vevnitř vypadá dobře. Jenže se chystá nějaká uzavřená společnost a nám vlastně ani nevadí, že sedáme na zahrádku. Vyhřát si záda je totiž paráda věc. První pivo mi absolutně nechutná a tělo se jen pomalu vzpamatovává ze šoku, který jsem mu přichystal naší jízdou. Na nekonečné rovině mezi Paskovem a Lískovcem jsme se přidali ještě k jednomu cyklistovi a ve třech se to proti větru přece jen táhlo o mnoho lépe. Teď však raději nemyslíme na to, že tu lepší část cesty máme za sebou.
      Lysá hora se přibližovala neskutečným tempem. Díky ostrému vzduchu se jakoby dalo chytnout i vysílač za špičku, jenže my už funíme v prvním kopci za Pržnem. Ten byl překvapivě v pohodě a tak pořádnou zkouškou je zkratka od Lubna ke kostelíku na Borové. Raději se ani před sebe nekoukat. Někde u hřbitova jsem nechal definitivně pajšl a s úlevou sjíždíme z kopce k hlavní cestě. Na té nás čekalo posledních pár set metrů. Kolem Rajské chaty projíždíme ještě v pohodě, ale v místech, kde se okolní kopce přiblížily, mne Batin drtí a ujíždí. Zvolil nakonec klasickou cestu k POMĚ, zatímco já si pomáhám přes sjezdovku, kde leží už jen zbytky sněhu a je tam (světe, div se!) i jeden lyžař nadšenec. Nebo zoufalec?
      Přijeli jsme trochu později než jsme plánovali, takže se rychle předávají dárky oslavencům. Věrka je tradičně nervózní při rozbalování a nové hodinky ji evidentně udělaly radost. Čas tlačí, takže většina se zvedá a odchází k Veličkům. S Batinem pak jako poslední opouštíme POMU a funíme do kopce přes sjezdovku. Příroda vyčarovala krásné výhledy a přijde mi, že cesta k Veličkům je opět o něco kratší.
      Popisovat hospodu U Veličků nemá smysl. Ostatně kdo tady nebyl, nebyl v Beskydech. Ale poprvé tady zůstávám do setmění, a to, jak mne dostal západ slunce, jsem popsal hned na začátku. Vevnitř byla skvělá atmosféra, obsadili jsme dva ze tří stolů a kupodivu mnoho lidí už nepřišlo. S přicházejícími nočními hodinami pak někteří odpadávají, aby se časem přidali, zpívá se, vykládá. Paráda. A s naprostou nonšalancí vše zvládá i "naše" obsluha. Vydrželi jsme někdy do jedné hodiny ranní a pak už ani vlastně nikdo neměl zájem po návratu pokračovat na POMĚ. Postel byla lákavější...:-)

      Druhého dne vstávám někdy kolem deváté, vcházím do koupelky a potkávám jednoho známého. Oba na sebe koukáme jak puci a oběma nám hlavou proběhla myšlenka: "Kua, dyť jsem včera přijel s úplně jinou bandou!" Vzhledem ke stavu mysli nic nenormálního:-)
      O půl jedenácté už s Batinem sedáme na kola, předjíždíme auta (proč nás tak zdržují?) a vychutnáváme si kilometry zadarmo. Kolo jede samo až do Frýdlantu a protože počasí přeje, rozhodujeme se pro cestu přes Kozlovice. Zastávku na Kozlovickém mlýnu nemůžeme samozřejmě neudělat a Batin tady ještě nebyl, takže kouká. Trubač to jistí a chvíli se přemlouváme, abychom vůbec odjeli. Však další zastávka byla za nějakých pět kilometrů. Ano, Hukvaldský pivovar. Vzpomeneme i na Věrku, která tak statečně tuto etapu vedla:-) Jedno kvasnicové stačí a vyrážíme dále.
      Někde před Brušperkem začíná kapat, zkratka do Staré Vsi vedoucí polem byla ještě jetelná, ale do Košatky už přijíždíme durch. Zkratka z Jistebníka do Kénigu nebyl dobrý nápad a z našich kol se staly hliněné koule. Aspoň dole nad rybníkem stahujeme ten největší binec z kol a už se těšíme na pivko.
      V Klenbě na nás už zase všichni čekali, pravda měli jsme malé původně neplánované zpoždění. A už se opět dobře sedí, koukáme na fotky, bavíme se a ... No ano, doma v deset a opět totálně připojen. Takový dobře propařený víkend to byl:-)

Oslavencům, Batinovi a vlastně všem: Díky! -md- 17.03.08

fotogalerie

chat

Akce roku 2008